XANTYPA - Číslo 12/10

ABECEDA 12/10

Herec Michal Novotný

Dvacet osm písmen, dvacet osm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně zpovídaná osobnost – si totiž děláte sami. 

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Prosinec 2010
Slunce vstupuje do znamení Střelce 22. prosince v 11.17 SEČ a setrvá v něm do 22. 12. 00.39 hod. Začátek měsíce může být dobrodružný, poněvadž se zastaví Uran. Nepokoušejte techniku a počítejte s vyšší dopravní nehodovostí. Uranova stacionarita rovněž nahrává palácovým převratům. Máte-li koho svrhnout, chutě do toho! Kromě prvního týdne je třeba zvýšené opatrnosti 14., 18., 20. a 27. 12. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad: 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 12/10

Petr Nikl, Play
Výstavní síň Mánes, Praha
4. 11. 2010 – 31. 1 2011

Všeobecně známý a oblíbený multimediální umělec Petr Nikl spolu s jednačtyřiceti umělci z Česka, Slovenska, USA a Švýcarska vyzývá prostřednictvím projektu PLAY diváky, aby se zapojili do hry a vnímali umělecká díla jako interaktivní. V Mánesu se návštěvníci mohou exponátů dotýkat, zahrát si na hudební nástroje, ale také se účastnit procesu tvorby tím, že se zapojí do vytváření tzv. Krystalízy, kdy je z různých předmětů postupně sestavováno kolektivní dílo. Do spodní části galerie, která byla rozšířena i o prostory tamního klubu, se návštěvníci dostávají tunelem pod simulovaný povrch, kde se ve tmě odehrávají světelné i zvukové akce. Výstava je příspěvkem k tématu komunikace diváka s uměním, které se v dnešní době lidem zdánlivě vzdaluje. Doprovází ji řada zajímavých akcí pro celou rodinu.
 

TIPY ROCK & POP 12/10

Na okraj třicátého výročí úmrtí Johna LennonaNově vydaná a remasterovaná alba prvního mrtvého „brouka“ v celé šíři dokládají nejen Lennonův nezpochybnitelný talent, ale zároveň jsou jakýmsi „akustickým dokumentem“, nebem a peklem, jímž si John Lennon v 70. letech cik-cak procházel. 

TIPY KNIHY 12/10

OBJEVENÍ NEBE
HARRY MULISCH
přeložila Veronika ter Harmsel Havlíková

(Odeon, Praha)
Nastanou dlouhé zimní večery, podle průzkumů se nečeká předvánoční nákupní šílenství, takže si mohu dovolit nabídnout k přečtení malý luxus: špalek o 750 stranách, v moderní evropské literatuře věc málokdy vídanou.A hned předem varuji před charakteristikou na záložce, a zejména před vyčerpávajícím doslovem. Harry Mulisch skutečně sleduje linii započatou BOŽSKOU KOMEDIÍ a hlásí se k tradici filosofujících románů Thomase Manna a Roberta Musila, vytváří velké historické kompendium, v němž figuruje napětí mezi bytostmi nebeskými a pozemskými, vystupují figury mytologické i skutečné postavy historické – na místech pro naši civilizaci zásadních, ale přitom jde o román s posláním veskrze současným. Způsob vyprávění činí z knihy román ryze moderní. Ostatně základní děj se odehrává v době, kterou ještě pamatujeme – od konce šedesátých let do roku 1985. A také není pro nás bez zajímavosti, že jak Musil, tak Mulisch mají kořeny v severních Čechách, autorův otec pochází z Jablonce, a v rodině se mluvilo německy. Německo osobitostí filosofického ducha a kultury, a také blízkostí a fatálním politickým vlivem nejenom na naše životy v minulém století, hraje významnou roli, ač jde o román nizozemský. O to je nám Mulisch bližší. Náročnost velkých témat vyvažuje živost postav, jejich příběhů i rychle plynoucích disputací dvou hlavních protikladných hrdinů, jazykovědce Onna a astronoma Maxe, které bezpečně udržují čtenářskou pozornost. Obsah stručně nevyjádřitelný nechávám čtenářům. Jenom to prozradím, že Harry Mulisch pro naši civilizaci nedohlédá radostných zítřků.
 

TIPY KLASICKÁ HUDBA 12/10

Orchestr Berg
Praha, ARTminus, 6. 12. 2010

Švýcarský skladatel Arthur Honegger (1892 – 1955) býval v Československu milován. Dnes jeho díla u nás často neslyšíme. Chvályhodný je proto počin orchestru Berg, který uvede původní komorní verzi scénického oratoria KRÁL DAVID. Režisérskou podobu mu dá SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), příběh rozezní vypravěč Vladimír Javorský, sólisté Jitka Burgetová a Tomáš Kořínek a sbor Martinů Voices. Šéfdirigent Peter Vrábel nastudoval i TEHILIM, novinku, kterou si orchestr Berg objednal u brněnského skladatele Víta Zouhara. Skladbu napsal pro Jana Mikuška tak, aby uplatnil obě své umělecké profese – je kontratenorista a hraje na cimbál. TEHILIM zazní ve světové premiéře. Atmosféru koncertu dodá i podzemní amfiteátr ARTminus v suterénu Veletržního paláce, v němž se bude konat

TIPY FILMY 12/10

WALL STREET: PENÍZE NIKDY NESPÍ
USA – 2010
Režie: Oliver Stone

Někdejší známý bouřlivák a levičák ve svém opusu vcelku přesně pojmenovává příčiny globální ekonomické krize, spuštěné v roce 2008 ve Spojených státech. Podobně uspěl už před třiadvaceti lety ve snímku Wall Street, v němž uvedl na plátno postavu finančního spekulanta Gordona Gekka (oscarový Michael Douglas), tvrdícího, že chamtivost je pozitivní vlastnost. V novém filmu je stárnoucí Gekko bohatší o zkušenost z kriminálu. Vydá knihu s názvem JE CHAMTIVOST DOBRO?. Změnil názor, když včas pochopil, k čemu nenažranost bankovních manažerů a potažmo celé konzumní společnosti povede. Nebyl by to však on, kdyby se toho nepokusil využít i za cenu podrazu na jediných blízkých lidech, kteří mu zbyli… Společenské problémy jsou (stejně jako v prvním filmu) v symbióze se vztahovým melodramatem, v němž je dominantní vztah zkušeného muže a zapáleného entuziasty. Tím druhým je špičkový analytik zavedené banky Jake Moore (Shia LaBoeuf), který s Gekkem uzavře dohodu: finanční expert mu pomůže k pomstě na žralokovi z konkurenční firmy a on ho zato sblíží s jeho dcerou Winnií (Carey Mulligan), kterou si chce vzít a která s otcem přerušila styky. Snímek, ozvláštněný formálními postupy a snadno čitelnou symbolikou, je vlastně mimo jiné i populární ekonomií pro každého.
 

TIPY DIVADLO 12/10

ZÁMEK
FRANZ KAFKA
REŽIE: NATÁLIA DEÁKOVÁ
DIVADLO NA VINOHRADECH PRAHA

Žijíce v nesvobodě rozuměli jsme Kafkovi možná trochu jinak, než on psal. A vrátivše se k nadějím cítíme ho v „v blbé náladě“, která naše pinožení Evropou a světem provází, přesněji. Moc dobře Natália Deáková porozuměla jeho absurditám a zmítání jedince obklopeného tupou poslušností a imaginární mocí. Jejími strůjci i pokusnými králíky jsme my sami, jak to všechno autor popsal v ZÁMKU, a ještě později naléhavěji v PROCESU. A co víc, přesvědčila o své vizi, vycházející už jenom ze zprostředkovaného poznání totality,všechny aktéry vinohradské inscenace. Cesta zeměměřiče K. na zámek, kam byl pozván, a kam nikdy nedošel, to je přece abstrakce jakékoli skupiny u moci. Člověk normální – a moc dobře ho v kontrastu ke všemu ostatnímu na scéně tvoří Jiří Dvořák – po ní netouží. Když už je ale vyzván, snaží dopídit se jejích struktur, neztratit v jejím stínu vlastní identitu. Dřív nebo později ho zavalí nevíra a skepse, cesta zpět je ale již zavalena skálou minulosti… Deáková vyložila Kafku nikoli jako střet s mocenskými praktikami, nýbrž jako necestu jedince od nadějí k zmaru. Takže zase o nás hrají v Divadle na Vinohradech ZÁMEK.

Úkryt slov Jiřiny Fikejzové

Úkryt slov Jiřiny Fikejzové

Její texty jako by byly opakem toho, jak působí. Racionální, ostrá, někdy neústupná. V textech ale básnivá, vřelá, jemná, bolavá i osudově šťastná. Obojí je ona. Básnířka, textařka, která si ve své uzavřenosti našla písně, aby mohla vyjádřit, co cítí, co prožila, co postrádá. „Co mám, to dám a stejně je to málo, lásko má“ nebo „mě zebe i nebe, když studí mě tvoje oči, temně je ve mně, svět nudí mě, že se točí“ a „co je na střepy, už se neslepí, ptáčku půlnoční, jen křič, balík zázraků spadl z oblaků, jenže mu ublížil snad, ten volný pád, to mám tak ráda…“

GENERACE OTCŮ PROTI GENERACI VLASTNÍCH DĚTÍ

GENERACE OTCŮ PROTI GENERACI VLASTNÍCH DĚTÍ

Rozhovor s Petrem Jarchovským a Ondřejem Trojanem

Před nedávnem vstoupil do kin nový český film scenáristy Petra Jarchovského a režiséra Ondřeje Trojana OBČANSKÝ PRŮKAZ, který je situován do nejtvrdších normalizačních let. Film vyvolal nevšední zájem nejen u pamětníků, ale i u mladé generace, která tuto dobu nezažila.
 

Designér Ondřej Brunecký

Designér Ondřej Brunecký

O anglických legendách a cizince v Brně

Když jsem procházela dvorkem jednoho brněnského činžáku, začalo pršet. Aby ne, vždyť si jdu povídat o Anglii, napadlo mne, když jsem s provlhlými vlasy konečně vyšplhala po starém schodišti k ateliéru interiérového designéra ing. Ondřeje Bruneckého. „To o tom dešti v Anglii je spíš legenda,“ začali jsme konverzaci po anglicku, neutrálním tématem počasí. „Tam sice prší často, ale žádné lijáky. Spíš jen tak ševelí. Dáte si čaj s mlékem?“ nabídl mi šálek, do něhož lil mléko až na konec. Aha, přece se z něj nestal Angličan, ti lijí napřed mléko, uvědomila jsem si a vzpomněla na dávnou válečnou historii, podle níž takto odhalili německého špióna.
 

Ennio Morricone

Ennio Morricone

Král filmové hudby

Vybíráme-li si film, který chceme vidět, kromě námětu nás zajímá, kteří herci v něm hrají, případně režisér, jenž film vytvořil. Ve výjimečných případech nás zajímá i hudba, v některých dílech sehrávající důležitou roli. A to je právě případ filmů, na nichž spolupracoval Ennio Morricone. Bez jeho hudebního vkladu si neumíme představit film Sergia Leoneho TENKRÁT NA ZÁPADĚ (1968), který je jedním z nejúspěšnějších westernů.

S Konradem Paulem Liessmannem

S Konradem Paulem Liessmannem

nezávislosti myšlení, hodnotě člověka a stárnoucí společnosti

Letošní Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 získal rakouský filosof Paul Liessmann, jehož kniha TEORIE NEVZDĚLANOSTI. OMYLY SPOLEČNOSTI VĚDĚNÍ se stala bestsellerem.
 

ZVÍŘECÍ NOMÁDI

ZVÍŘECÍ NOMÁDI

Některá zvířata si nedají říct a pořád se někam stěhují. Za potravou, za sluncem, kvůli zachování rodu. A nikdo jim to nevymluví. Cestují po souši, vodou i vzduchem. Nejpaličatější jsou v tomto smyslu ptáci. Z devíti tisíc druhů se jich dává pravidelně do pohybu víc než polovina. Ornitologové dokonce tvrdí, že existuje tolik druhů migrace, kolik je ptáků. Opeřených cestovatelů můžeme každoročně napočítat na padesát miliard!

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 22

Mezi psychoanalytiky a psychoterapeuty se vypráví tento vtip: „Jaký je rozdíl mezi Freudem a Jungem? Freud byl přesvědčen, že vtip je vážná věc, a Jung se domníval, že humor je mýtus.“

Na konci roku

Končí se – nějak to rychle uteklo – první dekáda nového století. Co přinesl její poslední rok? V médiích se o něm mluvilo jako o supervolebním, ale když vezmu v úvahu, že třeba senátních voleb se zúčastnil jen každý čtvrtý občan, připadá mi, že volby zase nebyly pro většinu z nás tak významnou událostí. To, co se odedávna v kronikách zaznamenávalo, byly katastrofy: povodně, hladomory a vůbec mory, války, úmrtí panovníků.

Kubánský svatý Lazar: katolík i divoch z Afriky

Kubánský svatý Lazar: katolík i divoch z Afriky

Svátek svatého Lazara, připadající na Kubě na 17. prosince, je neuvěřitelnou podívanou – směsicí spektakulární katolické zbožnosti, africké magie, bídy, nesvobody a reliktů socialistických veselic. Výjimečný je i v kontextu celé Latinské Ameriky, kde není o katolická procesí, kořeněná extatickým prožíváním víry, i šamanismus rozhodně nouze.  

Herec  JACK NICHOLSON

Herec JACK NICHOLSON

Samorost se zlověstným úsměvem

V klíčové scéně proslulé krimi ČÍNSKÁ ČTVRŤ soukromý detektiv J. J. Gittes (Jack Nicholson) zfackuje svou klientku. Zoufalá žena mu vzápětí prozradí hrůzné tajemství o své mladičké sestře. Vyjde najevo, že vyplašená dívenka je zároveň její dcerou, kterou zplodila se svým zvráceným otcem. Perverzního boháče, jenž v závěrečné scéně zosobňuje triumf zla, ztvárnil John Huston.

Bílkova vila

Bílkova vila

Na pražských hradčanských baštách vznikla v letech 1910 – 1914 ojedinělá enkláva vil a řadových rodinných domů ve stylu anglických zahradních měst. Čtyři bastiony z barokní éry a Písecká brána měly být původně zbourány, území srovnáno a zastavěno bloky činžovních domů, ale naštěstí se je podařilo zachránit dvěma mladým architektům Městského stavebního úřadu Vlastislavu Hofmanovi a Vladimíru Zákrejsovi.

EVROPSKÁ UNIE JE JEN „ZAHŘÍVAČKA“. KLAUS VARUJE PŘED SVĚTOVLÁDOU

EVROPSKÁ UNIE JE JEN „ZAHŘÍVAČKA“. KLAUS VARUJE PŘED SVĚTOVLÁDOU

Kritizovat Evropskou unii už dnes není nic originálního. Navíc je jen předstupněm něčeho ještě obludnějšího. Prezident Václav Klaus se pouští do polemiky se zastánci tzv. Nového světového řádu. 

 

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
orling
Inzerce
sonnentor
Inzerce
vlci_mesic