Porte-au-Prince, město, které zmizelo z mapy

12. ledna 2010 v 16 hodin 53 minut se obyvatelům haitského Porte-au-Prince roztřásla půda pod nohama. Když se za několik minut země uklidnila, nezbyl z milionového hlavního města takřka kámen na kameni.Zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy škály proměnilo město na západním pobřeží druhého největšího karibského ostrova Hispaniola v hromadu sutin. Co neskolil první ničivý otřes, dokonala série otřesů nižší síly v následujících hodinách; chatrné obytné konstrukce v metropoli jedné z nejchudších zemí světa, kde neexistují stavební normy, se hroutily jako domečky z karet.
 

Jediná budova nezůstala netknutá
Epicentrum zemětřesení se k velké smůle tamního obyvatelstva nacházelo v těsné blízkosti nejzalidněnější zóny země, třímilionové aglomerace hlavního města, a celková ničivá bilance je tak srovnatelná s vlnou tsunami, jež po podmořském zemětřesení u západního pobřeží indonéské Sumatry v roce 2004 „zametla“ stovky kilometrů pobřeží Indického oceánu. Podle odhadů pod troskami v oblasti Port-au-Prince zahynulo na dvě stě tisíc lidí a kolem milionu a půl se ocitlo bez přístřeší.
Bezprostředně po oznámení o katastrofě začala do země proudit mezinárodní pomoc, zejména ze Spojených států a z Evropy. Záchranné práce ve městě i dodávky potravin pro přeživší zpočátku vázly, všude vládl chaos a anarchie. Příčinou bylo poškození hlavních vnějších přístupových cest do země, mezinárodního letiště a přístavu, jejichž obnova trvala Američanům několik dní, i paralyzování místní moci, jehož projevem byla absence haitských bezpečnostních složek při organizaci prací.
Pravda, haitskou ústřední moc, už tak slabou, zemětřesení takřka rozprášilo. Vedle chatrných obydlí většiny obyvatel města otřesy poškodily či zcela zničily sídla nejvýznamnějších státních institucí: prezidentský palác, při jehož zřícení zahynulo několik členů vlády, parlament, soudní palác i budovy mnoha ministerstev. V troskách se nacházejí tři nemocnice, sídla prestižních vysokých škol, finanční úřad i centrální věznice, z níž uprchly stovky vězňů, a přispěly tím ke zmatkům i atmosféře strachu. Přírodní živel silně poškodil symbol mezinárodní pomoci zemi, sídlo Mise OSN pro stabilizaci Haiti, a se zemí srovnal tamní katedrálu.
Nové zemětřesení o síle 6,1 Richterovy stupnice, které zasáhlo oblast 20. ledna, situaci nadále zkomplikovalo, byť ve městě, kde spadly všechny stavby, které spadnout mohly, k vážnějším škodám už nedošlo.
 

text Martin Daneš

 

Více si přečtete v tištěné Xantypě!

XANTYPA 03/10 - výběr z článků

Lenka Vlasáková

Jednu z nejlepších českých hereček jsem znal dlouho pouze z plátna. Kromě přirozeného půvabu mi byla vždycky sympatická tím, že na sebe neupozorňuje. Chodí nenápadně oblečená, v její mluvě ani gestech nenajdete sebemenší známky afektu. Její kreace, včetně těch epizodních, jsou přitom velmi výrazné. Pak jsme se poznali osobně a příležitostně si povídali o práci, dětech i lecčems dalším. Nedávno mě nadchla ve filmu KAWASAKIHO RŮŽE. Její Lucie se na začátku vyléčí z hrozivých zdravotních problémů. Pak ale zažije několikanásobný šok kvůli svým blízkým…

03. 10

Vážení a milí čtenáři,
křehká Lenka Vlasáková je trojnásobná maminka – kdo by to do ní řek’ – a skvělá herečka. Doma už má jednoho Českého lva za LEU a čerstvě byla nominována na dalšího – za hlavní roli Lucie ve filmu KAWASAKIHO RŮŽE tandemu Hřebejk-Jarchovský. A v kinech ji teď můžete vidět také jako DEŠŤOVOU VÍLU v nové pohádce režiséra Milana Cieslara. Jan Foll si s ní povídal nejen o jejích filmových i divadelních rolích, ale také o výchově dětí, waldorfské škole a partnerském vztahu. V úvodu rozhovoru autor říká, že je mu sympatická, jelikož na sebe neupozorňuje a obléká se nenápadně. V kontrastu s tím jsme Lenku vyfotografovali velmi nápadně, tak, jak ji nikde nepotkáte. Možná se jí takové róby zalíbí, kdo ví…
 

Jánský vršek

Jánský vršek je nevelký, ale malebný kout Prahy, který se rozprostírá na jihozápadním svahu pod Pražským hradem. Nejlépe přístupný je z Nerudovy ulice. Jdete-li z Pohořelce, minete dům U Dvou slunců, kde bydlel Jan Neruda, a za Bretfeldským palácem zahnete doprava a po schodech sestoupíte do míst, kudy neproudí davy turistů a kde se ocitnete v tichém, kouzelném světě.OSADA OBORA
Prameny uvádějí, že již ve 12. století zde bývala osada zvaná Obora u sv. Jana pod Petřínem. Název Obora byl odvozen asi od lesů, které tehdy pokrývaly strahovské a petřínské stráně. Osada se rozkládala od ulice Tržiště až pod Strahovský klášter. Od předhusitské doby k ní patřily domy na jižní straně Nerudovy ulice – od zmiňovaného Bretfeldského paláce směrem k začátku Úvozu. Nejdříve se tu usazovali chudí lidé, ale postupně přicházeli měšťané a výše postavení úředníci.
Malá Strana jako město byla založena roku 1257 králem Přemyslem Otakarem II. Dnešní Malostranské náměstí bylo centrem, uprostřed stál románský kostelík sv. Václava a vedle něj později první radnice.
 

Estébák v poutech posedlosti

Nestává se příliš často, aby během tří měsíců vstoupily do kin hned čtyři filmy se stejnou tematikou. A již vůbec ne, aby v téže době měly na obrazovce České televize na stejné téma premiéru další dva televizní snímky. Právě to se nyní stalo – a tématem, které evidentně pálí nejenom filmaře, není nic menšího nežli naše komunistická minulost.

Sluneční město

Mediální prostor je po okraj přeplněn informacemi o tragédii, která se odehrává v zemi, o níž jsme donedávna stěží věděli, kde se nachází. Přestože zemětřesení zabilo desetitisíce lidí, hlavním problémem Haiti není přírodní katastrofa. O tom jsem se sám loni přesvědčil.„Bělochůůů!“ zakřičel na mě přes ulici tak desetiletý prodavač chlorované balené vody. Bezděčně jsem se otočil za angličtinou. „Bacha, bělochůůů!“ Ukročil jsem stranou přes hnijící odřezky zeleniny. Kyselý pach moči z nezakryté kanalizační strouhy mi zaplnil nos i ústa. Kolem se dunivě provalil obří americký teréňák s logem Spojených národů na kapotě. Příboj zvířeného žlutého prachu zalil ulici. Jsme v centru Port-au-Prince, hlavního města Haiti, zhruba rok před ničivým zemětřesením.
 

KOMIKSOVÝ KRÁL SE VRACÍ

Legendární Kája Saudek se konečně dočkal! Závěr loňského roku mu zcela patřil. Smutným faktem však zůstává, že on o tom asi neví, protože v současnosti leží už čtvrtým rokem v kómatu v motolské nemocnici.Vše odstartovala v listopadu výstava KÁJA SAUDEK & 60’s ANEB ZLATÁ ŠEDESÁTÁ KOMIKSOVĚ! v pražském Českém centru; jak je z názvu patrno, věnuje se výtvarníkově tvorbě ze šedesátých let. Právě tato doposud inspirující i fascinující dekáda byla pro něho důležitá. V tomto období začal jako už vyzrálý umělec veřejně publikovat. A „sixties“, které se celosvětově nesly v duchu boření jak politických, tak kulturních bariér a dogmat, otevřely dveře také mnoha domácím umělcům, Káju Saudka nevyjímaje.
 

Libor Krejcar

Libor Krejcar se na výtvarné scéně pohybuje od poloviny osmdesátých let a oceňován je především jako originální sochař, i když v okruhu přátel je znám i jako svébytný básník a hudebník vlastní skupiny The Tamers Of Flowers (Krotitelé květin).
 Dokud se najdou tak umínění a zarputilí umělci, jakým Libor Krejcar je, dokud dokážou vycítit pozvolné mizení hodnot a jsou ochotni se úpadku postavit svým dílem, ještě stále stojí za to neztrácet naději a v tenatech noci hledat krásu.
 

Miloš Horanský

„Tak co s tím uděláme paní MP,“ zeptal se MILOŠ HORANSKÝ na začátku jednoho z našich rozhovorů, které vedeme s kratšími či delšími přestávkami dodnes. A položil na stůl desky s fotografiemi z cyklu snímků Jaroslava Krejčího, které ho zachycují při režírování Bulgakovovy hry ÚTĚK v pražském libeňském divadle.Vypovídají o něm víc, než by vypověděl on sám. Miloš Horanský je divadelní režisér, básník, homo politicus, pedagog. Zkusíme postihnout všechny jeho podoby… i jeho lásku k jazyku.

„Čeština je geniální, komplikovaný jazyk, každé slovo je zvukomalebné,“ začíná sám náš rozhovor.
 

IGOR BLAŽEVIČ

K humanitární činnosti ho přivedla válka v jeho zemi, které chtěl z Prahy nějak pomoci. Dodržováním lidských práv se zabýval patnáct let ve společnosti Člověk v tísni i jako zakladatel a ředitel filmového festivalu JEDEN SVĚT. Teď se ocitl na rozcestí. Igor Blaževič.

Setkání s krásou

Některé ženy dostaly do vínku krásu. Neumím posoudit, zda to přináší i štěstí, ale s určitostí vím, že pohled na krásu je příjemný a někdy nelze ani oči odtrhnout. Pokud je krásná žena i skromná a příjemná, je to dar navíc. Díky festivalu v Karlových Varech jsem takové ženy poznala.

Reportáž - výběr z článků

Existovala Atlantida? A pokud ano, byla jí Malta?

Existovala Atlantida? A pokud ano, byla jí Malta?

Maličký, ale strategicky významný ostrov Malta, nacházející se mezi Sicílií a Afrikou, sehrál v dějinách středomoří mnohokrát klíčovou roli. Na Maltě bránili rytíři západní svět před tureckými nájezdy, díky Maltě si udrželi Britové alespoň částečnou kontrolu nad Středozemním mořem v době druhé světové války. Ale mnoho vědců se domnívá, že tento význam je pouhým stínem důležitosti, jaký měla Malta v dávných dobách na úsvitu věků. Kamenný a vyprahlý ostrov by totiž měl být posledním zbytkem pohádkové Atlantidy…

BARMA

BARMA

A je to tady… Přistáváme na letišti Yangon, v části využívané pro mezinárodní lety. Před pár lety dokončený terminál působí dojmem mauzolea. Těch pár desítek cestujících se v obřím prostoru budovy skoro ztrácí. Velké překvapení – během celní a pasové kontroly se nekoná prohlídka zavazadel, nepadnou žádné otázky či doporučení týkající se kontaktu s místními obyvateli, případně vyvolávání politických debat.

Surfařský ráj Rote

Surfařský ráj Rote

Jednoho rána, za rozbřesku vrhám se do vln Tasmanova moře na východním pobřeží Austrálie a snažím se najít tu nejperfektnější vlnu. Jsem tu brzy, a přece pozdě. Deset surfařů se tu již snaží chytit svůj první skluz. Nebude lehké se mezi nimi prosadit. Všichni jsou dobří a několik z nich již prořezává vlny a projíždí vodním živlem. Mezi nimi i Jonathan, který se se mnou podělil o zážitky ze surfování v Indonésii a pověděl mi o ostrově Roti u Západního Timoru.

Vítejte v Riu

Vítejte v Riu

Karnevalový týden je v Brazílii nejdůležitějším svátkem v roce. Praví, nefalšovaní Brazilci, jejichž srdce bije rytmem samby, vyrážejí do měst, která několik dní žijí hudbou a tancem. Rio je rozhodně jedním z nich. 

Šangri-la leží v Pákistánu

Šangri-la leží v Pákistánu

Údolí Hunza se táhne jako gigantická brázda napříč pohořím Karakoram na severu Pákistánu. Je to vlastně jakási přírodní pevnost, obehnaná více jak sedm tisíc metrů vysokými horskými štíty. Odnepaměti přitahovala tato odlehlá oblast dobrodruhy a badatele pověstmi o podivných modrookých horalech, kteří se dožívají nezvykle dlouhého věku. Mnozí z dnešních turistů považují Hunzu za Šangri-la – legendární místo ze slavné knihy ZTRACENÝ OBZOR.

ROZVOJOVÁ POMOC O Farogat a krávě Apolonii

ROZVOJOVÁ POMOC O Farogat a krávě Apolonii

21. srpna 1989 jsem byla v polském Těšíně, kde se konala demonstrace. Omluvila jsem se na ní Čechům za účast Poláků na okupaci v roce 1968, řekla jsem, že tehdy byla poskvrněna čest polských vojáků. Nesli jsme pak transparent s nápisem „Nikdy více bratrské pomoci“. Netušila jsem, že to bylo zachyceno na fotografii. V roce 2006 jsem měla hodně špatné období, rozpadl se mi dlouhodobý vztah, přišla jsem o práci, měla jsem deprese – tři měsíce jsem jen ležela a koukala do stropu, nevěděla, co se sebou. Pak mě někdo přemluvil, abych jela do Wrocławi na přednášku Krzysztofa Stanowskiego.

Můj syn je terorista

Můj syn je terorista

Je šest hodin ráno a k checkpointu v Jeruzalémě se pomalu blíží stará rozhrkaná dodávka. V ní sedí tři mladí Palestinci: Mohammad Jamel Aljolany, Katel Abu Sninah a Loie Abu Nejma. Jsou nervózní a dohadují se o tom, co se právě chystají udělat – zastřelit izraelské vojáky.

JAN KAPLICKÝ NAD PRAHOU

JAN KAPLICKÝ NAD PRAHOU

Když před půldruhým rokem klesl architekt Kaplický do prachu pražské třídy Československé armády, shodou náhod před domem Ochranné organizace autorské, mnoho lidí v naší zemi – ale určitě nejen u nás -  se zachvělo. Smrt člověka v den, kdy mu jeho žena ráno vložila do náruče novorozenou dceru, nemohla nechat nikoho chladným. Troufám si však tvrdit, že ne všichni v té chvíli pomysleli na jeho osud s upřímným smutkem. Pro mnohé znamenala smrt Jana Kaplického rozřešení nepříjemné kauzy a konec jednoho projektu. Kaplického knihovna – to iritující oko nad Prahou - měla být pohřbena spolu se svým autorem.

Fotograf Miloň Novotný

Fotograf Miloň Novotný

Londýn coby ever-greenFotograf Miloň Novotný dospěl k vrcholnému projevu knihou LONDÝN (1968). Dosáhla světové úrovně a zajistila mu trvalé místo v kulturních dějinách. Před deseti lety vydaná monografie připomíná tuto šťastnou etapu téměř čtvrtinou reprodukcí. 

Mexické pašije

Mexické pašije

V Mexiku, pravděpodobně nejkatoličtější zemi Latinské Ameriky, slaví na řadě míst Velikonoce tak, že si pašijové události jednoduše „zopakují“. Tyto fotografie jsou z malé, zapadlé vesnice ve státě Oaxaca.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/10

XANTYPA Číslo 03/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne