03. 10

Vážení a milí čtenáři,
křehká Lenka Vlasáková je trojnásobná maminka – kdo by to do ní řek’ – a skvělá herečka. Doma už má jednoho Českého lva za LEU a čerstvě byla nominována na dalšího – za hlavní roli Lucie ve filmu KAWASAKIHO RŮŽE tandemu Hřebejk-Jarchovský. A v kinech ji teď můžete vidět také jako DEŠŤOVOU VÍLU v nové pohádce režiséra Milana Cieslara. Jan Foll si s ní povídal nejen o jejích filmových i divadelních rolích, ale také o výchově dětí, waldorfské škole a partnerském vztahu. V úvodu rozhovoru autor říká, že je mu sympatická, jelikož na sebe neupozorňuje a obléká se nenápadně. V kontrastu s tím jsme Lenku vyfotografovali velmi nápadně, tak, jak ji nikde nepotkáte. Možná se jí takové róby zalíbí, kdo ví…
 

Jiná herečka, Italka Sophia Loren, se stala idolem už v šedesátých letech. Je úžasné, že se vrací na filmové plátno. Brzy ji uvidíme v muzikálu NINE.
Když jsem v polovině ledna psala únorový editorial, mrzlo, až praštělo. Na severu naší země klesly mrazy na rekordních 30,9 pod nulou. Teď jdeme do tisku s březnovým číslem a Praha je stále pokrytá sněhem a ledem. Romantiku zimy zachytil fotograf Filip Habart, který článek Heleny Kohoutové o Jánském vršku doprovodil zasněženými snímky a zasvěceným komentářem starousedlíka.
A protože jaro, alespoň podle kalendáře, v březnu nastane, rozšířili jsme Xantypu o přílohu, která vám napoví, jak se po náročné zimě dostat do kondice.
Zajímavý je rozhovor s básníkem a režisérem Milošem Horanským, s animátorkou Kristinou Dufkovou a dalšími…
Autentická reportáž z Haiti byla pořízena ještě před zemětřesením. Ale ani tak to není radostné čtení. Po katastrofě se humanitární organizace z různých koutů světa snaží pomoci lidem, kteří se ocitli v tragické situaci. Haitská vláda vyprošťování obětí zasypaných pod troskami brzy vzdala, ale mezinárodní záchranáři ještě patnáctý den po zemětřesení ze sutin vyhrabali dívku a byla živá! Zázrak…
A ještě si prosím všimněte, jak sluší olympijská výzbroj našemu art directorovi Danielu Zewdiemu, který právě odjíždí do Vancouveru na olympiádu reprezentovat Xantypu!
 

Vaše Michaela Gübelová a celá redakce Xantypy

 

XANTYPA 03/10 - výběr z článků

Lenka Vlasáková

Jednu z nejlepších českých hereček jsem znal dlouho pouze z plátna. Kromě přirozeného půvabu mi byla vždycky sympatická tím, že na sebe neupozorňuje. Chodí nenápadně oblečená, v její mluvě ani gestech nenajdete sebemenší známky afektu. Její kreace, včetně těch epizodních, jsou přitom velmi výrazné. Pak jsme se poznali osobně a příležitostně si povídali o práci, dětech i lecčems dalším. Nedávno mě nadchla ve filmu KAWASAKIHO RŮŽE. Její Lucie se na začátku vyléčí z hrozivých zdravotních problémů. Pak ale zažije několikanásobný šok kvůli svým blízkým…

Jánský vršek

Jánský vršek je nevelký, ale malebný kout Prahy, který se rozprostírá na jihozápadním svahu pod Pražským hradem. Nejlépe přístupný je z Nerudovy ulice. Jdete-li z Pohořelce, minete dům U Dvou slunců, kde bydlel Jan Neruda, a za Bretfeldským palácem zahnete doprava a po schodech sestoupíte do míst, kudy neproudí davy turistů a kde se ocitnete v tichém, kouzelném světě.OSADA OBORA
Prameny uvádějí, že již ve 12. století zde bývala osada zvaná Obora u sv. Jana pod Petřínem. Název Obora byl odvozen asi od lesů, které tehdy pokrývaly strahovské a petřínské stráně. Osada se rozkládala od ulice Tržiště až pod Strahovský klášter. Od předhusitské doby k ní patřily domy na jižní straně Nerudovy ulice – od zmiňovaného Bretfeldského paláce směrem k začátku Úvozu. Nejdříve se tu usazovali chudí lidé, ale postupně přicházeli měšťané a výše postavení úředníci.
Malá Strana jako město byla založena roku 1257 králem Přemyslem Otakarem II. Dnešní Malostranské náměstí bylo centrem, uprostřed stál románský kostelík sv. Václava a vedle něj později první radnice.
 

Estébák v poutech posedlosti

Nestává se příliš často, aby během tří měsíců vstoupily do kin hned čtyři filmy se stejnou tematikou. A již vůbec ne, aby v téže době měly na obrazovce České televize na stejné téma premiéru další dva televizní snímky. Právě to se nyní stalo – a tématem, které evidentně pálí nejenom filmaře, není nic menšího nežli naše komunistická minulost.

Sluneční město

Mediální prostor je po okraj přeplněn informacemi o tragédii, která se odehrává v zemi, o níž jsme donedávna stěží věděli, kde se nachází. Přestože zemětřesení zabilo desetitisíce lidí, hlavním problémem Haiti není přírodní katastrofa. O tom jsem se sám loni přesvědčil.„Bělochůůů!“ zakřičel na mě přes ulici tak desetiletý prodavač chlorované balené vody. Bezděčně jsem se otočil za angličtinou. „Bacha, bělochůůů!“ Ukročil jsem stranou přes hnijící odřezky zeleniny. Kyselý pach moči z nezakryté kanalizační strouhy mi zaplnil nos i ústa. Kolem se dunivě provalil obří americký teréňák s logem Spojených národů na kapotě. Příboj zvířeného žlutého prachu zalil ulici. Jsme v centru Port-au-Prince, hlavního města Haiti, zhruba rok před ničivým zemětřesením.
 

Porte-au-Prince, město, které zmizelo z mapy

12. ledna 2010 v 16 hodin 53 minut se obyvatelům haitského Porte-au-Prince roztřásla půda pod nohama. Když se za několik minut země uklidnila, nezbyl z milionového hlavního města takřka kámen na kameni.Zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy škály proměnilo město na západním pobřeží druhého největšího karibského ostrova Hispaniola v hromadu sutin. Co neskolil první ničivý otřes, dokonala série otřesů nižší síly v následujících hodinách; chatrné obytné konstrukce v metropoli jedné z nejchudších zemí světa, kde neexistují stavební normy, se hroutily jako domečky z karet.
 

KOMIKSOVÝ KRÁL SE VRACÍ

Legendární Kája Saudek se konečně dočkal! Závěr loňského roku mu zcela patřil. Smutným faktem však zůstává, že on o tom asi neví, protože v současnosti leží už čtvrtým rokem v kómatu v motolské nemocnici.Vše odstartovala v listopadu výstava KÁJA SAUDEK & 60’s ANEB ZLATÁ ŠEDESÁTÁ KOMIKSOVĚ! v pražském Českém centru; jak je z názvu patrno, věnuje se výtvarníkově tvorbě ze šedesátých let. Právě tato doposud inspirující i fascinující dekáda byla pro něho důležitá. V tomto období začal jako už vyzrálý umělec veřejně publikovat. A „sixties“, které se celosvětově nesly v duchu boření jak politických, tak kulturních bariér a dogmat, otevřely dveře také mnoha domácím umělcům, Káju Saudka nevyjímaje.
 

Libor Krejcar

Libor Krejcar se na výtvarné scéně pohybuje od poloviny osmdesátých let a oceňován je především jako originální sochař, i když v okruhu přátel je znám i jako svébytný básník a hudebník vlastní skupiny The Tamers Of Flowers (Krotitelé květin).
 Dokud se najdou tak umínění a zarputilí umělci, jakým Libor Krejcar je, dokud dokážou vycítit pozvolné mizení hodnot a jsou ochotni se úpadku postavit svým dílem, ještě stále stojí za to neztrácet naději a v tenatech noci hledat krásu.
 

Miloš Horanský

„Tak co s tím uděláme paní MP,“ zeptal se MILOŠ HORANSKÝ na začátku jednoho z našich rozhovorů, které vedeme s kratšími či delšími přestávkami dodnes. A položil na stůl desky s fotografiemi z cyklu snímků Jaroslava Krejčího, které ho zachycují při režírování Bulgakovovy hry ÚTĚK v pražském libeňském divadle.Vypovídají o něm víc, než by vypověděl on sám. Miloš Horanský je divadelní režisér, básník, homo politicus, pedagog. Zkusíme postihnout všechny jeho podoby… i jeho lásku k jazyku.

„Čeština je geniální, komplikovaný jazyk, každé slovo je zvukomalebné,“ začíná sám náš rozhovor.
 

IGOR BLAŽEVIČ

K humanitární činnosti ho přivedla válka v jeho zemi, které chtěl z Prahy nějak pomoci. Dodržováním lidských práv se zabýval patnáct let ve společnosti Člověk v tísni i jako zakladatel a ředitel filmového festivalu JEDEN SVĚT. Teď se ocitl na rozcestí. Igor Blaževič.

Setkání s krásou

Některé ženy dostaly do vínku krásu. Neumím posoudit, zda to přináší i štěstí, ale s určitostí vím, že pohled na krásu je příjemný a někdy nelze ani oči odtrhnout. Pokud je krásná žena i skromná a příjemná, je to dar navíc. Díky festivalu v Karlových Varech jsem takové ženy poznala.

EDITORIAL XANTYPY - výběr z článků

04. 10

04. 10

Vážení a milí čtenáři,
blíží se den, kdy multiinstrumentalista, dirigent a geniální zpěvák Bobby McFerrin přijede koncertovat do českých zemí. Pořadatelé festivalu Struny podzimu ho pozvali už podruhé, tentokrát si s ním užije (i zazpívá) publikum nejenom pražské, ale i ostravské. A nám s hvězdou první velikosti dojednali exkluzivní rozhovor. „Čekal jsem na telefon z New Yorku s notnou dávkou nervozity. Zazvonil přesně ve smluvený čas – ‚Hi, Bobby McFerrin…,‘“ vypráví jazzový odborník Aleš Benda. Byl samozřejmě vyzbrojen velkou zásobou otázek a Bobby na ně klidně odpovídal, byl milý a dokonce mu do sluchátka zazpíval. Autor si liboval, jak velice příjemné bylo to povídání… stačí nalistovat.
 

02. 10

Vážení a milí čtenáři,
S radostí vám přinášíme rozhovor Jana Lukeše se spisovatelem Josefem Škvoreckým, který nám poskytl exkluzivně. „Základní metodou StB bylo vydírání, které se v civilizovaných zemích považuje za nejtěžší zločin po úkladné vraždě,“ vyjímám z textu, jen abych naznačila, kudy se rozhovor ubírá… A obrátíte-li stránku, přečtete si, že slavný spisovatel dostal nedávno v Polsku významné ocenění. Proto Petr Koura vyzpovídal Andrzeje Jagodzińského, který Josefa Škvoreckého překládá do polštiny. Kupodivu, naše média o té události příliš neinformovala…
 

01. 10

Vážení a milí,Xantypu jsme vám poprvé představili v květnu roku 1995 a od září pak vycházela každý měsíc. V průběhu těch let se náš časopis vizuálně několikrát trochu proměnil, proměňovalo a „zmenšovalo“ se také osazenstvo Xantypy. Teď se nám vzdálila i zakládající šéfredaktorka Magdalena – jak sama říká, aby měla čas na svá čtyři vnoučátka i jiné záležitosti. Podotýká však, že si pro nás občas ráda nějaký rozhovor „střihne“ (v tomto čísle titulový). Z původní sestavy jsem tu tedy zbyla jediná, a proto bych vás ráda seznámila se svými spolupracovníky, s nimiž se nadšeně vrháme do sezony šestnácté.
 

Co byste si měli přečíst v prosincové Xantypě

Vážení a milí čtenáři,pár dní před sedmnáctým listopadem předáváme do tisku prosincovou Xantypu a spolu s Martinem Fendrychem se zamýšlíme, kam jsme se za těch dvacet let dostali, jak jsme se „svou“ demokracií naložili. Není to příliš veselé čtení. Martin kromě jiného rozebírá, jak svobodu vnímá starší generace, jak my, kteří jsme byli u zrodu, a jak rozdílně mladí, pro které je již samozřejmostí. Kvůli nim nám připadá důležité připomínat si minulost.

IMPERIAL a COMO

Na sklonku léta vás pozvu do míst, kterým se většina z nás podvědomě vyhýbá. Restaurace dvou vyhlášených hotelů v centru naší metropole totiž nejsou zaměřeny výhradně na ubytované hosty se zlatými kreditkami. Kvalitní kuchyní za dobrou cenu se snaží přilákat i kolemjdoucí českou klientelu…

Prague Food Festival 2009

 Poletujícího organizátora se mi podařilo chytit za rukáv a jen se ho bleskově zeptat na letošní hit festivalu. Odpověď milovníka dobrého jídla byla stručná. Lokalita! Pavel Maurer měl pravdu. Pro svůj projekt vyždímal tentokrát z Prahy to nejkrásnější. Pohádková scenérie, která poslední květnový víkend rámovala svátek chutí a vůní, přilákala davy i přes nepřízeň počasí. (www.praguefoodfestival.cz)  

City Café Cosmopolit

Když se řekne Gajané, vybavil se mi doposud stejnojmenný balet Arama Chačaturjana. A potažmo slavný Šavlový tanec. Dnes to jméno vyslovte a já vás obratem pošlu do Spálené ulice v centru Prahy. Tam totiž nedávno otevřela podnik Gayane Brei, Arménka nevídaného půvabu, temperamentu i schopností. Její City Café Cosmopolit (www.cafecosmopolit.cz) vás roztančí beze zbraní…

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/10

XANTYPA Číslo 03/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne