Blázinec

Student VUMLu povede antitotalitní úřad a odborář Dušek objevil spiknutí homosexuálů

Když otevřete noviny, hned víte, že jsme už zas po krk v předvolební kampani. Naplno jede kauza obrněných transportérů pandur. Zhruba před měsícem ji odstartovala skrytá nahrávka reportéra MF Dnes. Odbory hrozí stávkou kvůli zdanění zaměstnaneckých výhod. Politici kličkují a obracejí se na pětníku jako hbitá baletka. Dvacet let po pádu železné opony se totalitní minulost rozmývá, jakoby mizí v mlze. A tak se ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) stal pán, který za bolševika studoval Večerní univerzitu marxismu-leninismu. – Zásadní a dobrá zpráva z minulého měsíce: Nejvyšší správní soud v Brně (NSS) rozpustil Dělnickou stranu (DS). Justice dala najevo, kde stojí

Dělníci neonacismu mají „zaracha“
O rozpuštění dělníků neonacismu rozhodl NSS v půli února. Předseda DS Tomáš Vandas byl zjevně konsternován. Nečekal, že prohraje. Pravda, v Německu by soud jakoukoli stranu tak hladce nerozpustil. A přece je výsledek pro Česko žádoucí. Vlády zde celá léta dělaly proti náckům pramálo, policie jim dovolila zesílit. Proto byl už první pokus o rozpuštění, který připravil Ivan Langer, důležitý. Policie konečně změnila postoj a začala být vůči náckům ostřejší. Langer žádost o rozpuštění DS podcenil, prohrál – a Vandas zářil. Soud tehdy vlastně potvrdil legalitu té nechutné strany. Druhý pokus, který připravilo dnešní vnitro vedené Martinem Pecinou (čerstvě dosazeným za lídra volební kandidátky ČSSD v Praze), byl podle expertů nesrovnatelně lépe vybaven důkazy. Bylo dokázáno, že dělníci spolupracovali s krajně pravicovými uskupeními – s Národním korporativismem a Národním odporem. Obě ty party budí hrůzu mezi menšinami.
Verdiktem NSS náckové v Česku samozřejmě nekončí. Zároveň je však neposílí. Teď se přelévají do legální DSSS (Dělnická strana sociální spravedlnosti), kterou vede Vandasova matka… Souboj s extrémisty pokračuje, ale jejich odpůrci byli rozhodnutím NSS posíleni. Také policie teď ví, že je nesmí tolerovat. A to je posun.

Zhrzenci Jedlaucnik a Habitzl
Temněji vyhlíží kauza pandurů. Ve stručnosti: česká armáda potřebovala obměnit zastaralé obrněné transportéry. Severoatlantická aliance po nás žádala 20 akceschopných strojů. V roce 2003 vláda Vladimíra Špidly schválila nákup 240 (!) obrněných kolových transportérů = velké armádní oči. V roce 2005, za vlády Stanislava Grosse bylo vypsáno výběrové řízení. Vláda chtěla už „jen“ 199 transportérů (desetkrát víc, než po nás NATO chce). Tendr vyhrála firma Steyr a za vlády Jiřího Paroubka, ale už PO VOLBÁCH, tendr podepsal tehdejší ministr obrany Karel Kühnl. Suma činila 23,6 miliard korun. Vláda Mirka Topolánka tendr prohlásila za předražený, začala nová jednání. Na obraně je vedl náměstek za ODS Martin Barták (trval na něm Mirek Topolánek, tvrdí tehdejší ministryně za lidovce Vlasta Parkanová). Počet pandurů od Steyru klesl na 107 za cenu 14,4 miliardy korun. Kontrakt podepsal Barták. Dodejme, že jsme nakoupili neskutečně draze. Podobné vozy (o něco hůře vybavené) získali Portugalci třikrát levněji!
Už v roce 2006 policie nákup pandurů vyšetřovala. Na nic nezákonného nepřišla. A v únoru 2010, tři měsíce opřed volbami, natočil reportér MF Dnes, který se vydával za obchodníka s pohledávkami, skrytou kamerou dva bývalé manažery firmy Steyr, Herwiga Jedlaucnika a Wolfganga Habitzla. Řekli, že kontrakt měly provázet provize 2 až 3 procenta z 23 miliard pro každou z velkých stran, tedy ČSSD a ODS. Oba však museli v roce 2003 ze Steyru odejít, když firmu převzali Američané. Jsou zjevně zhrzení.

Nedopadnout jako Musela
Po zveřejnění skryté nahrávky, jež leccos naznačovala, ale nic nedokazovala, následoval tanec. ČSSD i ODS přísahaly, že úplatky nebraly. Socialisti se brání, že nákup 199 předražených pandurů měly doprovázet ofsety za 8 miliard Kč, tedy podpůrné investiční programy. ODS tvrdí, že předražený nákup zlevnila a zachránila. Barták samozřejmě odmítá cokoli nekalého a Parkanová vše hází na Topolánka a svého náměstka. Typický český obrázek; člověk se stydí.
Jak vše proběhlo, věděl zbrojařský magnát Pavel Musela. Nic neřekne. V říjnu 2008 byl těžce zraněn na lovu, údajně spadl z posedu (tělo však leželo podezřele daleko) a ztratil paměť. V tu dobu finišovala jednání se Steyrem. Bratr Pavla Musely říká: „To, co se mu stalo, rozhodně nebyla náhoda.“ Jedlaucnik s Habitzlem na skryté nahrávce přitom Muselu popsali jako přítele Grosse a klíčovou postavu kontraktu.
Jedna pikantní „maličkost“. Nedlouho před podpisem původní smlouvy na 199 obrněnců se tehdejší premiér Paroubek setkal s firmou, jež za Steyr lobovala, s Crane Consulting Andreje Surňaka. O čtyři roky dříve dělala pro ČSSD volební kampaň. V roce 2006 však nikoliv. A přece – podle svědka z MF Dnes – premiér s lobbisty jednal o pandurech. Je to jasné: vláda končila, nebylo jisté, co bude dál, lobbisté pravděpodobně naléhali, aby smlouva byla honem honem podepsána, než se garnitura vymění. Možná ti pánové řekli: Zaplatili jsme, tak koukejte udělat, co jste slíbili…
Sice byl nyní ustaven vyšetřovací tým a ve věci má pátrat i tajná služba BIS, jenže na vyšetřování už je pozdě. A další lidé nechtějí spadnout z posedu jako Musela.

Prostitut ředitelem
S minulostí se vyrovnáváme podivně. Novým ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů byl zvolen Jiří Pernes, který za bolševika řídil muzeum a studoval VUML. Proč se do konkurzu přihlásil? Asi si myslel, že se na VUML nepřijde. Radním se studiem Marxe a Lenina nepochlubil, dozvěděli se to až po jeho zvolení. Také se zřejmě nechlubil tím, jaké probolševické kousky psal. Malá ukázka z textu, který vydal krátce před pádem minulého režimu a který se týkal dějin Slavkova: „Na obranu dosaženého vítězství se začala formovat ozbrojená síla dělnické třídy – Lidová milice… Díky jejich obětavosti a díky pevnému, nekompromisnímu postoji zvítězila lidová moc i v našem městě. Komunistické straně se dostávalo podpory od stále širších vrstev lidu a postupně i ti, kdož zpočátku váhali a neměli jasno, pochopili historickou oprávněnost vítězství pracujícího lidu.“ Můžeme na to nahlížet různě. Je to směšné. Tak tehdy vypadaly oficiální „historické“ spisy. Kdo chtěl publikovat, musel to dělat takhle. A ostatně Pernes v rozhovoru pro Týden řekl nepokrytě: „Prostě tady jsme žili a každý se musel nějakým způsobem prostituovat.“ Tak vysvětloval, proč studoval VUML. Považuje to za „prkotinu“, bagatelizuje to. Prostitut.

Ucpat ústa paměti
Jistě, Pernes se nelišil od milionů dalších obyvatel šedé zóny. Ale proč chce řídit právě ÚSTR? Co tam chce přinést nového? Prý objektivní vědecké bádání. Jenže v ústavu jde o víc, o zmapování StB a její činnosti, o zveřejnění všech dostupných materiálů, o možnost vidět totalitní minulost kompletně, jako celek. To jsou roky systemizace, obří úsilí dát dohromady všecky složky StB a postupně je všechny zveřejnit.
O Pernese vlastně nejde. Není to žádný zloduch, ale právě naopak úplně normální obyvatel této země. Má ambici, myslí si zřejmě, že v ÚSTR je víc peněz než v jiných historických ústavech. Ale odhalování totality potřebuje jinou osobnost, ženu nebo muže s étosem, s vizí, s touhou po pravdě. Někoho, jako je Hana Marvanová, dejme tomu.
Pernese vybrala rada ústavu, sedm lidí. Čtyři byli pro, tři zásadně proti. Vyhrál těsně. Rozhodnutí nebylo zvráceno ani tehdy, když vyplula informace o VUMLu a když nový ředitel prohlásil, že se prostituoval. To je smutné. Znamená to, že se s minulostí vyrovnáváme nějak takhle: všecko je nám fuk.
Je dost možné, že instituce, jejíž předlohou byl Ústav paměti národa (ÚPN), který na Slovensku založil Ján Langoš, pomalu ztratí sílu a bude přidušena. Stejně po smrti Langoše dopadl ÚPN. Lidé odtud utekli do českého ústavu. Potížím čelí podobný rumunský institut (Národní rada pro studium archivů Securitate): jeho prezident Marius Oprea byl odvolán a instituci byly odebrány vyšetřovací pravomoci. Slovinské Studijní centrum pro národní usmíření zas trpí pod levicovou vládou, která mu natolik zkrouhla rozpočet, že živoří. Zdá se, že nejen u nás vypadá vyrovnání s minulostí tristně.

Spiknutí homosexuálů podle Duška
Českou politiku nechutně rozvířil předseda Svazu odborářů služeb a dopravy. Ten odhalil spiknutí homosexuálů na ministerstvu dopravy, úřadu vlády a v Českých drahách: „Homosexuál Žaluda drží s homosexuálem Slamečkou, homosexuál Slamečka má vazby na homosexuála Nováka. A na ministerstvu dopravy je těch homosexuálů natahanejch tak dvacet a ve vedení drah tak třicet a tihle lidé absolutně ovládají České dráhy.“ Gustav Slamečka je ministr dopravy, Petr Žaluda šéf Českých drah a Jan Novák šéf úřadu vlády. Dušek ještě dodal, že experti-heterosexuálové museli v dopravě ustoupit diletantům homosexuálům. Pěkné dusno. Odporný, nepravdivý a hloupý výrok. Bohužel – ilustruje českou politickou scénu naprosto dokonale. Dost možná nejsme národ Mirků Dušínů, ale spíš Jarů Dušků…

Autor je komentátor Týdne.
Psáno 15. března 2010.
 

XANTYPA 04/10 - výběr z článků

ABECEDA 05/10

ABECEDA 05/10

Dvacet šest písmen, dvacet šest slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Biskup  Václav Malý

Biskup Václav Malý

S otevřeným hledím vstříc naději světaPo návštěvě papeže Benedikta XVI. shrnul světící biskup pražský, Mons. Václav Malý obsah jeho slov. Zazněly tím i jeho vlastní postoje: snaha o zklidnění dnešní rozpolcené doby a dosažení vnitřního klidu, hledání smyslu a hodnot života ústícího do naděje a v době krize mezilidských vztahů i důraz na morální hodnoty člověka. Životním tématem Mons. Václava Malého je ochrana lidských práv ve všech formách, heslem je pokora a pravda. V čase blížících se Velikonoc hovoříme o běhu času.

SOUTĚŽ o audioknihu DIVNOVLÁSKY

SOUTĚŽ o audioknihu DIVNOVLÁSKY

IRENA OBERMANNOVÁ: DIVNOVLÁSKY/ čte Aňa Geislerová  Irena Obermannová, úspěšná autorka Deníku šílené manželky, navazuje na své silně autobiografické vyprávění v neméně zdařilých Divnovláskách, v nichž pokračuje v příbězích rozvedené matky dvou pubertálních dcer. 

Hvězdy o nás

Hvězdy o nás

Duben 2010
Slunce vstupuje do znamení Berana 20. března v 18.33 SEČ a setrvá v něm do 20. dubna 6.30 SELČ. Po dvou celkem klidných měsících se opět začnou dít věci. Transformátor i destruktor Pluto je první týden stacionární, poslední týden nastane přesná opozice Saturn-Uran. Připravme se na změny a zvraty, všechno může být nečekaně jinak. Flexibilní stratégové mají příležitost excelovat. Zvýšené opatrnosti je třeba 4. – 9. a 24. – 29. 4. Pro jednotlivá znamení máme jako obvykle pár konkrétních rad:

 

Bette Davis

Bette Davis

„Já blázen odešla do Hollywoodu, kde tehdy slyšeli jen na platinové blondýnky a kde dlouhé nohy byly důležitější než talent. I ode mne vždy požadovali, abych byla krasavicí, jenže já jsem bojovala za realismus.“

Život se slavným jménem

Život se slavným jménem

Charles Spencer Chaplin (1889 – 1997)
Charlie Chaplin byl génius. Nejlepší filmaři dodnes čerpají z jeho díla. Vymyslel filmovou řeč a poetiku: smích skrze slzy. Aby mohl vytvořit svou postavu tuláka Charlieho, musel být pohybově nesmírně nadaný a znát lidskou povahu. Po příchodu do Hollywoodu natočil skoro padesát krátkých filmů, kterými se náramně bavíme dodnes.

Radka Denemarková

Radka Denemarková

Současná literatura je slepá ke kostlivcům, které má český národ ve skříni Do místnosti vešla štíhlá, tmavovlasá žena. Rozhlédla se a usmála se. „Mám čas jen dvacet minut,“ řekla, když se představila. Radka Denemarková – spisovatelka, překladatelka, scenáristka, dramaturgyně a literární historička.

JAK JSME VE VANCOUVERU FANDILI

JAK JSME VE VANCOUVERU FANDILI

Xantypa – mediální partner Českého olympijského týmu. Na toto spojení už jste si za těch pět let asi zvykli. Na letních olympijských hrách v Pekingu Xantypu reprezentoval její vydavatel, ing. Jiří Dostál, generální ředitel Kovohutí Příbram, výprava na letošní zimní olympiádu se rozrostla. Pan generální do Kanady „přibral“ dva kolegy z Kovohutí, Karla Olivu a Josefa Vohnouta, a Xantypa byla na olympiádě zastoupena doslova osobně. Do Vancouveru odletěl Daniel Zewdie, art director časopisu. A dotyční pánové se s vámi o pár zážitků rádi podělí.

ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY

Zhruba před rokem a půl jsme v Xantypě přinesli rozhovor s mladým historikem a režisérem Lukášem Přibylem, který věnoval deset let svého života práci na unikátním dokumentárním projektu ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY. Jeho prostřednictvím vypráví příběh českých a moravských Židů odvlečených za druhé světové války do dnes již zapomenutých ghett a koncentračních táborů na území dnešního Lotyšska, Běloruska, Estonska a Polska. Tehdy dokončoval čtvrtý, poslední díl. Počátkem letošního roku vyšla kolekce všech jeho filmů na DVD.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/10

XANTYPA Číslo 04/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne