Popravčí národů v rouchu bankovního úředníka

Připravil Adam B. Bartoš

Britský poslanec Evropského parlamentu Nigel Farage si pustil pusu na špacír. Jako jeden z mála nahlas řekl, co si o novém evropském prezidentovi Hermanu Van Rompuyovi myslí. A byl to trochu drahý špás – v přepočtu ho vyjde na 80 tisíc korun. 

 Událost

Europoslanec Farage byl vždy budovatelům evropského superstátu trnem v oku. Břitkým humorem a řečnickým umem dokáže tento politik za britskou stranu nezávislosti (UKIP), který si na svou poslaneckou lavici hrdě vztyčil britskou vlaječku, rozzuřit europeisty k nepříčetnosti.
Ve svém posledním vystoupení vystupňoval Farage svou kritiku natolik, že se poslanci neudrželi a bušili do stolů – někteří nesouhlasně, druzí ze solidarity – a lídři Evropské unie celí zkoprnělí nebyli schopni slova. Naposledy je takto vyprovokoval snad jen český prezident Václav Klaus.
Co řekl Farage tak hrozného, že si ho poté předseda Parlamentu Jerzy Buzek předvolal do své kanceláře a vyměřil mu snížení poslaneckých náhrad ve výši 3000 eur?
Dovolil si totiž kritizovat nedávno zvoleného stálého předsedu Evropské rady Hermana Van Rompuye, který byl koncem loňského roku instalován do funkce evropského prezidenta, vytvořené Lisabonskou smlouvou. A nebylo to poprvé. Už dříve ho nazval politickým trpaslíkem a neslaným nemastným politikem.
Tentokrát Farage odhodil i poslední servítek a v emotivním, byť promyšleném vystoupení Van Rompuye přirovnal vzezřením k nižšímu bankovnímu úředníkovi a jeho charisma k mokrému hadru na podlahu. Mediálně vděčné výroky ale zdaleka nebyly podstatou jeho kritiky.
Ještě důležitější totiž byla jeho otázka, kterou na Rompuye vypálil. Kdo jste? Neznám vás a nezná vás nikdo v Evropě. Kdo vás volil? A jakým mechanismem vás zase můžeme odvolat?
Faragovi totiž vadí, že nejprestižnější post EU obsadil politik-loutka, muž bez tváře, nečitelný, nikým nevolený, z milosti mocipánů dosazený, který sice bude pobírat vyšší plat než americký prezident Obama, ale jehož známost začíná a končí v Belgii, kde necelý rok vykonával funkci premiéra.
To, že je neznámý, ale není zdaleka to hlavní. Rompuy je hlavně nebezpečný, soudí Brit. Jako politik pocházející z „ne-země“ Belgie, tedy v roce 1830 uměle vytvořeného státu bez národní identity, pohrdá samotnou existencí národních států, a proto je na post lídra EU tím nejvhodnějším adeptem. „Jste tichým popravčím evropské demokracie a národních států,“ vzkázal Farage europrezidentovi.
I přes vyměřenou pokutu europoslanec svá slova zpět vzít nechce. S humorem sobě vlastním se omluvil pouze bankovním úředníkům. Na své kritice si trvá.
Spíše úsměvná aférka přitom není jen smutnou výpovědí o tom, jak vypadá svoboda slova v pojetí EU (už ani na politickém kolbišti není možné mluvit otevřeně, a kdo tak učiní, do slova a do písmene za to zaplatí), ale odkrývá mnohem větší problém. Evropskou unii řídí lidé, které jsme nevolili a které ani nemůžeme dalšími volbami nahradit někým novým. Svůj post získali za své „evropanství“ a svoji práci pro Evropu berou tak vážně, že se už ani na vůli občanů neohlížejí. Příliš by je to totiž zdržovalo.
Rompuy je toho dobrým příkladem. Protože si ho nevybralo 500 milionů Evropanů, ale členové tajné elitní skupiny Bilderberg (každoroční neformální setkání vysoce postavených osobností z oblasti politiky, hospodářství, vojenství apod. s vyloučením nezúčastněných osob i médií a utajeným předmětem jednání – pozn. red.), necítí se být povinován občanům, ale právě těmto „tajným“, kteří Unii přetvářejí k obrazu svému. Za svůj plat jim bude Rompuy věrným služebníkem.
Dobře to ukazuje i chuť, s kterou si uzurpuje stále nové a nové pravomoce, jako by jich s přijetím Lisabonské smlouvy neměla Unie už beztak přespříliš. Na kolena sražené Řecko je například pro Rompuye dobrou záminkou, jak ještě více upevnit moc Bruselu nad národními vládami v oblasti ekonomiky. Udělali jste z Řecka protektorát, vyčetl Rompuyovi Farage.
Rompuy ještě jako předseda belgického parlamentu nechal jednou vyměnit zámky ve dveřích, aby se poslanci nedostali do práce a nebyl schválen zákon, který se Rompuyovi nehodil. Krásná to ilustrace toho, jak Rompuy přistupuje k demokracii. Na svém novém evropském postu to už dělat nebude muset – veškerá důležitá jednání v EU se totiž dějí v úzké skupině za zavřenými dveřmi, kde hlasování netřeba.
A to je právě ten problém. Rompuy a jemu podobní trvale a pečlivě vyměňují všechny možné zámky, jen aby mohli v tichosti vládnout a lid a jeho volení zástupci je nerušili.

Autor je redaktorem serveru Prvnizpravy.cz.
 

XANTYPA 04/10 - výběr z článků

ABECEDA 05/10

ABECEDA 05/10

Dvacet šest písmen, dvacet šest slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Biskup  Václav Malý

Biskup Václav Malý

S otevřeným hledím vstříc naději světaPo návštěvě papeže Benedikta XVI. shrnul světící biskup pražský, Mons. Václav Malý obsah jeho slov. Zazněly tím i jeho vlastní postoje: snaha o zklidnění dnešní rozpolcené doby a dosažení vnitřního klidu, hledání smyslu a hodnot života ústícího do naděje a v době krize mezilidských vztahů i důraz na morální hodnoty člověka. Životním tématem Mons. Václava Malého je ochrana lidských práv ve všech formách, heslem je pokora a pravda. V čase blížících se Velikonoc hovoříme o běhu času.

SOUTĚŽ o audioknihu DIVNOVLÁSKY

SOUTĚŽ o audioknihu DIVNOVLÁSKY

IRENA OBERMANNOVÁ: DIVNOVLÁSKY/ čte Aňa Geislerová  Irena Obermannová, úspěšná autorka Deníku šílené manželky, navazuje na své silně autobiografické vyprávění v neméně zdařilých Divnovláskách, v nichž pokračuje v příbězích rozvedené matky dvou pubertálních dcer. 

Hvězdy o nás

Hvězdy o nás

Duben 2010
Slunce vstupuje do znamení Berana 20. března v 18.33 SEČ a setrvá v něm do 20. dubna 6.30 SELČ. Po dvou celkem klidných měsících se opět začnou dít věci. Transformátor i destruktor Pluto je první týden stacionární, poslední týden nastane přesná opozice Saturn-Uran. Připravme se na změny a zvraty, všechno může být nečekaně jinak. Flexibilní stratégové mají příležitost excelovat. Zvýšené opatrnosti je třeba 4. – 9. a 24. – 29. 4. Pro jednotlivá znamení máme jako obvykle pár konkrétních rad:

 

Bette Davis

Bette Davis

„Já blázen odešla do Hollywoodu, kde tehdy slyšeli jen na platinové blondýnky a kde dlouhé nohy byly důležitější než talent. I ode mne vždy požadovali, abych byla krasavicí, jenže já jsem bojovala za realismus.“

Život se slavným jménem

Život se slavným jménem

Charles Spencer Chaplin (1889 – 1997)
Charlie Chaplin byl génius. Nejlepší filmaři dodnes čerpají z jeho díla. Vymyslel filmovou řeč a poetiku: smích skrze slzy. Aby mohl vytvořit svou postavu tuláka Charlieho, musel být pohybově nesmírně nadaný a znát lidskou povahu. Po příchodu do Hollywoodu natočil skoro padesát krátkých filmů, kterými se náramně bavíme dodnes.

Radka Denemarková

Radka Denemarková

Současná literatura je slepá ke kostlivcům, které má český národ ve skříni Do místnosti vešla štíhlá, tmavovlasá žena. Rozhlédla se a usmála se. „Mám čas jen dvacet minut,“ řekla, když se představila. Radka Denemarková – spisovatelka, překladatelka, scenáristka, dramaturgyně a literární historička.

JAK JSME VE VANCOUVERU FANDILI

JAK JSME VE VANCOUVERU FANDILI

Xantypa – mediální partner Českého olympijského týmu. Na toto spojení už jste si za těch pět let asi zvykli. Na letních olympijských hrách v Pekingu Xantypu reprezentoval její vydavatel, ing. Jiří Dostál, generální ředitel Kovohutí Příbram, výprava na letošní zimní olympiádu se rozrostla. Pan generální do Kanady „přibral“ dva kolegy z Kovohutí, Karla Olivu a Josefa Vohnouta, a Xantypa byla na olympiádě zastoupena doslova osobně. Do Vancouveru odletěl Daniel Zewdie, art director časopisu. A dotyční pánové se s vámi o pár zážitků rádi podělí.

ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY

Zhruba před rokem a půl jsme v Xantypě přinesli rozhovor s mladým historikem a režisérem Lukášem Přibylem, který věnoval deset let svého života práci na unikátním dokumentárním projektu ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY. Jeho prostřednictvím vypráví příběh českých a moravských Židů odvlečených za druhé světové války do dnes již zapomenutých ghett a koncentračních táborů na území dnešního Lotyšska, Běloruska, Estonska a Polska. Tehdy dokončoval čtvrtý, poslední díl. Počátkem letošního roku vyšla kolekce všech jeho filmů na DVD.

Ze světa - výběr z článků

Arabští diktátoři si balí fidlátka

Vlna lidových povstání proti diktátorům arabského světa, jejímž epicentrem se loni v prosinci stalo Tunisko, bývá přirovnávána k pádu železné opony v Evropě. Na rozdíl od zemí střední a východní Evropy před rokem 1989 ovšem dotčené režimy nemají žádného Velkého bratra, zahraniční centrálu, kde by za ně přijímali všechna klíčová rozhodnutí… pokud bychom za takovou centrálu nepovažovali Washington.
 

Pobřeží slonoviny má dva prezidenty

Jak se stalo, že má Pobřeží slonoviny dva prezidenty? Problém vznikl při vyhlašování výsledků druhého kola prezidentských voleb z listopadu 2010, kdy si oba účastníci – odstupující prezident Laurent Gbagbo i jeho rival Alassane Ouattara – přisoudili vítězství.
 

Nobelova cena čínskému disidentovi rozlítila Peking

Když na počátku října udělili norští akademici Nobelovu cenu míru čínskému disidentovi, spisovateli Liou Siao-po, utrpěl pekingský komunistický režim šok. Přes ohlášenou nominaci se cítil dostatečně silný v kramflecích a do poslední chvíle se domníval, že cenu nakonec dostane někdo jiný.
 

SARRAZIN VS. SARACÉNI

Lidé po ekonomické krizi nemají bankéře příliš v lásce. Jeden se ale přízni veřejnosti těší. Nebo spíše těšil, protože Thilo Sarrazin už bankéřem není. Musel odejít. I tak se totiž v Německu pyká za to, když řeknete pravdu o zpackané integraci přistěhovalců. 

Sirleaf a Tailor – dvě tváře africké politiky

Sirleaf a Tailor – dvě tváře africké politiky

Dvě světové celebrity, jež se v srpnu ocitly na lavici svědků v procesu s liberijským exprezidentem Charlesem Taylorem probíhajícím v nizozemském Haagu, se – k potěšení žurnalistů – nemohly dohodnout na tom, co se stalo před třinácti lety při společné večeři s Nelsonem Mandelou: vrazil kdosi na chodbě supermodelce Naomi Campbell do ruky sáček s malými, špinavými kamínky, o nichž pořádně nevěděla, od koho jsou, jak tvrdí ona, anebo tam modelka flirtovala s tehdejším liberijským vládcem Taylorem a pak od něho dostala jeden obrovský diamant, jak tvrdí americká herečka Mia Farrow?
 

V katalánských arénách už býčí krev nepoteče

V katalánských arénách už býčí krev nepoteče

Papá Hemingway se musí v hrobě obracet. Spisovateli, který zbožňoval španělské býčí zápasy coby ztělesnění mužné síly, by se jistě nelíbil zákaz koridy, k němuž na základě předchozí lidové iniciativy a koordinovaného odporu starostů koncem července přikročil katalánský parlament. Zákaz, jenž na území jednoho z ekonomicky nejvýznamnějších španělských autonomních regionů nabude právní účinnosti v lednu 2012, vyvolal vzrušenou debatu po celém Španělsku i ve dvou sousedních zemích, kde je korida provozována.
 

„Žlutí“ s „rudými“ se perou o moc v Thajsku

„Žlutí“ s „rudými“ se perou o moc v Thajsku

Thajsko bylo donedávna jednou z nejoblíbenějších turistických destinací v Asii. Vedle moře, příjemného klimatu a solidní infrastruktury sem návštěvníky lákala i pověst země coby ostrůvku relativní stability v regionu zmítaném nesčetnými konflikty. Tohle renomé je dnes minulostí. Letos na jaře se hlavní město Bangkok na dva měsíce proměnilo v bitevní pole.

Belgie se rozpada. Už 180. rok

Belgie se rozpada. Už 180. rok

V posledních týdnech píše mezinárodní tisk o hrozícím rozpadu Belgie. Dle žurnalistů se rozpadá zhruba každé dva roky, a kdyby měly jejich předpovědi dojít rychlého naplnění, nezbyl by tak z malého státu dávno už ani trávník před bruselským královským palácem. Na druhou stranu není v Evropě země rozklíženější mezi dva národy; ve srovnání s ní bylo Československo vzorem bratrské lásky mezi Čechy a Slováky.

EUROOBČANÉ, CHYSTEJTE ŠRAJTOFLE

EUROOBČANÉ, CHYSTEJTE ŠRAJTOFLE

Přichází daň z uhlíkuO změně klimatu se dosud jen globálně diskutovalo. Teď se ale změní klima i v našich peněženkách. Oteplovači nám šrajtofle pěkně zahřejí, až nám z toho zmrzne úsměv.

Islanďané nesměle klepou na dveře Bruselu

Islanďané nesměle klepou na dveře Bruselu

V posledních patnácti letech usilovaly o členství v Evropské unii převážně chudší země evropského východu či Středomoří, nikoli ty bohaté západoevropské. Loni v létě se situace změnila a jedna taková si žádost o vstup podala: Island. Proč? Především proto, že tahle malá ostrovní republika, situovaná v severním Atlantiku, donedávna bohatá byla, a už není

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/10

XANTYPA Číslo 04/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne