Biskup Václav Malý

PŘIPRAVILA Marie Kulijevyčová

S otevřeným hledím vstříc naději světaPo návštěvě papeže Benedikta XVI. shrnul světící biskup pražský, Mons. Václav Malý obsah jeho slov. Zazněly tím i jeho vlastní postoje: snaha o zklidnění dnešní rozpolcené doby a dosažení vnitřního klidu, hledání smyslu a hodnot života ústícího do naděje a v době krize mezilidských vztahů i důraz na morální hodnoty člověka. Životním tématem Mons. Václava Malého je ochrana lidských práv ve všech formách, heslem je pokora a pravda. V čase blížících se Velikonoc hovoříme o běhu času.

Biskup


Byla víra od počátku tím, co formovalo váš charakter?
Semínka víry jsem získal v rodině. Oba rodiče byli velmi hluboce zbožní, ale v dospělosti jsem přirozeně svou víru prohluboval. Jsem rodičům vděčný za to, že víra byla pro ně živou skutečností, nikoli jen teorií, a že ji nezužovali jenom na pojem mravnosti.

Mohl jste být v životě čímkoliv, politikem, filosofem, literátem, možná hudebníkem, ale vy jste se rozhodl pro kněžství…
Chtěl jsem původně studovat archeologii Středního východu, ale dva měsíce před maturitou jsem se rozhodl pro teologii. Bylo to v době, kdy do čela komunistické strany nastoupil Gustáv Husák a kdy byly definitivně pohřbeny zbytky nadějí tzv. pražského jara. Pozoroval jsem kolem sebe, jak se lidi zase začínají přizpůsobovat požadavkům režimu, jak se začínají bát. Víra byla pro mě kritériem, a proto jsem se rozhodl projevit své přesvědčení a víru službou kněze, a ukázat lidem, že lze žít rovně i v nepříznivých společenských podmínkách. To rozhodnutí ve mně později dál krystalizovalo.

Jak vás v té době zasáhla smrt Jana Palacha a jak jste ji tehdy přijal z hlediska zásad budoucího duchovního?
V roce 1969 jsem teprve nastupoval do semináře, ale tu smrt jsem prožíval velmi intenzivně, stejně jako celý rok 1968. Pokládal jsem ji za oběť pro pravdu, danou z vyšších pohnutek, za výkřik, který platil i pro mě. Dodnes trvám na tom, že to byla oběť, ne hrubá sebevražda.

Vystudoval jste, stal se knězem, a vzápětí jste působil ve Vlašimi a pak v Plzni. Brzy jste však byl na dlouhou dobu zbaven státního souhlasu k výkonu kněžského povolání. Dokázal jste to rozhodnutí přijmout?
Nebylo to snadné. Podepsal jsem předtím Chartu 77 a stal se zakládajícím členem Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných (1978 – 1989). Ani jako kněz jsem nemohl ztratit ze zřetele to, co se děje okolo mě. Podpis těch iniciativ byl těžkým rozhodnutím. Přesto jsem nemohl umlčet hlas svědomí a nezaujmout postoj k negativům, která se tehdy ve společnosti vyskytovala. Od roku 1979 mi pak bylo jedenáct let upíráno právo veřejného kněžského působení, po němž jsem stále toužil.

Místo toho jste pracoval jako zeměměřičský figurant, zaměstnanec Metrostavu a posléze jako topič v pražských hotelích…
V čase takzvané normalizace jsem se dostal do společenství Charty 77, a ta mě naučila mnohému, především demokratickému smýšlení. Znamenalo to brát vážně politickou situaci a naslouchat odlišným představám lidí, pocházejících z jiných podmínek života. Naučil jsem se diskutovat a přicházet jako ten, kdo naslouchá, nikoliv jako ten, kdo předem ví, co je pravda. Musím říct, že se mi to hodí i dnes, v době, kdy se vedou spíš monology než dialogy. Zároveň jsem se naučil trpělivosti, tomu, že člověk hlavou zeď prorazí! Ten proces vyžadoval dlouholetou trpělivost a přinesl své plody. V tom duchu jsem také přijal své zatčení a sedmiměsíční vazbu.

Rozhovor Marie Kulijevyčové si přečtete v tištěné Xantypě .........

XANTYPA 04/10 - výběr z článků

ABECEDA 05/10

ABECEDA 05/10

Dvacet šest písmen, dvacet šest slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

SOUTĚŽ o audioknihu DIVNOVLÁSKY

SOUTĚŽ o audioknihu DIVNOVLÁSKY

IRENA OBERMANNOVÁ: DIVNOVLÁSKY/ čte Aňa Geislerová  Irena Obermannová, úspěšná autorka Deníku šílené manželky, navazuje na své silně autobiografické vyprávění v neméně zdařilých Divnovláskách, v nichž pokračuje v příbězích rozvedené matky dvou pubertálních dcer. 

Hvězdy o nás

Hvězdy o nás

Duben 2010
Slunce vstupuje do znamení Berana 20. března v 18.33 SEČ a setrvá v něm do 20. dubna 6.30 SELČ. Po dvou celkem klidných měsících se opět začnou dít věci. Transformátor i destruktor Pluto je první týden stacionární, poslední týden nastane přesná opozice Saturn-Uran. Připravme se na změny a zvraty, všechno může být nečekaně jinak. Flexibilní stratégové mají příležitost excelovat. Zvýšené opatrnosti je třeba 4. – 9. a 24. – 29. 4. Pro jednotlivá znamení máme jako obvykle pár konkrétních rad:

 

Bette Davis

Bette Davis

„Já blázen odešla do Hollywoodu, kde tehdy slyšeli jen na platinové blondýnky a kde dlouhé nohy byly důležitější než talent. I ode mne vždy požadovali, abych byla krasavicí, jenže já jsem bojovala za realismus.“

Život se slavným jménem

Život se slavným jménem

Charles Spencer Chaplin (1889 – 1997)
Charlie Chaplin byl génius. Nejlepší filmaři dodnes čerpají z jeho díla. Vymyslel filmovou řeč a poetiku: smích skrze slzy. Aby mohl vytvořit svou postavu tuláka Charlieho, musel být pohybově nesmírně nadaný a znát lidskou povahu. Po příchodu do Hollywoodu natočil skoro padesát krátkých filmů, kterými se náramně bavíme dodnes.

Radka Denemarková

Radka Denemarková

Současná literatura je slepá ke kostlivcům, které má český národ ve skříni Do místnosti vešla štíhlá, tmavovlasá žena. Rozhlédla se a usmála se. „Mám čas jen dvacet minut,“ řekla, když se představila. Radka Denemarková – spisovatelka, překladatelka, scenáristka, dramaturgyně a literární historička.

JAK JSME VE VANCOUVERU FANDILI

JAK JSME VE VANCOUVERU FANDILI

Xantypa – mediální partner Českého olympijského týmu. Na toto spojení už jste si za těch pět let asi zvykli. Na letních olympijských hrách v Pekingu Xantypu reprezentoval její vydavatel, ing. Jiří Dostál, generální ředitel Kovohutí Příbram, výprava na letošní zimní olympiádu se rozrostla. Pan generální do Kanady „přibral“ dva kolegy z Kovohutí, Karla Olivu a Josefa Vohnouta, a Xantypa byla na olympiádě zastoupena doslova osobně. Do Vancouveru odletěl Daniel Zewdie, art director časopisu. A dotyční pánové se s vámi o pár zážitků rádi podělí.

ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY

Zhruba před rokem a půl jsme v Xantypě přinesli rozhovor s mladým historikem a režisérem Lukášem Přibylem, který věnoval deset let svého života práci na unikátním dokumentárním projektu ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY. Jeho prostřednictvím vypráví příběh českých a moravských Židů odvlečených za druhé světové války do dnes již zapomenutých ghett a koncentračních táborů na území dnešního Lotyšska, Běloruska, Estonska a Polska. Tehdy dokončoval čtvrtý, poslední díl. Počátkem letošního roku vyšla kolekce všech jeho filmů na DVD.

ABECEDA Zuzana Smatanová

ABECEDA Zuzana Smatanová

Pětinásobná slovenská Zlatá slavice

Osobnosti - výběr z článků

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/10

XANTYPA Číslo 04/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne