Spisovatel Ludvík Vaculík

KAŽDÝ VEČER DĚKUJI SVÉMU ANDĚLU STRÁŽNÉMU
Ludvík Vaculík je můj oblíbený spisovatel. Pro svoji opravdovost, svéráznost a překrásný jazyk v psaní je mým literárním vzorem. Pro svoji odvahu, znalost a lásku k životu mým vzorem lidským. Na rozhovor s ním jsem se těšila, chtěla jsem se ptát na jeho dětství, léta v Baťových závodech a disidentství. Plánované téma mi ale změnil první větou: „No, ptejte se, na co chcete, vaše otázky mě budou zajímat, ale mě sotva bude zajímat, co já říkám, protože to mě už dávno nezajímá. Protože to znám, protože jsem to většinou už několikrát řekl a protože o sobě pořád píšu, víte?“

Ludvík Vaculík

Promiňte, ale mně připadá, že nejenom že vás nezajímá co odpovíte, ale že už i k sobě pouštíte míň věcí. Co vás ještě dokáže zaujmout?
To je teda otázka velice správná, protože jsem touto otázkou zneklidněný sám. Já si vezmu Lidové noviny nebo Respekt, listuju v nich a řeknu: No, to je dobrý, ale nezajímá mě to. Prostě mě už máloco vůbec zajímá. Jsou jistě zajímavé nějaké chytré a zasvěcené úvahy o tom, jak dál v Afghánistánu, ale když uvidím článek o Afghánistánu, už je mi to fuk. Prostě mně svět začíná být fuk.

Na tom, že vaše fejetony jsou stále žádané, vaše knihy se prodávají, vy jako osoba lidi zajímáte, vám záleží?
Záleží mi na tom, ovšem! Jinak by měl člověk pocit marné práce. A víte, čeho si všímám? Například jsem četl článek, kdo a co všecko vychází v Polsku. Vaculík nikdy. Žádný Vaculík nevyšel v Polsku. A vůbec, od onoho převratu v osmdesátém devátém, mně vůbec nevycházejí nikde knihy. No, je to zajímavé, a kdyby to nebylo společensky tak trapné, rád bych se nějakého literárního kritika, který zná literární scénu, na to zeptal.

Mrzí vás to?
Ne. Nemrzí. Jenom mě to zajímá. Já jsem naštěstí chráněný svým názorem, že literatura se píše pro vlastní národ, že je to vlastně intimní věc každého národa. A že jsou autoři, jejichž vliv se projevil třeba i později. Čili je to jednou tady a jednou se to může třeba objevit a může to mít význam.

Čím se zaobíráte v této době?
Pořád mám dost náhlých úkolů, které musím vykonat, a to mi dává skvělou omluvu, proč nedělám něco většího. Ale skutečně se zabývám tím, co míním začít psát. Tím se zabývám v duchu. A jinak se zabývám týden od týdnu Posledním slovem. Například teď se mi zdá, že jsem napsal tři Poslední slova takového druhu, že si lidé řeknou: ten člověk je blázen. Tak teď připravuji Poslední slovo, které bude o tom – není ten člověk blázen? Také hodně čtu. Ale je to jednání z nouze. Čtu, protože nemám co jiného užitečného dělat.

Za život jste udělal spoustu smysluplných věcí, odporoval jste násilnickému režimu, vydával jste samizdatovou literaturu, sám píšete, hudbě se věnujete, měl jste silné vztahy. Jak vy se na to všechno díváte zpětně?
Víte, já se na to zpětně nedívám, abych vám pravdu řekl. Já nikdy nemám odpověď na takovou otázku, které období byste rád žil ještě jednou. Žádné, já jsem rád, že je to pryč. Po čem jste tehdy toužil. Po ničem jsem extra netoužil. Čeho litujete. To jsem napsal, čeho lituju. Jinak hlavně vidím smysl v rodinném životě. Byl dobrý, nikdy jsem nepoznal něco, co poznávají jiní rodiče, nějaký generační konflikt. Naši kluci když zjistí, že se něco děje, sami se přibližují, snaží se pomoct. Ondráš, který bydlí až v Hořovicích, zatelefonuje, jestli by nám neměl přijít nakoupit, když je zima a na chodníku kluzko. To je úžasné. V tom vidím ten hlavní výsledek, že svůj názor, který písemně si můžete strčit do bot a strkáte ho do novin, že ten svůj názor jsem mohl vtělit do živých lidí.

Jaké vlastně byly vaše role v životě a jak jste s nimi spokojený?
Nejdřív syn. To často zpytuju svědomí, cítím vůči svým rodičům vinu. Že jsem je málo chápal, že když jsem odešel z domu, jako kdyby ti moji rodiče nebyli. To byla instituce tatínka a instituce maminky, ale jejich život a osud jsem tehdy málo vnímal, z čehož jsem teď úplně zděšený. Když můj tatínek umřel, bylo mu padesát sedm let – a o kolik já ho už přežívám. A maminka umřela, bylo jí padesát dva. A umřela za okolností, za kterých by při dnešním stavu medicíny nemusela umřít. A nebo, kdybych byl aspoň nablízku. Ale my byli všichni pryč. Když vám maminka umře sama, v nemocnici, v jakém duševním stavu se to umírá? To mě vám přímo žere. Fakt.

Celý rozhovor Martiny McLenehanové si přečtete v tištěné Xantypě.......
 

XANTYPA 05/10 - výběr z článků

SOUTĚŽ

SOUTĚŽ

Soutěž o vstupenky na koncert skupiny NO JAZZ (Francie) a "pas"na UNITED ISLANDSUNITED ISLANDS
Mezinárodní pražský hudební festival UNITED ISLANDS proběhne ve dnech 24. až 26. června 2010na Střeleckém ostrově, Slovanském ostrově, na Kampě, v Mánesu, Janáčkově nábřeží, na lodi bratří Formanů na Výtoni a ve smíchovské Meet Factory.Vystoupí na něm např. Tonya Graves, Amparo Sánchez, Čokovoko, Xindl X, Midi Lidi, Justin Lavash a mnoho dalších.
 

PÁNBŮH MÁ ZNOJEMSKÉ VINAŘE RÁD

PÁNBŮH MÁ ZNOJEMSKÉ VINAŘE RÁD

Po několika kalných dnech je sobotní ráno prozářené sluncem, které v deset hodin, kdy v Louckém klášteře zahajuje „putovní“ FESTIVAL OTEVŘENÝCH SKLEPŮ, začíná prohřívat vzduch. Ve znojemských parcích kvete zlatý déšť i magnólie, za ploty místních zahrádkářů bzučí včely v korunách meruněk. Ideální počasí na exkurzi do podzemí…

ROZVOJOVÁ POMOC O Farogat a krávě Apolonii

ROZVOJOVÁ POMOC O Farogat a krávě Apolonii

21. srpna 1989 jsem byla v polském Těšíně, kde se konala demonstrace. Omluvila jsem se na ní Čechům za účast Poláků na okupaci v roce 1968, řekla jsem, že tehdy byla poskvrněna čest polských vojáků. Nesli jsme pak transparent s nápisem „Nikdy více bratrské pomoci“. Netušila jsem, že to bylo zachyceno na fotografii. V roce 2006 jsem měla hodně špatné období, rozpadl se mi dlouhodobý vztah, přišla jsem o práci, měla jsem deprese – tři měsíce jsem jen ležela a koukala do stropu, nevěděla, co se sebou. Pak mě někdo přemluvil, abych jela do Wrocławi na přednášku Krzysztofa Stanowskiego.

ABECEDA 05/10

ABECEDA 05/10

Dvacet šest písmen, dvacet šest slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Květen 2010
Slunce vstupuje do znamení Býka 20. dubna v 6.31 SELČ a setrvá v něm do 21. května 5.34 hod. Poslední dny měsíce se současně zastavují Saturn a Neptun. K tomu navrch Uran zkříží zemský meridián. A právě do toho se konají volby. Hysterie kolem nich překoná světový rekord. Vyhrocené ovšem budou i manželské spory a vůbec všechno. Zvýšené opatrnosti je třeba 19., 23. a 28. – 31. 5. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad:

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 05/10

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 05/10

Umění šachu
DOX, Praha
1. 4. – 28. 6. 2010

Londýnská společnost RS&A Ltd připravila projekt UMĚNÍ ŠACHU, k němuž přizvala patnáct uměleckých hvězd (Maurizio Cattelan, Jake a Dinos Chapmanovi, Oliver Clegg, Tracey Emin, Tom Friedman, Paul Fryer, Damien Hirst, Barbara Kruger, Yayoi Kusama, Paul McCarthy, Alastair Mackie, Matthew Ronay, Tunga, Gavin Turk a Rachel Whiteread), které vytvořily speciální podoby šachů. Dokázali, že sice nemusejí být šachisty (zatímco podle Marcela Duchampa jsou všichni šachisté umělci), ale umí hru vizualizovat po svém. Na výstavě v pražském Centru současného umění Dox mohou diváci spatřit velmi neobvyklé podoby šachových her – od dýňové variace přes zbytky jídel až po erotické pojetí – v různých velikostech. K výstavě je připojeno také skvělé šachové video Gavina Turka. Magická intelektuální hra je dodnes inspirativní.
 

TIPY KNIHY 05/10

TIPY KNIHY 05/10

A PÁSLY BY SE TAM OVCE…
ANNA FÁROVÁ
(Torst, Praha)

Vzpomínková kniha, živá jako vyprávění samo, snad symbolicky stačila vyjít tak, že o několik dní předběhla autorčin odchod. Málokterý teoretik umění utkvěl ve vědomí veřejnosti, jako Anna Fárová. Všichni vědí, jak pro svět rehabilitovala dílo Františka Drtikola, že zpracovala i poničenou pozůstalost Josefa Sudka, že Cartier-Bressonovi vydala v Odeonu jeho vůbec první monografii, založila v Uměleckoprůmyslovém muzeu sbírku fotografie a začasté byla jako iniciátorka u všeho důležitého, co se za uplynulé půlstoletí okolo fotografie událo. Ale jenom toto není předmětem knihy, pro čtenáře je především přitažlivé líčení dramatického života této pozoruhodné ženy od jejího nejútlejšího dětství. Tedy Paříž, otec český diplomat a kulturní vyslanec Miloš Šafránek, francouzská matka, vynikající učitelka jazyků, a hlavně otcovi přátelé, zejména čeští umělci z pařížského pobytu: Martinů, Tichý a Zrzavý. Vklad do dětské duše neocenitelný, a Fárová ho věru dokázala zůročit. Okupaci prožila bez otce s matkou v Praze, po studiích se ocitá uprostřed inspirativního prostředí nekonformních umělců, mezi nimiž se potkala s výtvarníkem Liborem Fárou. A pak už vlastní odborná práce, bez níž si nelze vývoj české a světové fotografie ani představit. Jednak dokázala včlenit fotografii do souvislostí moderního umění, jednak si vypracovala způsob, jak se na fotografii dívat, jak o ní sdělně psát. Po podpisu Charty 77 měla být z práce vyřazena, ale to by nebyla bojovnice Fárová, aby život a práci vzdala.
 

TIPY ROCK & POP 05/10

TIPY ROCK & POP 05/10

Johnny Cash: Aint’ No Grave
Muž v černém si sedm let po své smrti nejspíš vrní v hrobě. Sémě, které v roce 1994 zasel na svém labelu American Recordings hlavní crossoverový mičurinec, takto producent Rick Rubin, pošesté už vydalo plody. Nahrávky, které Cash natočil pod Rubinovou laskavou a nesmírně vynalézavou kuratelou, vznikaly jen pár měsíců před zpěvákovým skonem (12. 9. 2003). Šesté pokračování Cashovy před i posmrtné reinkarnace se poměrně příznačně jmenuje AIN’T NO GRAVE, Takový hrob není („který by mne uvěznil, když trumpety zadují“) a logicky pokračuje v intimní „obývákové“ atmosféře a komorním, na kost ohlodaném zvuku, tolik vzdálenému obvyklým countryovým řachandám. Cashův kryptický baryton zde zní – snad v předtuše blízkého konce – jakoby už z dálky, těsně před „zaklepáním na nebeskou bránu“. Písničky dosvědčují encyklopedické klišé, že Johnny byl jedním z nejvýznamnějších zpěváků 20. století. Vzpírají se nejen škatulkám, ale i jakémukoli hodnocení: rockabilly, rock and roll, blues, folk, gospel? A není to vlastně jedno? Velkolepé a přitom tak střídmé interpretace písní (titulního tradicionálu, kde se s ostychem dotýká samé podstaty bytí, nebo třeba kongeniální REDEPTION od Sheryl Crow či I CORINTHIANS 15:55, jedné, ne-li poslední vlastní písničky), s decentním doprovodem akustických kytar, banja, klavíru a místy i cembala berou dech a dávají víru. V co? Tak třeba: „Jedno je jistý/Až přijde můj čas/Zmizím z toho starýho světa/V duši spokojenej.“ (ALOHA OE)
 

TIPY KLASICKÁ HUDBA 5/10

TIPY KLASICKÁ HUDBA 5/10

PRAŽSKÉ JARO
Praha, 12. 5. – 4. 6. 2010

Zahajovací Smetanovu MOU VLAST uvede pod taktovkou Jakuba Hrůši Pražská komorní filharmonie. Česká filharmonie se Zdeňkem Mácalem připravila večer z děl Bohuslava Martinů, Gustava Mahlera a Milana Slavického, sir André Previn předvede s Českou filharmonií své DIVERSIONS, Symfonický orchestr FOK s dirigentem Jiřím Koutem a Pražský filharmonický sbor vrátí festivalu Beethovenovu DEVÁTOU. Symfonický orchestr Českého rozhlasu řídí Cristian Mandeal a Tomáš Hanus, Orchestr Bavorského rozhlasu přijede s Herbertem Blomstedtem, Rozhlasový orchestr z Berlína s Markem Janowským, Janáčkova filharmonie Ostrava představí SYMFONII JAN AMOS KOMENSKÝ Jaroslava Krčka. Manfred Honeck a jeho Pittsburgh Symphony Orchestra doprovodí Annu Sophii Mutter v Brahmsově HOUSLOVÉM KONCERTU, Státní filharmonie Košice premiérově uvede KONCERT PRO GIORU Petera Breinera (skladatel bude dirigovat, klarinetista Giora Feidman zahraje). Maďarská národní filharmonie předvede hlavně Bartóka. Jinak je 65. ročník Pražského jara ve znamení Mahlera a Martinů, sólisticky ve znamení pianistů: představí se Emanuel Ax, Martin Kasík, Radu Lupu, Ivan Moravec, Garrik Ohlsson, Deszö Ránk. A také pěvci světových scén – Matthias Goerne, Olga Boodina, Štefan Margita, Adam Placheta. Největší lákadla? Sir John Eliot Gardiner a jeho Monteverdi Choir a English Baroque Soloists, kteří uvedou Bachovu MŠI H-MOLL, ale i pianista Murray Perahia a The Academy of St.Martin in the Fields, Pierre Boulez s Ensemble Intercontemporain, a Baborák Ensemble a Radek Baborák jako hornista a dirigent. 

TIPY FILM 5/10

TIPY FILM 5/10

SMRT ČEKÁ VŠUDE
USA 2008
Režie: Kathryn Bigelow

Ve filmovém byznysu to chodí takto: nejdřív kina, pak DVD a nakonec televize. Jenže se snímkem Kathryn Bigelow je to u nás trochu jinak. Smršť výročních cen, vrcholící šesti Oscary, přiměla distributora, který vrhl titul rovnou na videotrh, aby jej zařadil i do kinodistribuce, pravda, jen ve formátu DVD nebo Blu-ray. Řekněme rovnou, že si válečný thriller velké plátno zaslouží právě tak, jako ona četná ocenění. Určitě se řadí v rámci žánru k nejlepším, i když do něj vlastně nepřináší nic nového. Nicméně už jen svým tématem nabízí napínavou podívanou. Popisuje totiž do detailů každodenní činnost amerických vojenských pyrotechniků v ulicích Bagdádu v roce 2004. Tříčlenná jednotka vyjíždí v obrněném vozidle likvidovat nastražené bomby či nálože, přičemž jí jde v každém okamžiku o život. Zatímco seržant Will James (Jeremy Renner), nastupující po zabitém předchůdci, bere svůj úkol jako adrenalinovou záležitost, jeho parťáci, seržant J. T. Sanborn (Anthony Mackie) a specialista Owen Eldridge (Brian Geraghty), chtějí jen přežít a počítají dny do konce turnusu. Režisérka Kathryn Bigelow si zaslouží úctu ne proto, že je první ženskou držitelkou Oscara za režii, ale proto, že opět natočila chlapský film, v němž jde přímo k jádru věci. Její dílo vypovídá o tom, že válka někdy může působit jako droga, a že američtí vojáci odvádějí v Iráku důležitou práci. 

Osobnosti - výběr z článků

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/10

XANTYPA Číslo 05/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne