XANTYPA 06/09

MAGDALENA DIETLOVÁ 06/09

MAGDALENA DIETLOVÁ 06/09

CO BYSTE SI MĚLI PŘEČÍST V ČERVNOVÉ XANTYPĚ

Vážení a milí,
vězte, že porucha osobnosti není ojedinělým jevem, jen v Česku je zasaženo patnáct procent populace. Proč to říkám? Protože sama se potkávám s příběhy dětí i dospělých, na nichž se jejich rodina či okolí vzdálenější někdy nějak provinilo. Oni se tím užírají a navenek působí jako podivíni (trpí bulimií, sebepoškozováním, vystresovaností či agresivitou). Málokdo si dá tu práci, aby vystopoval, proč se to děje…

Jakub Nepraš: Iluzionista

Jakub Nepraš, osmadvacetiletý absolvent Akademie výtvarných umění, tvoří v Praze, svou věž, prorůstající korunami stromů, má nedaleko Prahy. A jen letos už vystavoval v Paříži, New Yorku a nejnověji v Portu. Dveře do světa mu povětšinou otevírá padovsko-pražská kreativní galerie Vernon galeristky Moniky Burian. Jakub říká: „Někdy ani nechci být na své vernisáži, chci, aby mé věci žily samy, beze mne.“ Takže teď na něj na chvíli zapomeňte, prohlédněte si fotografie jeho děl, a až se vynadíváte, vraťte se k nám, abychom nahlédli do „iluzionistovy maringotky“.

Poslední anatolští kočovníci

V dálce se ozývá cinkot rolniček a bečení ovcí. Tábor kočovníků, který už od rána marně hledáme, musí ležet někde nablízku. Náhle proti nám s ostrým vrčením vybíhá několik ovčáckých psů velkých jako tele. Začínáme panikařit, ale naštěstí přichází včas záchrana. Na scéně se objevuje ani ne desetiletý pasáček, důrazně psy napomíná a zahání svou velkou holí.

Milena Vicenová

Česká republika podstupuje od ledna zatěžkávací zkoušku v podobě předsednictví v Evropské unii. A to je členem tohoto společenství teprve pět let. Čeští diplomaté v Bruselu jsou konfrontováni s množstvím aktuálních krizí a problémů, o kterých se kolegům ze starších a zkušenějších členských států v průběhu jejich předsednictví ani nezdálo. Světová finanční krize, energetická krize vyvolaná zastavením dodávek ruského plynu či eskalace napětí na Blízkém východě, poprask kolem ENTROPY či pád české vlády a desítky či stovky dalších „běžných“ pracovních problémů. Výboru stálých představitelů členských států EU pod názvem COREPER předsedá v Radě EU jediná žena v této nejvyšší funkci – velvyslankyně MILENA VICENOVÁ.

Moldavsko na pomezí dvou světů

Kde v Evropě komunisté opakovaně vítězí v pluralitních volbách? V Moldavsku. V malé zemi vklíněné mezi Ukrajinou a Rumunskem byla přitom krátce po vyhlášení nezávislosti – vzešlé z rozpadu Sovětského svazu – komunistická strana zakázána; dnes soutěží o přízeň občanů s jinými a letos v dubnu dosáhla třetího volebního úspěchu v řadě.

BOJOVNÁ ZRANITELNOST Vladimíra Čecha

„Když naše slova naleznou domov, zažíváme šťastnou hodinu,“ říkala svým hostům v Českém rozhlase neděli co neděli Zuzana Maléřová. Nyní se na stránkách Xantypy k těmto ztišeným setkáním vrací. Aby zachytila, co mizí a co zůstává.

TAJEMSTVÍ EROTICKÉ INTELIGENCE

S Esther Perel jsem se setkala v její malé příjemné ordinaci ve dvacátém druhém patře, ze které vidí půl Manhattanu. Recepčnímu v hale jsem nahlásila číslo místnosti a odpovědí mi bylo spiklenecké mrknutí: „Aha, jdete za Perel.“ Málem jsem začala vysvětlovat, že nejsem pacient, že já budu zpovídat paní psycholožku…

SVATÁ ZEMĚ

VE STUDIU SAINT GERMAIN KLUBU ROCK CAFÉ PRAHA

O našem bezvěrectví

O Češích se tvrdívá, že jsou nejateističtějším společenstvím v Evropě anebo dokonce na světě. Jenže slovo ateistický není úplně na místě, neboť bohů máme naopak mnoho. Měli jsme božskou Emu (Destinnovou), máme Zlatou kapličku (Národní divadlo), při našich reprezentantech, jak se můžeme dočíst ve sportovních referátech, stál „fotbalový bůh“, případně „hokejový bůh“, zatímco při brankáři zase stáli „všichni svatí“. Samozřejmě posvícení může skončit „božím dopuštěním“ a někteří sportovci, ale také herci se před závodem či představením přežehnají křížem anebo (aspoň herci) před premiérou řeknou (má to stejnou platnost i funkci) třikrát fuj.

Renée Zellweger

Trvanlivá růže z Texasu

V romantické komedii HOLKA Z MĚSTA, která v těchto dnech vstupuje do našich kin, hraje velkoměstskou manažerku. Její Lucy je vyslána do zapadlého městečka v Minnesotě, kde má provést personální rekonstrukci místní továrničky. V drsném kraji ji zaskočí lezavá zima a provinční manýry, na něž nebyla zvyklá. V křehké krasotince se ale skrývá bytost odolná a vstřícná, jež se zajímá o osudy bližních. Totéž platí i o její představitelce RENÉE ZELLWEGER.

Porucha osobnosti není ojedinělým jevem

Hrozivá samota pohlcuje jako tsunami a unáší do bezedné propasti. Duševní vyprahlost, prázdnota, děsivé ticho uvnitř vlastního já, pocit viny, sebeobviňování… a život je černý, nebo bílý, nic mezi tím. Takové jsou pocity lidí trpících poruchou osobnosti.

Michal Dlouhý Bohémský život jsem pověsil na hřebík

Na první pohled překvapí. Je vyšší a štíhlejší, než jak se jeví v televizi a na plátně. Pronikavě modré oči ho předurčily k rolím princů, v současnosti však už hraje spíš muže činu, ba až zloduchy. Škrtil jako Othello, krotil jako Petruccio, zabíjel a vraždil jako Macbeth, nemluvě o Zabijáku Joeovi. V poslední době probíhá na prknech Divadla Na Jezerce lítý boj mezi kdysi zamilovanými manželi – Oliverem a Barbarou. Ve VÁLCE ROSEOVÝCH podává Michal Dlouhý vedle Báry Kodetové strhující výkon. „Věděla jsem, že je výborný herec, ale dnes byl fantastický,“ pochválila jeho výkon Jiřina Bohdalová známá tím, že chválou kolegů šetří jako šafránem. Michal je teď doslova v jednom kole, prkna jednoho divadla střídá s dalšími: v Divadle Rokoko si užívá roli Ichareva v Gogolových HRÁČÍCH, na téže scéně exceluje jako Peer Gynt, v Kalichu hraje s Lenkou Vlasákovou ve VYVOLENÝCH, ve „Švanďáku“ exceluje v inscenaci KDO JE TADY ŘEDITEL podle Larse von Trierse. Čtyřicítka znamenala v jeho životě zlom. Michal Dlouhý opustil bohémský život a sleduje první krůčky své dcerky Aničky. Modré oči má po něm…

Jan Svěrák

Je to až hamletovská otázka: Být, či nebýt, mít geniálního, otce nebo ne?

JAN RÉVAI: Chtěl bych umět lítat…

Seděli jsme proti sobě v mexické restauraci a vybírali si z jídelního lístku. Já své soustředění tříštila mezi nabídku salátů a polohu své židle nepříjemně situované zády všemu dění. Honza Révai vybíral ze stejné nabídky a současně řešil zásadní otázku: O čem si budeme povídat? Nervózně jsem se ošila, kdykoliv mi za zády proběhl číšník. Objednali jsme si. Honza se zřejmou jasnou vizí povídá: „Víte, já se nechci pořád otáčet. Chci se dívat dopředu.“ A já, paličatě soustředěná na svou blbou židli, jsem s úlevou šťastně nadskočila: „Chcete si přesednut?“ V další vteřině mi došlo, že Honza nemluví o tom, jak sedí, ale o tématu hovoru. Nechce se vracet k REBELŮM a starým hříchům, za něž v mládí okusil kriminál. Chvilku mě pobaveně pozoroval a pak povídá: „Že vy jste blondýna?“ Uhladila jsem si svůj modročerný přeliv a přiznala barvu. „Jo.“ A tak jsme se zasmáli a pak se společně dívali dopředu. Na bezvýznamnou židli jsem přitom úplně zapomněla.

JAM SESSION S JAKUBEM TŘASÁKEM

Když jsem Jakuba potkala poprvé, byl dětskou hvězdičkou. Podruhé mne s ním svedla náhoda, když můj šestnáctiletý syn hledal učitele houslí. Jakub se jím na rok stal. Pak ale odjel studovat do USA. Tenhle rozhovor po dalším roce a půl je už jen přirozeným vyústěním našich (ne)náhodných setkávání.

City Café Cosmopolit

Evropský koncept s arménskou duší

Když se řekne Gajané, vybavil se mi doposud stejnojmenný balet Arama Chačaturjana. A potažmo slavný Šavlový tanec. Dnes to jméno vyslovte a já vás obratem pošlu do Spálené ulice v centru Prahy. Tam totiž nedávno otevřela podnik Gayane Brei, Arménka nevídaného půvabu, temperamentu i schopností. Její City Café Cosmopolit (www.cafecosmopolit.cz) vás roztančí beze zbraní…

Hvězdy o nás

06. 09

Slunce vstupuje do znamení Blíženců 20. května ve 23.53 SELČ a setrvá v něm do 21. června 07.46 hod. Volby do Europarlamentu se konají 5. a 6. června pod vlivem stacionárního Neptuna a v důsledku toho budou rudým referendem o domácí politice. Zbytek měsíce už vypadá lépe, v polovině se dokonce zastavuje Jupiter a rozlije přízeň hlavně zemským znamením. Zvýšené opatrnosti je třeba 8., 21., 23. a 26. 6. Pro jednotlivá znamení máme jako obvykle pár konkrétních rad:

DŮM V NEBESÍCH - Historie domu

Odedávna se lidé snažili podívat se na svět z výšky, vysoukat se až k oblakům, a jakmile k tomu byla příležitost, neváhali postavit si i na tom nejpodivnějším a nejstrmějším místě dům. Přesně to je příběh stavby, před níž smekáme a kterou obdivujeme. Jde vlastně o stavby dvě: jedna patří observatoři a druhá stanici lanové dráhy, obě na druhém nejvyšším štítu Vysokých Tater; její součástí je také nejvýše položený apartmán v Evropě. Nachází se v nadmořské výšce 2634, na Lomnickém štítu.

DOKONALÝ SVĚT

Možná, že existuje jen virtuálně. Tedy ve filmu, v televizi, ve světě fantazie. Možná stačí zavřít oči – a lze si „dokonalý svět“ představit. No, hodně záleží na tom, čemu říkáme „dokonalý“. Režisér Clint Eastwood vytvořil obraz dokonalého světa ve svém stejnojmenném filmu (A PERFECT WORLD, 1993) a tenhle snímek s Kevinem Costnerem a T. J. Lowtherem si získal obdiv diváků na celém světě. Ale to je už dávno. Současný „dokonalý svět“ v českém televizním pojetí je o něčem jiném než o silném přátelském poutu dospělého muže a dítěte. Divákům nabídne prostředí redakce módního časopisu.

Dobrý člověk ještě žije – Duše spřízněná

Představuji si, že jsme na tom po ránu skoro všichni stejně. Po probuzení si rovnáme mysl do pozitivna – dnes budeme hodní, laskaví, usměvaví, nápomocní. Z českých sprch se line zpěv, u snídaně se konverzuje, plánuje společný večer.

Co se děje…

…v New Yorku

Vládce stárne, jeho mysl chátrá stejně rychle jako jeho království (populace impéria se smrskla z „devíti tisíc milionů“ na pouhých šest obyvatel) a jeho manželství se hroutí. Každý ho upozorňuje, že je čas odejít, panovník navzdory všem odmítá opustit scénu.

Co se děje…

…v Berlíně

S velkým očekáváním sledovala německá veřejnost nejenom v Berlíně premiéru nové divadelní hry Václava Havla ODCHÁZENÍ

ABECEDA Jiří Bárta

violoncellista, spoluzakladatel Mezinárodního hudebního festivalu Kutná Hora

Třicet dva písmen, třicet dva slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěr – jaká je vlastně abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

XANTYPA 06/09

XANTYPA Číslo 06/09

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
orling
Inzerce
sonnentor
Inzerce
vlci_mesic