DŮM V NEBESÍCH - Historie domu

Odedávna se lidé snažili podívat se na svět z výšky, vysoukat se až k oblakům, a jakmile k tomu byla příležitost, neváhali postavit si i na tom nejpodivnějším a nejstrmějším místě dům. Přesně to je příběh stavby, před níž smekáme a kterou obdivujeme. Jde vlastně o stavby dvě: jedna patří observatoři a druhá stanici lanové dráhy, obě na druhém nejvyšším štítu Vysokých Tater; její součástí je také nejvýše položený apartmán v Evropě. Nachází se v nadmořské výšce 2634, na Lomnickém štítu.

Myšlenka vybudovat observatoř na Lomnické štítu se datuje od roku 1935, kdy se začalo uvažovat o stavbě visuté lanovky. Zůstalo ale jenom u plánů. Na skutečné zahájení stavby si „Lomničák“ a Astronomický ústav Slovenské akademie věd ještě pár let počkaly.Budova lanové dráhy a stanice Slovenského hydrometeorologického ústavu vyrostla na Lomnickém štítu jako první, a to už před druhou světovou válkou. Kabinová lanová dráha je v provozu od roku 1941 a až do roku 1956 patřila jako technický unikát mezi lanovky s nejdelší trasou lana bez podpěry. A právě díky ní mohly být vybudovány obě k sobě jakoby přilepené budovy, stavební unikáty.

V červnu roku 1953 vznikla Slovenská akademie věd. Měla dosti ambiciózní cíle, mezi nimi i měření kosmického záření. A odkud odjinud měřit než z velké výšky. A tak bylo rozhodnuto, že se nová vědecká astronomicko-fyzikální stanice s koronografem vybuduje na Lomnickém štítu. S nápadem přišel tehdejší ředitel Státní observatoře na Skalnatém plese prof. RNDr. Vladimír Guth.
 
Observatoř
Podporu měli tehdy slovenští vědci i u České akademie věd, stejně tak u vědeckých pracovníků z Maďarska, tehdejší Německé demokratické republiky, ale také z Belgie a Velké Británie. Výstavba observatoře pak dostala celkem rychlý spád. Byl zahájen geologický průzkum na Lomnickém štítu, kterou prováděl bratislavský Stavoprojekt, návrh budovy je dílem ing. arch. dr. L. Beisetzera ze Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě, dnešní Slovenské technické školy. V roce 1956 byla zahájena samotná výstavba observatoře, kterou realizoval žilinský stavební úsek Železničního stavitelství Bratislava. Každou cihlu, každý metrák cementu, každé okno dovezla do výšky 2364 metrů zdejší lanovka. Za pět let, v roce 1961, byla budova postavena a koronograf, vyrobený firmou Carl Zeiss Jena o průměru 20 centimetrů a s ohniskem 4 metry, se mohl začít instalovat. Práce byly dokončeny v roce 1964 a výzkumníci zahájili první pozorování emisních čar, vznikajících ve sluneční koróně. Dnes je tato koronální stanice, systematicky pozorující sluneční korónu, jednou z mála na celém světě.
 
Lanovka na Lomnický štít 
Jednou z největších atrakcí Vysokých Tater je každopádně lanovka ze Skalnatého plesa na Lomnický štít. Není divu, že celé osazenstvo kabiny, maximálně patnáct lidí, cestou vzhůru i dolů ani nedutá. Jen ti nejodvážnější se dívají do rokle, nad níž pomaloučku stoupají, a začínají věřit v technické zázraky. Pohybují se po jednom laně.
Nápad postavit v Tatrách lanovku se objevil už v roce 1895. Meteorologové Uherské přírodovědecké společnosti chtěli postavit na některém tatranském vrcholu meteorologickou stanici, původně uvažovali o Slavkovském štítu, pak dokonce i o nejvyšším vrcholu, tedy o Gerlachovském štítu. Nakonec ale přece jenom vyhrál štít Lomnický a o stavbě lanovky se rozhodlo v roce 1930 s tím, že trasa visuté lanovky byla rozdělena na dva úseky: Tatranská Lomnica – Skalnaté pleso a Skalnaté pleso – Lomnický štít.
 
Technologie z Chrudimi
Dodavatelem původní technologie byla firma Wiesner Chrudim. První úsek z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso se začal stavět v roce 1936 a za 19 měsíců, 22. prosince 1937, se uskutečnila první jízda. Druhý úsek byl daleko složitější, už proto, že se v hluboké Skalnaté dolině pod stěnou Lomnického štítu nemohly stavět žádné podpěry, a tak bylo zapotřebí překonat převýšení 856 metrů a vzdušnou vzdálenost 1655 metrů mezi Skalnatým plesem a vrcholem bez jejich pomoci. Přece jen se ale alespoň jedna podpěra postavila, a to těsně pod vrcholem. Byla vysoká 30 metrů a musela vydržet obrovskou váhu, více než 41 tun – tolik celkem vážila tažná lana, nosné lano a plně obsazená kabina. A nastaly další obtížné situace, to když stavitelé vrcholové lanovky museli na štít pěšky vynést obrovské množství materiálu a nakonec i nosné lano o průměru 4,5 centimetru. Schvalovací jízda se uskutečnila 21. 10. 1940.
 
První na světě
Až do roku 1958 byla tato lanovka jediná na světě, co se týče délky lana bez podpěry: činí 1870 metrů. Překonala ji až lanovka z Chamonix na Aiguille du Midi ve francouzských Alpách. V letech 1986 až 1989 byl horní úsek lanovky zrekonstruován, odstraněna byla vrcholová podpěra, vyměnila se i kabina a celkově je tak lanovka bezpečnější. Kabinu nyní jistí dvě nosná lana a tažena je dalším lanem.
 
Pokojíček v oblacích
Na Lomnický štít dnes míří lanovkou stovky turistů, pokochají se krásou hor a za padesát minut jedou zpátky. Jen někteří mají právo zůstat. A to jsou ti, kteří přijali heslo současnosti, jímž je výjimečnost, atraktivita a zážitky. Mohou prožít na tomto exkluzivním místě noc snů, zážitky, které patří do kategorie skutečně výjimečných, v nejvýše položeném apartmánu ve střední Evropě, a to ve výšce 2634 metrů nad mořem. Ještě před nedávnem byl tento exkluzivní pokoj skladištěm všeho možného, nyní je to luxusní pokojíček s moderně zařízeným interiérem, s neopakovatelným výhledem. Hosté mají přímo z pokoje nejen výhled na úchvatnou tatranskou scenérii, ale navíc mohou v noci dalekohledy pozorovat jedinečné noční nebe a hory a údolí kolem dokola.
 
Poslední lanovka pro exkluzivní hosty
Hosté přijíždějí na vrchol poslední lanovkou, kdy už na štítě nejsou žádní turisté. Obsluha stylové kavárny Dedo je návštěvníkům, kteří dychtí po zážitcích, od této chvíle až do zítřejšího odjezdu plně k dispozici. A nemyslete si, že se tu nemyslí i na nejhorší. Pokud by někdy bylo tak mizerné počasí, že by lanovka nemohla v následujících dnech přijet a odvézt je zpět dolů na Skalnaté pleso, jsou tu pro hosty připraveny dostatečné zásoby potravin i pitné vody. V tom případě si může „zážitkový turista“, který sem vyrazil se svou vyvolenou, jen přát, aby přišla několikadenní bouře a oni zůstali v pokojíčku v oblacích co nejdéle.
 
Trochu dědkovské historie
V roce 1654 doprovázel na Kežmarský štít skupinku turistů venkovský učitel Janko Gärtner, a když dosáhli vrchol, řekl jim o sousedním štítu: „A toto je Dedo, je nejvyšší v celých Sněžných horách, dosud na něj nikdo nevystoupil, ale já jsem přesvědčen, že i výstup na něj je možný.“ Lidé pod Tatrami nazývali Lomnický štít Děd pro jeho majestátnost a možná i proto, že za jistých okolností, především v zimě za měsíčných nocí, připomíná jeho vrcholový masiv důstojného, bradatého i vlasatého starce s hlubokýma očima a mohutným nosem.
Koncem 18. století ovšem o pověst nezdolatelného tento Děd přišel. V letech 1760 až 1790 se v severních oblastech o svoje štěstí pokoušelo pár zlatokopů a jeden z nich, Kežmarčan Jakub Fábry, se chlubil, že se na svět díval i z vrcholu Děd. První spolehlivý popis túry na Lomnický štít – podniknuté 17. srpna roku 1793 – je ovšem z pera anglického vědce Roberta Townsona. Název Dedo se pomalu vytrácel už od začátku 18. století, neboť badatelé i horolezci (těmi nejnadšenějšími byli tři bratři Buchholtzové) začali užívat označení Lomnický štít. Pojmenování Dedo, ale tak docela nevymizelo, ponechala si ho zdejší kavárna.

TÁŇA PIKARTOVÁ

XANTYPA 06/09 - výběr z článků

MAGDALENA DIETLOVÁ 06/09

MAGDALENA DIETLOVÁ 06/09

Vážení a milí,
vězte, že porucha osobnosti není ojedinělým jevem, jen v Česku je zasaženo patnáct procent populace. Proč to říkám? Protože sama se potkávám s příběhy dětí i dospělých, na nichž se jejich rodina či okolí vzdálenější někdy nějak provinilo. Oni se tím užírají a navenek působí jako podivíni (trpí bulimií, sebepoškozováním, vystresovaností či agresivitou). Málokdo si dá tu práci, aby vystopoval, proč se to děje…

Jakub Nepraš: Iluzionista

Jakub Nepraš, osmadvacetiletý absolvent Akademie výtvarných umění, tvoří v Praze, svou věž, prorůstající korunami stromů, má nedaleko Prahy. A jen letos už vystavoval v Paříži, New Yorku a nejnověji v Portu. Dveře do světa mu povětšinou otevírá padovsko-pražská kreativní galerie Vernon galeristky Moniky Burian. Jakub říká: „Někdy ani nechci být na své vernisáži, chci, aby mé věci žily samy, beze mne.“ Takže teď na něj na chvíli zapomeňte, prohlédněte si fotografie jeho děl, a až se vynadíváte, vraťte se k nám, abychom nahlédli do „iluzionistovy maringotky“.

Poslední anatolští kočovníci

V dálce se ozývá cinkot rolniček a bečení ovcí. Tábor kočovníků, který už od rána marně hledáme, musí ležet někde nablízku. Náhle proti nám s ostrým vrčením vybíhá několik ovčáckých psů velkých jako tele. Začínáme panikařit, ale naštěstí přichází včas záchrana. Na scéně se objevuje ani ne desetiletý pasáček, důrazně psy napomíná a zahání svou velkou holí.

Milena Vicenová

Česká republika podstupuje od ledna zatěžkávací zkoušku v podobě předsednictví v Evropské unii. A to je členem tohoto společenství teprve pět let. Čeští diplomaté v Bruselu jsou konfrontováni s množstvím aktuálních krizí a problémů, o kterých se kolegům ze starších a zkušenějších členských států v průběhu jejich předsednictví ani nezdálo. Světová finanční krize, energetická krize vyvolaná zastavením dodávek ruského plynu či eskalace napětí na Blízkém východě, poprask kolem ENTROPY či pád české vlády a desítky či stovky dalších „běžných“ pracovních problémů. Výboru stálých představitelů členských států EU pod názvem COREPER předsedá v Radě EU jediná žena v této nejvyšší funkci – velvyslankyně MILENA VICENOVÁ.

Moldavsko na pomezí dvou světů

Kde v Evropě komunisté opakovaně vítězí v pluralitních volbách? V Moldavsku. V malé zemi vklíněné mezi Ukrajinou a Rumunskem byla přitom krátce po vyhlášení nezávislosti – vzešlé z rozpadu Sovětského svazu – komunistická strana zakázána; dnes soutěží o přízeň občanů s jinými a letos v dubnu dosáhla třetího volebního úspěchu v řadě.

BOJOVNÁ ZRANITELNOST Vladimíra Čecha

„Když naše slova naleznou domov, zažíváme šťastnou hodinu,“ říkala svým hostům v Českém rozhlase neděli co neděli Zuzana Maléřová. Nyní se na stránkách Xantypy k těmto ztišeným setkáním vrací. Aby zachytila, co mizí a co zůstává.

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/09

XANTYPA Číslo 06/09

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne