Jan Svěrák

Je to až hamletovská otázka: Být, či nebýt, mít geniálního, otce nebo ne?

Jan Svěrák je nejúspěšnější český režisér současnosti. Jeho filmy lámou divácké rekordy a sbírají jednu cenu za druhou.

Vystudoval katedru dokumentární tvorby na FAMU. Už při studiu se mu začaly dít neuvěřitelné věci. V roce 1986 natočil VESMÍRNOU ODYSEU II, film, který zaujal, dostal ocenění a dodnes je pýchou katedry. O dva roky později, když studia končil, natočil film ROPÁCI, který získal sedm cen, mezi nimiž byla i ta pro každého mladého režiséra nejvytouženější: studentský Oscar.
Janovým prvním celovečerním hraným filmem byla OBECNÁ ŠKOLA (1991), natočená podle otcova scénáře. Film měl obrovský divácký úspěch a získal kromě tří významných cen i nominaci na Oscara.
V roce 1994 natočil hned dva filmy. Na tehdejší poměry nejdražší český film AKUMULÁTOR a naopak nejlevnější snímek JÍZDA. Ten se stal novátorským kultovním dílem. Zažila jsem jeho obrovský úspěch v Karlových Varech, když všichni diváci povstali a tleskali. Bylo skoro samozřejmé, že získal hlavní cenu festivalu – Křišťálový glóbus.
Ale ten největší úspěch zatím jen klepal na dveře. Znovu podle otcova scénáře natáčí Jan Svěrák v roce 1996 film KOLJA, který se stal nejúspěšnějším posttotalitním filmem. Svou lidskostí, mírou vkusu a krásným příběhem dojal, zaujal a zvítězil. Dostal dvacet ocenění, mimo jiné šest Českých lvů, Zlatý glóbus a Oscara.
Po tomto obrovském úspěchu se Jan stává mezinárodní celebritou a dostává nabídky, o kterých se jiným režisérům ani nezdá – například natáčet filmy v USA. Mezi scénáři, které odmítl, byly později slavné filmy jako ČOKOLÁDA (s Johnnym Deppem), NEVĚSTA PŘES INTERNET (s Nicole Kidman) nebo PRAVIDLA MOŠTÁRNY (s Michaelem Cainem).
Přemýšlela jsem, proč asi tyto nabídky nepřijal, a vzpomněla jsem si na Federica Felliniho, který na otázku, proč nenatáčí v Americe, měl velmi jednoduchou odpověď: „V zemi, kde si s taxikářem nepopovídám ve svém rodném jazyce, nemůžu točit filmy.“ Asi je velmi těžké přiblížit lidské příběhy, když neznáte důvěrně problémy, které lidi v cizí zemi obklopují.
V roce 2001 natáčí český velkofilm TMAVOMODRÝ SVĚT znovu podle scénáře Zdeňka Svěráka. Úspěch se opakuje. Šest cen, z nich dva Čeští lvi.
O tři roky později dokončil dokumentární film TATÍNEK, v němž se na svého otce dokázal podívat zároveň s nadhledem i se synovskou bezprostředností a upřímností.
Před dvěma lety se této dvojici opět podařilo natočit jeden z nejlepších českých filmů – VRATNÉ LAHVE, který získal znovu řadu ocenění: Jan Českého lva za režii, Zdeněk za scénář, a úspěch zpečetila soška za divácky nejúspěšnější film roku. Ale důležitější než všechny ceny je, že tento skutečně český film, který řeší domácí problémy, zaujal diváky nejen po celé Evropě, ale i v zemích tolik odlišných kultur, jako jsou Čína nebo Sýrie. Film balancuje na hraně dvou poloh, čímž se stal hluboce lidskou, trochu smutnou komedií.
Je dobré mít otce, jakým je Zdeněk Svěrák. Myslím si, že je to laskavý člověk s obrovským nadáním, který si pamatuje příběhy ze svého života a umí je jednoduše, ale s humorem přetlumočit. Diváci filmům Svěráků věří, protože jsou v nich příběhy, s nimiž se ztotožňují, jako by je sami prožili.

XANTYPA 06/09 - výběr z článků

MAGDALENA DIETLOVÁ 06/09

MAGDALENA DIETLOVÁ 06/09

Vážení a milí,
vězte, že porucha osobnosti není ojedinělým jevem, jen v Česku je zasaženo patnáct procent populace. Proč to říkám? Protože sama se potkávám s příběhy dětí i dospělých, na nichž se jejich rodina či okolí vzdálenější někdy nějak provinilo. Oni se tím užírají a navenek působí jako podivíni (trpí bulimií, sebepoškozováním, vystresovaností či agresivitou). Málokdo si dá tu práci, aby vystopoval, proč se to děje…

Jakub Nepraš: Iluzionista

Jakub Nepraš, osmadvacetiletý absolvent Akademie výtvarných umění, tvoří v Praze, svou věž, prorůstající korunami stromů, má nedaleko Prahy. A jen letos už vystavoval v Paříži, New Yorku a nejnověji v Portu. Dveře do světa mu povětšinou otevírá padovsko-pražská kreativní galerie Vernon galeristky Moniky Burian. Jakub říká: „Někdy ani nechci být na své vernisáži, chci, aby mé věci žily samy, beze mne.“ Takže teď na něj na chvíli zapomeňte, prohlédněte si fotografie jeho děl, a až se vynadíváte, vraťte se k nám, abychom nahlédli do „iluzionistovy maringotky“.

Poslední anatolští kočovníci

V dálce se ozývá cinkot rolniček a bečení ovcí. Tábor kočovníků, který už od rána marně hledáme, musí ležet někde nablízku. Náhle proti nám s ostrým vrčením vybíhá několik ovčáckých psů velkých jako tele. Začínáme panikařit, ale naštěstí přichází včas záchrana. Na scéně se objevuje ani ne desetiletý pasáček, důrazně psy napomíná a zahání svou velkou holí.

Milena Vicenová

Česká republika podstupuje od ledna zatěžkávací zkoušku v podobě předsednictví v Evropské unii. A to je členem tohoto společenství teprve pět let. Čeští diplomaté v Bruselu jsou konfrontováni s množstvím aktuálních krizí a problémů, o kterých se kolegům ze starších a zkušenějších členských států v průběhu jejich předsednictví ani nezdálo. Světová finanční krize, energetická krize vyvolaná zastavením dodávek ruského plynu či eskalace napětí na Blízkém východě, poprask kolem ENTROPY či pád české vlády a desítky či stovky dalších „běžných“ pracovních problémů. Výboru stálých představitelů členských států EU pod názvem COREPER předsedá v Radě EU jediná žena v této nejvyšší funkci – velvyslankyně MILENA VICENOVÁ.

Moldavsko na pomezí dvou světů

Kde v Evropě komunisté opakovaně vítězí v pluralitních volbách? V Moldavsku. V malé zemi vklíněné mezi Ukrajinou a Rumunskem byla přitom krátce po vyhlášení nezávislosti – vzešlé z rozpadu Sovětského svazu – komunistická strana zakázána; dnes soutěží o přízeň občanů s jinými a letos v dubnu dosáhla třetího volebního úspěchu v řadě.

BOJOVNÁ ZRANITELNOST Vladimíra Čecha

„Když naše slova naleznou domov, zažíváme šťastnou hodinu,“ říkala svým hostům v Českém rozhlase neděli co neděli Zuzana Maléřová. Nyní se na stránkách Xantypy k těmto ztišeným setkáním vrací. Aby zachytila, co mizí a co zůstává.

Objektiv Zuzany Mináčové - výběr z článků

Jak jsme připravovali premiéru filmu NICKYHO RODINA

Před třemi lety natáčel můj syn Matěj s tehdy „jen“ osmadevadesátiletým Nickym Wintonem závěrečné scény k filmu NICKYHO RODINA. Natáčení probíhalo v přeplněném sále Kongresového centra a atmosféra byla nabitá emocemi. Malí žáci a studenti vyprávěli Nickymu, jak je jeho příběh inspiroval k tomu, aby nebyli lhostejní a zkusili pomáhat. Nicky je typický Angličan, který málokdy projeví svoje city, ale tehdy se rozplakal a spontánně řekl: „Nikdy jsem si nemyslel, že to, co jsem udělal před sedmdesáti lety, bude mít tak velký vliv, jaký to zjevně má. A když je z toho dneska příběh, který pomáhá lidem žít a tvořit budoucnost, pak je to pro mne velkou odměnou.“ Právě těmito slovy Maťův nový film končí.
 

Gael Garcia Bernal

Gael Garcia Bernal

„Talent přežije a zůstává, zatímco krása se ztrácí.“ To jsou slova talentovaného mladého muže, kterého magazín Lidé Španělska zařadil mezi pětadvacet nejkrásnějších lidí světa.
 

Ennio Morricone

Ennio Morricone

Vybíráme-li si film, který chceme vidět, kromě námětu nás zajímá, kteří herci v něm hrají, případně režisér, jenž film vytvořil. Ve výjimečných případech nás zajímá i hudba, v některých dílech sehrávající důležitou roli. A to je právě případ filmů, na nichž spolupracoval Ennio Morricone. Bez jeho hudebního vkladu si neumíme představit film Sergia Leoneho TENKRÁT NA ZÁPADĚ (1968), který je jedním z nejúspěšnějších westernů.

EDITH PIAF – žena, která rozuměla mužům

EDITH PIAF – žena, která rozuměla mužům

Ve smutných padesátých letech, kdy se u nás v rozhlase hrály jen častušky a budovatelské pochody, toužili jsme s přáteli poslouchat i jinou hudbu. Pro mě byl ohromným objevem francouzský šanson a samozřejmě úchvatná Edith Piaf. Jakmile se mi podařilo sehnat gramofon, donekonečna jsem poslouchala nahrávky NE, NIČEHO NELITUJI, MILORD, HYMNA LÁSKY, ŽIVOT V RŮŽOVÉM. 

Jak poznat zajímavého muže

Jak poznat zajímavého muže

Ve vzpomínkách mám utříděné festivalové ročníky podle přítomných megahvězd. Je zajímavé potkat herce, kvůli nimž chodíme do kina, a většinou zjistit, že jsou velmi příjemní společníci. Je skoro pravidlem, že ti nejlepší, které nejvíc obdivujeme, jsou ti nejobyčejnější lidé, kteří se umějí těšit z maličkostí.
 

Okamžiky z filmového festivalu v Karlových Varech

Okamžiky z filmového festivalu v Karlových Varech

Nestává se to často, ale při rekapitulaci některých událostí jsem vlastně spokojená, že už nejsem nejmladší. Když jsem v roce 1968 poprvé oficiálně fotografovala na karlovarském festivalu, měla jsem starosti, jestli nové střevíčky s deseticentimetrovými podpatky jsou hezké, šatičky, které jsem velmi těžko sháněla, dost efektní a co udělám, když bude pršet. Ale že mám jen jeden fotoaparát – nespolehlivý Praktisix – a černobílé filmy značky AKO bez udání citlivosti, to mi tak velké vrásky nedělalo. Neměla jsem ani expozimetr a blesk, takže fotografování bylo jako sázka do loterie – a jak to bývá, někdy se i začátečníkovi dílo zázračně podaří.

Pozoruhodný život Julie Ormond

Pozoruhodný život Julie Ormond

Julia Ormond je zvláštní svou křehkou uzavřeností. Její neobyčejnou krásu je nutno objevit. Seznámila jsem se s ní v roce 1996, když byla porotkyní na filmovém festivalu v Karlových Varech. Už tehdy měla za sebou řadu úspěchů, o kterých se mnohým herečkám může jen zdát.

Klára Issová & Martha Issová

Klára Issová & Martha Issová

Klára Issová (nar. 24. 7. 1979)
Klára ještě dnes, i když už dospělá žena, působí křehce, skoro jako porcelánová panenka. Herectví se věnuje od šesti let. Kromě zajímavých divadelních rolí už jako šestnáctiletá debutovala ve výjimečném filmu Saši Gedeona INDIÁNSKÉ LÉTO. Diváky zaujal originalitou a zejména přesvědčivými, přirozeně působícími výkony mladých hereček. V roce 1997 se objevila v Jakubiskově filmu NEJASNÁ ZPRÁVA O KONCI SVĚTA a za vedlejší ženskou roli v něm dostala ocenění Český lev. Dalšího Českého lva získala za nejlepší ženský herecký výkon ve filmu ANDĚL EXIT (2000).
 

Podivný život režisérů Otakara Vávry a Jitky Němcové

Podivný život režisérů Otakara Vávry a Jitky Němcové

Otakar Vávra
Režiséra Otakara Vávru jsem poznala v padesátých letech, když si přišel s celou suitou svých asistentů vybrat do fotooddělení na Kolibě slovenské herce. Tehdy připravoval husitskou trilogii: JAN HUS, JAN ŽIŽKA a PROTI VŠEM. Jeho filmy, vzhled i vystupování jako by vůbec nepatřily do doby, v níž jsme žili. Všimla jsem si jeho hedvábné, ručně šité košile s monogramem, jakou můj otec nosil jen ke svátečním příležitostem.
 

Život se slavným jménem

Život se slavným jménem

Charles Spencer Chaplin (1889 – 1997)
Charlie Chaplin byl génius. Nejlepší filmaři dodnes čerpají z jeho díla. Vymyslel filmovou řeč a poetiku: smích skrze slzy. Aby mohl vytvořit svou postavu tuláka Charlieho, musel být pohybově nesmírně nadaný a znát lidskou povahu. Po příchodu do Hollywoodu natočil skoro padesát krátkých filmů, kterými se náramně bavíme dodnes.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/09

XANTYPA Číslo 06/09

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne