Renée Zellweger

Trvanlivá růže z Texasu

V romantické komedii HOLKA Z MĚSTA, která v těchto dnech vstupuje do našich kin, hraje velkoměstskou manažerku. Její Lucy je vyslána do zapadlého městečka v Minnesotě, kde má provést personální rekonstrukci místní továrničky. V drsném kraji ji zaskočí lezavá zima a provinční manýry, na něž nebyla zvyklá. V křehké krasotince se ale skrývá bytost odolná a vstřícná, jež se zajímá o osudy bližních. Totéž platí i o její představitelce RENÉE ZELLWEGER.

Když před dvěma lety přijela na zahájení karlovarského festivalu, bulvární plátky si všímaly hlavně jejích zatoulaných zavazadel, jež omylem zůstala na letišti v Londýně. Na ceremoniál, na němž předávala Křišťálový glóbus Břetislavu Pojarovi, přišla místo ve večerní róbě v triku a džínách. Viděl jsem ji zblízka a mohu potvrdit, že jí to náramně slušelo. Překvapilo mě, jak je drobná a štíhlá…

Mnohem méně než o její garderobě se psalo o tom, že si před festivalem nechala do Ameriky poslat kolekci Pojarových filmů. Ve svém proslovu se zmínila o síle autorské představivosti. Dobře věděla, koho dekoruje i za co náš režisér cenu získává. Dala tak nenápadně najevo, že není omezená a na rozdíl od své nejnovější hrdinky si uvědomuje, kam přicestovala. Mentalitu této superhvězdy s neobvyklým jménem zřejmě ovlivnil fakt, že oba její rodiče jsou přistěhovalci, kteří to během svých začátků v Americe neměli snadné.
 

Naučila jsem se učit
 

Na plátně jsem si jí poprvé všiml před dvanácti lety v romantické moralitěJERRY MAGUIRE (1996), kde hrála s Tomem Cruisem. Ztělesnila zdánlivou chudinku, která se dlouho marně zhlíží ve svém idolu – manažerovi slavných sportovců. Upozaděnou Dorothy, jež hrdinovi zůstane věrná i poté, co se jeho kariéra zhroutí, obdařila sympatickým vnitřním kouzlem. Diváci jí fandili od začátku, Jerry její kvality docenil až v závěru. V klíčové scéně k ní vpadne v noci opilý. A ona trpělivě čeká, zda se projeví i jinak než jako rozháraný kamarád, který se potřebuje vypovídat ze svých trablů.
 Narodila se 25. dubna 1969 v texaském Houstonu. Rodiče jejího otce Emila Ericha Zellwegera byli Švýcaři, kteří po válce přesídlili do Austrálie. Matka Kjellfried Irene Andreassen pochází z Norska, budoucí manželé se prý potkali na lodi. Po matce s laponskými předky Renée zdědila charakteristické rysy tohoto severského národa – vystouplé lícní kosti a úzké, lehce sešikmené oči.
„Nejradši jsem si hrávala v zablácené strouze, z čehož nebývala nadšená moje maminka. Pamatuju si taky, že kromě lítání venku jsem ráda lehávala v trávě, pozorovala oblaka a přemýšlela, kam se asi dostanou poté, co přeplují nad Texasem. Tehdy jsem si nedokázala představit, že jednou ty mraky budu následovat a octnu se v Hollywoodu,“ prozradila o svém dětství. Strávila ho v městečku Katy poblíž Houstonu, kde prý neexistovala kabelová televize ani kino.
Měla spíš klukovské záliby, k nimž ji přivedl její o dva roky starší bratr Drew.„Všechny kluky jsem srovnávala právě s ním. Zbožňovala jsem ho, připadal mi úžasný. Všechny holky s ním chtěly randit. Ale myslím, že jako mladší ségra jsem mu lezla na nervy,“ přiznala po letech. Hrála prý fotbal, basket i baseball, na střední škole byla roztleskávačkou místního sportovního týmu. Chodila i na gymnastiku a jejím pubertálním idolem se stala Nadia Comaneci, rumunská šampionka losangeleské olympiády z roku 1984.
Na univerzitě v Austinu vystudovala angličtinu a uvažovala o profesi novinářky.„Univerzita pro mě byla lekcí jiného druhu. Bylo to víc než jen studium, víc než jen to, že jsem objevila literaturu a to, co na ní miluju, totiž její poznávání, analyzování a zkoumání, co znamená pro společnost a jakým způsobem ji formuje. Naučila jsem se učit. Zjistila jsem, že když se flákáte, nepřijde žádný trest, jen to, že váš život není tak bohatý. Naučila jsem se, že zpátky dostanete právě tolik, kolik do věcí vložíte, a že ta snaha stojí za to. Protože každý je zodpovědný sám za sebe a nemůžete čekat, že někdo přijde a spasí vás,“ zavzpomínala v rozhovoru pro časopis Cinema, který s ní pořídila Iva Hejlíčková.
 
V rukou Toma Cruise
Během studií si přivydělávala jako servírka v jednom z austinských striptýzových klubů.„Na univerzitě jsem chodila do hereckých kurzů, ale na hereckou dráhu jsem původně nepomýšlela. Teprve když jsem dostala malou roli v jednom filmu, uvědomila jsem si, že se protloukám životem jako nějaký vagabund. Najednou jsem byla přesvědčená, že se stanu herečkou a budu cestovat po celém světě. Ve čtyřiadvaceti jsem se přestěhovala do Los Angeles. Ze začátku jsem se ale jen tak tak držela nad vodou,“ popsala své profesionální zrání.
Rezolutně prý odmítla návrhy, aby si změnila jméno na nějaké američtější.„Jestliže se v Hollywoodu podařilo prorazit někomu, kdo má tak nemožné, dlouhé a hrdelně znějící jméno jako Arnold Schwarzenegger, proč by se to nemohlo povést i mně,“ zdůvodnila své rozhodnutí.
První důležitějším filmem její kariéry se stala krvavá romance LÁSKA A PĚTAČTYŘICÍTKA (1994), připomínající morytáty Quentina Tarantina. Vypráví o mladém páru, který prchá před zabijáky i před policií. V brutální mordovačceMASAKR V TEXASU (1994), realizované jako variace kultovního hororu Toba Hoopera ze sedmdesátých let, ztělesnila nebojácnou Jenny, jež odolává útokům vrahouna s motorovou pilou. Jinou výraznou postavu ztvárnila v milostném dramatuCELÝ ŠIRÝ SVĚT (1996).
 Skutečný průlom však znamenal až zmíněný filmJERRY MAGUIRE, v němž na roli Dorothy aspirovaly i hvězdy jako Cameron Diaz, Bridget Fonda, Winona Ryder či Marisa Tomei. Její filmový partner Tom Cruise při kamerových zkouškách Renée údajně svérázně vyzkoušel. Nepozorovaně k ní přistoupil a zezadu jí sáhl na prsa. Renée prý neztratila nervy a chladně poznamenala, že záležitost předá svému právníkovi. Vzápětí dala najevo, že svou popuzenou reakci pouze hrála.„Tahle holka ti dodá přirozenost,“ zaznělo prý poté od producenta… Ať už je tato historka pravdivá či vymyšlená, figuře Dorothy, která se z přehlížené Popelky změní v milovanou princeznu, odpovídá docela přesně.
 
Smolařka Bridget a koketa Roxie
Postava, která ji proslavila po celém světě, se jmenovala Bridget Jones. Tuto ambiciózní redaktorku, která má problémy s nadváhou a zoufale hledá chlapa, zahrála jako legrační nešiku i jako dojemný uzlíček neopětovaných citů. A také jako kurážnou holku, kterou od jejích snů neodradí ani sebevětší trapas. Britský hitDENÍK BRIDGET JONESOVÉ(2001), inspirovaný bestsellerem Helen Fielding, se především díky jejímu výkonu strefil do pocitů milionů mladých žen, nepřestávajících doufat, že jednou prolomí svou smůlu.
 Renée si coby rodilá Američanka kvůli roli Bridget osvojila britskou angličtinu, přibrala dvanáct kilo a inkognito absolvovala stáž v londýnském vydavatelství. Navzdory aférám v tisku, které rozmazávaly její údajnou paličatost, účinkovala i v navazujícím snímku DENÍK BRIDGET JONESOVÉ: S ROZUMEM V KONCÍCH (2004). V něm její hrdinka pokračuje v sérii malérů a dočasně se ocitá v thajském vězení.
Ještě před dvojicí příběhů o zamindrákované Bridget natočila několik dalších filmů, potvrzujících její talent. V romantické komediiŽENICH NA ÚTĚKU (1999) ztvárnila snoubenku titulního hrdiny, který se kvůli závěti svého dědečka musí urychleně oženit. V černé veselohřeSESTŘIČKA BETTY (2000) hrála prostoduchou servírku, jež po vraždě svého milého nedokáže rozlišit krutou realitu od uhlazených telenovel. Za tuto roli získala svůj první Zlatý glóbus.
„Zpočátku jsem byla vyděšená k smrti, protože když zpívám před lidmi, připadám si hrozně zranitelná. V tom mi hodně pomohl režisér Rob Marshall, který mě bezvýhradně podporoval. Pokud měl o mně nějaké pochybnosti, nedal je nikdy najevo. Z nějakého záhadného důvodu mi věřil a to stačilo, abych si taky začala víc věřit,“ řekla o přípravách muzikálu CHICAGO (2002), který pro ni znamenal parádní hereckou výzvu. V roli kokety Roxie, která zastřelí svého milence, v kriminále se stane pochybnou celebritou a po soudní maškarádě skončí ve vytouženém music-hallu, zpívala a tančila jako o život. Rozbalila to hlavně ve strhujícím finále, kde byla důstojnou partnerkou famózní Catherině Zetě-Jones! Za kreaci v této nadupané podívané, jež získala šest Oscarů, byla oceněna druhým Zlatým glóbem.
 
V bídě občanské války
Zatímco úloha Roxie zCHICAGA byla pro Renée dosud nejefektnější, figura otrlé Ruby z dramatuNÁVRAT DO COLD MOUNTAIN (2003) patří v její filmografii k těm nejpravdivějším a nejhlubším. „Mí rodiče mají přátele ve stejných kruzích jako spisovatel Charles Frazier. Takže jsem se dostala k rukopisu té knihy dřív, než vyšla. Ten příběh mě naprosto uhranul. Když jsem ho četla, naskakovala mi husí kůže. Hned jsem myslela na to, že by se měl zfilmovat,“ podotkla o příběhu z dob občanské války, který chtěla původně produkovat. Na plátno jej převedl režisér Anthony Minghella a Zellweger v něm zosobnila protipól andělsky vyhlížející, oduševnělé, leč zhýčkané Ady v podání Nicole Kidman. Za ztvárnění živočišné venkovanky, jež umí zacházet s vidlemi, sekyrou i s flintou a své kamarádce pomůže přežít bídu i beznaděj, získala Oscara, třetí Zlatý glóbus a spršku dalších prestižních cen.
„Ten film vypráví o lidech, kteří nebyli v první válečné linii. Válka je tu až druhá v pořadí. V televizi jsem nedávno v Londýně viděla dokument o válce v Iráku. Byl o lidech, kteří tam jen žijí, aniž by se války aktivně zúčastňovali. Myslím, že Návrat do Cold Mountain se na občanskou válku dívá podobně. Zachycuje skutečnost, kdy domov, který byl symbolem bezpečí, už bezpečný není. Ale člověk v něm musí zůstat a nějak se s tím vším vyrovnat,“ zauvažovala o této drsné kronice s alarmujícím přesahem.
 
Lásky na plátně i v soukromí
Vlastní děti nemá, vdaná byla jen jednou, její manželství s country zpěvákem Kennym Chesneym vydrželo necelých osm měsíců. „Prostě to nebyl ten pravý,“ komentovala lakonicky jejich rozvod. Předtím nějaký čas chodila s o šest let mladším muzikantem Jackem Whitem z kapely White Stripes. Média probírala její vztah s komikem Jimem Carreym, s nímž se sblížila při natáčení buranské komedieJÁ, MOJE DRUHÉ JÁ A IRENA (2000) a který prý Renée věnoval prsten za dvě stě tisíc dolarů.
Bulváry si však smlsly hlavně na historce ohledně její avantýry s Georgem Clooneym. Renée údajně tři dny bivakovala v autě před jeho domem, aby si vytrucovala zpátky jeho přízeň. Blazeovaného lamače ženských srdcí prý nakonec obměkčila, následovalo však soudní rozhodnutí, které jí k hercově sídlu znemožňovalo přístup. „Mým prokletím je fakt, že se zamilovávám do složitých, provokativních typů. Ale na druhou stranu, kdo by chtěl chlapa, který je vlastně stejný jako vy a od kterého se už o sobě ani o životě nedozvíte nic nového,“ shrnula herečka, jež nedávno oslavila čtyřicátiny, fandí britskému fotbalovému klubu Chelsea a ráda čte amerického básníka Langstona Hughese.
V jiném známém filmu vystřihla okouzlující karikaturu přemoudřelých diblíků, rozdávajících recepty na všechno možné. V retro komedii KAŠLU NA LÁSKU (2003) si zahrála úspěšnou spisovatelku, která ve stejnojmenném bestselleru radí ženám, jak se zbavit závislosti na mužích a užívat si sexu bez lásky. To se však nezamlouvá vyhlášenému sukničkáři (Ewan McGregor), který pracuje jako redaktor pánského magazínu… Dobová historka záměrně pracuje se zastaralými technikami, včetně křiklavé výpravy a zadních projekcí. Výsledkem je roztomilá pocta hollywoodské klasice i duchaplná parodie romantických klišé.
 
Ztracený Oscar a prasklý řemen
S Ewanem McGregorem se znovu sešla v životopisném snímkuMISS POTTER (2006), který představila na karlovarském festivalu. Zosobnila spisovatelku a kreslířku Beatrix Potter (1866 – 1943), jež dlouho naráží na viktoriánské konvence i na upjatost rodičů. Ze svých malůvek postupně zbohatne, v milostném životě má ale fatální smůlu. Její nadějný vztah ukončí těsně před plánovanou svatbou snoubencova smrt…„Moc se mi líbilo, jak se ve své době vymykala z průměru, jak byla excentrická. Překvapilo mě, jak bohatý měla vnitřní život. Byla pohotová a vtipná, měla obrovský smysl pro humor,“ charakterizovala svou hrdinku.
„Jsem hrdá na to, že jsem Američanka, protože vím, co je mezi východem a západem Spojených států. Vím, že lidé v Severní Karolíně, Utahu a Idaho dřou do úmoru. Jsem hrdá na to, že jsem Američanka, protože jsem první Američanka v naší rodině. Mojirodiče přijeli do Spojených států po válce úplně bez peněz. Neuměli anglicky a nikdo jim zadarmo nic nedal. Byli imigranti, začínali doslova od nuly. A já dostala před několika týdny Zlatý glóbus! Což je důkaz toho, co je v Americe pořád ještě možné. Neuvěřitelné, ale možné,“ prohlásila ve zmíněném interview s Ivou Hejlíčkovou, pořízeném poté, co excelovala v CHICAGU.
 Svého Oscara za film NÁVRAT DO COLD MOUNTAIN prý během slavnostního večera nemohla najít a chvíli se dokonce domnívala, že jí byl ukraden. Vzápětí však zjistila, že si popletla parkující limuzíny. Je tedy Renée Zellweger ulítlá, podobně jako její Bridget Jones? V jiném rozhovoru vyprávěla, jak si s pomocí vlastních punčoch opravila prasklý řemen v autě. Je tedy naopak šikovná a pragmatická, stejně jako hrdinka onoho drásavého příběhu z občanské války? Pravdou bude asi obojí, jako herečka je každopádně mimořádná. „Naše generace žen je první, která vzala výběr mužů do vlastních rukou. A je dobře, že už to dnes bereme jako samozřejmost,“ tvrdí o novodobých vztazích. Dodejme, že hlavně v líčení jejich bizarních podob umí být svůdná, legrační i vzácně autentická.

JAN FOLL

XANTYPA 06/09 - výběr z článků

MAGDALENA DIETLOVÁ 06/09

MAGDALENA DIETLOVÁ 06/09

Vážení a milí,
vězte, že porucha osobnosti není ojedinělým jevem, jen v Česku je zasaženo patnáct procent populace. Proč to říkám? Protože sama se potkávám s příběhy dětí i dospělých, na nichž se jejich rodina či okolí vzdálenější někdy nějak provinilo. Oni se tím užírají a navenek působí jako podivíni (trpí bulimií, sebepoškozováním, vystresovaností či agresivitou). Málokdo si dá tu práci, aby vystopoval, proč se to děje…

Jakub Nepraš: Iluzionista

Jakub Nepraš, osmadvacetiletý absolvent Akademie výtvarných umění, tvoří v Praze, svou věž, prorůstající korunami stromů, má nedaleko Prahy. A jen letos už vystavoval v Paříži, New Yorku a nejnověji v Portu. Dveře do světa mu povětšinou otevírá padovsko-pražská kreativní galerie Vernon galeristky Moniky Burian. Jakub říká: „Někdy ani nechci být na své vernisáži, chci, aby mé věci žily samy, beze mne.“ Takže teď na něj na chvíli zapomeňte, prohlédněte si fotografie jeho děl, a až se vynadíváte, vraťte se k nám, abychom nahlédli do „iluzionistovy maringotky“.

Poslední anatolští kočovníci

V dálce se ozývá cinkot rolniček a bečení ovcí. Tábor kočovníků, který už od rána marně hledáme, musí ležet někde nablízku. Náhle proti nám s ostrým vrčením vybíhá několik ovčáckých psů velkých jako tele. Začínáme panikařit, ale naštěstí přichází včas záchrana. Na scéně se objevuje ani ne desetiletý pasáček, důrazně psy napomíná a zahání svou velkou holí.

Milena Vicenová

Česká republika podstupuje od ledna zatěžkávací zkoušku v podobě předsednictví v Evropské unii. A to je členem tohoto společenství teprve pět let. Čeští diplomaté v Bruselu jsou konfrontováni s množstvím aktuálních krizí a problémů, o kterých se kolegům ze starších a zkušenějších členských států v průběhu jejich předsednictví ani nezdálo. Světová finanční krize, energetická krize vyvolaná zastavením dodávek ruského plynu či eskalace napětí na Blízkém východě, poprask kolem ENTROPY či pád české vlády a desítky či stovky dalších „běžných“ pracovních problémů. Výboru stálých představitelů členských států EU pod názvem COREPER předsedá v Radě EU jediná žena v této nejvyšší funkci – velvyslankyně MILENA VICENOVÁ.

Moldavsko na pomezí dvou světů

Kde v Evropě komunisté opakovaně vítězí v pluralitních volbách? V Moldavsku. V malé zemi vklíněné mezi Ukrajinou a Rumunskem byla přitom krátce po vyhlášení nezávislosti – vzešlé z rozpadu Sovětského svazu – komunistická strana zakázána; dnes soutěží o přízeň občanů s jinými a letos v dubnu dosáhla třetího volebního úspěchu v řadě.

BOJOVNÁ ZRANITELNOST Vladimíra Čecha

„Když naše slova naleznou domov, zažíváme šťastnou hodinu,“ říkala svým hostům v Českém rozhlase neděli co neděli Zuzana Maléřová. Nyní se na stránkách Xantypy k těmto ztišeným setkáním vrací. Aby zachytila, co mizí a co zůstává.

Společnost - výběr z článků

Studentka ve vzpouře

Studentka ve vzpouře

Právě před padesáti lety, v listopadu 1968, se uskutečnila okupační stávka českých studentů. Na protest proti posrpnovému vývoji společnosti do ní vstoupilo šedesát tisíc vysokoškoláků.

První den první republiky

První den první republiky

Je 28. října 1918. Ústav pro výkonnou meteorologii předpovídá polojasné, zvolna se vyjasňující počasí, teplota ve dne mírná, v noci velmi chladný, slabý vítr. První světová válka ještě neskončila. Stále čekají matky a ženy na dopis z fronty, stále docházejí strohá úřední oznámení znamenající dotek smrti. Lidé už dobře znají opakující se fráze pod titulem Válečné zprávy c. k. telegrafní korespondenční kanceláře. Toho dne přinášejí noviny navíc armádní a lodní rozkaz císaře Karla, který se dovolává kázně, věrnosti a poslušnosti. „V branné moci,“ čteme, „nacházeli odedávna všichni národové monarchie stejně svoji vlast, proto mohla vykonati tak velké věci. Doba jest plna vážných zmatků. Ty nesmějí vniknouti do vojska a loďstva.“ Proč to císař Karel připomíná právě nyní? Bojí se snad o osud Rakouska-Uherska?

Sovětská invaze 21. srpna 1968

Sovětská invaze 21. srpna 1968

Československo roku 1968. Bě­hem prvních měsíců se započal nadšený obrodný proces, jenž měl za cíl takzvaný „socialismus s lidskou tváří“, jak ho nazval Alexander Dubček, nový první tajemník ÚV KSČ. Vycházel z těžko splnitelné představy, že je možné režim, nastolený a udržovaný brutálními metodami, postupně změnit umírněnými reformami, demokratizovat a humanizovat. Optimistickou ideou byla ztráta mocenské pozice jediné strany – komunistické, nabytí politické suverenity Československa a rozpad sovětského bloku.

Debashish Chaudhuri - Ind žijící v Česku

Debashish Chaudhuri - Ind žijící v Česku

Když vešel Debashish Chaudhuri se svou ženou do jedné ze smíchovských kaváren, jako by se vše zalilo sluncem. Už dlouho jsem nepocítila takovou radost ze setkání, radost ze života, takový příval pozitivní energie… To vše je přidaná hodnota obrovské dávky talentu, umu a hlavně píle. Jen nerada jsem po hodině opouštěla tuto oázu klidu, ale zůstal mi důležitý pocit: být šťastný možná není zase taková věda…

Děti z Vesny

Děti z Vesny

Dětská léčebna Vesna v Janských Lázních v Krkonoších je jedním z největších léčebných a rehabilitačních zařízení v České republice, kde používají tzv. Vojtovu metodu při péči o děti s dětskou mozkovou obrnou a pohybovým onemocněním. Lékaři a fyzioterapeuti jsou zde přímými pokračovateli odkazu profesora Václava Vojty a rodiče zde léčených dětí si jeho metodu chválí.

Ženy v disentu

Ženy v disentu

Ačkoliv od sametové revoluce uplynula bezmála tři desetiletí, zůstávají české disidentky ve stínu mužů. Ve skutečnosti však tvořily třicet procent signatářů a staly se také klíčovými mluvčími Charty 77. „Je čas, abychom zaplnily bílá místa naší historie. Nemůžeme dál propagovat mýtus, že muži byli hybatelé pokroku směrem k revoluci, musíme si přiznat, že součástí toho byly i ženy,“ těmito slovy uvedla vedoucí projektu ŽENY V DISENTU Marcela Linková knihu BYTOVÁ REVOLTA. JAK ŽENY DĚLALY DISENT, na níž pracovala společně s Naďou Strakovou.

Psi významných osobností

Psi významných osobností

Měl skvělý původ, vynikající vzdělání, šťastnou ruku při výběru svých spolupracovníků, jedenáct bývalých prezidentů v příbuzenstvu a neteř jednoho z nich za manželku. Jestli byl někdo někdy předurčen stát se americkým prezidentem, tak to byl Franklin Delano Roosevelt. A jestli kdy některý z amerických prezidentů potřeboval onu bezpodmínečnou důvěru, oporu a něhu, kterou v mezních situacích poskytne člověku jeho pes, tak to byl on. Neboť právě tento muž musel svou zem provést hospodářskou krizí dosud nevídaných rozměrů a druhou světovou válkou. A to z invalidního vozíku. Liberály byl uctíván, konzervativci odmítán, ale všemi považován za výjimečnou osobnost.

Slasti a strasti letních bytů za první republiky

Slasti a strasti letních bytů za první republiky

Nádherná krajina, zdravý vzduch a ničím nerušený odpočinek v idylickém prostředí venkova – to byla za první republiky synonyma, která si lidé z města často spojovali s dovolenou na letních bytech. Každé léto se mnoho městských rodin vydávalo na vysněný pobyt do některého z letních letovisek. Ta jako houby po dešti rostla v okolí velkých měst. Pro rodinu to znamenalo na několik týdnů kompletně přestěhovat svou domácnost na letní byt a přizpůsobit se životu mimo město. Letním bytům v období první republiky a různým aspektům života s tím spojeným se ve své knize SLASTI A STRASTI LETNÍCH BYTŮ věnuje mladý historik Jiří Šoukal.

Stezka osobností otevřena

Stezka osobností otevřena

Osm let sázejí významné osobnosti v trojské botanické zahradě stromy. Začátkem léta byla STEZKA OSOBNOSTÍ, součást projektu KOŘENY OSOBNOSTÍ, slavnostně otevřena pro veřejnost.

Manifest vůle po svobodě

Manifest vůle po svobodě

Příští rok nás čekají velkolepé oslavy stého výročí vzniku Československé republiky. Ovšem již v těchto dnech si připomínáme jubileum akce, která výrazně prokázala, jak o dosažení samostatnosti usilovali i představitelé národní elity – zástupci spisovatelské obce.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/09

XANTYPA Číslo 06/09

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne