TIPY DIVADLO

ROK NA VSI

ALOIS A VILÉM MRŠTÍKOVÉ
REŽIE: JAN ANTONÍN PITÍNSKÝ
MĚSTSKÉ DIVADLO ZLÍN
Ve Zlíně zvolil Pitínský ze dvou známých dramatizací (M. Krobot, B. Rychlík) první. Nešetřil časem. Vesnický rok se mu vešel do dvou stovek minut. Diváci, a to jsem inscenaci viděl se studenty a učni, se nenudili. Seděli jako pěny. Jak by ne? Vždyť v obrovitém díle Aloise a Viléma Mrštíků o životě v Habrůvce je úplně všechno, co dneska přežvykují televize: soužení, toužení, láska, nevěra, hamižnost, podvádění, bezcitnost, alkohol, nenávist, práce, úroda, ožebračení, naděje, smrt. Ale v jak nevídané kvalitě! V písních, v tancích, v lidech. Kdy jste na jevišti naposledy viděli padesát herců? Dneska už noviny nepřinášejí celostránkové recenze na přesvědčivé herecké výkony. Doba je uspěchaná. ROK NA VSIdráždí, dojímá, podněcuje k pospolitosti a sounáležitosti. Ale jinak, než se ve vlastní evropské nedoceněnosti dovolávají národa čecháčkovští politikové. Těm zahrajme FURIANTY,protože stejně jako oni se umějí jen přetahovat o příští rundu zelené. Pitínského zlínská KRONIKA MORAVSKÉ DĚDINYje velkým plátnem hrdosti a pýchy na časy a lidi, co byli, ale sa minuli… A pozor! Pitínský vstoupil mezi hudební skladatele. Plamennou operní mezihrou OLGA a SLUNCE podle kapitoly ZELENÝ ČTVRTEK. Znamenitá fantazie!
 
VĚC MAKROPULOS
KAREL ČAPEK
REŽIE: VĚRA HERAJTOVÁ
KLICPEROVO DIVADLO HRADEC KRÁLOVÉ
Čapkovo hledání nesmrtelnosti, nebo aspoň dlouhověkosti, je tématem obecně známým. Autor problém dopovídá ústy Makropulos výmluvně: „Do sta, do sta třiceti let to člověk vydrží, ale pak… Pak pozná, že v něm umřela duše.“ Herajtová tlumočí základní dramatikovu úvahu s přesvědčivou naléhavostí. Nestává se, aby ve stejné chvíli bylo možné srovnávat různé inscenace téže hry. Ještě vzácnější je, aby šéf divadla, kterému se v Praze téma vymklo z rukou, nechal v tom svém zazářit jiného režiséra. To je případ VĚCI MAKROPULOSDavida Drábka (umělecký šéf „Klicperovců“) na Vinohradech a Herajtové v Hradci. Herajtová je výrobcem kandidátek na cenu Thálie v regionálních divadlech. Zlínská Helena Čermáková ji za JÚDIT dostala. Kdyby ji nezískala Kamila Sedlárová za MAKROPULOS, bylo by to skandální. Pominout její Emilii Marty možné jednoduše není. Perfektní rejstřík nálad od vznešenosti k politováníhodnosti. Na jevišti se dokáže několikrát proměnit k nepoznání; od hbité noblesy k unavenosti z problémů světa a k výsměchu historii, jejíž dávno zetlelé aktéry znala osobně… Ten výkon přesahuje hranice jednoho roku a blíží se dokonalosti.
 
SHAKESPEARE V HOLLYWOODU
KEN LUDWIG
REŽIE: KAREL KŘÍŽ
DIVADLO F. X. ŠALDY LIBEREC
Hru na téma, jak to může dopadnout, když se německý utečenec před Hitlerem Max Reinhardt v roce 1935 pokusí přesvědčit Hollywood, aby na filmové plátno přenesl jeho na divadle úspěšný SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ, do češtiny přeložil Pavel Dominik a na scénu Šaldova divadla ji přivedl Karel Kříž. Výchozí situace Ludwigovy komedie je průhledná. Hvězdně zářivá, ale intelektuálně proti Evropě přece jenom prostinká továrna na filmy za jistého skřípání zubů s natáčením nakonec souhlasí. Střet režiséra Reinhardta s tupostí, nevzdělaností a pozlátkem fabriky na sny je ale nevyhnutelný. K natáčení se řízením osudu z Athén připletou opravdoví Oberon s Pukem. Konfrontace epoch, morálky a šaleb se přímo nabízí, zvláště když si Puk poplete osoby, kterým má kouzelným kvítkem potřít víčka, aby se do sebe zamilovaly. Ženské i chlapi se ale v Hollywoodu zamilují jenom do představitele Thysby, a mravnostní cenzor dokonce jako Narcis do vlastního obrazu v zrcadle. Pěkná řádka kuchyňských ingrediencí pro slušnou komedii. Karel Kříž umí znamenitě připravit situace, aby vtípky, skeče a ironie vyzněly od rozehrání až po pointu.

JIŘÍ P. KŘÍŽ

XANTYPA 06/09 - výběr z článků

MAGDALENA DIETLOVÁ 06/09

MAGDALENA DIETLOVÁ 06/09

Vážení a milí,
vězte, že porucha osobnosti není ojedinělým jevem, jen v Česku je zasaženo patnáct procent populace. Proč to říkám? Protože sama se potkávám s příběhy dětí i dospělých, na nichž se jejich rodina či okolí vzdálenější někdy nějak provinilo. Oni se tím užírají a navenek působí jako podivíni (trpí bulimií, sebepoškozováním, vystresovaností či agresivitou). Málokdo si dá tu práci, aby vystopoval, proč se to děje…

Jakub Nepraš: Iluzionista

Jakub Nepraš, osmadvacetiletý absolvent Akademie výtvarných umění, tvoří v Praze, svou věž, prorůstající korunami stromů, má nedaleko Prahy. A jen letos už vystavoval v Paříži, New Yorku a nejnověji v Portu. Dveře do světa mu povětšinou otevírá padovsko-pražská kreativní galerie Vernon galeristky Moniky Burian. Jakub říká: „Někdy ani nechci být na své vernisáži, chci, aby mé věci žily samy, beze mne.“ Takže teď na něj na chvíli zapomeňte, prohlédněte si fotografie jeho děl, a až se vynadíváte, vraťte se k nám, abychom nahlédli do „iluzionistovy maringotky“.

Poslední anatolští kočovníci

V dálce se ozývá cinkot rolniček a bečení ovcí. Tábor kočovníků, který už od rána marně hledáme, musí ležet někde nablízku. Náhle proti nám s ostrým vrčením vybíhá několik ovčáckých psů velkých jako tele. Začínáme panikařit, ale naštěstí přichází včas záchrana. Na scéně se objevuje ani ne desetiletý pasáček, důrazně psy napomíná a zahání svou velkou holí.

Milena Vicenová

Česká republika podstupuje od ledna zatěžkávací zkoušku v podobě předsednictví v Evropské unii. A to je členem tohoto společenství teprve pět let. Čeští diplomaté v Bruselu jsou konfrontováni s množstvím aktuálních krizí a problémů, o kterých se kolegům ze starších a zkušenějších členských států v průběhu jejich předsednictví ani nezdálo. Světová finanční krize, energetická krize vyvolaná zastavením dodávek ruského plynu či eskalace napětí na Blízkém východě, poprask kolem ENTROPY či pád české vlády a desítky či stovky dalších „běžných“ pracovních problémů. Výboru stálých představitelů členských států EU pod názvem COREPER předsedá v Radě EU jediná žena v této nejvyšší funkci – velvyslankyně MILENA VICENOVÁ.

Moldavsko na pomezí dvou světů

Kde v Evropě komunisté opakovaně vítězí v pluralitních volbách? V Moldavsku. V malé zemi vklíněné mezi Ukrajinou a Rumunskem byla přitom krátce po vyhlášení nezávislosti – vzešlé z rozpadu Sovětského svazu – komunistická strana zakázána; dnes soutěží o přízeň občanů s jinými a letos v dubnu dosáhla třetího volebního úspěchu v řadě.

BOJOVNÁ ZRANITELNOST Vladimíra Čecha

„Když naše slova naleznou domov, zažíváme šťastnou hodinu,“ říkala svým hostům v Českém rozhlase neděli co neděli Zuzana Maléřová. Nyní se na stránkách Xantypy k těmto ztišeným setkáním vrací. Aby zachytila, co mizí a co zůstává.

tipy divadlo - výběr z článků

TIPY DIVADLO 3/11

RODINNÁ SLAVNOST
THOMAS VINTERBERG, MOGENS RUKOV
REŽIE: MARTIN FRANTIŠÁK
DIVADLO PETRA BEZRUČE OSTRAVA
Do roku 2011 ostravská divadla skočila doslova po hlavě. Už v polovině ledna uvedlo Divadlo loutek Andersenovo OŠKLIVÉ KAČÁTKO.

TIPY DIVADLO 2/11

TIPY DIVADLO 2/11

DOBŘE ROZEHRANÁ PARTIE
STEFAN VÖGEL
REŽIE: STANISLAV SLOVÁK
MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO
Dva staří kumpáni se každý týden už sedmatřicet let scházejí nad šachovnicí pod mírně nadživotním válečným portrétem Winstona Churchilla. Anglický vdovec a jeho soupeř, Skot. A po několika zničených hospodyních – nová. Temperamentní Němka, kterou ti dva kdysi ve válce přece porazili. DOBŘE ROZEHRANÁ PARTIE Stefana Vögela. A na scéně Mošova výsostného divadelního teritoria tři legendy brněnského divadla: Jaroslav Dufek, Zdena Herfortová a Ladislav Lakomý. Po premiéře jim vestoje tleskali tentokrát i kritici. Z nevraživých situací vykouzlili ti tři odpuštění lidských slabostí motivovaných možná i společenskou nedoceněností. A zvrátili dějiny. Po rozvratu bojové morálky spojeneckých veteránů Freda Kowinského a Walta – nejenom při malých a velkých rošádách se dokonce podváděli – se vítěznou mocností přece jen nakonec stala třetí říše, zastoupená paní Rosalindou Hundsheimerovou, která si pány dokonale omotala kolem prstu. Sluší se podotknout, že to nevadí ani Winstonovi na zdi, ozbrojenému sovětským samopalem s talířovým zásobníkem. Dejž pánbů, aby ti tři nebyli pro jeviště spolu přemluveni naposledy. Sluší jim to náramně!

TIPY DIVADLO 12/10

ZÁMEK
FRANZ KAFKA
REŽIE: NATÁLIA DEÁKOVÁ
DIVADLO NA VINOHRADECH PRAHA

Žijíce v nesvobodě rozuměli jsme Kafkovi možná trochu jinak, než on psal. A vrátivše se k nadějím cítíme ho v „v blbé náladě“, která naše pinožení Evropou a světem provází, přesněji. Moc dobře Natália Deáková porozuměla jeho absurditám a zmítání jedince obklopeného tupou poslušností a imaginární mocí. Jejími strůjci i pokusnými králíky jsme my sami, jak to všechno autor popsal v ZÁMKU, a ještě později naléhavěji v PROCESU. A co víc, přesvědčila o své vizi, vycházející už jenom ze zprostředkovaného poznání totality,všechny aktéry vinohradské inscenace. Cesta zeměměřiče K. na zámek, kam byl pozván, a kam nikdy nedošel, to je přece abstrakce jakékoli skupiny u moci. Člověk normální – a moc dobře ho v kontrastu ke všemu ostatnímu na scéně tvoří Jiří Dvořák – po ní netouží. Když už je ale vyzván, snaží dopídit se jejích struktur, neztratit v jejím stínu vlastní identitu. Dřív nebo později ho zavalí nevíra a skepse, cesta zpět je ale již zavalena skálou minulosti… Deáková vyložila Kafku nikoli jako střet s mocenskými praktikami, nýbrž jako necestu jedince od nadějí k zmaru. Takže zase o nás hrají v Divadle na Vinohradech ZÁMEK.

Vánoční dárky z Národního divadla

Vánoční dárky z Národního divadla

Letos už nemusíte hrát divadýlko u stromečku s nechtěnými dárky. Darujte každému jen to, co má rád – mladým alternativní divadlo, rodičům operu, manželce balet, přátelům činohru, dětem a vnoučatům víkendová odpolední představení.  

TIPY DIVADLO 11/10

TIPY DIVADLO 11/10

18. ROČNÍK MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU
DIVADLO
PLZEŇ 15. – 23. ZÁŘÍ 2010
JE V ČESKU PŘEFESTIVALOVÁNO?Mezinárodní přehlídka v intencích ročníků předcházejících: Z domova, až na nepřítomné výjimky (PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA brněnského Divadla U stolu, HAMLET ostravské Arény), to nejlepší, co se pozvat dá, ze zahraničí – jen na co jsou peníze. Takže účastníků čím dál méně, a v kvalitě mírně kolísavé.

TIPY DIVADLO 10/10

TIPY DIVADLO 10/10

MACBETH
WILLIAM SHAKESPEARE
REŽIE: JAN MIKULÁŠEK
DIVADLO V DLOUHÉ, PRAHA
Na premiéře MACBETHA Jana Mikuláška nebýt neslušelo se, jakkoli koncem června má být každý kritik v Hradci Králové. Vnuk básníka Oldřicha po znamenitých inscenacích v Ostravě, Brně, Olomouci a jinde na rodné Moravě napekl moc dobré dukátové buchtičky pro přejedené konzumenty vltavské bublaniny. Dalo se čekat, že Mikuláškův vyhraněný básnicko-choreografický režijní styl a divadelní názor do sebe zahleděná Praha spíše zakousne, než skousne. Kdo ale zná režisérovo myšlení už od časů divadla Polárka, přijal jeho MACBETHA jako kontinuální rozvíjení všeho, čím oslňuje, provokuje, uspokojuje. Obrazy jako vystřižené z hrůzyplných pláten Hieronyma Bosche: při vraždě Duncana tváře pokřivené zabořením do skla. Akcent na pohyb, gesto, mimický detail. Repetice. To už není styl, nýbrž sloh. Jedinečný, vyzývavý, nezviklatelný, nepokořitelný, posouvající divadlo k novým horizontům. A MACBETH? Hrůza, děs, zmar! Ta skotská hra. V dokonalém překladu Jiřího Joska. Jan Vondráček v titulní roli drží postavu v temnotě mocichtivého slabocha. Ještě minucióznější přesnost vyzařuje z Kláry Sedláčkové-Oltové v roli Lady Macbeth. Ve vztahu dominantní. To ona přece nastrčí a popožene manžela do odstředivky moci.
 

TIPY DIVADLO 9/10

TIPY DIVADLO 9/10

VERNISÁŽ (1975) & PĚT TET (2010)
VÁCLAV HAVEL
REŽIE: VLADIMÍR MORÁVEK
HUSA NA PROVÁZKU BRNO & KLICPEROVO DIVADLO HRADEC KRÁLOVÉ

Zvláštní hnutí mysli provází čecháčky ve vztahu k Havlovi. Zatímco svět ho stále obdivuje, u nás nad ním kdekdo ohrnuje raťafák. Tomu se vytrvale zpěčuje Vladimír Morávek. Nejprve inscenací CIRKUS HAVEL, což byl zvláštní a provokativní kompilát ze špalíčku Havlových dramat a součást Morávkova volného cyklu PERVERZE V ČECHÁCH v Huse na provázku. Následovaly exprezidentovy miniatury PRASE a nejnověji znovu originální spojení dávné Havlovy VERNISÁŽE a jeho nového textíku PĚT TET, napsaného pro Husu… a premiérově uvedeného na nepříliš vyvedeném brněnském festivalu DIVADELNÍ SVĚT. Mnohem úspěšněji pak ve spolupráci s hradeckým Klicperovým divadlem na tamním Havlově dvorečku coby součást mnohem slavnějšího, ale přesto existenčně zápasícího DIVADLA EVROPSKÝCH REGIONŮ. Hrát se ta krásná bláznivina bude i po prázdninách. Bodejť by Havel i Morávek s Petrem Oslzlým nedráždili! VERNISÁŽ je o normalizačním establishmentu kupícím hovniválí kuličky bez ohledu na morálnost žití, a upřímně se podivujícím Bedřichovi, který kvůli intelektuálním ideálům a zatvrzelosti tře bídu s nouzí při nádenické práci. O téže společenské vrstvě v každém režimu prosperujících, nyní pro změnu úspěšně podnikajících, je PĚT TET. Všechno si pořídili šikovností… Zase se hodně podivují. Vaňkovi, kterého trápí blbá nálada a pochyby shrnuté do závěrečné Havlovy věty: „Někdy si myslím, že to všechno bylo zbytečné.“
 

TIPY DIVADLO 6/10

PORNOHVĚZDY
TOMÁŠ KOLEČKO, TOMÁŠ SVOBODA, PETR WAJSAR
REŽIE: TOMÁŠ SVOBODA
ROXY / NoD PRAHA
Vodovod netěsní, kape to, díru je třeba utěsnit… Instalatér a zákaznice…To jsou PORNOHVĚZDY „v tom hašišovém doupěti“ – v Roxy v Dlouhé! Vysoko přesáhly mnohé, co se u nás dosud na jevišti objevilo. Prvoplánoví diváci a mravnostní policie se dočkají i mydlení hlava nehlava, díra nedíra. Pěkně v tempu a rytmu, jak to známe z filmové produkce neobeznámené s významem slova estetika. Od prvního songu stojí ale zato se zaposlouchat. Texty jsou inteligentní, lexikálně bohaté, přesně vázané a plné obrazů překonávajících veršodrbání v přemnožených pražských muzikálových produkcích. Hudba odráží popík, tvrdý rock, hip-hop, folk, vlnu protestsongů, ale i budovatelskou éru, politickou píseň, PYŠNOU PRINCEZNU, PRODANOU NEVĚSTU… Celek je vzácně originální, jedinečný. Za provokací uslintanou a pokleslou pornoerotikou mění se příběh v reflexi našich životů od šedesátých let. Autoři se nebáli ani sebeironických osobních bilancí. Znamenitě postihli rozdíly mezi sny o umění a realitou kultury v žumpě trhu. Zbylo ještě dost prostoru na sarkasmy namířené k velkohubým muzikálovým až lyrikálovým propadákům. Na PORNOHVĚZDÁCH zkrátka neusnete. V nominacích na Cenu Alfreda Radoka za Wajsarovu hudbu vystoupaly až na druhou příčku.
 

TIPY DIVADLO 5/10

TIPY DIVADLO 5/10

DIVOKÁ KACHNA
HENRIK IBSEN
REŽIE: JAN MIKULÁŠEK
DIVADLO PETRA BEZRUČE OSTRAVA
Ibsenova DIVOKÁ KACHNA v režii Jana Mikuláška v Divadle Petra Bezruče dopovídá, proč je tato ostravská scéna už nejméně tři léta u nás bezkonkurenčně nejlepším divadlem. Mikulášek po dědovi – básníkovi Oldřichovi a po občasném vychovateli Janu Skácelovi zdědil nevyčerpatelnou básnickou imaginaci. Jeho DIVOKÁ KACHNA, to je stejně jako ONĚGIN nebo 1984 – záměrně připomínám protiklady – dokonalý inscenační tvar, vrchol režijní a herecké stylizace. Divákovi předkládá potemnělý příběh naplněný bolestmi a křivdami, v jejichž stínu jedni stoupají vzhůru, ale s ušpiněnýma rukama, a druzí klesají bez šance napravit zmarněné životy. Pták v kleci, to je výmluvný symbol ujařmenosti. Podobně jako Ibsenova Heda Gablerová nebo Čechovovi hrdinové řeší se rozbolavělost výstřelem. Září barevně expresivní výtvarné pojetí scény a kostýmů Marka Cpína. A Tereza Vilišová, zajíkavá, jako strunka přepjatá Hedvika v soukolí rodinných vztahů a osudového prokletí. Vše s výmluvně tesknými židovskými motivy. Bezruči posouvají české divadelnictví o skok dopředu.
 

TIPY DIVADLO 4/10

TIPY DIVADLO 4/10

ORESTEIA I (AGAMEMNÓN)
AISCHYLOS
REŽIE: FRANTIŠEK DERFLER
DIVADLO U STOLU BRNO

Divadlo U stolu, komorní scéna Centra experimentálního divadla v Domě pánů z Fanalu, přináší jednu událost za druhou. Nejinak i v případě Aischylovy ORESTEII I (AGAMEMNÓN) v režii Františka Derflera. Zve „ke stolu“ jen herecké špičky. Brno už je mu ale těsné, a tak dokazuje, jaké osobnosti jsou třeba ve Zlíně. V čase informačních explozí je trestuhodné, že to ví v moravské metropoli málokdo, a v Praze nikdo. A tak vedle Jana Mazáka, Ladislava Koláře, Viktora Skály a dalších září v ORESTEII Zlíňanky Helena Čermáková (Klytaiméstra) a čaromocná Petra Hřebíčková (Kassandra). Ta je ovšem zrovna na cestě do Prahy, do Dejvického divadla (snů), kde se zabydluje ve fantastickém scénickém přepisu Kaurismäkiho filmu MUŽ BEZ MINULOSTI Miroslava Krobota… Málem jsem zapomněl: na plošince maskou zakrytý sedí a hudební doprovod tvoří Persona – Zdeněk Kluka. Nejstatečnějším kouskem stárnoucího rockera je zdolávání strmého žebříku na děkovačku. Uhrančivá inscenace. Vítěz z Troje Agamemnón začal tažení do války obětováním dcery Ífigeneie. Sám je po návratu zavražděn i se svou kořistí, věštkyní Kassandrou, a to sekerou Klytaiméstry. Moci se ujímá Aigisthos a je zaděláno na nové rodové tragédie…
 

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/09

XANTYPA Číslo 06/09

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne