Tipy Rock & pop

Rozšafné písně

Bob Dylan: Together Through Life (2009)
 
Za Dylanem se vyplatí jít kamkoli. I do Mexika. Po bohatýrské trilogii (TIME OUT OF MIND, LOVE AND THEFT a MODERN TIMES (1997 – 2006) a po dalším senzačním dobývání více či méně historických podloží v podobě TELL TALE SIGNS (2008) nabízí nám dnes osmašedesátiletý Mistr jakési road movie, jak si jej nejspíš užíval s Davidem Hidalgem, šéfem Los Lobos, desperátů kalifornského a mexického pomezí. Kde už jsme tyhle písně slyšeli? Ach ano, vyvstane-li nám na mysli vzpomínka na album DESIRE (1976), zejména na písničky ROMANCE IN DURANGO, ONE MORE CUP OF COFEE…, jsme na dobré cestě. Pamatujete? Poslyšte houslové sólo ve valčíčku THIS DREAM OF YOU!
TOGETHER THROUGH LIFE (Společně životem) je jakousi „pauzou z milosti“ pro posluchače, možná i pro samotného Dylana. Na nových devět písní (tu desátou, baladu LIFE IS HARD Dylan natočil na popud francouzského filmového režiséra Oliviera Dahana, autora nádherného životopisu Edith Piaf, který prý Dylanovi učaroval, pro jeho nový road movie biograf MY OWN LOVE SONG) střihl Mistr ze stejného sukna jako na skladby z trilogie, zdá se jen, že volil poněkud rozvernější střih. Jistě, většina písní je vyvedena stehy v chicagské bluesové tradici (v sardonické MY WIFE’S HOME TOWN Dylan doznává spoluautora Willieho Dixona), leč jejich hudební hravost a zdobnost má původ v mexických romantických náladách. Ostatně David Hidalgo, zpěvák, kytarista a virtuos na tahací harmoniku zde stylově nyje skoro v každé skladbě. Na Dylana velmi nezvykle dojemné pasáže.
Další příbuznost s albem DESIRE je v tom, že Dylan velmi výjimečně využil nevlastní slova. Poprvé, před třiatřiceti lety, to byl Jacques Levy, dnes Robert Hunter, kdysi dvorní textař Grateful Dead, který se s jednou výjimkou (THIS DREAM OF YOU) podílel na všech skladbách nové desky. A ještě se snad lze oprávněně domnívat, že někdejší psychedelik inspiroval Dylana k odlehčenému tónu, který koloruje a texty konturuje všude přítomná tahací harmonika a mandolína. V závěru skladby MY WIFE’S HOME TOWN se Dylan zasměje: věc to nevídaná!
 
Devět nejdůležitějších alb Boba Dylana
 
The Freewheelin’ Bob Dylan (1963)
Na druhém albu se Dylan definitivně stává skladatelem – ve svých dvaadvaceti se stává hlavním inspirátorem mohutné vlny amerického folku.
Ústřední píseň: jednoznačně BLOWIN’ IN THE WIND.
 
Another Side Of Bob Dylan (1964)
Klíč k jeho čtvrté desce je nejen v titulu alba, ale hlavně ve verších skladby MY BACK PAGES: „Kdysi jsem byl tak starý, dnes si mnohem mladší připadám.“ Tematicky jsou písničky mnohem intimnější, výrazově Dylan naznačuje zásadní proměnu.
Ústřední písně: ALL I REALLY WANT TO DO, MY BACK PAGES, IT AIN’T ME BABE.
 
Bringing It All Back Home (1965)
Z někdejšího folkového hrdiny se stává vynálezce „nového pouličního“ zvuku, jemuž se dodnes nepřesně říká folk rock. Dylan je inspirován nejen elektrickým chicagským blues a berryovským rock’n’rollem, ale také propuknuvší beatlemánií. Jedno z nejdůležitějších alb historie moderní populární hudby.
Ústřední písně: SUBTERRANEAN HOMESICK BLUES, MR. TAMBOURINE MAN, IT’S ALRIGHT, MA (I’M ONLY BLEEDING), zásadní melodie z filmu EASY RIDER.
 
Highway 61 Revisited (1965)
Dylan se definitivně obklopil rockovou kapelou. Zvuk devíti písniček je jakoby obrán až na kosti a ty jsou drceny na dřeň. V textech se stále častěji objevují velmi surrealistické obrazy, na hony už vzdálené někdejším folkovým poselstvím. Díky tomuto albu Dylan zpětně ovlivnil Beatles, hlavně Johna Lennona. Není toto náhodou vůbec nejlepší album všech časů?!
Ústřední písně: LIKE A ROLLING STONE, BALLAD OF A THIN MAN, HIGHWAY 61 REVISITED.
 
Blonde On Blonde (1966)
Rozměr dvojalba „rock’n’rollovému Homérovi“, jak ho tehdy tisk přezdíval, vyloženě sedl. Poněkud rozostřená epika zejména těch hodně dlouhých písní postavila tehdejší pop-music vzhůru nohama: Dylan zde naplno dokladuje, že rock’n’roll je umění! A taky dává najevo, že si ze všeho nejméně přeje být „hrdinou své doby“.
Ústřední písně: RAINY DAY WOMEN, JUST LIKE A WOMAN, MOST LIKELY YOU’LL GO YOUR WAY (AND I’LL GO MINE).
 
Blood On The Tracks (1975)
Nejspíš zásadní Dylanovo album sedmdesátých let, na němž se zřejmě definitivně vyrovnal sám se sebou, se svým běsem i děsem z role jakéhosi „vůdce“. Spíš folkrockově znějící písně jsou plné vnitřní energie.
Ústřední písně: TANGLED UP IN BLUE, SIMPLE TWIST OF FATE, YOU’RE A BIG GIRL NOW.
 
Desire (1976)
První „mexická“ deska, po dlouhé době Dylan používá „spolutextaře“ (Jacques Levy), po dlouhé době ryze politické téma v písni HURRICANE (obhajoba boxera Rubina „Hurricane“ Cartera, o deset let později zproštěného viny) a nádherný milostný song SARA, místy snad příliš osobní.
Ústřední písně: HURRICANE, ISIS, SARA.
 
Time Out Of Mind (1997)
Dylan konečně rozkopl krunýř legendy, mýtu, zboural sochu, kterou mu všichni stavěli. Vydal se na „nekonečné turné“ a i díky normálnímu živému hraní probudil v sobě další mízu i múzu. Velmi otevřené, osobní a deziluzivní skladby vyjadřují pocity z let, kdy se točil v kruhu.
Ústřední písně: MAKE YOU FEEL MY LOVE, NOT DARK YET
 
Modern Times (2006)
Charlie Chaplin natočil svou MODERNÍ DOBU v roce 1936, Bob Dylan o sedmdesát let později. Má-li být tato deska završením trilogie posledních Dylanových alb, je bezesporu zároveň jejím vrcholem. Ostatně nejen Dylan, ale také nečekaný komerční úspěch MODERNÍ DOBY zas vlévá krev do žil. Že by se zas jednou „měnily časy“?
Ústřední písně: SPIRIT ON THE WATER, WHEN THE DEAL GOES DOWN, SOMEDAY BABY, AIN’T TALKING.

Vojtěch Lindaur

XANTYPA 06/09 - výběr z článků

MAGDALENA DIETLOVÁ 06/09

MAGDALENA DIETLOVÁ 06/09

Vážení a milí,
vězte, že porucha osobnosti není ojedinělým jevem, jen v Česku je zasaženo patnáct procent populace. Proč to říkám? Protože sama se potkávám s příběhy dětí i dospělých, na nichž se jejich rodina či okolí vzdálenější někdy nějak provinilo. Oni se tím užírají a navenek působí jako podivíni (trpí bulimií, sebepoškozováním, vystresovaností či agresivitou). Málokdo si dá tu práci, aby vystopoval, proč se to děje…

Jakub Nepraš: Iluzionista

Jakub Nepraš, osmadvacetiletý absolvent Akademie výtvarných umění, tvoří v Praze, svou věž, prorůstající korunami stromů, má nedaleko Prahy. A jen letos už vystavoval v Paříži, New Yorku a nejnověji v Portu. Dveře do světa mu povětšinou otevírá padovsko-pražská kreativní galerie Vernon galeristky Moniky Burian. Jakub říká: „Někdy ani nechci být na své vernisáži, chci, aby mé věci žily samy, beze mne.“ Takže teď na něj na chvíli zapomeňte, prohlédněte si fotografie jeho děl, a až se vynadíváte, vraťte se k nám, abychom nahlédli do „iluzionistovy maringotky“.

Poslední anatolští kočovníci

V dálce se ozývá cinkot rolniček a bečení ovcí. Tábor kočovníků, který už od rána marně hledáme, musí ležet někde nablízku. Náhle proti nám s ostrým vrčením vybíhá několik ovčáckých psů velkých jako tele. Začínáme panikařit, ale naštěstí přichází včas záchrana. Na scéně se objevuje ani ne desetiletý pasáček, důrazně psy napomíná a zahání svou velkou holí.

Milena Vicenová

Česká republika podstupuje od ledna zatěžkávací zkoušku v podobě předsednictví v Evropské unii. A to je členem tohoto společenství teprve pět let. Čeští diplomaté v Bruselu jsou konfrontováni s množstvím aktuálních krizí a problémů, o kterých se kolegům ze starších a zkušenějších členských států v průběhu jejich předsednictví ani nezdálo. Světová finanční krize, energetická krize vyvolaná zastavením dodávek ruského plynu či eskalace napětí na Blízkém východě, poprask kolem ENTROPY či pád české vlády a desítky či stovky dalších „běžných“ pracovních problémů. Výboru stálých představitelů členských států EU pod názvem COREPER předsedá v Radě EU jediná žena v této nejvyšší funkci – velvyslankyně MILENA VICENOVÁ.

Moldavsko na pomezí dvou světů

Kde v Evropě komunisté opakovaně vítězí v pluralitních volbách? V Moldavsku. V malé zemi vklíněné mezi Ukrajinou a Rumunskem byla přitom krátce po vyhlášení nezávislosti – vzešlé z rozpadu Sovětského svazu – komunistická strana zakázána; dnes soutěží o přízeň občanů s jinými a letos v dubnu dosáhla třetího volebního úspěchu v řadě.

BOJOVNÁ ZRANITELNOST Vladimíra Čecha

„Když naše slova naleznou domov, zažíváme šťastnou hodinu,“ říkala svým hostům v Českém rozhlase neděli co neděli Zuzana Maléřová. Nyní se na stránkách Xantypy k těmto ztišeným setkáním vrací. Aby zachytila, co mizí a co zůstává.

tipy rock & pop - výběr z článků

TIPY ROCK & POP 2/11

Paul McCartney: Good Evening New York City
Živé album DOBRÝ VEČER, NEW YORKU! není doslovným koncertním záznamem (na rozdíl od předchozího „živáku“ BACK IN THE U.S. / BACK IN THE WORLD, 2002). Jde spíš o koncert k jedinečné události, tedy ke slavnostnímu otevření koncertního místa („open space“) přesně tam, kde kdysi stávalo proslulé Shea Stadium, kde si v roce 1965 Beatles definitivně podmanili Ameriku. Pravda, písně jsou až na výjimky (MRS. VANDERBILT, I’M DOWN) nepřekvapivé, což ale rozhodně neznamená, že jsou nudné: „Macca“ je zde ve vrcholové formě! 

TIPY ROCK & POP 12/10

Na okraj třicátého výročí úmrtí Johna LennonaNově vydaná a remasterovaná alba prvního mrtvého „brouka“ v celé šíři dokládají nejen Lennonův nezpochybnitelný talent, ale zároveň jsou jakýmsi „akustickým dokumentem“, nebem a peklem, jímž si John Lennon v 70. letech cik-cak procházel. 

TIPY ROCK & POP 11/10

Eric Clapton: Clapton
Album s lakonickým názvem je sice první Erikova deska po víc než pěti letech, ale rozhodně to neznamená, že by ty roky Clapton prolenošil. Řekněme, že se tak trochu vracel do minulosti – to muži ve věku občas dělají. V roce 2007 dokončil velezajímavou knihu, rovněž s názvem Clapton – znamenité vzpomínky. Taky se účastnil nepříliš zdařilého opětného setkání slavných Cream (s Jackem Brucem a Gingerem Bakerem), začal znovu spolupracovat se Stevem Winwoodem, parťákem z Blind Faith a natočil album duetů s JJ Calem. Ačkoli – tak trochu vzpomínková je i tato deska, doklad toho, jak Clapton lpí na starých a ještě starších písních, které formovaly jeho hudební začátky. A není to jen blues či country, co na novém albu najdeme.

TIPY ROCK & POP 10/10

Iron Maiden: The Final Frontier
Když se v roce 2000 znovu dala dohromady klasická sestava heavymetalových pionýrů, uvítala své věrné výborným albem BRAVE NEW WORLD, jímž dokonale uspokojila dávné příznivce, ale zároveň naznačila, kudy by se chtěla ubírat do budoucna. Další dva pokusy (DANCE OF DEATH, 2003 a A MATTER OF LIFE AND DETH, 2006) byly spíš opatrné krůčky – jeden vpřed, druhý zas zpátky. Až jejich letošní (už patnácté) studiové album je zřejmým pokusem překročit (místy spíš obkročit) vlastní stín. Iron Maiden jej nahrávali v legendárním studiu Compass Point na Bahamách. Snad i to přispělo k tomu, že se jim podařilo velmi dobře vyvážit klasický metalový nápřah a zároveň sofistikovanější aranžmá i projev, který přece jen víc přísluší k jejich věku. Zejména první polovina alba je opravdu znamenitá a Bruce Dickinson a spol. dokládají, že i tento velmi konzervativní žánr může oslovit i jiné publikum než to „odžínované“.
 

TIPY ROCK & POP 9/10

TIPY ROCK & POP 9/10

Ozzy Osbourne: Scream
Desáté studiové album se prý mělo původně jmenovat Soul Sucka, nejspíš něco jako „duševní vejcuc“, nebo snad průjem? Fanoušci se ovšem proti tomu razantně vzbouřili, a tak se zrodil VÝKŘIK. Jedenáct nových skladeb zastihlo „knížete temnot“ překvapivě ve velmi dobré pěvecké formě. Relativně nový zvuk souvisí, jako ostatně u Ozzyho vždycky, se „střídáním stráží“ v jeho týmu. Pro srovnání si můžeme vybavit BLIZZARD OF OZZ (1980, zde Randy Rhoads), o tři roky později BARK AT THE MOON (Jake E. Lee) a třeba NO REST FOR THE WICKED (1980, Zakk Wylde). Zde tedy přichází na scénu power metalový kytarista Gus G., velký technik se smyslem pro umocnění různých nálad jednotlivých skladeb.
 

TIPY ROCK & POP 6/10

Local Natives: Gorilla Manor
Po dlouhé době nadějeplná „svěženka“. Pětice hochů z kalifornského městysu Silver Lake na svém debutu vaří z mnoha přísad, ale vynalézavě, s citem a velmi chutně. Někdy rytmem připomenou první Talking Heads, lahodné vokály jako by se linuly z hrdel Crosby, Stills & Nash. Kdosi vtipně poznamenal, že jejich písničky zní, jako kdyby si post punkeři rozbili stan někde v africké buši. Dodávám, že si s sebou nejspíš vzali nějaká obluzovadla z éry sanfranciských hippies. Local Natives se tak zařadili po bok hudebně všežravých kapel, které slavily úspěchy v loňském roce: Fleet Foxes, Animal Collective či Grizzly Bear. Má-li tato osvěžující a v nejlepším slova smyslu „nadnárodní“ hudba předjímat nový trend v rocku a popu, jsem nadšen.
 

TIPY ROCK & POP 05/10

TIPY ROCK & POP 05/10

Johnny Cash: Aint’ No Grave
Muž v černém si sedm let po své smrti nejspíš vrní v hrobě. Sémě, které v roce 1994 zasel na svém labelu American Recordings hlavní crossoverový mičurinec, takto producent Rick Rubin, pošesté už vydalo plody. Nahrávky, které Cash natočil pod Rubinovou laskavou a nesmírně vynalézavou kuratelou, vznikaly jen pár měsíců před zpěvákovým skonem (12. 9. 2003). Šesté pokračování Cashovy před i posmrtné reinkarnace se poměrně příznačně jmenuje AIN’T NO GRAVE, Takový hrob není („který by mne uvěznil, když trumpety zadují“) a logicky pokračuje v intimní „obývákové“ atmosféře a komorním, na kost ohlodaném zvuku, tolik vzdálenému obvyklým countryovým řachandám. Cashův kryptický baryton zde zní – snad v předtuše blízkého konce – jakoby už z dálky, těsně před „zaklepáním na nebeskou bránu“. Písničky dosvědčují encyklopedické klišé, že Johnny byl jedním z nejvýznamnějších zpěváků 20. století. Vzpírají se nejen škatulkám, ale i jakémukoli hodnocení: rockabilly, rock and roll, blues, folk, gospel? A není to vlastně jedno? Velkolepé a přitom tak střídmé interpretace písní (titulního tradicionálu, kde se s ostychem dotýká samé podstaty bytí, nebo třeba kongeniální REDEPTION od Sheryl Crow či I CORINTHIANS 15:55, jedné, ne-li poslední vlastní písničky), s decentním doprovodem akustických kytar, banja, klavíru a místy i cembala berou dech a dávají víru. V co? Tak třeba: „Jedno je jistý/Až přijde můj čas/Zmizím z toho starýho světa/V duši spokojenej.“ (ALOHA OE)
 

TIPY ROCK & POP 04/10

TIPY ROCK & POP 04/10

Jimi Hendrix Experience: Valleys Of Neptune (2010)
Neptun je osmá a od Slunce nejvzdálenější planeta sluneční soustavy; Jimi Hendrix je už málem čtyřicet let třeba ještě dál… Modrozelená planeta vyzařuje skoro třikrát víc energie než přijímá, čímž se vysvětlují bouřlivé procesy v atmosféře Neptunu. Vodík, hélium, čpavek nebo bílý stratocaster, všecky ty čarodějné krabičky, Jimiho srdce, cit a um, vždyť to vyjde na stejno. Vydaná energie, bouřlivé procesy… vystřelily sedmadvacetiletého Hendrixe na Neptun, možná dál…
Bůh moří, oceánů, koní a jezdeckých závodů, v levačce trojzubec nebo kytaru. Vždyť to vyjde nastejno.
Houpají mnou vlny oceánu
Smývají všechny mé bolesti
Podívej, zde má zranění
Pamatuješ si na tu jizvu?
Teď ji neuvidíš
Necítím bolest
Zpívá se o Slunečním údolí
Zeleném a modrém… Taky o kaňonech
A s láskou se zpívá o Atlantidě
Teď ožívají údolí Neptuna.
 

TIPY ROCK & POP 03/10

Urbi et OrbiRůzní umělci: Rock’n’roll Hall Of Fame: 25-th Anniversary
 Zvláštní situace: nezbude nám než referovat se zpožděním i předstihem zároveň. Se zpožděním proto, že přímý televizní přenos výjimečné muzikantské sešlosti se odehrál před více než dvěma měsíci (29. a 30. 11. 2009) – a nám se dostal do rukou až nyní, a s předstihem proto, že slibované DVD zachycující podstatnou část koncertu k pětadvacátému výročí rock’n’rollové Síně slávy v newyorské Madison Square Garden dosud nevyšlo.
 

TIPY ROCK & POP 02/10

Bilance roku 2009 teprve teď dostává jakési obrysy. Žebříčků s nejlepšími alby rock&popové hudby bylo jak vloček v lednu, bylo však nutné vytknout před závorku ty důvěryhodné a tedy důležité. Jejich průnikem pak lze dostat alespoň částečně věrný obraz té hudby, která se za uplynulých dvanáct měsíců vynořila z bezbřehé, nekonečné šedi současného showbusinessu.Tentokrát nechme stranou velká jména – ostatně o výtečných loňských deskách U2, Boba Dylana, Bruce Springsteena či Pearl Jam jsme zde již referovali. Rozhlédněme se spíš po svěženkách, které teprve nedávno zapustily první kořínky a my (někdy jen náhodou) zahlédli jejich první kvítí.
 

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/09

XANTYPA Číslo 06/09

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne