Rudy Linka

Jazz Fest Man

Někdy před patnácti lety jazzovému světu došlo, že neposlouchat kytaristu, „Čechošvédonewyorčana“ Rudyho Linku by byl jazzový hřích. A přesně před sedmi lety si tenhle Rudy Linka na prachatickém komorním náměstí uvědomil, jak je to náměstí sympatické, a že by byl hřích tam v létě nehrát. Nazval si ho pro sebe jazzovým klubem s otevřenou střechou a v ten den se zrodil Bohemia Jazz Fest, jeden z největších jazzových festivalů v Evropě.
 

Rudy Linka

„Já se vždycky motal kolem muziky. Od šesti let jsem hrál na housle a pak jsem na pionýrském táboře potkal člověka, který hrál velice dobře na kytaru. Jmenoval se Petr Škrabák, byl jen o tři čtyři roky starší než já a ve svých sedmnácti už byl něco jako profesionální muzikant. A to mě fascinovalo! Petr hrával na basovou kytaru s Jiřím Stivínem, a taky v dnešním Lucerna Music baru, snad ke striptýzu. To on mě přivedl ke kytaře a taky k jazzu. Začal jsem chodit na Karla Velebného do Parnasu a lidi, co dělali jazz, se mi od začátku hrozně líbili. Víc než ta muzika. Bavil mě jejich humor i to, že byli taková báječná parta. Jejich muzika ke mně přišla až později. To už mi taky bylo těch šestnáct, sedmnáct,“ vzpomíná Rudy Linka.

Sedmnácté narozeniny jste slavil v sedmasedmdesátém, v době normalizace…
Tu jsem vůbec nevnímal, pro každého člověka je doba prostě taková, jaká je. Já byl ten typ, který si s ničím hlavu dvakrát nelámal. Jen co jsem se dozvěděl, že na americké ambasádě mají kulturní středisko, kde se dají vypůjčit zajímavý desky, okamžitě jsem tam zamířil. Najednou vám půjčili maximálně tři. Doma jsem si je nahrál, a zas je hned nesl zpátky, takže já byl „u Američanů“ pravidelně každý týden. Chodil jsem tam jako domů.

Tyhle vaše „útěky“ na americké území určitě nezůstaly u jistých bezpečnostních složek bez povšimnutí…
Určitě měli spoustu mých fotek, fotili si všechny, kdo na ambasádu chodili. Mám takovou teorii, že svět je jedno kolečko, ve kterém se všecko spojuje. A když jsme začali dělat Bohemia Jazz Fest, byla to právě americká ambasáda, která nám s ním hned od prvního ročníku moc pomohla. Bylo to zvláštní, když jsem si uvědomil, že do toho paláce na Malé Straně jsem si před osmadvaceti lety chodil půjčovat elpíčka, abych měl jazz z první ruky, přímo od pramene…

Multiinstrumentalista Karel Velebný, který mimo jiné coby fiktivní cimrmanolog dr. Evžen Hedvábný živil jako jeden z prvních fikci Járy Cimrmana, byl pak vaším pedagogem na tzv. Lidové konzervatoři…
K němu jsme chodil na jazzovou improvizaci a u Milana Tesaře jsem studoval klasickou kytaru. To už mi bylo devatenáct a pořád mi vrtalo hlavou, jak je to možný, že ty lidi venku hrajou tak dobře. A říkal jsem si, že tam musí být nějaká škola, kam přijedete a tam vám někdo řekne, jak se to má dělat. A najednou jsem si uvědomil, že když budu žít tady, tak ty kapely, který jsem tak miloval, nikdy neuvidím! Budu mít akorát nahrané jejich desky na magnetofonových páskách. A jak jsem byl mladej a romantickej, nemohl jsem přenést přes srdce, že to bude tak a nikdy jinak.

A čím to, že jste při náhlé změně životního kurzu zamířil právě do Švédska?
Na konzervatoři jsem trávil spoustu času se saxofonistou Václavem Komárkem, který jel tehdy se svou ženou do Švédska na dovolenou, a zůstali tam. Šest měsíců na to jsem dostal výjezdní doložku do Německa, ale vzal jsem to rovnou k Václavovi do Stockholmu. To bylo v roce 1979.

Rázem jste se stal emigrantem…
Já už byl v té době odvedený na vojnu, ale protože jsem studoval, měl jsem odklad. Takže armáda mě prohlásila za dezertéra. Na což byla nějaká trestní sazba. Požádal jsem ve Švédsku o politický azyl a po pěti letech jsem dostal švédské občanství a pas, kde bylo napsáno, že platí všude na světě a že švédský stát bude za mě kdekoliv bojovat – ovšem kromě Československé republiky. Tam bych jel na vlastní riziko. Byl jsem tedy Švédem, ale zároveň mi dál platilo občanství české. Švédové mi udělili výjimku, protože jsem s republikou neměl žádný kontakt. Díky tomu jsem dodnes českým občanem, který je ale naopak neustále v kontaktu se Švédskem. Jejich ambasáda v Praze s chutí podporuje náš festival a já jsem rád, že jsem se v devatenácti rozhodl správně. My a Švédové máme k sobě blíž, než si myslíme. Oba národy vyprodukovaly super věci, vezměte si jenom muziku nebo hokej…

Český mladík ve Stockholmu… Aby se v něm jeden sám sobě neztratil, to chtělo kus odvahy a zdravé drzosti, ne?
Okamžitě jsem začal studovat švédštinu a matematiku, protože na Stockholm Music Institute jsem se napoprvé nedostal. Studovat jsem ale musel, abych mohl pobírat stipendium a bydlet na koleji. Když už mě pak na institut vzali, pobyl jsem tam čtyři roky. Živil jsem se hraním v divadle, a než jsem se nadál, přišel rok 1985 a ten mi tedy změnil život zgruntu. Získal jsem roční stipendium na Berklee College, a protože moje přítelkyně, Švédka, dostala stipendium na Columbia University, letěli jsme do Států spolu. To už ale jako manželé, vzali jsme se dva dny před odletem. Solveig letěla na rok do New Yorku a já do Bostonu. To je krásné město, ale zaměnitelné za jakékoli v Evropě. Za to New York, ten se mi zalíbil hned. Ať se člověk zajímá o cokoli na světě, zjistí, že v NY je na tom správným místě. A to je úžasný! Věřím, že když jednou opustíte rodné hnízdo, nahradí vám ho jedině New York. I tam budete za chvíli doma.

Ve Švédsku jste se seznámil s vynikajícím americkým basistou Redem Mitchellem, který hrával s vaším kytarovým idolem Jimem Hallem. Vaše teorie o kolečku se ukázala být pravdivá i tentokrát…
Člověk musí v životě potkat lidi, kteří mu pomůžou nebo ho inspirujou, a já měl štěstí, že jsem je potkal. Na gymnáziu pana profesora Františka Votlučku, „vykopnutého“ na gympl z filozofické fakulty, který mi imponoval svým humorem a postojem k životu. Na konzervatoři na mě čekal Karel Velebný. S oběma jsem si pak dlouho dopisoval. A ve Švédsku jsem se měl zkrátka potkat s Redem. Přišel jsem za ním do klubu a Jim Hall, kterým jsem se velmi inspiroval, se stal okamžitě naším pojítkem.

Red vám pomohl zakotvit v Americe?
Udělali jsme spolu jednu nahrávku pro švédské rádio, a tu jsem poslal na Berklee. Dopomohla mi ke stipendiu. Red pro mě udělal ještě jednu „dobrou“ věc… Jednou jsme hráli u něj doma a najednou mi řekl: „Rudy, ty vážně zníš úplně stejně jako Jim Hall! Já mu musím teď hned zavolat a musím mu to říct.“ Volal do Ameriky a říká: „Jime, tady je Red…“ A začal o mě povídat, a já jsem tam tak seděl a byl úplně mimo. Rok nato už jsem byl v New Yorku a šel se na Jima podívat do jednoho klubu. A o přestávce jdu k němu a povídám: „Jime, to jsem já, Rudy Linka. A on na mě tak kouká a říká: „Aha,… a?“ – „No já jsem ten člověk, kvůli kterýmu vám Red Mitchell vloni volal.“ A Jim na to: „Já už jsem s Redem nemluvil sedm let…“ Klasika. Rozhodilo mě to, nemohl jsem si srovnat v hlavě, že mě Red Mitchell namočil do takovýho trapasu. Jim to na mě poznal a zeptal se: „A co vlastně ode mě chcete?“ – Chtěl bych u vás studovat.“ – „Ale já neučím, odpověděl.“ – Zamumlal jsem: „Aha, tak teda…“ A musel jsem vypadat strašně zklamaně, protože on najednou řekl: „Víte co, tak mi napište vaše telefonní číslo, sem, na moje noty.“ Takže já na Hallovy noty napsal svý telefonní číslo a už to byla pro mě taková věc, že jsem z toho byl úplně pryč! Páni! Moje telefonní číslo a jméno je na jeho notách…! Šest měsíců se nic nedělo, a na Štědrý den jsme seděli se ženou v našem malým bytě o velikosti tohohle stolu a asi v jedenáct dopoledne zazvoní telefon a já ho zvednu, tam je Jim a říká, že by chtěl mluvit s Rudym: „Volám kvůli těm hodinám.“ A já řekl: „To je úplně fantastický!“ A hned jsme se domluvili.
Hodina s uznávaným umělcem stála v té době šedesát dolarů. Přišel jsem k němu asi v jednu odpoledne a hráli jsme. Asi ve tři Jim řekl: „Dáme si zmrzlinu, a při ní jsme poslouchali desky, a pak jsme zase hráli, já už tam byl pět hodin, a když jsem odcházel, říkal jsem si: „Ježišmarjá, jak já mu tohle zaplatím?“ Měl jsem sebou jen těch šedesát dolarů, a tak mu povídám: „Můžu vám vypsat šek?“ Žádný jazzový muzikant si pochopitelně nikdy nevezme šek, to je daná věc, a Jim se na mě podívá a říká: „Ale ty mi nedávej žádný peníze, pro mě to bylo příjemný, tohle je zadarmo.“ Byl jsem překvapený. – „No víš, jako plno lidí pomohlo mně, když jsem to potřeboval, tak ty určitě taky někomu pomůžeš…“ Zní to naivně, ale je to velice americké. Evropa najela na systém, že všem pomůže stát. Kdežto v Americe vám pomůžou udělat velkou změnu v životě lidi, kterým za to stojíte…

 

Celý rozhovor Pavla Cmírala si přečtete v tištěné Xantypě ........
 

XANTYPA 06/10 - výběr z článků

Malíř Marek Číhal a Ti druzí…

Malíř Marek Číhal a Ti druzí…

Cena sympatie? Pro herce, sportovce, zpěváka? Ne, pro malíře! Udělili ji fandové a fanynky? Ne! Především lidé od fochu. Teoretici výtvarného umění, kritici a umělci. Soutěž MALBA A JEJÍ PŘESAHY pořádalo už potřetí Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků a byla určena pro umělce do třiceti let. Cenu sympatií diváků získal Marek Číhal, student Fakulty výtvarných umění brněnského Vysokého učení technického, který je letos na stáži na pražské Akademii výtvarných umění.
 

KRÁL VÍN České republiky 2010

KRÁL VÍN České republiky 2010

Vinařská soutěž KRÁL VÍN České republiky se koná již po páté. V posledních letech se soutěže vždy účastnilo více než 1 000 českých a moravských vín. Stejné počty očekávají organizátoři i v letošním roce.

Praha s láskou

Praha s láskou

Praha s láskou Ondřeje Kavana
Praha, 3. června 2010
V Praze byla slavnostně zahájena výstava Praha s láskou Ondřeje Kavana. Šedesát
velkoformátových fotografií vystavených na Hradčanském náměstí v galerii pod širým nebem
nabízí návštěvníkům netradiční pohledy na místa, která denně míjíme mnohdy bez
povšimnutí. Výstava navazuje na monumentální fotografickou publikaci Praha vydanou
v prosinci 2009.

 

STRUNY PODZIMU

STRUNY PODZIMU

15. ročník mezinárodního hudebního festivalu
Praha, 19. září–21. listopadu 2010
 

Letní festival pro celou rodinu, který vás nezruinuje?

Letní festival pro celou rodinu, který vás nezruinuje?

Jmenuje se Open Air Festival a oblíbíte si ho nejen vy, ale i manžel a děti. Jde totiž o letní festival, který je určený pro celou rodinu. Poslechnete si na něm koncerty hvězd jako Faithless, Röyksopp, Kasabian, Richard Müller, Buty, Dan Bárta a Illustratosphere a desítky dalších. Vaše děti si užijí atrakce v dětské zóně, soutěže, hry, malování na obličej, klauny... Manžel určitě ocení sportovní a adrenalinovou zónu. Večer se pak společně vrátíte do hlídaného a odděleného stanového městečka, určeného speciálně pro rodiny s dětmi. A nejlepší na tom všem je, že nemusíte ani rušit plány na letní dovolenou nebo nepříjemně škrtit rodinný rozpočet. Pokud jste členy zákazníky O2 a jste členy O2 Extra, pak zaplatíte za dvě „dospělé“ vstupenky v předprodeji pouhých 880 korun (v rámci speciální akce 1+1 vstupenka zdarma). A vaše děti, pokud jim je do 12 let (včetně) vstupné na festival platit nemusí vůbec. Na co se tedy v Panenském Týnci (zhruba 30 minut jízdy od Prahy) vlastně můžete těšit?
 

POZVÁNKA NA KŘEST CD PSH

POZVÁNKA NA KŘEST CD PSH

Necelé dva týdny nás dělí od velkolepého křtu PSH v holešovickém klubu SaSaZu. Ten se koná již v pátek 4. června a kapela se rozhodla vám nedat jediný důvod proč tento fenomenální mejdan nenavštívit. Křtít se bude album EPILOG, v pořadí třetí deska této pražské legendy, které se ne náhodou stalo 4. nejprodávanějším titulem na českém trhu za minulý týden (hitparáda IFPI). EPILOG je totiž zábavným a pestrým mixem, z kterého si každý vybere to své.

ABECEDA 6/10

ABECEDA 6/10

Dvacet tři písmen, dvacet tři slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Červen 2010
Slunce vstupuje do znamení Blíženců 21. května v 05.35 SELČ a setrvá v něm do 21. června 13.29. Napětí a ideologické dusno vyvolané Saturnovou a Neptunovou otočkou na konci května ještě dva týdny působí, a sotva se zklidní, začne brzdit Uran, jenž si také dočasně zkouší pobyt v novém znamení. Nemějte nic za definitivní a pamatujte, že všechno je jinak. Zvýšené opatrnosti je třeba 4., 7. – 9. a 25. – 28. 6. Pro jednotlivá znamení máme jako obvykle pár konkrétních rad:
 

TIPY ROCK & POP 6/10

Local Natives: Gorilla Manor
Po dlouhé době nadějeplná „svěženka“. Pětice hochů z kalifornského městysu Silver Lake na svém debutu vaří z mnoha přísad, ale vynalézavě, s citem a velmi chutně. Někdy rytmem připomenou první Talking Heads, lahodné vokály jako by se linuly z hrdel Crosby, Stills & Nash. Kdosi vtipně poznamenal, že jejich písničky zní, jako kdyby si post punkeři rozbili stan někde v africké buši. Dodávám, že si s sebou nejspíš vzali nějaká obluzovadla z éry sanfranciských hippies. Local Natives se tak zařadili po bok hudebně všežravých kapel, které slavily úspěchy v loňském roce: Fleet Foxes, Animal Collective či Grizzly Bear. Má-li tato osvěžující a v nejlepším slova smyslu „nadnárodní“ hudba předjímat nový trend v rocku a popu, jsem nadšen.
 

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/10

XANTYPA Číslo 06/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne