Spisovatel a výtvarník Eugen Brikcius

Nikdy jsem se nestal grafomanem

V květnu vydal spisovatel, básník, filosof, esejista a výtvarník Eugen Brikcius svou již čtrnáctou knihu, sbírku milostné poezie s názvem MESÓN EL CENTRO. Oslaví také třicet let od svého odchodu do zahraničí. I když v České republice pobývá poměrně často, se ženou i synem žije trvale ve Vídni. Cítí se být Evropanem, protože ideu EU „považuje za vyloženě správnou ideu“. Stačil jsem ho vyzpovídat během jeho pobytu v Praze, a to stylově – v nově otevřené literární kavárně Nano na Národní třídě.

Eugen BrikciusJak se cítíte ve svobodném povolání?
Povolání je ve své homonymitě dvojí – to první je občanské a druhé rovnou od boha. Nikoli od boha církevního (někteří si myslí, že je vycucán z papežova prstu), ale od boha poezie. Osobně soudím, že když už jsem byl povolán do cechu básnického, nebylo to proto, že by dotyčný pánbůh nebyl doma. Ale znáte to – „mnoho povolaných…“ Bilančně záviděníhodné by bylo, kdybych patřil i do kategorie „málo vyvolených“. To se ale teprve ukáže.

Prošel jste řadou mnohdy odlišných zaměstnání včetně pomocného dělníka nebo programátora. Nevyvolával jste tím u svých zaměstnavatelů podezření, že jste podivné individuum?
Žiji sice ve věži ze slonoviny, ale musím ji opouštět za účelem obživy. Dříve jsem to neúspěšně zkoušel jako jeden z dělníků na vinici Boží. Večer ve frontě na slíbený denár se sešli všichni. Celodenní dříči i opozdilí chytráci, kteří ani nevěděli, kde vinice Boží leží. Správce vyplácel všem stejně. Koho dnes děsí představa, že by všichni mohli dostat stejně, ten nemusí mít obavy. Poměry na dnešním vinohradu jsou na hony vzdáleny rovnostářské idyle. Hodí se na ně zcela jiná pasáž v téže bibli: „Tomu, kdo má, bude přidáno, a to hodně, a tomu, kdo nemá, bude odebráno i to, co má.“
Ale abych odpověděl na vaši otázku. Bylo to spíš obráceně. Moji dosavadní zaměstnavatelé, vesměs vydaření správci té či oné „vinice“, se mohli akorát divit, že jsem nereptal hlasitěji, když mě zkracovali na mzdě. Tím oni ve mně vzbudili podezření, že jsou podivná individua.

Když jste v roce 1980 odešel do zahraničí, bylo to na nátlak estébáků v rámci některé z jejich akcí, jak vypudit nepohodlné, nesouhlasící a svobodomyslné osoby, nebo z prostého pocitu nesnesitelnosti klimatu nesvobody, která u nás tehdy panovala?
Již za svého prvního londýnského pobytu (1968 – 1970) jsem se seznámil s řadou perel ostrovní filozofie. Jednou z nich je pozoruhodná kategorie „pre-emptied cause“, česky by se to řeklo „předvyprázdněná příčina“. Někdy se prostě stane, že reagujeme na něco skutečného, ale uvědomujeme si, že i kdyby to něco nebylo, vedlo by nás ke stejné reakci něco jiného, rovněž skutečného. Samozřejmě jsem odešel proto, že jsem byl pronásledován a zavírán. Byla to ale předvyprázdněná příčina. I bez teroru ze strany komunistů a těch, kteří jim sloužili – tedy naprosté většiny obyvatelstva –, bych odešel proto, že mé mateřské město Praha se mi v rámci a rytmu jakési soukromé pocitové mystiky stalo macešským.
Leč zpět k estébákům. Kupodivu mě nechtěli vypudit. Když už byl proces vystěhovávání oficiálně rozjetý, přemlouvali mě jednou dokonce, abych zůstal, spolupráci mi však explicitně nenabízeli. Já jsem každopádně možnost setrvání v jimi a jim podobnými ovládané zemi rázně odmítl. Ostatně tu naši nešťastnou zemi v jistém smyslu ovládají dodnes. Obyvatelstvo, které s minulým režimem ostudně kolaborovalo, se dnes estébáky víceméně nezabývá. Jak by taky mohlo, když veškerý svůj čas věnuje honičkám na jejich oběti.

Emigrace je asi vždy tíživá. Nepřipadal jste si jako přesazená květina, nebo ve vás spíše převládl pocit úlevy?
Vážně míněný odchod do ciziny vyvolává dvojaké pocity. Exulant ztrácí zeměpisnou vlast, ale získává svobodu, každopádně méně zoktrojovanou, než byla ta doma, blížící se svému opaku. Ani jako básnický kosmopolita – už doma jsem skládal latinské verše a venku od roku 1980 i verše německé a anglické – jsem nepřestal být lingvistickým vlastencem. Ostatně i mé básně v cizích jazycích, včetně údajně mrtvé latiny, byly a jsou pro Čecha v jádře srozumitelné. Když napíšu „…tui oculi sunt mare/ubi necesse est mihi/volens nolens navigare“, rozumí tomu i jazykový tupec.

Gratuluji vám k vydání nové básnické sbírky MESÓN EL CENTRO. Jak jste dospěl k jejímu dosti neobvyklému názvu, i když je psána v češtině?
El Centro lze vyložit jako cizokrajný střed či pupek mé tuzemské poezie. Takto nazvaný mesón, jak se ve španělštině označuje hostinec, však skutečně existuje. Vloni na podzim jsem putoval po Praze, z Hradčan dolů, a před Maltézským náměstím jsem se znaveně posadil ke stolku – shodou okolností před zadním vchodem do španělského restaurantu El Centro. Na otevřených veřejích jsem spatřil sugestivně namalovanou haciendu. Kýč záhy zabral. Zcela unesen jsem si začal skicovat báseň. Když si přisedl majitel mesónu Radek Neruda, přešla malostranská siesta ve fiestu. Z protějšího uměleckého vetešnictví vystoupila vábná Múza, neprozradím, zda Euterpé či Erató, a nechala si ode mne podepsat mou předcházející sbírku Z MILOSTI TĚLA… Příběh má konec stejně šťastný jako začátek. Zbývalo knížku dopsat a počkat, až ji nakladatelství Gallery vydá. Kolik stojí lahodné víno v mesónu El Centro, dodnes nevím.

V posledních letech jste se zaměřil na milostnou poezii. Má v sobě člověk ještě jiné, silnější emoce než lásku, které by ho přiměly k psaní básní?
V básni básní, kterou najdeme v knize knih, stojí, že vše začalo slovem. Poněkud opožděně jsem přišel na to, že díky literatuře – i té mé – bude slovo i na konci. Nejprve však bylo učiněno doslovným tělem. Nebo rovnou dvěma těly, která se musejí setkat, aby mohla vznikat těla další. Dnes už vím, že vyvolené tělo se vrací do slova, přednostně básnického. Ježto takové slovo nezakrývá svůj tělesný původ, jedná se – přinejmenším v tom nejlepším případě – o básnické slovo milostné.
Všichni víme, že erotice, i té literární, dal jméno bůh lásky Eros, syn Afrodity a Área, mladík s křídly, lukem a šípy, který měl ale „kinderstube“, protože si svou milenku Psýché – jak se sluší a patří – vzal za ženu. Historicky se situace vyvíjela tak, že Eros se proměnil v amoreta, nahé okřídlené dítě, a to bylo ve středověku nahrazeno vykastrovaným andílkem. Poandělštěný Eros však nezůstává v bezpohlavním křesťanském ráji, překvapivě se vrací na zem, a sice i s tím nebeským rájem, který je ve chvíli svého uzemnění náležitě zerotizován.
V nastavší postmoderní době pak zbývá zachovat milostnou lyriku. Básník by neměl zapírat, že jej svádějí Múzy. Silnější emoce přináší snad jen smrt či její neustálá blízkost. Už dávno nám ale vysvětlili, že se nás smrt vlastně netýká. Dokud jsme, smrt tady není, když přijde, už nejsme.

Mimochodem, kde jste se vy seznámil se svou ženou?
Myslíte tu zatím poslední?
 

Celý rozhovor Jaroslava Císaře si přečtete v tištěné Xantypě ......

XANTYPA 06/10 - výběr z článků

Malíř Marek Číhal a Ti druzí…

Malíř Marek Číhal a Ti druzí…

Cena sympatie? Pro herce, sportovce, zpěváka? Ne, pro malíře! Udělili ji fandové a fanynky? Ne! Především lidé od fochu. Teoretici výtvarného umění, kritici a umělci. Soutěž MALBA A JEJÍ PŘESAHY pořádalo už potřetí Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků a byla určena pro umělce do třiceti let. Cenu sympatií diváků získal Marek Číhal, student Fakulty výtvarných umění brněnského Vysokého učení technického, který je letos na stáži na pražské Akademii výtvarných umění.
 

KRÁL VÍN České republiky 2010

KRÁL VÍN České republiky 2010

Vinařská soutěž KRÁL VÍN České republiky se koná již po páté. V posledních letech se soutěže vždy účastnilo více než 1 000 českých a moravských vín. Stejné počty očekávají organizátoři i v letošním roce.

Praha s láskou

Praha s láskou

Praha s láskou Ondřeje Kavana
Praha, 3. června 2010
V Praze byla slavnostně zahájena výstava Praha s láskou Ondřeje Kavana. Šedesát
velkoformátových fotografií vystavených na Hradčanském náměstí v galerii pod širým nebem
nabízí návštěvníkům netradiční pohledy na místa, která denně míjíme mnohdy bez
povšimnutí. Výstava navazuje na monumentální fotografickou publikaci Praha vydanou
v prosinci 2009.

 

STRUNY PODZIMU

STRUNY PODZIMU

15. ročník mezinárodního hudebního festivalu
Praha, 19. září–21. listopadu 2010
 

Letní festival pro celou rodinu, který vás nezruinuje?

Letní festival pro celou rodinu, který vás nezruinuje?

Jmenuje se Open Air Festival a oblíbíte si ho nejen vy, ale i manžel a děti. Jde totiž o letní festival, který je určený pro celou rodinu. Poslechnete si na něm koncerty hvězd jako Faithless, Röyksopp, Kasabian, Richard Müller, Buty, Dan Bárta a Illustratosphere a desítky dalších. Vaše děti si užijí atrakce v dětské zóně, soutěže, hry, malování na obličej, klauny... Manžel určitě ocení sportovní a adrenalinovou zónu. Večer se pak společně vrátíte do hlídaného a odděleného stanového městečka, určeného speciálně pro rodiny s dětmi. A nejlepší na tom všem je, že nemusíte ani rušit plány na letní dovolenou nebo nepříjemně škrtit rodinný rozpočet. Pokud jste členy zákazníky O2 a jste členy O2 Extra, pak zaplatíte za dvě „dospělé“ vstupenky v předprodeji pouhých 880 korun (v rámci speciální akce 1+1 vstupenka zdarma). A vaše děti, pokud jim je do 12 let (včetně) vstupné na festival platit nemusí vůbec. Na co se tedy v Panenském Týnci (zhruba 30 minut jízdy od Prahy) vlastně můžete těšit?
 

POZVÁNKA NA KŘEST CD PSH

POZVÁNKA NA KŘEST CD PSH

Necelé dva týdny nás dělí od velkolepého křtu PSH v holešovickém klubu SaSaZu. Ten se koná již v pátek 4. června a kapela se rozhodla vám nedat jediný důvod proč tento fenomenální mejdan nenavštívit. Křtít se bude album EPILOG, v pořadí třetí deska této pražské legendy, které se ne náhodou stalo 4. nejprodávanějším titulem na českém trhu za minulý týden (hitparáda IFPI). EPILOG je totiž zábavným a pestrým mixem, z kterého si každý vybere to své.

ABECEDA 6/10

ABECEDA 6/10

Dvacet tři písmen, dvacet tři slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Červen 2010
Slunce vstupuje do znamení Blíženců 21. května v 05.35 SELČ a setrvá v něm do 21. června 13.29. Napětí a ideologické dusno vyvolané Saturnovou a Neptunovou otočkou na konci května ještě dva týdny působí, a sotva se zklidní, začne brzdit Uran, jenž si také dočasně zkouší pobyt v novém znamení. Nemějte nic za definitivní a pamatujte, že všechno je jinak. Zvýšené opatrnosti je třeba 4., 7. – 9. a 25. – 28. 6. Pro jednotlivá znamení máme jako obvykle pár konkrétních rad:
 

TIPY ROCK & POP 6/10

Local Natives: Gorilla Manor
Po dlouhé době nadějeplná „svěženka“. Pětice hochů z kalifornského městysu Silver Lake na svém debutu vaří z mnoha přísad, ale vynalézavě, s citem a velmi chutně. Někdy rytmem připomenou první Talking Heads, lahodné vokály jako by se linuly z hrdel Crosby, Stills & Nash. Kdosi vtipně poznamenal, že jejich písničky zní, jako kdyby si post punkeři rozbili stan někde v africké buši. Dodávám, že si s sebou nejspíš vzali nějaká obluzovadla z éry sanfranciských hippies. Local Natives se tak zařadili po bok hudebně všežravých kapel, které slavily úspěchy v loňském roce: Fleet Foxes, Animal Collective či Grizzly Bear. Má-li tato osvěžující a v nejlepším slova smyslu „nadnárodní“ hudba předjímat nový trend v rocku a popu, jsem nadšen.
 

Osobnosti - výběr z článků

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/10

XANTYPA Číslo 06/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne