Cikánské Vánoce

„Kupují hlavně alkohol, nejvíc ten tvrdý, pálenku a taky levné krabicové víno a pak maso, máme tu vždy nějaké druhojakostní, uzené vepřové uši, vepřové hlavy nebo uzená žebra, po těch se vždycky jenom zapráší. Děti si chodí pro sladkosti, neumějí sice počítat, ale pokaždé hodí na pult hrst centů a řeknou, ať jim za to něco dám, je jim jedno co, nějaké čokolády a cucací bonbony,“ popisuje mi prodavač z malého krámku v Letanovcích, jak místní Romové nakupují na Vánoce.
 

Pokud se vydáte z Letanovec po staré, rozbité cestě směrem do Slovenského ráje, narazíte asi po dvou kilometrech na pestrobarevný mišmaš rozvěšeného prádla, shluk dřevěných chatrčí, opelichané psy a poskakující špinavé děti. Vstoupíte do romské osady Letanovský mlyn, čítající oficiálně kolem šesti set padesáti obyvatel, ve skutečnosti ale asi o dvě stě víc, neboť každým rokem sem přikočuje za příbuznými spousta nových rodin, kterým se tu rodí další a další děti. Nikdo tedy nemá přehled o tom, kolik tu ve skutečnosti žije Romů.
V osadě není elektřina, plyn, natož teplá voda. Jediným zdrojem vody je stará pumpa u silnice. Momentálně je ale nefunkční, někdo ji rozbil, takže místním nezbývá nic jiného, než hrnečkem nabírat vodu z díry, která tu po ní zeje v zemi. Topí a vaří se v kamnech a jako palivo slouží Romům dřevo z přilehlého lesa. Což je problém, neboť onen les spadá již do území Slovenského ráje, národního parku, kde je těžba dřeva přísně zakázána. „Za týden spálí klidně pět set kubíků dřeva. Každý den společně s kolegy hlídkujeme v nejvíce drancovaných lokalitách rezervace a dohlížíme, aby Romové nekáceli celé stromy a z lesa odnášeli jen spadané větve. Na to mají povolení, ale ne všichni dbají našich nařízení,“ říká pan Robár, který pracuje u správy parku jako ochranář. Často tak vznikají konflikty, které musí mnohdy řešit přivolaná policie, což potvrzují i sami Romové.

Stěhování
Letanovskou osadu však čeká již brzy stěhování. Obec se jí chce zbavit, protože leží na velmi atraktivním pozemku. Na jejím místě má být vybudováno parkoviště a časem i rekreační zařízení pro turisty, kteří odtud mohou vstoupit rovnou do Slovenského ráje. Letanovce navíc leží kousek od Tater, takže se z nich může stát i zázemí pro ty, kteří do nich vyrážejí za přírodou a sportem. Tomu ale nyní, podle turistů a místních, brání právě osada se svými obyvateli, kteří žebrají na každém kolemjdoucím „cukríky a korúnky“.
Kam ale Romy vystěhují? Obec už začala stavět domky vybavené teplou vodou i elektřinou nedaleko vesnice Spišský Štvrtok. Mělo by tu stát čtyřiadvacet řadových domů s devadesáti šesti byty nižšího standardu. Každý z bytů bude mít obývací pokoj, ložnici, kuchyň a sociální zařízení. Byty by měly být brzy hotovy a celkové náklady na jejich stavbu se pohybují kolem dvou milionů eur.
Romové si musejí část nákladů odpracovat, takže je úplně zadarmo nedostanou. „Každá rodina, která zde má trvalé bydliště, musí mít odpracováno dvacet procent hodnoty bytu. Nebudou je pak ničit a budou si jich vážit,“ předpokládá starosta Peter Kacvinský. „Romy přestěhujeme, jakmile budou hotové všechny byty. Kdybychom je stěhovali postupně, do opuštěných chatrčí ve staré osadě by se stěhovaly další a další rodiny,“ dodává starosta. A má pravdu, stačí, aby se jedna rodina z osady odstěhovala, a do jejího domu se ihned nastěhují příbuzní z okolních osad.
Nové řadové domky už stojí v poli za Spišským Štvrtkem. Ves se má jmenovat Strielniky. Proč dostala takový název, mi není nikdo schopen objasnit, neví to nikdo z Letanovec, a neví to ani sami Romové. Ve vesnici má být škola, obchod a kostel. A žádní „gádžové“, sdělují mi nadšeně všichni Romové a zřejmě je to velmi těší, bude to přeci jejich první romská vesnice. Naskýtá se ale otázka, zda se ze Strielnik nestane zase jen další romské ghetto, přestěhované o pár kilometrů dál mimo zraky turistů.

Co nám Ježíšek přinese pěkného?
Je ráno 24. prosince, Štědrý den, a venku hustě sněží. Vstával jsem ve čtyři hodiny, abych byl v osadě co nejdříve a mohl fotit dění od samého rána. Cestu jsem si krátil přes pole, což nebyl dobrý nápad, mé boty vypadají jako obrovské hroudy bláta. Když přicházím k osadě, všímají si mě dva shrbení psi a začínají na mě dorážet. Většinou stačí sehnout se pro kámen a psi utečou, tihle jsou ale vytrvalí, tak po nich kameny hážu doopravdy. Trefa, ozývá se kňučení, psi se dávají na ústup a já mohu v klidu pokračovat spící osadou dál. Toulaví psi tu jsou velkým problémem, většinou nemají majitele, ani očkování proti vzteklině.
Včera jsem se domluvil s jedním starším Romem z osady, že budu moci společně s ním a jeho rodinou strávit Štědrý den u něj. Jmenuje se Jan Kaločar, zhruba mi popsal cestu ke své chatrči, ale domy zde nemají čísla, adresy tu neexistují. Pro nově příchozí je poměrně těžké se tu zorientovat, a tak se motám mezi chatrčemi. Jan mi naštěstí přichází naproti a spolu se vydáváme k němu domů. Žije se svou ženou na svahu pod lesem v malé oprýskané chajdě, na rozdíl od ostatních postavené z cihel, společně se svým jednadvacetiletým synem a jeho přítelkyní. Měl ještě jednoho patnáctiletého syna, postiženého dětskou obrnou, ale ten loni zemřel na zápal plic.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která právě vychází......

MARTIN HOLIK

XANTYPA 1/11 - výběr z článků

Těla básní

Těla básní

Další výstava děl vzniklých v rámci projektu Těla básní je vrcholem tvůrčího vlnění, za nímž by podle ověřitelných zákonitostí měly přicházet další a další. Byla koncipována na měkkém základě pohyblivých parket v jednom z bytů na pražském nábřeží, podle střídavých závanů teplého a studeného vzduchu kolem tváře jachtařovy, půvabných krůčků vířících tanečnic, pestrých obrazců zřených na pozadí Mléčné dráhy a v souladu s ladnými sesuvy šatstva, jakož i se zákonem zakazujícím zákazy. Autoři nejsou celebrity ani podzemníci, chodí mezi Vámi a pozorují, naslouchají, spolu s Vámi se radují i truchlí a tu a tam třebas i spolu s obchodníčky či manažerky vesele se zahemží coby mravenečci pilní, aby pak měli z čeho tvořit metabolity, jež tímto k počitku veřejnosti předkládají.

TAJEMSTVÍ PYŠNÉ PRINCEZNY

TAJEMSTVÍ PYŠNÉ PRINCEZNY

K českým Vánocům patří kromě Ladových zimních obrázků a Alšova betléma už delší čas díky televiznímu vysílání i oblíbené filmové pohádky, mezi nimiž nemůže chybět ani ta o krásné zapopelené dívce s extrémně malou nožkou. A poddaní u obrazovek by reptali, kdyby znovu neslyšeli (pokolikáté již?), jak princezna Krasomila, ještě nevyléčená ze své pýchy, žádá zahradníka, aby jí zavázal střevíc.
 

VĚC MAKROPULOS NÁRODNÍ DIVADLO PRAHA

VĚC MAKROPULOS NÁRODNÍ DIVADLO PRAHA

Když chcete do světa vypravit Inscenaci roku, pozvěte Roberta Wilsona. Po jeho úchvatných operních režiích odvážila se druhého Vladimíra Morávka, jenom ale z Británie, pozvat ke spolupráci také Činohra Národního divadla. Výsledkem je extravagantní výtvarná, pohybová, herecká a zpěvní féerie volně rozvíjející VĚC MAKROPULOS jednoho ze sedmi českých kandidátů na Nobelovu cenu – ztraceného a chválabohu znovu nalezeného Karla Čapka

Obě hemisféry Petra Nikla

Obě hemisféry Petra Nikla

Působí jako snivec z jiné planety, jako velké dítě, které se toulá mimo realitu. Když ale uvážíme, jak složitý organismus interaktivních výstavních projektů byl schopen dát dohromady, dojde nám, že má ještě druhou, velmi racionální tvář. Povídali jsme si v pražské galerii Mánes, kde zrovna horečně vrcholily přípravy jeho nejnovějšího projektu PLAY – HRA, KTERÁ NEKONČÍ. Rodil se tu synergický organismus hracích nástrojů, „porychtunků“, „udělátek“ a „hejblat“ od celkem čtyřiceti autorů. Petr Nikl je nejen jedním z nich, ale i duchovním otcem a iniciátorem celé akce, jejímž cílem je probudit v lidech imaginaci a kreativitu. 

Na rybách v dunajské deltě

„Lipovjané (starověrci, rumunsky ‚Lipoveni‘) jsou malá etnická skupina původem z Ruska, usazená v deltě Dunaje v rumunské župě Tulcea. Z Ruska emigrovali před více než dvěma sty lety kvůli věroučným sporům s oficiální ruskou pravoslavnou církví. Usadili se u řeky Prut na dnešní Ukrajině (hlavní středisko Vilkovo) a v deltě Dunaje. V Rumunsku jich dnes žije okolo čtyřiceti tisíc. Věnují se převážně rybolovu.“ Tolik encyklopedie.  

ROZVOJOVÁ POMOC  MIRÁKL

ROZVOJOVÁ POMOC MIRÁKL

Bylo to Cecíliino první dítě. Přála si ho. Těšila se na ně. Když se svíjela v porodních bolestech, snažila se je přemoci myšlenkou na to maličké, které se právě dralo na svět. Na to, co všechno by mohlo v životě dokázat. Na to, že bude dobrým a pracovitým člověkem. Že se mu bude v životě dařit mnohem lépe než jeho rodičům s malým políčkem v zastrčené části Ugandy nedaleko Buikwe.
 

HEREC ANTHONY QUINN

„Quinn byl jedním z nejoriginálnějších herců, jaké kdy poznala historie kinematografie. Mohl ses od něho učit jak umění, tak i pokoře, skromnosti. Miloval život a vychutnával si ho až do samého konce.“
 

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 23

„Reframing“ čili přerámcování, čili promítnutí dané situace do jiného kontextu (na jiné pozadí, na jiné „plátno“, do jiného „rámce“), je jednou z hlavních technik psychoterapeutické metody NLP (neuro-lingvistické programace). Kontext je v ní stejně důležitý jako faktické události. Táž událost, vnímaná v různých kontextech, může nabýt odlišných smyslů, významů, výsledků nebo směrů. S tím uměl vždycky dobře pracovat taoismus, který se snaží vyhýbat zarámování situací do jednoho jediného kontextu a nechává jejich interpretaci otevřenou neustále proudícímu životu a proměnlivému průběhu událostí.

Ekologický večer

Pozvali mě z jednoho okresního města, abych něco pověděl na ekologickém večeru, který tu pravidelně pořádají. Protože jsem předpokládal posluchače se zájmem o ekologické problémy, mluvil jsem o nešťastném zaměření celé naší civilizace. Lidé naší kultury jsou po staletí vedeni vírou, že jedině člověk je stvořen k obrazu božímu, a z toho vyvozují, že mu tedy přísluší mimořádné postavení na naší planetě.

Kdo není s námi, je proti nám

Vypadá to, že svět směřuje ke globálnímu totalitnímu režimu, ve kterém nebude místo pro jeho kritiky. Tytam budou chvíle, kdy se o zásadní politická rozhodnutí sváděly vášnivé ideologické bitvy. Napříště bude totiž povolen jen jeden možný politický názor a jeho odpůrci budou umlčováni. Jak jinak číst vzkazy, které mezi řádky (ale často i přímo v řádcích) vyslali do světa v rozmezí jen několika dnů prezident Spojených států amerických i prezident brzy už Spojených států evropských?

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 1/11

XANTYPA Číslo 1/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne