Co se děje…v Berlíně

Hitler a Němci

Pětašedesát let hledali Němci odvahu k uspořádání výstavy o nejproblematičtější postavě svých i světových dějin – Adolfu Hitlerovi. Německé historické muzeum v Berlíně prostřednictvím stovek exponátů ukazuje, jak si diktátor budoval kult osobnosti a jak využíval propagandu k ovlivňování lidí. Kontroverzní projekt se více než na osobu někdejšího německého vůdce zaměřuje na „Volk“, tedy obyčejné lidi v době před i během druhé světové války v Německu, a zobrazuje vývoj Hitlerova charismatického vůdcovství ve vztahu k očekávání a chování německého národa. 

Berlín

O výstavě se diskutovalo už během jejích příprav. Panovaly obavy, aby nepřilákala neonacisty či nerozhněvala lidi, kteří přežili holocaust. Právě proto se její kurátoři soustředili na systematické zobrazování Adolfa Hitlera v negativním světle a na výstavě nejsou k vidění žádné jeho osobní věci ani uniformy. To by mělo zabránit možnosti, že by obraz Hitlera vyvolal u návštěvníků pocit obdivu a fascinace. Dokonce Hitlerova busta v nadživotní velikosti je umístěna do malé místnosti, aby se dala obtížně fotografovat, a také název výstavy je zvolen tak, aby bylo návštěvníkům předem jasné, že jde o víc než o život vůdce: HITLER A NĚMCI – NÁRODNÍ SPOLEČENSTVÍ A NÁSILÍ.
U vstupu do muzea jsou umístěny tři symbolické portréty, zobrazující Hitlera jako šéfa nacistické strany, jako spolkového kancléře a posmrtně v podobě lebky tohoto zvráceného člověka, který za sebou zanechal miliony zmařených lidských životů, zemi v troskách a morálně zdevastovaný národ. Samotná výstava je pak rozdělena do tří chronologicky a tematicky řazených částí. První zobrazuje nástup fašismu od dvacátých let minulého století do roku 1933. Další je věnována období let 1933 – 1945 a poslední část přibližuje poválečné Německo a vyrovnávání se s pohnutou minulostí.
Autoři výstavy nashromáždili do osmi sálů o rozloze jednoho čtverečního kilometru stovky propagandistických předmětů, jež pomáhaly budovat kult vůdce – nejen ty tradiční, jakými jsou např. plakáty, Hitlerovy busty a sošky, poštovní známky či pohlednice, ale také manžetové knoflíčky SS, lampion s hákovým křížem, nacistické ozdoby na vánoční stromeček nebo hrací karty s podobenkami a jmény klíčových postav třetí říše. Nepřehlédnutelný je také obrovský, osm metrů čtverečních velký gobelín, vyšívaný nacistickou skupinou žen z evangelického sdružení Frauenhilfe z Fuldy. Jsou na něm mladí Hitlerovi příznivci, kteří přinášejí hákový kříž do kostela. V expozici nechybí ani na čtyři sta fotografií vojáků, nacistických mítinků, vypálených vesnic…
Kromě toho muzeum k výstavě připravilo rozsáhlý doprovodný program, zahrnující vědeckou konferenci, pět přednášek a projekce třinácti filmů z období třetí říše. Promítnuty budou například známé snímky TRIUMF VŮLE režisérky Leni Riefenstahl z roku 1935 a ADOLF A MARLENE z roku 1976 od režiséra Ulli Lommela.
Výjimečná výstava vyvolala obrovský zájem berlínské veřejnosti, ale i turistů. Právě pro ně je fascinující, že se o Hitlerovi a jeho vlivu na Němce mohou dozvědět přímo v zemi, ze které coby „Vůdce“ vzešel. Muzeum navštíví denně až čtyři tisíce lidí. Zřejmě i proto, že o výstavě píší v superlativech snad všechna důležitá světová média včetně New York Times nebo International Herald Tribune. Je ale potřeba připravit se na to, že se na výstavu musí vystát dlouhá, dvou-až tříhodinová fronta, a že výstavní prostory jsou poněkud stísněné. Pro čtenáře Xantypy máme dobrý tip: určitě se vyplatí naplánovat si návštěvu na některý zimní páteční podvečer, protože výstava je až do odvolání otevřena každý pátek do 21 hodin, což na plakátech a letácích není uvedeno.

Výstava „Hitler a Němci“
Německé historické muzeum v Berlíně, Unter den Linden 2
Otevírací doba do 6. února 2011: denně od 10 do 18 hod., v pátek až do odvolání do 21 hod.
Vstupné: 6 EUR, děti a mládež do 18 let zdarma
 

Martin Krafl

XANTYPA 1/11 - výběr z článků

Těla básní

Těla básní

Další výstava děl vzniklých v rámci projektu Těla básní je vrcholem tvůrčího vlnění, za nímž by podle ověřitelných zákonitostí měly přicházet další a další. Byla koncipována na měkkém základě pohyblivých parket v jednom z bytů na pražském nábřeží, podle střídavých závanů teplého a studeného vzduchu kolem tváře jachtařovy, půvabných krůčků vířících tanečnic, pestrých obrazců zřených na pozadí Mléčné dráhy a v souladu s ladnými sesuvy šatstva, jakož i se zákonem zakazujícím zákazy. Autoři nejsou celebrity ani podzemníci, chodí mezi Vámi a pozorují, naslouchají, spolu s Vámi se radují i truchlí a tu a tam třebas i spolu s obchodníčky či manažerky vesele se zahemží coby mravenečci pilní, aby pak měli z čeho tvořit metabolity, jež tímto k počitku veřejnosti předkládají.

TAJEMSTVÍ PYŠNÉ PRINCEZNY

TAJEMSTVÍ PYŠNÉ PRINCEZNY

K českým Vánocům patří kromě Ladových zimních obrázků a Alšova betléma už delší čas díky televiznímu vysílání i oblíbené filmové pohádky, mezi nimiž nemůže chybět ani ta o krásné zapopelené dívce s extrémně malou nožkou. A poddaní u obrazovek by reptali, kdyby znovu neslyšeli (pokolikáté již?), jak princezna Krasomila, ještě nevyléčená ze své pýchy, žádá zahradníka, aby jí zavázal střevíc.
 

VĚC MAKROPULOS NÁRODNÍ DIVADLO PRAHA

VĚC MAKROPULOS NÁRODNÍ DIVADLO PRAHA

Když chcete do světa vypravit Inscenaci roku, pozvěte Roberta Wilsona. Po jeho úchvatných operních režiích odvážila se druhého Vladimíra Morávka, jenom ale z Británie, pozvat ke spolupráci také Činohra Národního divadla. Výsledkem je extravagantní výtvarná, pohybová, herecká a zpěvní féerie volně rozvíjející VĚC MAKROPULOS jednoho ze sedmi českých kandidátů na Nobelovu cenu – ztraceného a chválabohu znovu nalezeného Karla Čapka

Obě hemisféry Petra Nikla

Obě hemisféry Petra Nikla

Působí jako snivec z jiné planety, jako velké dítě, které se toulá mimo realitu. Když ale uvážíme, jak složitý organismus interaktivních výstavních projektů byl schopen dát dohromady, dojde nám, že má ještě druhou, velmi racionální tvář. Povídali jsme si v pražské galerii Mánes, kde zrovna horečně vrcholily přípravy jeho nejnovějšího projektu PLAY – HRA, KTERÁ NEKONČÍ. Rodil se tu synergický organismus hracích nástrojů, „porychtunků“, „udělátek“ a „hejblat“ od celkem čtyřiceti autorů. Petr Nikl je nejen jedním z nich, ale i duchovním otcem a iniciátorem celé akce, jejímž cílem je probudit v lidech imaginaci a kreativitu. 

Na rybách v dunajské deltě

„Lipovjané (starověrci, rumunsky ‚Lipoveni‘) jsou malá etnická skupina původem z Ruska, usazená v deltě Dunaje v rumunské župě Tulcea. Z Ruska emigrovali před více než dvěma sty lety kvůli věroučným sporům s oficiální ruskou pravoslavnou církví. Usadili se u řeky Prut na dnešní Ukrajině (hlavní středisko Vilkovo) a v deltě Dunaje. V Rumunsku jich dnes žije okolo čtyřiceti tisíc. Věnují se převážně rybolovu.“ Tolik encyklopedie.  

ROZVOJOVÁ POMOC  MIRÁKL

ROZVOJOVÁ POMOC MIRÁKL

Bylo to Cecíliino první dítě. Přála si ho. Těšila se na ně. Když se svíjela v porodních bolestech, snažila se je přemoci myšlenkou na to maličké, které se právě dralo na svět. Na to, co všechno by mohlo v životě dokázat. Na to, že bude dobrým a pracovitým člověkem. Že se mu bude v životě dařit mnohem lépe než jeho rodičům s malým políčkem v zastrčené části Ugandy nedaleko Buikwe.
 

HEREC ANTHONY QUINN

„Quinn byl jedním z nejoriginálnějších herců, jaké kdy poznala historie kinematografie. Mohl ses od něho učit jak umění, tak i pokoře, skromnosti. Miloval život a vychutnával si ho až do samého konce.“
 

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 23

„Reframing“ čili přerámcování, čili promítnutí dané situace do jiného kontextu (na jiné pozadí, na jiné „plátno“, do jiného „rámce“), je jednou z hlavních technik psychoterapeutické metody NLP (neuro-lingvistické programace). Kontext je v ní stejně důležitý jako faktické události. Táž událost, vnímaná v různých kontextech, může nabýt odlišných smyslů, významů, výsledků nebo směrů. S tím uměl vždycky dobře pracovat taoismus, který se snaží vyhýbat zarámování situací do jednoho jediného kontextu a nechává jejich interpretaci otevřenou neustále proudícímu životu a proměnlivému průběhu událostí.

Ekologický večer

Pozvali mě z jednoho okresního města, abych něco pověděl na ekologickém večeru, který tu pravidelně pořádají. Protože jsem předpokládal posluchače se zájmem o ekologické problémy, mluvil jsem o nešťastném zaměření celé naší civilizace. Lidé naší kultury jsou po staletí vedeni vírou, že jedině člověk je stvořen k obrazu božímu, a z toho vyvozují, že mu tedy přísluší mimořádné postavení na naší planetě.

Kdo není s námi, je proti nám

Vypadá to, že svět směřuje ke globálnímu totalitnímu režimu, ve kterém nebude místo pro jeho kritiky. Tytam budou chvíle, kdy se o zásadní politická rozhodnutí sváděly vášnivé ideologické bitvy. Napříště bude totiž povolen jen jeden možný politický názor a jeho odpůrci budou umlčováni. Jak jinak číst vzkazy, které mezi řádky (ale často i přímo v řádcích) vyslali do světa v rozmezí jen několika dnů prezident Spojených států amerických i prezident brzy už Spojených států evropských?

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 1/11

XANTYPA Číslo 1/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne