Občanská výchova v Česku

Lidé demonstrují proti velké koalici v Praze. Obrana nechce kmotry. John neplavec

Sedmnáctého listopadu uteklo dvacet jedna let od pádu bolševika. Už jsme si zvykli na nový režim. Nechceme si však zvykat na svinstva. Zní šíleně, když bývalý velvyslanec USA v Česku William J. Cabaniss obviní bývalého ministra obrany Martina Bartáka, že při české státní návštěvě ve Spojených státech žádal úplatek v milionech dolarů. Podobně působí hra o pražský magistrát. Proti vůli pravicových voličů se v Praze dohodla ODS s ČSSD. Vítěznou TOP 09 poslala do opozice. To se ukazuje jako typický příklad, jak to dnes chodí: není nedemokratické, když se spojí pravá strana s levou. A přece mnoho lidí cítí, že to tak být nemá, voliči byli oblafnuti. Ne proto, že by byla jedna strana lepší než druhá, na to nevěřme, ale prostě proto, že modří a oranžoví to spolu v metropoli pečou dvacet let a „už ji umějí“. Pro nás jejich umění = ztracené miliardy. – Trápí se ministr vnitra Radek John (VV). Jeho působení připomíná neplavce v řece. 

17. 11. v Praze „u koně“ proti zlodějně
Sedmnáctého listopadu se žádné velké akce v hlavním městě nekonaly. Jen na Václavském náměstí u sochy sv. Václava demonstrovalo několik tisíc lidí proti koalici ODS a ČSSD na pražském magistrátu. Politici ji oznámili den předtím… do té doby čekali, zda Nejvyšší správní soud nezruší pražské volby. Malé strany totiž napadly rozdělení Prahy na sedm volebních obvodů, což ve finále znamenalo, že nestačilo pět procent hlasů voličů k postupu na magistrát. Zelení a Věci veřejné by za minulého „dělení“ (Praha jako jeden obvod) byli postoupili a ODS s ČSSD by neměly dost hlasů na sestavení koalice.
Další demonstrace se v Praze konala 30. listopadu (úterý) dopoledne na Mariánském náměstí. Před magistrátem. Zasedli tam zastupitelé, aby zvolili nového primátora Bohuslava Svobodu a vedení. Protest svolala iniciativa vymentepolitiky.cz. Nejde o „politologický“ problém, nýbrž o kriminální problém. Prahu ovládá několik podnikatelů, zakázky jsou předražené, miliardy létají oknem. Budování tunelu Blanka provázejí skandály, opencard je jedna velká díra, s pozemky se nakládá jak v carském Rusku. Vládne klientelismus. A to vše ve stále stejné režii: ODS a ČSSD. (Socialisté v minulém období nebyli ve vedení města, seděli v opozici, ale „konstruktivně mlčeli“ a za to dostávali „šolichy“.)
V pražských podzimních volbách šlo o to, aby přišli jiní lidé a bylo přerušeno po léta trvající souručenství ODS a ČSSD. Jinak se nejspíš nic nezmění. Koalice ODS + ČSSD je jen pokračováním toho, co bylo. – Výsledek? Leví a praví to dali dohromady i přes protesty, jichž se zúčastnil také Václav Havel.

Kalousek a Barták: bratři ve zbrani
Podobný problém jako Praha řeší i obrana – armáda. I tam se zavedly zlozvyky. Zakázky předražené, podezřelé, často bez výběrových řízení. Trvá to dvacet let. Padáky, stíhačky, obrněnce atd. Mizí miliardy. Na ministerstvo obrany přišel Saša Vondra (ODS) s tím, že „chobotnici oseká chapadla“. Ano, i Vondra lobboval za pandury (tvrdě předražené), ale nejspíš nikoliv proto, že by byl uplacen. Z obrany vyhodil lidi, kteří byli zřejmě pro špinavé kšefty klíčoví. Začal ničit vazby. Nezaměstnal Martina Bartáka, ač ten byl ministrem obrany v úřednické vládě za ODS. Jak víme, Barták nakonec „zaparkoval“ u Miroslava Kalouska (TOP 09), na ministerstvu financí. Jako náměstek.
To je důležité: nedůvěryhodného Bartáka se ujal Kalousek. (Proč nedůvěryhodného? Barták svůj podíl ve firmě MČS, později ExotTop, prodal Andreji Korpljakovovi, muži, jehož BIS považuje za hlavu jedné z ruských mafií; spolupracoval s Romanem Vaškůjem, který byl odsouzen za podvod; podivná byla jeho role v kauze pandurů; na obraně držel podezřelé zaměstnance, jako byli Jaroslav Kopřiva nebo Jan Fulík – oba skončili až za Vondry.) I Kalousek pracoval po revoluci na ministerstvu obrany, i on byl podezřelý, dokonce ho – bez výsledku – vyšetřovala policie. Proč se ujal muže, který pracoval pro ODS? (Petr Nečas nyní zdůrazňuje, že Barták nebyl členem ODS. Jen za ně ministroval…) Zdá se, že ty dva pány pojí hlubší vazby. Kalousek by si prsty jen tak nepálil. Ale zdá se, že minulost dostihla Martina Bartáka i na ministerstvu financí.

Cabaniss tři roky mlčel
V polovině listopadu vybuchla bomba: MF Dnes napsala, co jí řekl bývalý velvyslanec USA v České republice William J. Cabaniss. V únoru 2008, tedy v době, kdy už nebyl ambasadorem, ale předsedou dozorčí rady firmy Tatra, odjela do Washingtonu česká vládní delegace vedená Mirkem Topolánkem. Během návštěvy Barták údajně požádal Cabanisse o úplatek v řádu několika milionů dolarů. Tatra měla potíže se zakázkou pro českou armádu. Dodávala jí náklaďáky za 2,7 miliardy korun. Dostala se do křížku s firmou Praga. Za vyřešení těžkostí prý Barták žádal úplatek. Pro koho, nevíme. Pro sebe? Pro ODS?
Obvinění má slabinu: přišlo skoro tři roky poté, co Barták prý o peníze žádal. Nevíme, co se dělo mezitím. Cabaniss má ještě jednoho svědka z vedení americké Tatry, Duncana Sellarse, prezidenta americké části Tatry. Ten byl také přítomen žádosti o úplatek. Jenže oba pracují pro Tatru. A ta nevypadá zrovna svatě. U nás byla podezřelá, že jednu ze zakázek nezískala čistě. – Proč ony tři roky prodlevy? Vedení Tatry prý nevěřilo, že by se ve zkorumpovaném Česku cokoli vyšetřilo. A teď už věří? Prý ano, tato vláda prý jde proti korupci. (Indiáni by řekli, že tato vláda „bojuje hubou“, ale Tatře to stačí.)
Jak to bylo s úplatkem, to se nejspíš nevyšetří a Bartákovi asi nehrozí ani soud. Na ministerstvu zůstal, vzal si jen neplacenou dovolenou. Nebyl odvolán. Kalousek ho opět podržel; prý by ho odvolal jedině tehdy, kdyby byl obviněn policií. Vyhodnotil si, že tvrzení proti tvrzení na obvinění nestačí.
Nechce se věřit, že by Cabaniss lhal. Fakt, že s obviněním vyšel na světlo až nyní, může souviset s tím, že se dobře zná se Sašou Vondrou. Ten chce z armády vymést korupční lobby. Cabaniss mohl vydat svědectví, aby Vondru podpořil – a zároveň postavil Tatru do lepšího světla…
U nás máme jasno: stojí teď proti sobě dvě vládní skupiny. Parta Kalouskova a parta Vondry + Petra Nečase.

John – kůl v plotě
Potíže vládě působí i Věci veřejné. Nepovedl se ministr vnitra. VV vzbudily velká očekávání, jak vymýtí korupci, jenže se nic neděje. – Radek John, předseda VV a šéf vnitra, prožívá těžké časy. Není jen pod palbou médií – ta jsou hodně protijohnovská, nelze se tomu ovšem divit, John je prostě slabinou vlády. Zřejmě však na něj tlačí i vlastní strana, ať něco dělá. Véčkaři se v průzkumech ocitli na hranici pěti procent, ve volbách by možná neprolezli do sněmovny. A John se začal bránit. Prapodivné bylo jeho vystoupení v televizi Prima 28. listopadu. Pravil tam, že „kmotři investují velké peníze, aby policie nekonala, včetně peněz do mediálních kampaní“. Prý existuje „server, kde sedí třicet čtyři novinářů, vyleze to během řádů dnů a jediný důvod je diskreditovat Radka Johna a ministerstvo vnitra“. Dodal ještě, že zadáním je „zničte Johna“. (Mimochodem, kmotři musí být s Johnem na výsost spokojeni. Policii vede k hlubokému rozkladu.)
Překvapuje, jak se bývalý novinář změnil. Napadnout média je hloupost. Tvrdit, že u nás existuje diverzní buňka a jde mu po krku, to zní, jako by se John potřeboval léčit. Zřejmě se brání proti přání části Věcí veřejných, aby byl z vnitra rychle stažen.
Další Johnova chyba: vyzval policejního prezidenta Oldřicha Martinů, aby rezignoval, že policii špatně vede. Jenže za něj nemá náhradu a taky (což není jeho chyba) nemá sílu Martinů odvolat. Ten je, díky změnám v zákonech, jež vznikly za Ivana Langera, de facto neodvolatelný. Navíc si Martinů na Hrad pozval prezident – zjevně ho tím proti Johnovi podpořil. Pěkný mazec. John je osamělý – kůl v plotě.

Učíme se protestovat
Máme doma stále hodně veselo. Je pěkné, že se lidé bouří proti kmotrovským koalicím, že se učí protestovat, že ve všední den dopoledne, v mrazu demonstrují proti nekalé, ale legální pražské dohodě. Nevadí, že si nevyvzdorovali změnu; prohra není fatální. Velký význam má to, že se vzepřeli proti něčemu, co považují za „prasárnu“ (jak hlásal jeden transparent 30. listopadu před pražským magistrátem). Také je dobré, že se dozvídáme aspoň něco o tom, jak to chodilo u armádních zakázek.
Bylo by fajn, kdyby nezůstalo jen u akcí občanů a novinářů a kdyby policie byla s to aspoň některé ty zlodějny dokázat. To se zatím, za ministrování Radka Johna, bohužel vůbec neděje. Bylo by milé, kdyby Vít Bárta, skutečný šéf VV, jeho trápení ukončil.

 

Autor je komentátor Týdne Martin Fendrych

XANTYPA 1/11 - výběr z článků

Těla básní

Těla básní

Další výstava děl vzniklých v rámci projektu Těla básní je vrcholem tvůrčího vlnění, za nímž by podle ověřitelných zákonitostí měly přicházet další a další. Byla koncipována na měkkém základě pohyblivých parket v jednom z bytů na pražském nábřeží, podle střídavých závanů teplého a studeného vzduchu kolem tváře jachtařovy, půvabných krůčků vířících tanečnic, pestrých obrazců zřených na pozadí Mléčné dráhy a v souladu s ladnými sesuvy šatstva, jakož i se zákonem zakazujícím zákazy. Autoři nejsou celebrity ani podzemníci, chodí mezi Vámi a pozorují, naslouchají, spolu s Vámi se radují i truchlí a tu a tam třebas i spolu s obchodníčky či manažerky vesele se zahemží coby mravenečci pilní, aby pak měli z čeho tvořit metabolity, jež tímto k počitku veřejnosti předkládají.

TAJEMSTVÍ PYŠNÉ PRINCEZNY

TAJEMSTVÍ PYŠNÉ PRINCEZNY

K českým Vánocům patří kromě Ladových zimních obrázků a Alšova betléma už delší čas díky televiznímu vysílání i oblíbené filmové pohádky, mezi nimiž nemůže chybět ani ta o krásné zapopelené dívce s extrémně malou nožkou. A poddaní u obrazovek by reptali, kdyby znovu neslyšeli (pokolikáté již?), jak princezna Krasomila, ještě nevyléčená ze své pýchy, žádá zahradníka, aby jí zavázal střevíc.
 

VĚC MAKROPULOS NÁRODNÍ DIVADLO PRAHA

VĚC MAKROPULOS NÁRODNÍ DIVADLO PRAHA

Když chcete do světa vypravit Inscenaci roku, pozvěte Roberta Wilsona. Po jeho úchvatných operních režiích odvážila se druhého Vladimíra Morávka, jenom ale z Británie, pozvat ke spolupráci také Činohra Národního divadla. Výsledkem je extravagantní výtvarná, pohybová, herecká a zpěvní féerie volně rozvíjející VĚC MAKROPULOS jednoho ze sedmi českých kandidátů na Nobelovu cenu – ztraceného a chválabohu znovu nalezeného Karla Čapka

Obě hemisféry Petra Nikla

Obě hemisféry Petra Nikla

Působí jako snivec z jiné planety, jako velké dítě, které se toulá mimo realitu. Když ale uvážíme, jak složitý organismus interaktivních výstavních projektů byl schopen dát dohromady, dojde nám, že má ještě druhou, velmi racionální tvář. Povídali jsme si v pražské galerii Mánes, kde zrovna horečně vrcholily přípravy jeho nejnovějšího projektu PLAY – HRA, KTERÁ NEKONČÍ. Rodil se tu synergický organismus hracích nástrojů, „porychtunků“, „udělátek“ a „hejblat“ od celkem čtyřiceti autorů. Petr Nikl je nejen jedním z nich, ale i duchovním otcem a iniciátorem celé akce, jejímž cílem je probudit v lidech imaginaci a kreativitu. 

Na rybách v dunajské deltě

„Lipovjané (starověrci, rumunsky ‚Lipoveni‘) jsou malá etnická skupina původem z Ruska, usazená v deltě Dunaje v rumunské župě Tulcea. Z Ruska emigrovali před více než dvěma sty lety kvůli věroučným sporům s oficiální ruskou pravoslavnou církví. Usadili se u řeky Prut na dnešní Ukrajině (hlavní středisko Vilkovo) a v deltě Dunaje. V Rumunsku jich dnes žije okolo čtyřiceti tisíc. Věnují se převážně rybolovu.“ Tolik encyklopedie.  

ROZVOJOVÁ POMOC  MIRÁKL

ROZVOJOVÁ POMOC MIRÁKL

Bylo to Cecíliino první dítě. Přála si ho. Těšila se na ně. Když se svíjela v porodních bolestech, snažila se je přemoci myšlenkou na to maličké, které se právě dralo na svět. Na to, co všechno by mohlo v životě dokázat. Na to, že bude dobrým a pracovitým člověkem. Že se mu bude v životě dařit mnohem lépe než jeho rodičům s malým políčkem v zastrčené části Ugandy nedaleko Buikwe.
 

HEREC ANTHONY QUINN

„Quinn byl jedním z nejoriginálnějších herců, jaké kdy poznala historie kinematografie. Mohl ses od něho učit jak umění, tak i pokoře, skromnosti. Miloval život a vychutnával si ho až do samého konce.“
 

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 23

„Reframing“ čili přerámcování, čili promítnutí dané situace do jiného kontextu (na jiné pozadí, na jiné „plátno“, do jiného „rámce“), je jednou z hlavních technik psychoterapeutické metody NLP (neuro-lingvistické programace). Kontext je v ní stejně důležitý jako faktické události. Táž událost, vnímaná v různých kontextech, může nabýt odlišných smyslů, významů, výsledků nebo směrů. S tím uměl vždycky dobře pracovat taoismus, který se snaží vyhýbat zarámování situací do jednoho jediného kontextu a nechává jejich interpretaci otevřenou neustále proudícímu životu a proměnlivému průběhu událostí.

Ekologický večer

Pozvali mě z jednoho okresního města, abych něco pověděl na ekologickém večeru, který tu pravidelně pořádají. Protože jsem předpokládal posluchače se zájmem o ekologické problémy, mluvil jsem o nešťastném zaměření celé naší civilizace. Lidé naší kultury jsou po staletí vedeni vírou, že jedině člověk je stvořen k obrazu božímu, a z toho vyvozují, že mu tedy přísluší mimořádné postavení na naší planetě.

Kdo není s námi, je proti nám

Vypadá to, že svět směřuje ke globálnímu totalitnímu režimu, ve kterém nebude místo pro jeho kritiky. Tytam budou chvíle, kdy se o zásadní politická rozhodnutí sváděly vášnivé ideologické bitvy. Napříště bude totiž povolen jen jeden možný politický názor a jeho odpůrci budou umlčováni. Jak jinak číst vzkazy, které mezi řádky (ale často i přímo v řádcích) vyslali do světa v rozmezí jen několika dnů prezident Spojených států amerických i prezident brzy už Spojených států evropských?

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 1/11

XANTYPA Číslo 1/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne