Kdo není s námi, je proti nám

Americký a evropský prezident si pořádně zanotovali. Oba vyhlásili válku těm, kteří si dovolují mít jiný názor.

Vypadá to, že svět směřuje ke globálnímu totalitnímu režimu, ve kterém nebude místo pro jeho kritiky. Tytam budou chvíle, kdy se o zásadní politická rozhodnutí sváděly vášnivé ideologické bitvy. Napříště bude totiž povolen jen jeden možný politický názor a jeho odpůrci budou umlčováni. Jak jinak číst vzkazy, které mezi řádky (ale často i přímo v řádcích) vyslali do světa v rozmezí jen několika dnů prezident Spojených států amerických i prezident brzy už Spojených států evropských?

Hermana van Rompuye ve světě téměř nikdo nezná. Přesto tento nikým nevolený politik s vizáží úředníka (psal jsem o něm v Xantypě č. 4) z rozpadajícího se státu-nestátu Belgie učinil při návštěvě Berlína Němcům kázání o tom, že „čas homogenních národních států je pryč“. A že prý víra v to, že by mohly samy obstát v složitém 21. století je nejen iluzí, ale vyloženou lží. Rompuy se zkrátka rozhodl vyhlásit konec svobodných evropských národů. Vybral si k tomu symbolické místo a v projevu u příležitosti 21. výročí pádu berlínské zdi se tak rozohnil, že ty, kteří v jednotný evropský superstát nevěří a brojí proti němu, označil za nepřátele. „Musíme společně bojovat proti nebezpečí nového euroskepticismu,“ řekl Rompuy. A jak byl v ráži, nevěděl, kde přestat. Proto jsme se například mohli dozvědět, že euroskepticismus, který se rozšířil ze zemí jako je Velká Británie a zamořil celou Evropu, je největší hrozbou pro mír. Nacionalismus totiž podle Rompuye vede k válce.
Ačkoli ta slova zní jen jako plácání mokrého hadru o podlahu, nepodceňoval bych je. Je to výhružný vzkaz všem těm, kteří se nechtějí podílet na budování velké Evropy. „V každém členském státě existují lidé, kteří věří, že jejich země může přežít sama v globalizovaném světě. To je více než iluze – to je lež,“ řekl europrezident.
Jen o pár dnů později, když si prezident poněkud starší a mocnější Unie zajel na návštěvu Indie, zaznělo podobné varování. Obamův vzkaz ale mířil k jiným skeptikům – odpůrcům globalizace.
Američany trápí nezaměstnanost. Jejich tradiční podniky přesouvají své výrobny na druhý konec zeměkoule, jejich střední třída je systematicky likvidována, jejich ještě nedávno prosperující průmyslová města upadají a miliony lidí v nich žijí jen díky potravinovým přídělům. Na globalizaci, která jim práci bere, jsou proto právem naštvaní. Přesto Obama obhajoval globalismus jako téměř nekonečné dobro. A varoval před těmi, kteří se tomuto dobru vzpírají.
Podle něj se časy mění a Amerika už si nemůže ve světovém obchodu klást podmínky jako dříve. Chtě nechtě musí soutěžit se vzmáhající se Indií a Čínou. Ty, kterým se to nelíbí, označil Obama ve svém projevu za nepřátele, proti kterým je třeba se bránit. „Amerika musí soutěžit. A ve Spojených státech nastane přetahovaná mezi těmi, kdo vidí globalizaci jako hrozbu, a těmi, kdo souhlasí, že žijeme v otevřeném integrovaném světě, který přináší výzvy a příležitosti,“ hřímal z Bombaje. Ve stejném projevu také zdůraznil, že ti, kteří podporují globalizaci, budou potřebovat „být ochráněni“ před těmi, kteří se snaží plné integraci světových ekonomik klást překážky.
Americký a evropský prezident tak říkají jinými slovy totéž – žijeme v globalizovaném světě, kde už jednotlivé země (Německo, ale ani USA) nemohou žít jako za starých časů, ale musí se politicky a ekonomicky přizpůsobit novým podmínkám, novému řádu světa. Pro Evropany to znamená dát vale svým národním státům a ztotožnit se s Evropskou unií. Američané si asi zase v globální konkurenci musí zvyknout na nezaměstnanost, protože jejich továrny se přesunuly do Asie, kde v nich za zlomek jejich platu makají cizí dělníci.
Obama ani Rompuy se však obyvatel svých Unií neptají, zda s tím souhlasí. Nezdržují se tím, že by zjišťovali, zda jejich občané sdílejí nadšení pro myšlenku jednotné Evropy či společné světové ekonomiky. Pro oponenty mají ovšem ráznou odpověď. Ten, kdo nechce přijmout údajnou nevyhnutelnost globální ekonomiky či zglajchšaltování evropských národů, je rovnou nepřítel, potížista, hrozba pro ostatní. Hrozba pro prosperitu, hrozba pro mír. Obama i Rompuy tak svorně vyhlášují válku těm, kteří nechtějí žít v politicky a ekonomicky globalizovaném, unifikovaném světě. Kdo není s námi, je proti nám.
Euroskeptici v Evropě či odpůrci globalizace v USA mají zkrátka smůlu. Zatím ještě není jasné, co je čeká dál, už nyní ale byly jejich názory a postoje dostatečně demonstrativně odsouzeny jako nebezpečné. Jak dlouho je budou moci ještě svobodně a bez úhony hlásat, je zatím ve hvězdách. Ale moc dlouho to asi nebude.

 

XANTYPA 1/11 - výběr z článků

Těla básní

Těla básní

Další výstava děl vzniklých v rámci projektu Těla básní je vrcholem tvůrčího vlnění, za nímž by podle ověřitelných zákonitostí měly přicházet další a další. Byla koncipována na měkkém základě pohyblivých parket v jednom z bytů na pražském nábřeží, podle střídavých závanů teplého a studeného vzduchu kolem tváře jachtařovy, půvabných krůčků vířících tanečnic, pestrých obrazců zřených na pozadí Mléčné dráhy a v souladu s ladnými sesuvy šatstva, jakož i se zákonem zakazujícím zákazy. Autoři nejsou celebrity ani podzemníci, chodí mezi Vámi a pozorují, naslouchají, spolu s Vámi se radují i truchlí a tu a tam třebas i spolu s obchodníčky či manažerky vesele se zahemží coby mravenečci pilní, aby pak měli z čeho tvořit metabolity, jež tímto k počitku veřejnosti předkládají.

TAJEMSTVÍ PYŠNÉ PRINCEZNY

TAJEMSTVÍ PYŠNÉ PRINCEZNY

K českým Vánocům patří kromě Ladových zimních obrázků a Alšova betléma už delší čas díky televiznímu vysílání i oblíbené filmové pohádky, mezi nimiž nemůže chybět ani ta o krásné zapopelené dívce s extrémně malou nožkou. A poddaní u obrazovek by reptali, kdyby znovu neslyšeli (pokolikáté již?), jak princezna Krasomila, ještě nevyléčená ze své pýchy, žádá zahradníka, aby jí zavázal střevíc.
 

VĚC MAKROPULOS NÁRODNÍ DIVADLO PRAHA

VĚC MAKROPULOS NÁRODNÍ DIVADLO PRAHA

Když chcete do světa vypravit Inscenaci roku, pozvěte Roberta Wilsona. Po jeho úchvatných operních režiích odvážila se druhého Vladimíra Morávka, jenom ale z Británie, pozvat ke spolupráci také Činohra Národního divadla. Výsledkem je extravagantní výtvarná, pohybová, herecká a zpěvní féerie volně rozvíjející VĚC MAKROPULOS jednoho ze sedmi českých kandidátů na Nobelovu cenu – ztraceného a chválabohu znovu nalezeného Karla Čapka

Obě hemisféry Petra Nikla

Obě hemisféry Petra Nikla

Působí jako snivec z jiné planety, jako velké dítě, které se toulá mimo realitu. Když ale uvážíme, jak složitý organismus interaktivních výstavních projektů byl schopen dát dohromady, dojde nám, že má ještě druhou, velmi racionální tvář. Povídali jsme si v pražské galerii Mánes, kde zrovna horečně vrcholily přípravy jeho nejnovějšího projektu PLAY – HRA, KTERÁ NEKONČÍ. Rodil se tu synergický organismus hracích nástrojů, „porychtunků“, „udělátek“ a „hejblat“ od celkem čtyřiceti autorů. Petr Nikl je nejen jedním z nich, ale i duchovním otcem a iniciátorem celé akce, jejímž cílem je probudit v lidech imaginaci a kreativitu. 

Na rybách v dunajské deltě

„Lipovjané (starověrci, rumunsky ‚Lipoveni‘) jsou malá etnická skupina původem z Ruska, usazená v deltě Dunaje v rumunské župě Tulcea. Z Ruska emigrovali před více než dvěma sty lety kvůli věroučným sporům s oficiální ruskou pravoslavnou církví. Usadili se u řeky Prut na dnešní Ukrajině (hlavní středisko Vilkovo) a v deltě Dunaje. V Rumunsku jich dnes žije okolo čtyřiceti tisíc. Věnují se převážně rybolovu.“ Tolik encyklopedie.  

ROZVOJOVÁ POMOC  MIRÁKL

ROZVOJOVÁ POMOC MIRÁKL

Bylo to Cecíliino první dítě. Přála si ho. Těšila se na ně. Když se svíjela v porodních bolestech, snažila se je přemoci myšlenkou na to maličké, které se právě dralo na svět. Na to, co všechno by mohlo v životě dokázat. Na to, že bude dobrým a pracovitým člověkem. Že se mu bude v životě dařit mnohem lépe než jeho rodičům s malým políčkem v zastrčené části Ugandy nedaleko Buikwe.
 

HEREC ANTHONY QUINN

„Quinn byl jedním z nejoriginálnějších herců, jaké kdy poznala historie kinematografie. Mohl ses od něho učit jak umění, tak i pokoře, skromnosti. Miloval život a vychutnával si ho až do samého konce.“
 

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 23

„Reframing“ čili přerámcování, čili promítnutí dané situace do jiného kontextu (na jiné pozadí, na jiné „plátno“, do jiného „rámce“), je jednou z hlavních technik psychoterapeutické metody NLP (neuro-lingvistické programace). Kontext je v ní stejně důležitý jako faktické události. Táž událost, vnímaná v různých kontextech, může nabýt odlišných smyslů, významů, výsledků nebo směrů. S tím uměl vždycky dobře pracovat taoismus, který se snaží vyhýbat zarámování situací do jednoho jediného kontextu a nechává jejich interpretaci otevřenou neustále proudícímu životu a proměnlivému průběhu událostí.

Ekologický večer

Pozvali mě z jednoho okresního města, abych něco pověděl na ekologickém večeru, který tu pravidelně pořádají. Protože jsem předpokládal posluchače se zájmem o ekologické problémy, mluvil jsem o nešťastném zaměření celé naší civilizace. Lidé naší kultury jsou po staletí vedeni vírou, že jedině člověk je stvořen k obrazu božímu, a z toho vyvozují, že mu tedy přísluší mimořádné postavení na naší planetě.

Botswana mezi modernitou a tradicemi

Botswana mezi modernitou a tradicemi

Ve zprávách ze světa, jež denně chrlí tiskové agentury, byste zmínku o africké Botswaně hledali s obtížemi. Pokud se vám přece poštěstí, najdete informaci typu, jaká se nedávno objevila v domácích médiích, a to že botswanský prezident Ian Khama, zapřisáhlý starý mládenec, do toho chce „praštit“ a shání manželku.

Evropa - výběr z článků

EVROPSKÁ UNIE JE JEN „ZAHŘÍVAČKA“. KLAUS VARUJE PŘED SVĚTOVLÁDOU

EVROPSKÁ UNIE JE JEN „ZAHŘÍVAČKA“. KLAUS VARUJE PŘED SVĚTOVLÁDOU

Kritizovat Evropskou unii už dnes není nic originálního. Navíc je jen předstupněm něčeho ještě obludnějšího. Prezident Václav Klaus se pouští do polemiky se zastánci tzv. Nového světového řádu. 

FRANCIE PROTI IMIGRANTŮM

FRANCIE PROTI IMIGRANTŮM

Čeho je moc, toho je příliš, řekl si francouzský prezident Nicolas Sarkozy a vytáhl do boje proti kriminalitě přistěhovalců i kočovných Romů. Se svými „ultrabezpečnostními“ opatřeními sklízí úspěch.
 

USÁMA, CHŘIPKA, SOPKA… CO BUDE PŘÍŠTĚ?

USÁMA, CHŘIPKA, SOPKA… CO BUDE PŘÍŠTĚ?

Eyjafallajökull. Sopka, o jejíž existenci až dosud téměř nikdo nevěděl. Nedávno však zastavila letecký provoz nad celou Evropou. Možná je v tom ale nevinně.

Islanďané nesměle klepou na dveře Bruselu

Islanďané nesměle klepou na dveře Bruselu

V posledních patnácti letech usilovaly o členství v Evropské unii převážně chudší země evropského východu či Středomoří, nikoli ty bohaté západoevropské. Loni v létě se situace změnila a jedna taková si žádost o vstup podala: Island. Proč? Především proto, že tahle malá ostrovní republika, situovaná v severním Atlantiku, donedávna bohatá byla, a už není

Popravčí národů v rouchu bankovního úředníka

Popravčí národů v rouchu bankovního úředníka

Britský poslanec Evropského parlamentu Nigel Farage si pustil pusu na špacír. Jako jeden z mála nahlas řekl, co si o novém evropském prezidentovi Hermanu Van Rompuyovi myslí. A byl to trochu drahý špás – v přepočtu ho vyjde na 80 tisíc korun. 

Silvio Berlusconi v pěvce lásky proměněný

„Láska vždy zvítězí nad nenávistí.“ – Který přední evropský politik si dal na plakát pod svou fotografii umístit tenhle slogan? Ne, neuhodli jste, není to český exprezident Václav Havel, nýbrž současný, nyní už trojnásobný italský premiér Silvio Berlusconi.Co obvykle nepříliš sentimentálního Berlusconiho motivovalo k takovému výlevu emocí? Byla to nehoda z prosincového mítinku před milánskou katedrálou, kdy po něm lehce duševně vyšinutý místní občan mrštil alabastrovým suvenýrem, představujícím touž katedrálu, a zasáhnuv ho do obličeje, vyrazil mu dva zuby a zlomil nos. Na reklamním plakátu je premiér vyobrazen bezprostředně po útoku, s poraněním na tváři a poškozeným chrupem.
 

Předsudky a stereotypy vládnou světu

Začnu tento text osobněji: Žiju ve Francii a zhruba každý druhý, kdo chce v hovoru se mnou zmínit zemi mého původu, řekne „Československo“. Nejpozoruhodnější na tom je, že se takhle pletou nejen starší ročníky, ale i Francouzi, kteří větší část školní docházky absolvovali po česko-slovenském rozdělení v roce 1993. Síla setrvačnosti s mezigeneračním účinkem.
 

Co se děje… ve Vídni

Noc hvězd – největší dobročinná akce všech dob  Pamela Anderson, Ivana Trump, Bill Clinton, Katy Perry – zkrátka pestrý mix VIP se sešel na již 17. tradičním plese Life Ball ve vídeňské radnici. Výtěžek putoval na konto organizací gayů. Velká charitativní událost zahájila čtyřletý cyklus, jehož vyvrcholením bude jubilejní 20. ples v roce 2012. Plesy jsou vždy tematicky inspirovány symboly života – elementy vody, země, vzduchu a ohně. Voda je počátek života a vývoje, země nás živí, vzduch nám umožňuje dýchat a objevení ohně znamenalo začátek veškeré civilizace.Téma vody dokumentovalo hlavní motto letošního plesu LET LOVE FLOW. Vídeňská radnice se při této příležitosti přeměnila na barokní vodní zámek, před kterým se objevil bazén se 2,5 miliony litrů vody. Za touto atraktivní scénou však vězela i vážná myšlenka, kterou ztělesňovala choreografie tanečního zahájení: 99 mladých chlapců a dívek stálo proti páru gayů: jako vykřičník pro ty, kteří AIDS stále ještě vidí jako nemoc homosexuálů. Dívky byly místo obvyklých bílých šatů oblečeny do rudých a na konci špalírů vytvořily gigantickou červenou stuhu, „red ribbon“, která měla všem připomenout, o co tento večer šlo.

Co se děje… v Berlíně

 Český rock zamířil do Evropy! Postarala se o to skupina Zrní, která zvítězila v soutěži Český rock do Evropy pořádané Českým rozhlasem spolu s časopisem Rock & Pop a Českým centrem Berlín.Zúčastnilo se jí 235 kapel, deset z nich poslala porota do finále. Zrní svojí hudbou nadchli posluchače rádia, kteří jim ve finále dali největší počet hlasů. Hudebníci dostali možnost si „zarockovat“ v berlínském uměleckém domě Kleisthaus u příležitosti českého předsednictví v EU. Německé publikum rozhodně nezklamali! Hráli spolu už na gymnáziu v Kladně, kde kapelu v roce 2001 založili. Mezitím komponovali hudbu, přičemž se nechtěli držet jen klasických postupů, ale zpracovávali a míchali nejrůznější melodie, tóny, komiksy a dokonce i zvuky rodného průmyslového města.www.zrni.cz

Co se děje…

S velkým očekáváním sledovala německá veřejnost nejenom v Berlíně premiéru nové divadelní hry Václava Havla ODCHÁZENÍ

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 1/11

XANTYPA Číslo 1/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne