Herečka Eva Josefíková

V bouřlivém nástupu

Křehká, něžná, subtilní introvertka? Ani omylem! Rázná, někdy tvrdohlavá tmavovláska si jde za svým cílem. Eva Josefíková se herectví věnuje už od doby, kdy ještě chodila do uherskohradišťské základní umělecké školy, ale sotva mohla tušit, že se jednou ocitne na scéně velkého divadla a na filmovém plátně.

Eva Josefíková

Jaká je
Charakterizují ji mládí, půvab, úsměv. Je za ní vidět kus práce, i když si nemyslí, že by nějak vyčnívala nad ostatními. „K velkému herectví se budu ještě roky propracovávat,“ přiznává. „Snažím se plnit to, co si představuje pan režisér, a ztotožnit se s tím.“ O roli diskutuje, hledá kompromis, snaží se z postavy brát a dát jí taky kus sebe.
V poslední době se stala centrem pozornosti hlavně pro svůj osobní život. Bez okolků přiznává, že její vztah s hercem Jiřím Mádlem zajímá někdy veřejnost víc než vlastní herectví. „Je malicherné odmítat se bavit s bulvárními novináři a rozbíjet jim foťáky nebo obličeje. Nevolám jim, ale když se slušně zeptají, slušně odpovím. Některé věci si ovšem chce člověk nechat pro sebe, ne je sdělovat celému národu.“ Je velmi společenská, ale v cizí společnosti se cítí jako introvert. „Jen opatrně našlapuju a nesnažím se exhibovat.“

První kroky
Od čtyř let zpívala v souboru Hradišťánek a později v cimbálové muzice manželů Kučerových. Dobrý základ dostala v „dramaťáku“ a v hodinách zpěvu na Základní umělecké škole v Uherském Hradišti. Také se několik let věnovala hře na zobcovou a příčnou flétnu. „Jenže vzhledem k mé disciplíně jsem to s flétnou daleko nedotáhla,“ poznamenává. „Zpívám ráda, ale když mám zpívat na veřejnosti, mám knedlík v krku a strašnou trému. Na škole mi říkali, že ji mám větší než celý ročník dohromady.“
Eva i její starší sestra Lenka hrály od mládí divadlo a doma je od něj nezrazovali. Vždyť maminka se také věnovala divadlu. Jako učitelka mateřské školy vedla dramatickou třídu a na tzv. lidušce několik let loutkařila. Otec, letecký inženýr a vášnivý fotbalista, své obory u Evy ovšem neuplatnil. Rodiče si zprvu mysleli, že by měla mít pro život nějaké praktické zaměření, proto se připravovala na studium marketingu a žurnalistiky. Nakonec skončila na DAMU.
S kamarádkou se rozjela na přijímačky do Prahy spíš jako na výlet. Věděla, jaké šance tam uchazeči mají. Vzali ji napoprvé. Krátce po přijetí byla nečekaně pozvána k rychlému záskoku, a rovnou do Národního divadla, do role Barunky v BABIČCE. Bylo to pro ni něco zcela nového. Nazkoušet během tří dnů tříhodinové představení v ne zrovna malé roli byl obrovský úkol. Mísil se v ní ostych i úcta k největší scéně a jejím skvělým osobnostem. V těch dnech zároveň maturovala, a tak v noci po představení jezdila vlakem do školy na maturitní semináře.

Divadlo a škola
Herecké vedení DAMU jí pomáhalo. „Úžasná byla hlasová výchova Evy Spoustové s technikou dechu a posazením hlasu, a také vedení Evy Salzmanové, která se o nás všestranně starala, herecky i lidsky.“ Na DAMU vzpomíná Eva ráda, ale našly se i věci negativní. „Hlavně to, že jsem se v té době naučila hodně kouřit. Za to ale samozřejmě mohou mí spolužáci a celé prostředí divadelního světa. Já vůbec ne,“ směje se.
Evě se už při studiu naskytly nečekané příležitosti. Především velká scéna a skvělé vedení J. A Pitínského v BABIČCE. Jaké to bylo? „Neskutečné,“ hlesne. V Národním divadle pak následoval KONEC MASOPUSTU, v němž hrála s celým svým druhým ročníkem DAMU. A pak přišel další záskok, role Niny Zarečné v Čechovově RACKOVI – postava, o které sní snad každá mladá herečka. S pobavením zjišťuje, že celou dosavadní kariéru ji provázejí záskoky, ale víc než skvělé. V Divadle Bez zábradlí teď hraje v představení DVAKRÁT WOODY ALLEN a v Městském divadle Kladno ji můžeme vidět v jedné z hlavních rolí hry LETNÍ BYT od Carla Goldoniho. Díky věku a křehkému zjevu dostává většinou mladistvé úkoly. V LETNÍM BYTĚ je její Giacinta něžnou milovnicí.
Herecký rejstřík se snaží rozšiřovat a obohacovat. „K tomu nás ve škole hodně vedli. V klauzurních pracích jsem si zkusila Antigonu i bezdomovkyni, a moc mě to bavilo. Skřípalo mi to s Lady Macbeth. K ní potřebuju ještě spoustu hereckých a životních zkušeností.“ Ví, že ať jí cokoliv přijde do cesty, je třeba se tomu postavit, nebát se, věřit si, a ani sama před sebou se nevymlouvat.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě....

Marie Kulijevyčová

XANTYPA 1/14 - výběr z článků

Zpěvák a herec Adam Mišík

Zpěvák a herec Adam Mišík

Adam už není jen synem slavného otce – legendy českého bigbítu Vladimíra Mišíka. Jednak se rozvíjí jeho herecká kariéra a nedávno se mu jako zpěvákovi dostalo ocenění Objev roku v Českém slavíkovi.

Fyzik Walter Kohn

Fyzik Walter Kohn

Nejcitovanější článek v oboru fyzika nenapsal Albert Einstein, Niels Bohr či Richard Feynman, ale Walter Kohn, profesor, jehož rodina pochází z jižní Moravy a z Haliče. Za svůj objev dostal roku 1998 Nobelovou cenu za chemii. Proč se nezapsal do všeobecného povědomí? Rozhovor napoví…

Průšvihy Lubomíra Brabce

Průšvihy Lubomíra Brabce

Lubomír Brabec je hvězda naší hudební scény, slavný kytarista, který na první pohled vrší jeden úspěch na druhý. Aspoň tak o něm referují média. Ta píší nejen o jeho umělecké práci, ale také o jeho koníčcích. Miluje totiž sporty, kterým se dnes říká adrenalinové. Věnuje se kanoistice, horolezectví, jachtingu, jízdě na koni, canyoningu, navštěvuje extrémní kouty země, třeba Antarktidu. Právě jeho koníčky se mu ovšem několikrát staly málem osudnými. Mohly ho připravit o život nebo – „jen“ – o zdraví. Sám Lubomír věří na osud, myslí si, že události v lidském životě se nedějí jenom tak náhodou, že mají svou logiku a že bez jedné by nebylo druhé. Jeho osud, jak říká, jsou Šumava i Antarktida, hudba i sport.

Cadí-Moixeró

Cadí-Moixeró

„Chceš se stát na jeden den pastevcem?“ Proč ne, říkám si, když jsem na internetu objevila tuhle nabídku. Mohl by to být dobrý začátek pro poznávání kraje, který se stal ve středověku útočištěm katarů a o pár století později tolik učaroval Picassovi.

Banát

Banát

„Země česká bude příští válkou rozdrobena a pohlcena. Potom my, osídlenci z Banátu, se vrátíme, zemi znovu zřídíme a zaplníme ji novým a lepším národem.“ Tak prý odpovídali lidé zlákaní vidinou lepšího živobytí v Rumunsku sousedům, kteří je ve dvacátých letech 19. století zrazovali od vystěhování ze zemí Koruny české do Uherska.
Přestože země česká dnes není rozdrobena ani pohlcena, mnoho krajanů se do Čech vrací. Táhne je sem stejná vidina, jaká je před téměř dvěma sty lety lákala do Banátu. Vidina lepšího živobytí.

Silvio Berlusconi pár centimetrů nad propastí

Za dvacet let, co působí v nejvyšších patrech italské politiky, jsme jeho pádů zažili několik. Donedávna se mu dařilo vracet se na výsluní, znovu a znovu, až to vypadalo, že nejen kočka, ale i Silvio Berlusconi má sedm životů. Hlasování z 27. listopadu 2013, jímž ho italští senátoři vyloučili ze svých řad, je přesto důležitým mezníkem. Po bezmála dvaceti letech přišel Berlusconi o parlamentní křeslo (napřed v dolní komoře, od letošního února pak v té horní) a dostal se do prekérní, ba vysoce rizikové pozice řadového občana.

Rok Zemana

Česká politika se mění. Žijeme v centru té proměny, těžko ji tedy můžeme uchopit a popsat. Za padesát let to bude snazší, ale už se nás to nebude týkat. Někteří odborníci tvrdí, že se v Česku potichu změnil režim. Nedávno to napsal politolog a za komunistů signatář Charty 77 Bohumil Doležal. – Máme za sebou náročný rok, jehož vyznění není jednoznačné. Vládne nespokojenost, lidé jsou rozčarováni, čekali po roce 1989 něco lepšího.

Co se děje… v New Yorku

V newyorském divadle Rattlestick mají na programu hru JAK SI UDĚLAT PŘÁTELE A PAK JE ZABÍT. Autorky Halley Feiffer a Jenny Allen vyprávějí v komediálním příběhu o těžkostech a bolestech ženského života. Postavy se na jevišti opíjejí, křičí na sebe a ničí sebe i své okolí.

Co se děje... v Londýně

Anglická herečka Judi Denchová je v českých zemích patrně známější svou účastí na karlovarském festivalu než svými rolemi. K těm teď přidala zralou sedmdesátnici Philomenu (stejnojmenný film, režie Stephen Friers), původem z Irska. Ta coby svobodná matka přišla o čtyřletého syna. Katolické jeptišky mu podle praxe převládající v Irsku ještě v 50. letech 20. století našly náhradní rodinu. S pomocí bývalého zpravodaje BBC Martina Sixsmithe (autor literární předlohy, ve filmu ztvárněný Steveme Cooganem) po něm začne pátrat. „Denchová je jako vždy naprosto výjimečná, citovou bolest své postavy ztvárňuje s důstojností. A herecká dvojice Denchová-Coogan ví přesně, kdy příběh vtipně odlehčit – třeba když si oddaná katolička Philomena s potěšením libuje ve výrazech jako ‚poštěváček‘ nebo ‚píchání‘, napsaly londýnské Timesy a recenzi doprovodily pěti hvězdičkami.

Co se děje… v Paříži

Paříž má nové muzeum! Musée l’Art Ludique (Hravé muzeum) otevřelo 16. října 2013 své brány všem nadšencům a obdivovatelům animovaného filmu, komiksu a počítačových her. Jeho první výstava je poctou studiu Pixar, jednomu z nejoblíbenějších a nejprogresivnějších amerických filmových studií, z jehož dílen vyšly populární snímky PŘÍBĚH HRAČEK či HLEDÁ SE NEMO. Expozice PIXAR, 25 LET ANIMACE, představená poprvé v roce 2006 v newyorském Muzeu moderního umění, zahrnuje na pět set artefaktů, návrhů, studií animovaných postav i dekorací, obrázkových scénářů, figurek či plastik z nejslavnějších pixarovských filmů, mezi něž – kromě výše jmenovaných – patří i RATATOUILLE, ÚŽASŇÁKOVI či VALL-I. Imaginativní svět animovaných filmů si mohou návštěvníci prohlédnout do 2. března 2014.

Osobnosti - výběr z článků

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 1/14

XANTYPA Číslo 1/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne