Fyzik Walter Kohn

Byl jsem malinký hráč ve velké hře

Nejcitovanější článek v oboru fyzika nenapsal Albert Einstein, Niels Bohr či Richard Feynman, ale Walter Kohn, profesor, jehož rodina pochází z jižní Moravy a z Haliče. Za svůj objev dostal roku 1998 Nobelovou cenu za chemii. Proč se nezapsal do všeobecného povědomí? Rozhovor napoví…

Kohn

Otec Waltera Kohna se narodil v Hodoníně, matka v Brodech (dnes leží v ukrajinské části Haliče). Rodina žila v Hodoníně, ještě před první světovou válkou se však přestěhovala do Vídně, kde se Walter Kohn 9. března roku 1923 narodil. Po připojení Rakouska k Velkoněmecké říši (březen 1938) ho rodiče v srpnu 1939 poslali do Anglie. Sami zahynuli za druhé světové války, během holocaustu. Z Anglie byl Walter Kohn po vypuknutí bitvy o Británii deportován do Kanady spolu s ostatními občany nepřátelských zemí, neboť se Britové obávali špionů, kteří by se mohli vydávat za uprchlíky. V Kanadě studoval matematiku a fyziku. Přivydělával si hledáním zlata. Přestože jeho otec byl pacifista, rozhodl se čelit nacistickému zlu silou a dobrovolně narukoval ke kanadské pěchotě, na frontu však odvelen nebyl.
Po válce studoval na Harvardu a u Nielse Bohra v Kodani. Spolupracoval s Robertem Oppenheimerem, jedním z „otců atomové bomby.“ Nobelovu cenu získal za to, že zjednodušil kvantově chemické výpočty natolik, aby je bylo možné už v 60. letech prakticky použít. Článek, v němž spolu s L. J. Shamem publikoval rovnice, pomocí nichž lze zjednodušené výpočty provést, se stal nejcitovanější prací ve fyzice za uplynulých sto let.
Profesor Kohn působí na Kalifornské univerzitě, jejíž vedení se od konce 70. let marně snaží přesvědčit, aby se škola přestala podílet na vývoji jaderných zbraní. V Praze přednášel na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Po přednášce poskytl rozhovor pro Xantypu.

Seznámit širokou veřejnost s vašimi objevy je obtížné. Možná je to problém špičkového fyzikálního výzkumu jako celku. Nepředstavuje to nebezpečí pro budoucnost? Jenom málo lidí rozumí novým objevům, vědci jsou stále izolovanější od zbytku populace…
Ano, mohlo by to být velmi nebezpečné. Setkávám se s tím i u své práce. Když přednáším pro širší obecenstvo, snažím se s tím vyrovnat tak, že z našich výsledků vyberu závěry, které jsou co nejméně technické, a vždy je formuluji tak, aby jim průměrný člověk rozuměl a měl z nich něco užitečného – před naším objevem mohli chemici vypočítat chování molekul, které neobsahovaly více než dvacet elektronů. Pokud využijí naše výsledky, mohou provádět účinné výpočty pro molekuly obsahující až tři tisíce elektronů. To má velký význam například pro vývoj léčiv. Farmaceutický průmysl o to měl velký zájem. I přetechnizované výzkumy musejí být vyjádřeny slovy, kterým bude veřejnost rozumět.

A jak popisujete svůj nobelovský výzkum jako takový? Právě jste odpověděl na otázku: „K čemu to je dobré?“ Mezi vědci, připusťme, nepopulární. Ale podstata vašeho objevu zůstala skryta. Jak ji srozumitelně podat?
Já to nedělám. Jak chcete široké veřejnosti přitažlivě popsat simultánní řešení třídimenzionálních parciálních diferenciálních rovnic? Nepokouším se o to.

Vzniká tak paradox. Vaše články jsou nejcitovanější ve fyzice a chemii za poslední století, v odborných časopisech jste zmiňován častěji než Einstein či Feynman, ale populárně-vědecké příspěvky o vás mlčí, přestože vaše práce pomohla tisícům výzkumníků v mnoha odvětvích…
To je problém. Jestli máte nějaký dobrý nápad, jak to změnit, dejte mi vědět a já ho použiji. Popisuji to na těch elektronech, 20 : 3000.

Před druhou světovou válkou byla Evropa na špičce fyzikálního výzkumu. Mnoho vědců však prchlo před nacisty do USA, kde vzniklo nové vedoucí centrum. Neztratila tak Evropa kvůli válce své vedoucí postavení?
Situace je složitější, než jak jste ji popsal, ale je to velmi blízko pravdě.

Může Evropa nabýt ztraceného významu?
V porovnání s velmi smutnou situací po válce, kdy bylo mnoho zemí zničených, se již podařilo mnohé napravit. Řekněme, že výzkum v Evropě se od války z 80 až 90 procent vzpamatoval a během několika desetiletí se úplně zotaví. Jenomže to bude jiný svět než před válkou, bude to svět se silnou Čínou.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě....

Ivan Větvička

XANTYPA 1/14 - výběr z článků

Zpěvák a herec Adam Mišík

Zpěvák a herec Adam Mišík

Adam už není jen synem slavného otce – legendy českého bigbítu Vladimíra Mišíka. Jednak se rozvíjí jeho herecká kariéra a nedávno se mu jako zpěvákovi dostalo ocenění Objev roku v Českém slavíkovi.

Průšvihy Lubomíra Brabce

Průšvihy Lubomíra Brabce

Lubomír Brabec je hvězda naší hudební scény, slavný kytarista, který na první pohled vrší jeden úspěch na druhý. Aspoň tak o něm referují média. Ta píší nejen o jeho umělecké práci, ale také o jeho koníčcích. Miluje totiž sporty, kterým se dnes říká adrenalinové. Věnuje se kanoistice, horolezectví, jachtingu, jízdě na koni, canyoningu, navštěvuje extrémní kouty země, třeba Antarktidu. Právě jeho koníčky se mu ovšem několikrát staly málem osudnými. Mohly ho připravit o život nebo – „jen“ – o zdraví. Sám Lubomír věří na osud, myslí si, že události v lidském životě se nedějí jenom tak náhodou, že mají svou logiku a že bez jedné by nebylo druhé. Jeho osud, jak říká, jsou Šumava i Antarktida, hudba i sport.

Cadí-Moixeró

Cadí-Moixeró

„Chceš se stát na jeden den pastevcem?“ Proč ne, říkám si, když jsem na internetu objevila tuhle nabídku. Mohl by to být dobrý začátek pro poznávání kraje, který se stal ve středověku útočištěm katarů a o pár století později tolik učaroval Picassovi.

Herečka  Eva Josefíková

Herečka Eva Josefíková

Křehká, něžná, subtilní introvertka? Ani omylem! Rázná, někdy tvrdohlavá tmavovláska si jde za svým cílem. Eva Josefíková se herectví věnuje už od doby, kdy ještě chodila do uherskohradišťské základní umělecké školy, ale sotva mohla tušit, že se jednou ocitne na scéně velkého divadla a na filmovém plátně.

Banát

Banát

„Země česká bude příští válkou rozdrobena a pohlcena. Potom my, osídlenci z Banátu, se vrátíme, zemi znovu zřídíme a zaplníme ji novým a lepším národem.“ Tak prý odpovídali lidé zlákaní vidinou lepšího živobytí v Rumunsku sousedům, kteří je ve dvacátých letech 19. století zrazovali od vystěhování ze zemí Koruny české do Uherska.
Přestože země česká dnes není rozdrobena ani pohlcena, mnoho krajanů se do Čech vrací. Táhne je sem stejná vidina, jaká je před téměř dvěma sty lety lákala do Banátu. Vidina lepšího živobytí.

Silvio Berlusconi pár centimetrů nad propastí

Za dvacet let, co působí v nejvyšších patrech italské politiky, jsme jeho pádů zažili několik. Donedávna se mu dařilo vracet se na výsluní, znovu a znovu, až to vypadalo, že nejen kočka, ale i Silvio Berlusconi má sedm životů. Hlasování z 27. listopadu 2013, jímž ho italští senátoři vyloučili ze svých řad, je přesto důležitým mezníkem. Po bezmála dvaceti letech přišel Berlusconi o parlamentní křeslo (napřed v dolní komoře, od letošního února pak v té horní) a dostal se do prekérní, ba vysoce rizikové pozice řadového občana.

Rok Zemana

Česká politika se mění. Žijeme v centru té proměny, těžko ji tedy můžeme uchopit a popsat. Za padesát let to bude snazší, ale už se nás to nebude týkat. Někteří odborníci tvrdí, že se v Česku potichu změnil režim. Nedávno to napsal politolog a za komunistů signatář Charty 77 Bohumil Doležal. – Máme za sebou náročný rok, jehož vyznění není jednoznačné. Vládne nespokojenost, lidé jsou rozčarováni, čekali po roce 1989 něco lepšího.

Co se děje… v New Yorku

V newyorském divadle Rattlestick mají na programu hru JAK SI UDĚLAT PŘÁTELE A PAK JE ZABÍT. Autorky Halley Feiffer a Jenny Allen vyprávějí v komediálním příběhu o těžkostech a bolestech ženského života. Postavy se na jevišti opíjejí, křičí na sebe a ničí sebe i své okolí.

Co se děje... v Londýně

Anglická herečka Judi Denchová je v českých zemích patrně známější svou účastí na karlovarském festivalu než svými rolemi. K těm teď přidala zralou sedmdesátnici Philomenu (stejnojmenný film, režie Stephen Friers), původem z Irska. Ta coby svobodná matka přišla o čtyřletého syna. Katolické jeptišky mu podle praxe převládající v Irsku ještě v 50. letech 20. století našly náhradní rodinu. S pomocí bývalého zpravodaje BBC Martina Sixsmithe (autor literární předlohy, ve filmu ztvárněný Steveme Cooganem) po něm začne pátrat. „Denchová je jako vždy naprosto výjimečná, citovou bolest své postavy ztvárňuje s důstojností. A herecká dvojice Denchová-Coogan ví přesně, kdy příběh vtipně odlehčit – třeba když si oddaná katolička Philomena s potěšením libuje ve výrazech jako ‚poštěváček‘ nebo ‚píchání‘, napsaly londýnské Timesy a recenzi doprovodily pěti hvězdičkami.

Co se děje… v Paříži

Paříž má nové muzeum! Musée l’Art Ludique (Hravé muzeum) otevřelo 16. října 2013 své brány všem nadšencům a obdivovatelům animovaného filmu, komiksu a počítačových her. Jeho první výstava je poctou studiu Pixar, jednomu z nejoblíbenějších a nejprogresivnějších amerických filmových studií, z jehož dílen vyšly populární snímky PŘÍBĚH HRAČEK či HLEDÁ SE NEMO. Expozice PIXAR, 25 LET ANIMACE, představená poprvé v roce 2006 v newyorském Muzeu moderního umění, zahrnuje na pět set artefaktů, návrhů, studií animovaných postav i dekorací, obrázkových scénářů, figurek či plastik z nejslavnějších pixarovských filmů, mezi něž – kromě výše jmenovaných – patří i RATATOUILLE, ÚŽASŇÁKOVI či VALL-I. Imaginativní svět animovaných filmů si mohou návštěvníci prohlédnout do 2. března 2014.

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 1/14

XANTYPA Číslo 1/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne