Herečka Sigourney Weaver

Sexuální symbol pro myslícího muže

Ve finále proslulého kosmického hororu VETŘELEC astronautka Ellen Ripley uteče do záchranného modulu. Obluda však pronikne za ní a schová se v jeho zařízení. Během rozhodujícího střetnutí se hrdinka nasouká do skafandru, pevně se připoutá a na dálku otevře dveře. Vetřelec, vysátý podtlakem, se v nich zachytí jako obrovité klíště. Ellen ho vyrazí ven střelou z harpuny, stále však nemá definitivně vyhráno. Vraždící organismus se drží motorů, duchapřítomná žena je ale spustí na plný tah.
 

hsdKdyž se tato strhující scéna natáčela, Sigourney Weaver nemohla tušit, že právě VETŘELEC odstartuje její pozoruhodnou filmovou kariéru. „V mládí jsem měla těžké ‚depky‘ z toho, jak vypadám. Byla jsem vyčouhlé monstrum s pletí jako cár papíru. Měla jsem velké oči a mrňavý nos. Byla jsem taková ta holčička, co se nikam moc nedere a je vděčná za přízeň takzvaných vůdců party. Zkrátka úplný opak Ripley z VETŘELCE,“ prozradila herečka, které bude v říjnu už jednašedesát.
Svůj zralý sex-appeal potvrzuje v komedii ZASE ONA! (2010), která do našich kin vstoupí letos v listopadu. Mladá hrdinka této úsměvné romance pozná v nastávající svého bratra bývalou spolužačku ze střední školy, která ji bezohledně šikanovala. A z dívčiny energické tety, kterou hraje právě Weaver, se navíc vyklube sokyně její matky. Rozjedou se ženské intriky v nejrůznějších podobách…
Jedna z nejpopulárnějších hollywoodských stálic vypadá na fotkách o dobrých deset let mladší, navzdory tomu, že celý život odmítá plastické operace. „Omlazující zákroky chápu, ale sama je absolvovat nechci. Mám dva velké vzory, které mě utvrzují v tom, že nejsou nutné. Moje maminka, bývalá herečka a dnes už stará paní, je pořád neuvěřitelně silná. A je dokonce i sexy, ačkoli za svůj život neměla jediný lifting. Za druhou takovou ženu považuji herečku Jessicu Tandy. Ta se klidně ještě v pětaosmdesáti svlékla před kamerou a za svou postavu se přitom vůbec nemusela stydět,“ uvedla v rozhovoru z přelomu milénia.

Jak nezapadnout v davu
Susan Alexandra Weaver se narodila 8. října 1949 v New Yorku. Její matka Elizabeth Inglis (1913 – 2007) pocházela z Velké Británie a byla divadelní herečkou. Účinkovala i v několika filmech, třeba v Hitchcockově klasice TŘICET DEVĚT STUPŇŮ (1935). Otec Sylvester „Pat“ Weaver (1908 – 2002) byl televizním producentem a v padesátých letech zastával místo prezidenta společnosti NBC.
„Chtěla jsem být novinářkou, tohle povolání je mi velice blízké. Dostáváte se k příběhům, které máte převyprávět – tak poctivě a vzrušivě, jak to svedete. Vždycky jsem hrála divadlo a bavilo mě to. A náhle, když jsem se měla rozhodnout, co chci, rozhodla jsem se, že se nerozhodnu. Přihlásila jsem se na dramatickou školu, jen abych to rozhodování oddálila. Uvažovala jsem o tom, že budu učit angličtinu, že budu spisovatelkou. U zkoušek mi ale řekli, že nemám talent a že kariéru nikdy neudělám. Tak jsem se této možnosti vzdala a byla rozhodnuta pracovat třeba někde v bance,“ zavzpomínala Sigourney v rozhovoru pro časopis Týden.
Zmíněné interview vzniklo v polovině devadesátých let, kdy u nás natáčela moderní verzi pohádky o Sněhurce. O Praze nešetřila chválou: „Navštívila jsem tu několik jazzových klubů a slyšela třeba Originální pražský synkopický orchestr. Moc se mi líbil. Přesně napodobují americký styl z dvacátých a třicátých let. Musela jsem se štípnout, jestli je to pravda. Byla to hudba mých rodičů a zněla úžasně.“
Díky výbornému rodinnému zázemí navštěvovala prominentní dívčí školu v Connecticutu. Její křestní jméno jí tehdy připadalo příliš fádní. Navíc údajně záviděla bratrovi, kterého rodiče pojmenovali Trajan podle římského císaře. Ve čtrnácti si proto změnila jméno na Sigourney, což je jedna z postav slavného Fitzgeraldova románu VELKÝ GATSBY. „Teď si říkám, co mě to tenkrát popadlo,“ divila se po letech. „Dneska mi říkají Siggy. Ale chtěla jsem se prostě jmenovat jinak než Susie nebo Sue – to jsou taková jména mladých dam ze společnosti. I když herečkou jsem nikdy být nechtěla – už v jedenácti jsem totiž byla stejně vyčouhlá, jako jsem dnes. Bylo to trapné, ale aspoň jsem si zvykla na to být jiná a nezapadnout v davu. Později se mi to dost hodilo, protože všechny moje filmové postavy také tak nějak přečuhují,“ dodala herečka s nadprůměrnou výškou 180 centimetrů.
Během studií angličtiny a literatury na Stanfordově univerzitě se vydala na turné s kočovnou divadelní společností. Vzhledem ke svým židovským kořenům strávila rok v Izraeli, kde dokonce pracovala v kibucu. Po návratu do USA studovala dramatická umění na prestižní univerzitě Yale. Po jejím absolvování začala hrát divadlo. Úspěch prý měla ve hře MARCO POLO ZPÍVÁ SÓLO, v níž budoucí představitelka Ellen Ripley hrála astronautku.
Před kamerou se poprvé mihla v Allenově satirickém panoptiku ANNIE HALLOVÁ (1977) o intimních pletkách manhattanských intelektuálů. Jako bezejmenná dívka postávala ve frontě před kinem a její kratičké vystoupení (anglicky zvané „cameo“) trvalo pouhých šest vteřin.

Souboje s vetřelci
„Prostě se rozhodli, že bude zajímavější, když hrdinou bude někdo naprosto neočekávaný – třeba ženská,“ zavzpomínala na legendární horor VETŘELEC (1979), v němž jako jediná přežila řádění nezničitelné příšery s kovovými zuby a žíravinou místo krve. „Stála jsem tam jako slečna Nikdo a vykládala slavnému Ridleymu Scottovi, co si o tom scénáři myslím. Člověk, který měl na starosti casting, jenom vrtěl hlavou. Já tenkrát hrála divadlo a do nějaké sci-fi se mi vůbec nechtělo. Takže jsem tu roli dostala spíš díky svému nezájmu,“ upřesnila Weaver.
Pokračování VETŘELCE znamenají výjimku z nepsaného pravidla o sporné kvalitě dalších dílů vydařeného originálu. Jsou podobně vynalézavá jako úvodní příběh, každé z nich má odlišnou dějovou strukturu i svébytnou výtvarnost. Napínavý film VETŘELCI (1986) natočil James Cameron, autor pozdějších megahitů TITANIC a AVATAR. Ellen Ripley v něm figuruje jako poradkyně mariňáckého komanda, vyslaného do zničené mimozemské kolonie. Děj připomíná válečné drama: vetřelci útočí v celých hejnech, jezdí tu obrněná vozidla, hrdinka (jejíž ztvárnění znamenalo pro Weaver první oscarovou nominaci) je při závěrečném souboji zaklíněna v mechanickém nakladači.
Zcela jinak byl stylizován VETŘELEC 3 (1992), který jako svůj debut realizoval jiný pozdější hitmaker – David Fincher. Odehrával se na vzdálené trestanecké kolonii, jež se podobala středověkému klášteru z románu i filmu JMÉNO RŮŽE. Ripley tu kromě zákeřného monstra čelila i neukojeným desperátům a byla dohola ostříhaná. „Mně se to vlastně líbilo. Bylo to osvobozující, strohé a jednoduché. Do šoku jsem tím ale málem přivedla svou dceru Charlottu. Ráda si s mými vlasy hrála,“ podotkla Weaver ohledně své vizáže.
Ve čtvrtém dobrodružství VETŘELEC: VZKŘÍŠENÍ (1997) byla Ripley naklonovaná. Jeho autor, francouzský filmař Jean-Pierre Jeunet, tu nezapřel svůj sklon k bizarnostem: jednou z klíčových postav je trpaslík, robot se vyklube z křehké černovlásky (Winona Ryder). „Obě jsme byly sebevědomé, tvrdé, někdy přímočaré. Ripley je bojovnice. Já taky musím pořád svádět boj o přežití, třeba v Hollywoodu. Přes mrtvoly bych však nikdy nešla. Asi mě dost změnila má dcera,“ zauvažovala Weaver v souvislosti se svou nejslavnější postavou.
 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě ........

Jan Foll

XANTYPA 10/10 - výběr z článků

NA NÁVŠTĚVĚ V LIBYI

NA NÁVŠTĚVĚ V LIBYI

Naše cesta libyjskou pouští se pomalu chýlí ke konci. Zastavujeme se v Zuejle, v domě našeho průvodce. Je to starší pán, již v důchodu. Kdysi pracoval u policie a nyní si se synem přivydělává doprovázením turistů přes Saharu. Tak dobře jako on nezná poušť snad nikdo. Dali jsme mu přezdívku Vodovod, protože si z trubky ke sprše vyrobil osobitou hůl.
 

Soutěž National Geographic Channel o EXPEDICI DO AFRIKY!

Soutěž National Geographic Channel o EXPEDICI DO AFRIKY!

U příležitosti uvedení dokumentu Velké migrace, který bude ve vysílání stanice od 7. listopadu, přichází NGC s exkluzivní soutěží!Nezmeškejte příležitost zažít strhující podívanou v africké divočině na vlastní oči!Co týden, to nová otázka a nová šance na výhru!Hlavní cenou je týdenní zájezd do Keni na pozorování migrace zvířat v Národním Parku Masai Mara.Výherce cen losujeme každý týden. Neváhejte a zapojte se.

Český freestyle bere svět útokem!

Český freestyle bere svět útokem!

Časy, kdy v české kotlině většina lidí ani nevěděla, co freestyle znamená, jsou už dávno pryč. Ba naopak, o tom, že má naše malá země na freestylové mapě světa pevné místo, již není pochyb. Vedle mediálně známých borců typu skikrosaře Tomáše Krause nebo motokrosaře Petra Kuchaře se můžeme pochlubit také sedminásobným mistrem světa ve footbagu, mistrem Evropy v joju, vicemistrem Evropy ve freestyle frisbee nebo třeba elitními hráči freestyle fotbalu!
 

Fotografka Pattie Boyd

Fotografka Pattie Boyd

V šedesátých letech byla jednou z nejznámějších světových modelek, dvě desetiletí poté múzou dvou hudebních géniů – George Harrisona a Erica Claptona. Oba si vzala, oba tahala z průšvihů, s oběma se rozvedla. Přesto se vzpomínkám na život s nimi nebrání a momentálně svět brázdí s výstavou pozoruhodných snímků, které její muže představují tak, jak je dosud poznal jen málokdo.
 

Několik životů Erazima Koháka

Několik životů Erazima Koháka

Profesor Erazim Kohák žije v Praze už dvacet let, předtím strávil dlouhý čas v Americe. Když mu bylo čtrnáct let uprchl s rodiči za dramatických okolností z Československa. Celý život – a nebyl zrovna snadný – ho provázela touha být užitečný. Protože jeho životní cesta několikrát prudce změnila směr, musel jako filosof hledat odpovědi na provokující otázky, aby zůstal věrný sám sobě. 

ABECEDA 10/10

ABECEDA 10/10

Dvacet osm písmen, dvacet osm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěr – jaká je vlastně zpovídaná osobnost – si totiž děláte sami.

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Říjen 2010
Slunce vstupuje do znamení Vah 23. září v 5.10 SELČ a setrvá v něm do 23. října 14.35 hod. Čeká nás poklidnější měsíc, kdy můžeme nabrat dech pro pozdější napjaté konstelace. Komunální a senátní volby v polovině října se těžko budou moci měřit s dramatičností květnových parlamentních. Zvýšené opatrnosti je třeba 3. – 5., 8. a 22. 10. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad.
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 10/10

Dekadence Now!
Galerie Rudolfinum
30. 9. 2010 – 2. 1. 2011
Dlouho očekávaná výstava DECADENCE NOW!, která byla ještě nedávno ohrožena nejistotami v Galerii Rudolfinum, je tady. Projekt je tematicky veden fenoménem dekadence v oblasti současného vizuálního umění. Pojem dekadence je vnímán natolik obecně i mimo rámec umění, že je možné s ním dále metodologicky pracovat a vytvářet nové souvislosti. Dekadentní umění je vyhrocené, přesahuje míru obecně přijatelného, provokativně bourá ta nejcitlivější tabu. V současném umění je dekadence opět aktuálním tématem souvisejícím s krizí civilizace, pocitem bezmoci a ztrátou víry. Od 70. let 20. století můžeme sledovat kontinuální snahu pracovat s typicky dekadentní tematikou u celé řady umělců, k nimž patří Cindy Sherman, Robert Mapplethorpe, Damien Hirst, Zhang Peng, Keith Haring, Andres Serrano, Gottfried Helnwein a další. Jde o mezinárodní přehlídku, která je řazena do několika částí. Ty jsou definovány jako určité limitní situace – Krajnost sebe: Bolest, Krajnost těla: Sex, Krajnost krásy: Pop, Krajnost mysli: Šílenství, Krajnost života: Smrt. Vedle hvězdných jmen jako Matthew Barney, Jeff Koons, Joel Peter Witkin se objeví i česká jména – například Josef Bolf a Ivan Pinkava.
 

TIPY ROCK & POP 10/10

Iron Maiden: The Final Frontier
Když se v roce 2000 znovu dala dohromady klasická sestava heavymetalových pionýrů, uvítala své věrné výborným albem BRAVE NEW WORLD, jímž dokonale uspokojila dávné příznivce, ale zároveň naznačila, kudy by se chtěla ubírat do budoucna. Další dva pokusy (DANCE OF DEATH, 2003 a A MATTER OF LIFE AND DETH, 2006) byly spíš opatrné krůčky – jeden vpřed, druhý zas zpátky. Až jejich letošní (už patnácté) studiové album je zřejmým pokusem překročit (místy spíš obkročit) vlastní stín. Iron Maiden jej nahrávali v legendárním studiu Compass Point na Bahamách. Snad i to přispělo k tomu, že se jim podařilo velmi dobře vyvážit klasický metalový nápřah a zároveň sofistikovanější aranžmá i projev, který přece jen víc přísluší k jejich věku. Zejména první polovina alba je opravdu znamenitá a Bruce Dickinson a spol. dokládají, že i tento velmi konzervativní žánr může oslovit i jiné publikum než to „odžínované“.
 

TIPY KNIHY 10/10

ZEPTEJ SE TÁTY
JAN BALABÁN
(Host, Brno)
Nestává se často, aby autor dopsal knihu, kde je existenciální téma lidské konečnosti tak osobní, naléhavé, a aby před jejím vydáním nečekaně zemřel. Osou celého příběhu je otcova smrt. Jan Balabán psal román tři roky a zemřel šest let po otcově odchodu, na den přesně. Už sám titul ZEPTEJ SE TÁTY připomíná všem, kdo jsme někoho ztratili, že už nikdy se nám nenaskytne chvíle, kdy jsme se mohli a měli zeptat. Ale Balabán se ptá, naléhavě a bolestně, neboť pozdě. Otec, uznávaný nefrolog žil v těžké době čestně, a přesto: vyskytlo se tajemné obvinění, vina téměř kafkovská, která otce pronásledovala až do smrti – neměl možnost poskytnout dialýzu všem, kdo ji potřebovali, přístrojů bylo méně než nemocných. Bývalý přítel, který ho pronásledoval, mu neodpustil ani na hřbitově. V románu jako by se nic převratného nedělo, ale zároveň nic není v klidu – ani ta zem. Hned z prvních vět víme, kde jsme: v kraji, který stále klesá, v podzemí dosedají stropy na podlahy po vyrubaném uhlí. A tam se odehrávají osudy rodiny, když se na začátku otec po iktu nevrací domů, ale s pomocí syna zpátky do své nemocnice jako pacient, a na konci je poslední setkání před smrtí – „okamžik, který by neměl skončit“. Jenomže nic jiného než okamžiky není a „okamžiky pořád trvají, to jenom my v nich nemůžeme pořád žít“. Do svého posledního románu jako by Balabán koncentroval svá základní životní témata: vážnost vztahu k životu a k tvorbě. Literatura mu byla sebezničujícím hledáním lidství. Doslova.
 

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/10

XANTYPA Číslo 10/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne