NA NÁVŠTĚVĚ V LIBYI

Naše cesta libyjskou pouští se pomalu chýlí ke konci. Zastavujeme se v Zuejle, v domě našeho průvodce. Je to starší pán, již v důchodu. Kdysi pracoval u policie a nyní si se synem přivydělává doprovázením turistů přes Saharu. Tak dobře jako on nezná poušť snad nikdo. Dali jsme mu přezdívku Vodovod, protože si z trubky ke sprše vyrobil osobitou hůl.
 

LibyeVodovod se vůči synovi choval diktátorsky, vymáhal si úctu, která náleží rodičům a starším. Ta je v Libyi respektována bez diskuse všemi. Syn musel často zatnout zuby, ale proti otci nikdy nic neřekl, přestože ten svých výsad daných věkem docela zneužíval.
Zaparkovali jsme u prostorné vilky a vešli do obývacího pokoje s televizí. Na stole se brzy objevil horký čas ochucený mátou a mandlemi. A také vejce s rajčaty, kulatý arabský chléb, jogurt a datle z pouštních oáz. Pohostinnost je zde téměř povinností.
Řidič naladil v televizi kanál s arabskými písněmi, ale záhy ho zase vypnul. Bylo vidět, že Vodovod těmto programům nehoví. Televizní klipy vznikají většinou v Libanonu, zemi, která je i díky početné křesťanské komunitě mnohem uvolněnější. Libye má slovo muslimská i v názvu republiky, takže zásady islámu jsou zde přísně dodržovány. Vzpomněla jsem si, jak mne Vodovod nechtěl pustit do mešity v Tmissahu. Tvrdil, že do ní mohou pouze muslimové, a já coby nevěřící ne. Řidič, mladší a modernějších názorů, mne však do ní doprovodil. Vodovod po mně pak vrhal zlé pohledy a skoro se mnou nemluvil.

Ženy za zdí
Za celou dobu našeho hodování jsme neviděli ani jedinou ženu. Moc jsem toužila poznat i ženskou část domu, která je od té mužské přísně oddělena. „Můžeš jít dozadu, ale sama. A vezmi si foťák, ale ať to Vodovod nevidí,“ pošeptal mi rychle řidič a já se nenápadně vytratila. Prošla jsem domkem do další místnosti, kde seděla asi třicetiletá žena s miminkem na klíně. Oděna byla do dlouhé žluté róby, na hlavě měla šátek podobné barvy. Ruce a nohy měla pomalovány henou. Musela být zručnou malířkou, květinové ornamenty byly vypracovány do nejmenších detailů. Vzpomněla jsem si na slova řidiče: „Když se žena pomaluje na nohách, je to pro muže vzkaz, že nemá zanedbávat manželské povinnosti.“ Nakonec jsem se setkala i s dalšími dcerami našeho průvodce. „Jaké je to v Evropě? Určitě lepší než tady,“ ptaly se zvědavě a já raději diplomaticky odvětila: „Jiné“. Naše světy se stěží dají porovnávat.
 

Celý článek si přečtete v příštím čísle Xantypy .....

Připravila Jana Chaloupková

XANTYPA 10/10 - výběr z článků

Soutěž National Geographic Channel o EXPEDICI DO AFRIKY!

Soutěž National Geographic Channel o EXPEDICI DO AFRIKY!

U příležitosti uvedení dokumentu Velké migrace, který bude ve vysílání stanice od 7. listopadu, přichází NGC s exkluzivní soutěží!Nezmeškejte příležitost zažít strhující podívanou v africké divočině na vlastní oči!Co týden, to nová otázka a nová šance na výhru!Hlavní cenou je týdenní zájezd do Keni na pozorování migrace zvířat v Národním Parku Masai Mara.Výherce cen losujeme každý týden. Neváhejte a zapojte se.

Český freestyle bere svět útokem!

Český freestyle bere svět útokem!

Časy, kdy v české kotlině většina lidí ani nevěděla, co freestyle znamená, jsou už dávno pryč. Ba naopak, o tom, že má naše malá země na freestylové mapě světa pevné místo, již není pochyb. Vedle mediálně známých borců typu skikrosaře Tomáše Krause nebo motokrosaře Petra Kuchaře se můžeme pochlubit také sedminásobným mistrem světa ve footbagu, mistrem Evropy v joju, vicemistrem Evropy ve freestyle frisbee nebo třeba elitními hráči freestyle fotbalu!
 

Fotografka Pattie Boyd

Fotografka Pattie Boyd

V šedesátých letech byla jednou z nejznámějších světových modelek, dvě desetiletí poté múzou dvou hudebních géniů – George Harrisona a Erica Claptona. Oba si vzala, oba tahala z průšvihů, s oběma se rozvedla. Přesto se vzpomínkám na život s nimi nebrání a momentálně svět brázdí s výstavou pozoruhodných snímků, které její muže představují tak, jak je dosud poznal jen málokdo.
 

Několik životů Erazima Koháka

Několik životů Erazima Koháka

Profesor Erazim Kohák žije v Praze už dvacet let, předtím strávil dlouhý čas v Americe. Když mu bylo čtrnáct let uprchl s rodiči za dramatických okolností z Československa. Celý život – a nebyl zrovna snadný – ho provázela touha být užitečný. Protože jeho životní cesta několikrát prudce změnila směr, musel jako filosof hledat odpovědi na provokující otázky, aby zůstal věrný sám sobě. 

ABECEDA 10/10

ABECEDA 10/10

Dvacet osm písmen, dvacet osm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěr – jaká je vlastně zpovídaná osobnost – si totiž děláte sami.

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Říjen 2010
Slunce vstupuje do znamení Vah 23. září v 5.10 SELČ a setrvá v něm do 23. října 14.35 hod. Čeká nás poklidnější měsíc, kdy můžeme nabrat dech pro pozdější napjaté konstelace. Komunální a senátní volby v polovině října se těžko budou moci měřit s dramatičností květnových parlamentních. Zvýšené opatrnosti je třeba 3. – 5., 8. a 22. 10. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad.
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 10/10

Dekadence Now!
Galerie Rudolfinum
30. 9. 2010 – 2. 1. 2011
Dlouho očekávaná výstava DECADENCE NOW!, která byla ještě nedávno ohrožena nejistotami v Galerii Rudolfinum, je tady. Projekt je tematicky veden fenoménem dekadence v oblasti současného vizuálního umění. Pojem dekadence je vnímán natolik obecně i mimo rámec umění, že je možné s ním dále metodologicky pracovat a vytvářet nové souvislosti. Dekadentní umění je vyhrocené, přesahuje míru obecně přijatelného, provokativně bourá ta nejcitlivější tabu. V současném umění je dekadence opět aktuálním tématem souvisejícím s krizí civilizace, pocitem bezmoci a ztrátou víry. Od 70. let 20. století můžeme sledovat kontinuální snahu pracovat s typicky dekadentní tematikou u celé řady umělců, k nimž patří Cindy Sherman, Robert Mapplethorpe, Damien Hirst, Zhang Peng, Keith Haring, Andres Serrano, Gottfried Helnwein a další. Jde o mezinárodní přehlídku, která je řazena do několika částí. Ty jsou definovány jako určité limitní situace – Krajnost sebe: Bolest, Krajnost těla: Sex, Krajnost krásy: Pop, Krajnost mysli: Šílenství, Krajnost života: Smrt. Vedle hvězdných jmen jako Matthew Barney, Jeff Koons, Joel Peter Witkin se objeví i česká jména – například Josef Bolf a Ivan Pinkava.
 

TIPY ROCK & POP 10/10

Iron Maiden: The Final Frontier
Když se v roce 2000 znovu dala dohromady klasická sestava heavymetalových pionýrů, uvítala své věrné výborným albem BRAVE NEW WORLD, jímž dokonale uspokojila dávné příznivce, ale zároveň naznačila, kudy by se chtěla ubírat do budoucna. Další dva pokusy (DANCE OF DEATH, 2003 a A MATTER OF LIFE AND DETH, 2006) byly spíš opatrné krůčky – jeden vpřed, druhý zas zpátky. Až jejich letošní (už patnácté) studiové album je zřejmým pokusem překročit (místy spíš obkročit) vlastní stín. Iron Maiden jej nahrávali v legendárním studiu Compass Point na Bahamách. Snad i to přispělo k tomu, že se jim podařilo velmi dobře vyvážit klasický metalový nápřah a zároveň sofistikovanější aranžmá i projev, který přece jen víc přísluší k jejich věku. Zejména první polovina alba je opravdu znamenitá a Bruce Dickinson a spol. dokládají, že i tento velmi konzervativní žánr může oslovit i jiné publikum než to „odžínované“.
 

TIPY KNIHY 10/10

ZEPTEJ SE TÁTY
JAN BALABÁN
(Host, Brno)
Nestává se často, aby autor dopsal knihu, kde je existenciální téma lidské konečnosti tak osobní, naléhavé, a aby před jejím vydáním nečekaně zemřel. Osou celého příběhu je otcova smrt. Jan Balabán psal román tři roky a zemřel šest let po otcově odchodu, na den přesně. Už sám titul ZEPTEJ SE TÁTY připomíná všem, kdo jsme někoho ztratili, že už nikdy se nám nenaskytne chvíle, kdy jsme se mohli a měli zeptat. Ale Balabán se ptá, naléhavě a bolestně, neboť pozdě. Otec, uznávaný nefrolog žil v těžké době čestně, a přesto: vyskytlo se tajemné obvinění, vina téměř kafkovská, která otce pronásledovala až do smrti – neměl možnost poskytnout dialýzu všem, kdo ji potřebovali, přístrojů bylo méně než nemocných. Bývalý přítel, který ho pronásledoval, mu neodpustil ani na hřbitově. V románu jako by se nic převratného nedělo, ale zároveň nic není v klidu – ani ta zem. Hned z prvních vět víme, kde jsme: v kraji, který stále klesá, v podzemí dosedají stropy na podlahy po vyrubaném uhlí. A tam se odehrávají osudy rodiny, když se na začátku otec po iktu nevrací domů, ale s pomocí syna zpátky do své nemocnice jako pacient, a na konci je poslední setkání před smrtí – „okamžik, který by neměl skončit“. Jenomže nic jiného než okamžiky není a „okamžiky pořád trvají, to jenom my v nich nemůžeme pořád žít“. Do svého posledního románu jako by Balabán koncentroval svá základní životní témata: vážnost vztahu k životu a k tvorbě. Literatura mu byla sebezničujícím hledáním lidství. Doslova.
 

TIPY KLASICKÁ HUDBA 10/10

NEKONVENČNÍ ŽIŽKOVSKÝ PODZIM
Praha 23. 9. – 18. 11. 2010
Violoncellista profesor Jiří Hošek je zakladatelem a uměleckým garantem hudebního festivalu NEKONVENČNÍ ŽIŽKOVSKÝ PODZIM, který už čtrnáct let připomíná a objevuje umělecké osobnosti s prokazatelným vztahem k Žižkovu a svěže mapuje osobitý žižkovský kolorit a kulturní rozvoj. Letos nabízí šestnáct koncertů v patnácti zajímavých místech, v říjnu vystoupí BELFIATO QUINTET ve Výtvarné škole Václava Hollara, v kostele sv. Prokopa zazpívá Pražský katedrální sbor premiéru HYMNU K SV. PROKOPU Zdeňka Pololáníka, poznáme vítěze PÍSŇOVÉ SOUTĚŽE BOHUSLAVA MARTINŮ, večer hitů Jaroslava Ježka doplní IN MEMORY J. J. Lukáše Sluky. Představení, které připomene slavného radu Vašátka – DEJTE MU ZAHRÁT, PANE INŠPEKTÓRE, se uskuteční v hotelu Ariston; koncert k státnímu svátku zve do Národního památníku na Vítkově Dvořákovou NOVOSVĚTSKOU.

Reportáže - výběr z článků

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kumbhaméla je spojení dvou sanskrtských slov kumbha a méla, přičemž KUMBH znamená džbán a MÉLA setkání. Pochází z dávné legendy, podle které bojovali bohové s démony o pohár nesmrtelnosti a kapky nektaru ukáply na čtyři místa na zemi, kde se čtyřikrát za dvanáct let konají poutě střídavě ve čtyřech městech. Letos to bylo od 15. ledna do 4. března v Iláhábádu na soutoku řek Gangy a Jamuny a podle odhadů se setkání zúčastnilo neuvěřitelných 150 milionů lidí. Jen v nejvýznamnější den, 4. února, se zde v posvátné řece vykoupalo 10 milionů věřících.

Korfu

Korfu

Korfu (Kerkyra), snad nejznámější z Jónských ostrovů, je oblíbeným cílem Řeků z pevniny i zahraničních turistů. Cestovní ruch tu zažívá svůj vrchol samozřejmě v létě, ale návštěvnost výrazně stoupá i během Velikonoc.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Marche

Marche

Když se na vyspělém a bohatém italském severu zeptáte na Marche, většina Italů zakroutí hlavou s podezíravým dotazem, zda máte na mysli onen do sebe uzavřený kraj, který ještě neprocitl ze středověku. Předsudky a povyšování, pomyslíte si. Jenže lepší ochranu si tento malebný kout Itálie nemůže přát…

Karneval v Nice

Karneval v Nice

Pokud chcete zažít nefalšované karnevalové veselí s velkolepými alegorickými vozy, extravagantními kostýmy a krásnými, spoře oděnými tanečnicemi, nemusíte kvůli tomu až do Brazílie. Show velice podobnou té jihoamerické, včetně strhujících rytmů samby, si můžete vychutnat i ve francouzské Nice.

Život na hranici dvou světů

Život na hranici dvou světů

O vztahu mezi Jižní Koreou a severním sousedem KLDR se mluví stále častěji. Vojenský konflikt mezi oběma zeměmi sice dosud nebyl uzavřen, od roku 1953 trvá příměří, ale došlo k zásadnímu posunu v politickém vývoji a další změny se očekávají. Jak vypadá život v korejské demilitarizované zóně?

Mont-Saint-Michel

Mont-Saint-Michel

Očekávání jsou vždy poněkud zrádná, přesto je těžké se jim zcela vyhnout. Jinak tomu nebylo ani ve Francii, když jsme se s přítelkyní vypravili z Paříže do Normandie k Mont-Saint-Michel, třetí nejnavštěvovanější památce země hned po Eiffelovce a katedrále Notre Dame, kam každoročně zavítá téměř milion návštěvníků.

V obyčejnosti je krása

V obyčejnosti je krása

Když se řekne Izrael, mnozí si pod dojmem titulků v médiích představí konflikt, raketové nálety, sebevražedné útoky. To všechno se občas děje, ale ve skutečnosti je to jen velmi úzká výseč reality. Je-li nějaká země, která se umí dlouhodobě efektivně bránit a dokázala – do určité, možné míry – porazit zlo terorismu, pak je to právě Izrael. Statisticky vzato nemáte v Izraeli větší šanci přijít k úhoně než třeba při dovolené v Paříži nebo Londýně a určitě se tam budete cítit bezpečně.

Návrat vlků do Česka

Návrat vlků do Česka

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/10

XANTYPA Číslo 10/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne