XANTYPA 10/11

Výtvarník Jiří Šuhájek

Výtvarník Jiří Šuhájek

Baví mě mnohotvárnost světa

Dotaz, do které sklenky chci nalít, mě dokonale vyvedl z konceptu. Jak vybrat, když je jedna hezčí než druhá? Nakonec jich na stole přede mnou stálo hned několik. Na návštěvě u sklářského výtvarníka a designéra Jiřího Šuhájka jde vlastně o samozřejmost.

Čokoláda

Čokoláda

Slavme sladký svátek

Dokáže ve vás již pouhá představa čokolády rozpouštějící se v ústech navodit pocit blaženosti? Bojujete ale současně se strachem ze ztráty linie? Pak si dopřejte alespoň čokoládovou koupel nebo se podívejte na film ČOKOLÁDA.

Herečka Judi Dench

Herečka Judi Dench

„Shakespeare mi vydělává na složenky“

Můžete za sebou mít stovky rozhovorů, ale když se ocitnete tváří v tvář skutečné hvězdě, cítíte se znovu jako elév. Přitom zbytečně. Judi Dench, vlastně Dame Judi Dench, je dáma s velkým D, šarmantní, vzdělaná. Taková, jakou ji známe z filmů (např. ČOKOLÁDA, OSTROVNÍ ZPRÁVY, ZAMILOVANÝ SHAKESPEARE, SHOW ZAČÍNÁ, KRÁLOVNA ALŽBĚTA aj.), a možná ještě s břitčím humorem, než jaký projevuje v bondovkách ve své asi nejslavnější roli M.

Atletka Zuzana Hejnová

Atletka Zuzana Hejnová

Maraton? I autem to je daleko!

Cesta vede z Nymburka doprostřed polabských močálů. Čekal bych tu vodníka nebo vzácné živočichy. Přesto se tu skrývá tréninkové středisko, kde jsem se sešel s překážkářkou Zuzanou Hejnovou. Dopoledne si natáhla Achillovu šlachu, a tak ji po obědě místo dráhy čekal lékař. Neztratila však dobrou náladu a rozhovor neodřekla.

O povaze věcí

Začnu tím nejčerstvějším, co mi provedly. Dávám přednost holicímu mýdlu před různými nádobkami, které na mě pod tlakem stříkají pěnu. K holicímu mýdlu potřebuji štětku, roztírání mýdla štětkou mi připadá obřadné.

Co se děje… v Hollywoodu...

Celovečerní dokument HIS WAY vypráví o legendárním producentovi a manažerovi Jerry Weintraubovi. Byl pořadatelem koncertů Elvise Presleyho, Franka Sinatry, Boba Dylana, Neila Diamonda a mnoha dalších hvězd. Byl rovněž producentem úspěšných snímků KARATE KID, DINER, NASHVILLE a především série OCEAN’S 11, 12, 13. Dohromady ho dovedly k vysněné nesmrtelné slávě, ke které patří i otištění rukou a chodidel do betonu před Graumanovým kinem v Hollywoodu. „Presley byl geniální muzikant. Nezajímalo ho, jak velkou šatnu bude mít k dispozici či jaké občerstvení bude mít připraveno za scénou. Staral se pouze o to, aby v sále nezůstalo žádné prázdné místo, a aby v prvních dvaceti řadách pod pódiem byli jen jeho fanoušci,“ vzpomíná v dokumentu na „božského“ Elvise Jerry Weintraub. „Říkal mi: ,Nedávej dopředu žádný VIP papaláše. Ty dej dozadu.‘ Přál si, aby vpředu byli jeho fanoušci, lidé, kteří si kupovali jeho desky a podporovali ho. Ti měli mít největší zážitek z živého koncertu.“

O čem se mluví… v New Yorku...

Kalendářní konec léta v Evropě pro několik nadcházejících měsíců přináší především ponurost, chlad a tmu, nakousávající stále větší kus večerů a odpolední. Vzdáleným světlem je až daleko na horizontu poezie Vánoc, ke které směřujeme bez utěšujících radovánek v mezidobí. Americký kontinent si se svými modernějšími dějinami proložil cestu podzimem radostnými milníky pro každý měsíc, kdy po zářijovém Labor Day, oficiálně ukončujícím letní sezonu, přichází v poslední říjnový den Halloween, svátek, kdy děti oblečené v kostýmech, obejdou několik bloků a získají od štědrých domácností zásobu sladkostí, které jim vystačí na několik dalších týdnů. A v listopadu následuje jeden z největších amerických svátků – Den díkůvzdání, umožňující rodinám rozstěhovaným po všech koutech rozlehlé země alespoň jednou za rok se sejít a při slavnostní večeři řešit dávno napáchaná nedorozumění a generační křivdy.

Co se děje… v Londýně...

Olympijský zápisník
Když jsem si povzdechl v závěru zářijového zápisníku, že olympijské hry v Londýně budou patrně nejstřeženější v historii, nenapadlo mě, jak rychle mi dají pořadatelé za pravdu. Počátkem září totiž oznámili, že osobní auta přijíždějící do právě otevíraného obřího obchodního komplexu Westfield v těsném sousedství olympijského parku budou podléhat striktním bezpečnostním kontrolám, anglicky screeningu.

Co se děje… ve Vídni...

Melancholie a provokace
Projekt Egon Schiele
U příležitosti desátého výročí svého otevření věnuje vídeňské Leopoldovo muzeum podzimní výstavu dílu Egona Schieleho. Výstava nese název MELANCHOLIE A PROVOKACE a je věnována jeho ranému dílu. Malíř zemřel v roce 1918 ve věku 28 let. Obrazy, které namaloval jako dvacetiletý, jsou plné hluboké melancholie a smutku.

Co se děje… v Berlíně...

Humboldt-Box Německá metropole je plná moderní architektury. K té se od léta řadí i nová futuristická stavba, která vyrostla na místě pýchy východoněmeckých komunistů – bývalého Paláce republiky poblíž bulváru Pod Lipami a Berlínského chrámu. Jde o modrobílý šestistěn s částečně prosklenými plochami vysoký 28 metrů, jenž dostal název Humboldt-Box.

Co se děje… na Slovensku...

Umělci z Česka, Maďarska, Polska, Belgie a Bulharska se ve dnech 29. září až 9. října zúčastní Mezinárodního festivalu současného tance BRATISLAVA V POHYBU. Mezi vystupujícími nebudou chybět ani domácí soubory s nejnovějšími projekty. Diváci se mohou těšit na Balet Bratislava, soubor Debris nebo na tanečníky sdružené v úspěšné slovensko-belgické skupině Les Slovaks.

O čem se mluví… a na Moravě....

Pro nostalgické podzimní večery slibuje Národní divadlo Brno inscenaci Zeyerova pohádkového příběhu RADÚZ A MAHULENA. Režisérský tandem SKUTR (Martin Kukačka a Lukáš Trpišovský) prezentuje téma pohledem mladé dívky, která opustí domov, protože bezmezně věří na velkou lásku. Inscenaci doprovodí hudba Michala Nejtka. Premiéra 21. října v Mahenově divadle.

O čem se mluví… v Čechách…

Dokumentární film Libuše Rudinské MŮJ OTEC GEORGE VOSKOVEC sleduje život Jiřího Voskovce v Americe od roku 1950 do jeho smrti, i s přesahem do dneška pohledem jeho mladší dcery Gigi. Ta jde po stopách svého otce, setkává se s jeho přáteli a spolupracovníky a zjišťuje, kdo vlastně byl Jiří-George Voskovec. Světové premiéry v kině Lucerna Praha budou přítomny obě dcery Jiřího Voskovce (13. 10.).

Michaela Gübelová 10/11

Vážení a milí čtenáři, v září jsem se chvíli toulala po jihu Evropy. Při zastávce v malém sicilském městečku jsem se na náměstí v kavárně, kde vaří nejlepší kafíčko na světě, dala do řeči s místními. Moje italština stačila na to, abych rozuměla jejich steskům, že mají nouzi o práci. Do jejich chudého kraje se totiž přistěhovalo velké množství Rumunů a zdejší tvrdí, že tu zkazili ceny.

Kapela  J.A.R.

Kapela J.A.R.

Jednotka Akademického Rapu znovu zasahuje

Ve víceméně stejné sestavě deseti lidí hrají už přes dvacet let. Na desky zbytečně nespěchají, ale v žádném případě „nekrní“. Všichni členové mají své vlastní projekty, ale pořád jsou J.A.R. I v roce 2011 si dělají „prdelky“ a šlape jim to přesně tak, jako americkým funkerům, kteří jezdí hrát do Lucernabaru. J.A.R. jsou muzikanti, patřící mezi zdejší jazzovou a vůbec hudební elitu.

XANTYPA 10/11

XANTYPA Číslo 10/11

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
orling
Inzerce
sonnentor
Inzerce
vlci_mesic