Muži ze Západu jedou bojovat proti Západu

Kariéru zpěváka hip-hopu rozjel Abdel-Mažíd Abdel Bary, třiadvacetiletý Brit egyptského původu, pod uměleckým pseudonymem L Jinny. Jeho písně zaujaly televizi BBC natolik, že jich pár odvysílala. Koncem loňského roku pověsil náhle L Jinny hudbu na hřebík a odjel do Sýrie bojovat po boku tamních džihádistů proti režimu Bašára-al-Asada. Podle britských vyšetřovatelů je s nejvyšší pravděpodobností právě on zahaleným mužem z videa znáznorňujícího „popravu“ amerického novináře Jamese Foleyho 19. srpna kdesi uprostřed syrských plání.

Videem, na němž klečícímu Američanovi v oranžovém mundúru zajatce z Guantánama podřežou krk, chtěl Islámský stát, teroristické uskupení ovládnuvší významnou část Sýrie a Iráku, šokovat svět a odradit Washington od náletů na své jednotky. Nepokrytým zobrazováním krutého násilí, jehož se dopouštějí na civilistech, se teroristé pokoušejí šířit paniku.

Z rappera fanatickým vrahem
I když totožnost muže oděného v černou burku nebyla dosud nezvratně prokázána, další indicie ukazují na něj. Krátce před touhle vraždou zveřejnil Abdel-Mažíd Bary na Twitteru fotografii, na níž drží bednu s uřezanou hlavou, a doplnil ji „vtipnou“ legendou: „Užívám si s kámošem, respektive s tím, co z něho zbylo.“
Co proměnilo mladého hiphoppera v teroristu? Stopa vede k jeho otci Adelu Abdelu Barymu, Egypťanovi z vedení britské odnože Al-Kájdy. Coby podezřelý ze zosnování bombových útoků proti americkým ambasádám ve východní Africe byl od roku 1999 ve Velké Británii vězněn a v roce 2012 vypovězen do Spojených států. Soudní proces s ním by měl začít na podzim.
Syn vyrůstal s matkou a mnoha sourozenci v nelehkých sociálních podmínkách, které vládnou v přistěhovaleckých západních předměstí Londýna. Potýkal se s drogami a hledal životní směr. Svůj vzor nakonec našel v otci, jehož pravidelně navštěvoval ve vězení. V jedné ze svých písní zpíval: „Dej mi hrdost a sílu mého otce!“
Poté, co v Sýrii získala navrch islamistická větev povstalců proti diktátoru Asadovi, rozhodl se L Jinny „opustit vše ve jménu Alláha“, odcestoval na Střední východ a připojil se k džihádistům z Al-Kájdy. Později přešel na stranu ještě krvelačnějších – a na válečném poli úspěšnějších – bojovníků z Islámského státu. Proměna z rappera ve vraha byla završena.

Useknutá hlava coby dětská hračka
Případů, kdy muslimští teroristé svedli na zcestí vlastní potomky, bychom jistě našli vícero. Když v Austrálii žijící Khaled Sharrouf odjel loni do Sýrie bojovat po boku islamistů, vzal s sebou své tři syny. Na svém twitterovém účtu pak mimo jiné zveřejnil fotografii sedmiletého syna držícího oběma rukama za vlasy uříznutou hlavu muže s tímto komentářem: „Tohle je můj chlapec.“
V reakci na zveřejnění snímku odsoudil tamní premiér Tony Abbott „odporný, barbarský čin“ a ministr obrany vzápětí nabídl Washingtonu součinnost při jeho protiteroristickém tažení.
Informace o stovkách mladých mužů ze Západu, kteří bojují v řadách Islámského státu, nahánějí strach. Většina z nich je původem z muslimských zemí, leč zdaleka ne všichni… Odlišné kulturní kořeny a ztížené životní podmínky, jaké mají přistěhovalci, tak zdaleka nemohou být jediným spouštědlem časované nálože v hlavách těchto lidí.

S Ruskem proti globalizaci
Při hledání řešení rébusu cosi naznačí zpráva z jiné části světa, kde zuří válka: jihovýchodní Ukrajiny. Ruská agentura Ria Novosti zveřejnila 21. srpna interview s jedním ze čtyř Francouzů, kteří nedávno přijeli do Doněcka, aby bojovali na straně proruských separatistů. Muž jménem Guillaume, vydávající se za politického dobrovolníka, mimo jiné řekl: „Měli byste pochopit, o co ve třetí světové válce jde. Vše začalo v Libyi, pak se to rozšířilo do Sýrie a teď zasáhlo Donbas. Rusko je… takřka jedinou zemí, která se postavila silám mezinárodní globalizace… Jsme tu proto, abychom Rusku pomohli v tomhle boji.“
Třebaže zmíněný rozhovor zjevně zapadá do ruské propagandistické kampaně spojené s východoukrajinským konfliktem, najdeme v Guillaumově zmateném diskursu stopy krize, do níž v novém století zabředly západní demokracie. Pocit vyvržení a frustrace z toho, že nemohu nic ovlivnit, u někoho sublimovala v paranoidní představu o ovládání planety hrstkou lidí z tajné centrály. Vláda ve Washingtonu jí má sloužit za převodovou páku. Všechny způsoby boje proti ní jsou dobré…
O tom, jaká rizika obnáší tahle víra, svědčí skutečnost, že jsou někteří mladí lidé ze Západu ochotni odjet daleko na východ, aby proti Západu bojovali se zbraní v ruce.

Martin Daneš (www.martindanes.com)

XANTYPA 10/14 - výběr z článků

Moje snová babička Magdalena Dietlová

Moje snová babička Magdalena Dietlová

Moje babička není jen tak obyčejná babička. Stále hledám ta správná slova, kterými bych ji přesně popsala. Na to, že má čtyři vnoučata, vůbec nevypadá a na svůj věk ani trošičku. Kolik lidí už mi řeklo, že by ji tipovali spíš na mou mámu! Nic lepšího než „moderní babička“ mě nenapadá. To ale pořád není to pravé. Pokaždé vypadá skvěle. Když spolu chodíme nakupovat oblečení, často mě překvapí, co vybere buď pro mě nebo pro sebe. Potom jí ale musím dát za pravdu, že je to opravdu dobré. Má skvělý vkus, a to nejen na oblečení. Babička je osobnost a pro mě je a vždycky bude velkým vzorem. Musím přiznat, že jsem z tohoto rozhovoru byla pěkně nervózní. Nechtěla jsem babičku ani nikoho jiného zklamat. „Snová babička“, ano to je to pravé, přesně taková moje babička je. Nesmírně si jí vážím a doufám, že jsem po ní zdědila alespoň nějaké geny!

Filozof a spisovatel  Roger Scruton

Filozof a spisovatel Roger Scruton

Na obou stranách Atlantiku je Roger Scruton (70) znám jako vysokoškolský učitel, autor mnoha děl a filozof formulující s elegancí anglického džentlmena konzervativní myšlení. Vystudoval univerzitu v Cambridgi, přednášel na londýnské Birkbeck College a kromě čtyř oper napsal kolem třiceti knížek. Letos k nim přibyla útlá novela POZNÁMKY Z PODZEMÍ, příběh mladého pražského disidenta Jana Reichla, provázející čtenáře prostředím odvážných i těch méně odvážných, kteří se stavěli skutečně či na oko normalizačnímu režimu. U nás vyjde kniha na jaře příštího roku v překladu Zuzany Uhdeové.

Šéfdirigent Jakub Hrůša

Šéfdirigent Jakub Hrůša

Jakub Hrůša, šéfdirigent a hudební ředitel orchestru PKF – Prague Philharmonia, stálý hostující dirigent Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra a prezident International Martinů Circle. Diář zadaných termínů má na léta dopředu plný. Posluchači jeho koncerty milují, odborníci mu věští opravdu hvězdnou kariéru. Už ji nastoupil.

Za květinovou show do Velké Británie

Za květinovou show do Velké Británie

Velká Británie je posedlá historií a také zahradničením. Obojí se tu propojuje na jedné z největších květinových show na světě. Každoročně se koná na téměř čtrnácti hektarech zahrad tudorovského paláce.

Le Corbusier a jeho slavné stavby

Le Corbusier a jeho slavné stavby

Psal se 14. říjen 1952 a v Marseille, na střeše domu nazvaného Zářící město, probíhala oslava na počest otevření tohoto prvního panelového domu na světě. Slavný architekt Le Corbusier ho nazval poetickým jménem, neboť pro něj představoval ideální ekonomické řešení sociálního bydlení. Během války přišlo mnoho lidí o střechu nad hlavou a bylo třeba zajistit jim bydlení, navíc se do velkých měst stěhovalo s postupující industrializací stále více lidí. Corbusiera následovalo mnoho dalších architektů, ale jeho průkopnickému Zářícímu městu (La Cité radieuse) se nic nevyrovnalo.

Fotograf Antonín Kratochvíl

Fotograf Antonín Kratochvíl

Osobnost a tvorbu fotografa Antonína Kratochvíla není potřeba zvlášť představovat. K jeho posledním projektům patří cyklus DOMOVINA, kterou od 8. 10. do 2. 11. poprvé představí také na Slovensku…

PŮLSTOLETÝ PERNÝ DEN

PŮLSTOLETÝ PERNÝ DEN

Světová premiéra prvního filmu skupiny Beatles se konala v Londýně 6. července 1964 – shodou náhod v den, kdy o sedm let dříve došlo k osudovému setkání Johna Lennona a Paula McCartneyho. O čtyři dny později se PERNÝ DEN (A HARD DAY’S NIGHT) promítal v Liverpoolu. Davy šílely, policejní sbor hrál CAN’T BUY ME LOVE a starosta předával slavným rodákům klíče od města. Od poloviny srpna se pak tento „OBČAN KANE oddechových filmů“ uváděl ve stovkách kin po celých Spojených státech.

Svět okolo nás se najednou změnil. Ve vzduchu visí válka

Zvláštní doba, v níž žijeme. Nabitá energií, která se může vychýlit na obě strany, jak do zmaru a negace, tak do něčeho pozitivního. Člověk cítí všude to napětí, veřejné napětí, napětí mezi lidmi. Jako by se pětadvacet let od pádu totality zase o něčem důležitém rozhodovalo. A zase to jde jaksi mimo nás. O sametovou revoluci se Češi příliš nezasloužili, jen málo lidí totalitu rozvracelo. Jsme zvyklí, že „se neúčastníme“, jen kibicujeme a hlídáme si to své. S krizí na Ukrajině je to podobné. Nevíme ani přibližně, kolik lidí vnímá vážně ruskou hrozbu. Pro kolik občanů není přijatelné, že Putin prostě zabere Krym. Že podporuje válku u sousedů, že vede jiný druh války. Čeští politici lavírují, jako by zítra mohly přijet ruské tanky. Podivné. Snad není putinovců, tedy lidí, kterým je tohle všecko jedno, nebo Putina dokonce podporují, polovina. Snad ne.

Co se děje… v New Yorku

New York se zařadil mezi třicítku měst v Americe a ve světě, která během posledních dvanácti let hostila LEBOWSKI FEST. Film bratří Coenů BIG LEBOWSKI, který se z pomalého startu v roce 1998 rozletěl ke kultovnímu statutu, inspiroval své příznivce k pravidelným setkáním, při nichž si připomínají postavy z filmu, ztvárněné Jeffem Bridgesem, Johnem Goodmanem, Stevem Buscemim či Johnem Torturro, a v pruhovaných županech či bowlingových dresech prožívají pohodu, jejíž exemplární podobu film jasně definoval. Stejně jako vždy nechyběl turnaj v bowlingu a projekce filmu. V minulosti mezi své blízké zavítali i představitelé hlavních rolí. Jeff Bridges potom poznamenal, že si na festivalu mezi davy příznivců prožil svou „beatlesovskou chvíli“.

Co se děje… v Londýně

Návrat jedné z nejéteričtějších osůbek britského popu Kate Bushové (nar. 1958) na koncertní pódia po neuvěřitelných pětatřiceti letech byl snad nejprobíranější kulturní událostí končícího léta. Absenci vysvětlila sama zpěvačka ve zkratce tím, že se na vrcholu své slávy cítila na pódiu „příliš sexualizována“. Přesto či právě proto jí zůstaly zástupy po výtce loajálních fanoušků, kteří skoupili lístky na dvaadvacet vystoupení v londýnské koncertní hale Hammersmith Apollo během pár hodin. („Stačilo by, kdyby brnkala celé dvě hodiny na kazoo, a posluchači by se mohli stejně zbláznit,“ poznamenal sarkasticky jeden z recenzentů.) Kritici pak její představení, v němž se náročné hudební linky prolínají v rychlém sledu se segmenty filmu, divadla a baletu v jedinečné světelné show, odměnili téměř unisono maximálním počtem hvězdiček.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/14

XANTYPA číslo 10/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
1/2020

XANTYPA 1/2020

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne