Fotograf Antonín Kratochvíl

Domovina je pocit…

Osobnost a tvorbu fotografa Antonína Kratochvíla není potřeba zvlášť představovat. K jeho posledním projektům patří cyklus DOMOVINA, kterou od 8. 10. do 2. 11. poprvé představí také na Slovensku…

Antonín Kratochvíl
Jak cyklus Domovina vznikl?

Projekt vznikl pro americký fotofestival s názvem LOOK 3. Podíleli se na něm známá fotoeditorka Kathy Ryanová se svým manželem a dvěma kurátory. Společně vybrali tři světové fotografy, mezi nimi i mě. Zadali téma Domovina, a já měl dodat fotografie, které by ho vystihovaly.

Výstavu mohli zatím vidět čeští diváci, teď putuje na Slovensko. Proč jste si vybral právě Bratislavu?
V Bratislavě jsem ještě nikdy nevystavoval a toto město jsem považoval také za svou domovinu, než jsme se rozdělili.

Jaké fotografie návštěvníkům nabízíte?
Zobrazují témata, která jsem nafotil za poslední čtyři dekády. Zachycují lidské emoce a poznání, s nimiž se ztotožňuji. Domovinu nevnímám jako geografickou záležitost, jde spíš o pocit. Na těch fotkách vidím kus sebe, i když tam nejsem. Lidi, které jsem fotil, jsou součástí mých vlastních zkušeností.

Jak jste se k těm lidem dostával?
Vybíral jsem si je sám. To, co se dělo pak, nebylo pod mojí kontrolou. Reagoval jsem jako fotožurnalista.

Přijali vás mezi sebe?
Lidé mě většinou přijímají dobře. Umím rychle navázat kontakt a navodit dobrou vibraci. Pak mi pomáhal průvodce. Když šlo o problém, většinou to bylo s místními úřady, jako jsou vojáci nebo policie. Místní lidé byli naopak velmi milí a nápomocní.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě........

Natalie A. Rollko, foto Antonín Kratochvíl

XANTYPA 10/14 - výběr z článků

Moje snová babička Magdalena Dietlová

Moje snová babička Magdalena Dietlová

Moje babička není jen tak obyčejná babička. Stále hledám ta správná slova, kterými bych ji přesně popsala. Na to, že má čtyři vnoučata, vůbec nevypadá a na svůj věk ani trošičku. Kolik lidí už mi řeklo, že by ji tipovali spíš na mou mámu! Nic lepšího než „moderní babička“ mě nenapadá. To ale pořád není to pravé. Pokaždé vypadá skvěle. Když spolu chodíme nakupovat oblečení, často mě překvapí, co vybere buď pro mě nebo pro sebe. Potom jí ale musím dát za pravdu, že je to opravdu dobré. Má skvělý vkus, a to nejen na oblečení. Babička je osobnost a pro mě je a vždycky bude velkým vzorem. Musím přiznat, že jsem z tohoto rozhovoru byla pěkně nervózní. Nechtěla jsem babičku ani nikoho jiného zklamat. „Snová babička“, ano to je to pravé, přesně taková moje babička je. Nesmírně si jí vážím a doufám, že jsem po ní zdědila alespoň nějaké geny!

Filozof a spisovatel  Roger Scruton

Filozof a spisovatel Roger Scruton

Na obou stranách Atlantiku je Roger Scruton (70) znám jako vysokoškolský učitel, autor mnoha děl a filozof formulující s elegancí anglického džentlmena konzervativní myšlení. Vystudoval univerzitu v Cambridgi, přednášel na londýnské Birkbeck College a kromě čtyř oper napsal kolem třiceti knížek. Letos k nim přibyla útlá novela POZNÁMKY Z PODZEMÍ, příběh mladého pražského disidenta Jana Reichla, provázející čtenáře prostředím odvážných i těch méně odvážných, kteří se stavěli skutečně či na oko normalizačnímu režimu. U nás vyjde kniha na jaře příštího roku v překladu Zuzany Uhdeové.

Šéfdirigent Jakub Hrůša

Šéfdirigent Jakub Hrůša

Jakub Hrůša, šéfdirigent a hudební ředitel orchestru PKF – Prague Philharmonia, stálý hostující dirigent Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra a prezident International Martinů Circle. Diář zadaných termínů má na léta dopředu plný. Posluchači jeho koncerty milují, odborníci mu věští opravdu hvězdnou kariéru. Už ji nastoupil.

Za květinovou show do Velké Británie

Za květinovou show do Velké Británie

Velká Británie je posedlá historií a také zahradničením. Obojí se tu propojuje na jedné z největších květinových show na světě. Každoročně se koná na téměř čtrnácti hektarech zahrad tudorovského paláce.

Le Corbusier a jeho slavné stavby

Le Corbusier a jeho slavné stavby

Psal se 14. říjen 1952 a v Marseille, na střeše domu nazvaného Zářící město, probíhala oslava na počest otevření tohoto prvního panelového domu na světě. Slavný architekt Le Corbusier ho nazval poetickým jménem, neboť pro něj představoval ideální ekonomické řešení sociálního bydlení. Během války přišlo mnoho lidí o střechu nad hlavou a bylo třeba zajistit jim bydlení, navíc se do velkých měst stěhovalo s postupující industrializací stále více lidí. Corbusiera následovalo mnoho dalších architektů, ale jeho průkopnickému Zářícímu městu (La Cité radieuse) se nic nevyrovnalo.

PŮLSTOLETÝ PERNÝ DEN

PŮLSTOLETÝ PERNÝ DEN

Světová premiéra prvního filmu skupiny Beatles se konala v Londýně 6. července 1964 – shodou náhod v den, kdy o sedm let dříve došlo k osudovému setkání Johna Lennona a Paula McCartneyho. O čtyři dny později se PERNÝ DEN (A HARD DAY’S NIGHT) promítal v Liverpoolu. Davy šílely, policejní sbor hrál CAN’T BUY ME LOVE a starosta předával slavným rodákům klíče od města. Od poloviny srpna se pak tento „OBČAN KANE oddechových filmů“ uváděl ve stovkách kin po celých Spojených státech.

Muži ze Západu jedou bojovat proti Západu

Kariéru zpěváka hip-hopu rozjel Abdel-Mažíd Abdel Bary, třiadvacetiletý Brit egyptského původu, pod uměleckým pseudonymem L Jinny. Jeho písně zaujaly televizi BBC natolik, že jich pár odvysílala. Koncem loňského roku pověsil náhle L Jinny hudbu na hřebík a odjel do Sýrie bojovat po boku tamních džihádistů proti režimu Bašára-al-Asada. Podle britských vyšetřovatelů je s nejvyšší pravděpodobností právě on zahaleným mužem z videa znáznorňujícího „popravu“ amerického novináře Jamese Foleyho 19. srpna kdesi uprostřed syrských plání.

Svět okolo nás se najednou změnil. Ve vzduchu visí válka

Zvláštní doba, v níž žijeme. Nabitá energií, která se může vychýlit na obě strany, jak do zmaru a negace, tak do něčeho pozitivního. Člověk cítí všude to napětí, veřejné napětí, napětí mezi lidmi. Jako by se pětadvacet let od pádu totality zase o něčem důležitém rozhodovalo. A zase to jde jaksi mimo nás. O sametovou revoluci se Češi příliš nezasloužili, jen málo lidí totalitu rozvracelo. Jsme zvyklí, že „se neúčastníme“, jen kibicujeme a hlídáme si to své. S krizí na Ukrajině je to podobné. Nevíme ani přibližně, kolik lidí vnímá vážně ruskou hrozbu. Pro kolik občanů není přijatelné, že Putin prostě zabere Krym. Že podporuje válku u sousedů, že vede jiný druh války. Čeští politici lavírují, jako by zítra mohly přijet ruské tanky. Podivné. Snad není putinovců, tedy lidí, kterým je tohle všecko jedno, nebo Putina dokonce podporují, polovina. Snad ne.

Co se děje… v New Yorku

New York se zařadil mezi třicítku měst v Americe a ve světě, která během posledních dvanácti let hostila LEBOWSKI FEST. Film bratří Coenů BIG LEBOWSKI, který se z pomalého startu v roce 1998 rozletěl ke kultovnímu statutu, inspiroval své příznivce k pravidelným setkáním, při nichž si připomínají postavy z filmu, ztvárněné Jeffem Bridgesem, Johnem Goodmanem, Stevem Buscemim či Johnem Torturro, a v pruhovaných županech či bowlingových dresech prožívají pohodu, jejíž exemplární podobu film jasně definoval. Stejně jako vždy nechyběl turnaj v bowlingu a projekce filmu. V minulosti mezi své blízké zavítali i představitelé hlavních rolí. Jeff Bridges potom poznamenal, že si na festivalu mezi davy příznivců prožil svou „beatlesovskou chvíli“.

Co se děje… v Londýně

Návrat jedné z nejéteričtějších osůbek britského popu Kate Bushové (nar. 1958) na koncertní pódia po neuvěřitelných pětatřiceti letech byl snad nejprobíranější kulturní událostí končícího léta. Absenci vysvětlila sama zpěvačka ve zkratce tím, že se na vrcholu své slávy cítila na pódiu „příliš sexualizována“. Přesto či právě proto jí zůstaly zástupy po výtce loajálních fanoušků, kteří skoupili lístky na dvaadvacet vystoupení v londýnské koncertní hale Hammersmith Apollo během pár hodin. („Stačilo by, kdyby brnkala celé dvě hodiny na kazoo, a posluchači by se mohli stejně zbláznit,“ poznamenal sarkasticky jeden z recenzentů.) Kritici pak její představení, v němž se náročné hudební linky prolínají v rychlém sledu se segmenty filmu, divadla a baletu v jedinečné světelné show, odměnili téměř unisono maximálním počtem hvězdiček.

Kultura - výběr z článků

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Kája Saudek

Kája Saudek

Česká filmová komedie z roku 1966 KDO CHCE ZABÍT JESSII scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka proslavila Karla neboli Káju Saudka (13. 5. 1935 – 25. 6. 2015), malíře a komiksového kreslíře, jelikož autoři slavného filmu použili jeho kreslené postavy komunikující pomocí bublin. Tak se Kája Saudek dostal do veřejného povědomí.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Andy Warhol

Andy Warhol

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/14

XANTYPA číslo 10/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne