Le Corbusier a jeho slavné stavby

Psal se 14. říjen 1952 a v Marseille, na střeše domu nazvaného Zářící město, probíhala oslava na počest otevření tohoto prvního panelového domu na světě. Slavný architekt Le Corbusier ho nazval poetickým jménem, neboť pro něj představoval ideální ekonomické řešení sociálního bydlení. Během války přišlo mnoho lidí o střechu nad hlavou a bylo třeba zajistit jim bydlení, navíc se do velkých měst stěhovalo s postupující industrializací stále více lidí. Corbusiera následovalo mnoho dalších architektů, ale jeho průkopnickému Zářícímu městu (La Cité radieuse) se nic nevyrovnalo.

Le Corbusier
Corbusierovým oblíbeným materiálem byl beton, který se dal dobře tvarovat. Jeho studenou šeď oživil barevnými balkony a pestrými nátěry dveří jednotlivých bytů. Každá bytová jednotka měla u vstupu prostornou schránku. Lidé si totiž jídlo objednávali telefonicky z restaurací a obchodů, které byly součástí domovního komplexu. Do schránky vložili peníze a odebrali si jídlo donesené roznáškovou službou. Mohli tak zůstat doma a nemuseli vůbec vycházet, pokud se jim právě nechtělo.
Na střechu budovy umístil Corbusier mateřskou školku a hřiště pro děti, malý bazének, tělocvičnu a venkovní auditorium. Střecha v mnohém připomíná palubu zaoceánského parníku. Architekt měl lodě velmi rád. Hodně cestoval, poznával cizí kraje, což zpětně ovlivňovalo jeho práci.
Navštívil mimo jiné i Prahu, fascinovala ho Paříž, Vídeň, Istanbul, Budapešť a krajina kolem Dunaje. Antické památky Itálie a Řecka ho inspirovaly k sérii kreseb. Ostatně již jako malý chlapec snil o tom, že bude malířem, ale jeho učitel ho vedl k architektuře. Malířství se ovšem zcela nevzdal, proto můžeme v několika muzeích obdivovat jeho kubistické výtvory, připomínající obrazy jeho přítele Pabla Picassa.
Zářící město bylo postaveno v letech 1945–1952 na třídě Michelet a ti, kteří v tomto domě dnes bydlí, si to považují za velkou čest. Přichází sem mnoho zahraničních návštěvníků – odborníků na architekturu i běžných turistů. V jednom patře je otevřen hotel, takže obdivovatelé Corbusierovy architektury se zde mohou se ubytovat. Majitel však vytvořil z jednoho bytu několik pokojů, takže místa je opravdu málo. Bytové jednotky jsou naopak prostorné a umístěny tak, aby v nich bylo dostatek světla ráno i odpoledne. Na jedné straně kuchyně s jídelnou a obývacím pokojem, proti jsou místnosti pro rodiče a děti. Stěna mezi nimi je posuvná, s tabulí, na kterou si mohou děti malovat křídou pro radost či při učení. Topení je schováno ve zdech a také v dřevěné lavici u okna. Ta zároveň poskytuje příjemné posezení s výhledem na hory nebo město se zálivem. Nejkrásnější je ale pohled z terasy na střeše, především při východu a západu slunce. Vypadá to, jako by se člověk ocitnul na palubě obrovské lodi, která musí každou chvíli vyplout. V komínech proudí vzduch z klimatizace a topení a za studených dnů kouzlí obláčky páry na obloze.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě.....

Jana Chaloupková, foto Damjan Prelovšek

XANTYPA 10/14 - výběr z článků

Moje snová babička Magdalena Dietlová

Moje snová babička Magdalena Dietlová

Moje babička není jen tak obyčejná babička. Stále hledám ta správná slova, kterými bych ji přesně popsala. Na to, že má čtyři vnoučata, vůbec nevypadá a na svůj věk ani trošičku. Kolik lidí už mi řeklo, že by ji tipovali spíš na mou mámu! Nic lepšího než „moderní babička“ mě nenapadá. To ale pořád není to pravé. Pokaždé vypadá skvěle. Když spolu chodíme nakupovat oblečení, často mě překvapí, co vybere buď pro mě nebo pro sebe. Potom jí ale musím dát za pravdu, že je to opravdu dobré. Má skvělý vkus, a to nejen na oblečení. Babička je osobnost a pro mě je a vždycky bude velkým vzorem. Musím přiznat, že jsem z tohoto rozhovoru byla pěkně nervózní. Nechtěla jsem babičku ani nikoho jiného zklamat. „Snová babička“, ano to je to pravé, přesně taková moje babička je. Nesmírně si jí vážím a doufám, že jsem po ní zdědila alespoň nějaké geny!

Filozof a spisovatel  Roger Scruton

Filozof a spisovatel Roger Scruton

Na obou stranách Atlantiku je Roger Scruton (70) znám jako vysokoškolský učitel, autor mnoha děl a filozof formulující s elegancí anglického džentlmena konzervativní myšlení. Vystudoval univerzitu v Cambridgi, přednášel na londýnské Birkbeck College a kromě čtyř oper napsal kolem třiceti knížek. Letos k nim přibyla útlá novela POZNÁMKY Z PODZEMÍ, příběh mladého pražského disidenta Jana Reichla, provázející čtenáře prostředím odvážných i těch méně odvážných, kteří se stavěli skutečně či na oko normalizačnímu režimu. U nás vyjde kniha na jaře příštího roku v překladu Zuzany Uhdeové.

Šéfdirigent Jakub Hrůša

Šéfdirigent Jakub Hrůša

Jakub Hrůša, šéfdirigent a hudební ředitel orchestru PKF – Prague Philharmonia, stálý hostující dirigent Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra a prezident International Martinů Circle. Diář zadaných termínů má na léta dopředu plný. Posluchači jeho koncerty milují, odborníci mu věští opravdu hvězdnou kariéru. Už ji nastoupil.

Za květinovou show do Velké Británie

Za květinovou show do Velké Británie

Velká Británie je posedlá historií a také zahradničením. Obojí se tu propojuje na jedné z největších květinových show na světě. Každoročně se koná na téměř čtrnácti hektarech zahrad tudorovského paláce.

Fotograf Antonín Kratochvíl

Fotograf Antonín Kratochvíl

Osobnost a tvorbu fotografa Antonína Kratochvíla není potřeba zvlášť představovat. K jeho posledním projektům patří cyklus DOMOVINA, kterou od 8. 10. do 2. 11. poprvé představí také na Slovensku…

PŮLSTOLETÝ PERNÝ DEN

PŮLSTOLETÝ PERNÝ DEN

Světová premiéra prvního filmu skupiny Beatles se konala v Londýně 6. července 1964 – shodou náhod v den, kdy o sedm let dříve došlo k osudovému setkání Johna Lennona a Paula McCartneyho. O čtyři dny později se PERNÝ DEN (A HARD DAY’S NIGHT) promítal v Liverpoolu. Davy šílely, policejní sbor hrál CAN’T BUY ME LOVE a starosta předával slavným rodákům klíče od města. Od poloviny srpna se pak tento „OBČAN KANE oddechových filmů“ uváděl ve stovkách kin po celých Spojených státech.

Muži ze Západu jedou bojovat proti Západu

Kariéru zpěváka hip-hopu rozjel Abdel-Mažíd Abdel Bary, třiadvacetiletý Brit egyptského původu, pod uměleckým pseudonymem L Jinny. Jeho písně zaujaly televizi BBC natolik, že jich pár odvysílala. Koncem loňského roku pověsil náhle L Jinny hudbu na hřebík a odjel do Sýrie bojovat po boku tamních džihádistů proti režimu Bašára-al-Asada. Podle britských vyšetřovatelů je s nejvyšší pravděpodobností právě on zahaleným mužem z videa znáznorňujícího „popravu“ amerického novináře Jamese Foleyho 19. srpna kdesi uprostřed syrských plání.

Svět okolo nás se najednou změnil. Ve vzduchu visí válka

Zvláštní doba, v níž žijeme. Nabitá energií, která se může vychýlit na obě strany, jak do zmaru a negace, tak do něčeho pozitivního. Člověk cítí všude to napětí, veřejné napětí, napětí mezi lidmi. Jako by se pětadvacet let od pádu totality zase o něčem důležitém rozhodovalo. A zase to jde jaksi mimo nás. O sametovou revoluci se Češi příliš nezasloužili, jen málo lidí totalitu rozvracelo. Jsme zvyklí, že „se neúčastníme“, jen kibicujeme a hlídáme si to své. S krizí na Ukrajině je to podobné. Nevíme ani přibližně, kolik lidí vnímá vážně ruskou hrozbu. Pro kolik občanů není přijatelné, že Putin prostě zabere Krym. Že podporuje válku u sousedů, že vede jiný druh války. Čeští politici lavírují, jako by zítra mohly přijet ruské tanky. Podivné. Snad není putinovců, tedy lidí, kterým je tohle všecko jedno, nebo Putina dokonce podporují, polovina. Snad ne.

Co se děje… v New Yorku

New York se zařadil mezi třicítku měst v Americe a ve světě, která během posledních dvanácti let hostila LEBOWSKI FEST. Film bratří Coenů BIG LEBOWSKI, který se z pomalého startu v roce 1998 rozletěl ke kultovnímu statutu, inspiroval své příznivce k pravidelným setkáním, při nichž si připomínají postavy z filmu, ztvárněné Jeffem Bridgesem, Johnem Goodmanem, Stevem Buscemim či Johnem Torturro, a v pruhovaných županech či bowlingových dresech prožívají pohodu, jejíž exemplární podobu film jasně definoval. Stejně jako vždy nechyběl turnaj v bowlingu a projekce filmu. V minulosti mezi své blízké zavítali i představitelé hlavních rolí. Jeff Bridges potom poznamenal, že si na festivalu mezi davy příznivců prožil svou „beatlesovskou chvíli“.

Co se děje… v Londýně

Návrat jedné z nejéteričtějších osůbek britského popu Kate Bushové (nar. 1958) na koncertní pódia po neuvěřitelných pětatřiceti letech byl snad nejprobíranější kulturní událostí končícího léta. Absenci vysvětlila sama zpěvačka ve zkratce tím, že se na vrcholu své slávy cítila na pódiu „příliš sexualizována“. Přesto či právě proto jí zůstaly zástupy po výtce loajálních fanoušků, kteří skoupili lístky na dvaadvacet vystoupení v londýnské koncertní hale Hammersmith Apollo během pár hodin. („Stačilo by, kdyby brnkala celé dvě hodiny na kazoo, a posluchači by se mohli stejně zbláznit,“ poznamenal sarkasticky jeden z recenzentů.) Kritici pak její představení, v němž se náročné hudební linky prolínají v rychlém sledu se segmenty filmu, divadla a baletu v jedinečné světelné show, odměnili téměř unisono maximálním počtem hvězdiček.

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/14

XANTYPA číslo 10/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne