Monology o nejkrásnějším divadle

Stojím na střeše divadla a spolu se slečnami ze Štursova sousoší VÍTĚZSTVÍ UMĚNÍ trneme hrůzou nad odvahou fotografa Filipa. Balancuje na zábradlí a profesionální touha zachytit jejich nezahalenou krásu tak, jak se to zatím nepovedlo nikomu před ním, z něj dělá odvážného provazochodce, pořádajícího představení pro sluncem zalitou Mladou Boleslav. Své Městské divadlo si postavila na šťastném místě. Na počátku 20. století se mu říkalo „bývalá šámalovská zahrada“ a když se radnice rozhodla, že divadlo bude stát právě tam, projevila se jako prozíravý urbanista.

dům

Na parcelu shlížela v té době okna dvou nových školních budov, obecné a měšťanské školy a impozantně působící reálky, a v roce 1905 byla proti školám slavnostně otevřena sokolovna. K tomu, aby dnešní Palackého ulice působila opravdu honosně, jí chyběly už jen dvě budovy. Banka a divadlo. Banka si dala na čas, byla postavena až v roce 1915. To už divadlo šest let zářilo na nároží rozlehlého pozemku. Dnes ho obklopuje park, a připomeneme-li si někdejší zažité jméno parcely, divadlo opravdu vypadá jako obdiv budící secesní palác, volně dýchající ve své ohromné zahradě. Kruhový altán s kavárnou tento dojem jen umocňuje. Pět budov, park a tečka. Ale jaká pastva pro oči, jaký klid pro duši, a co energie naplňuje tento nevelký prostor! Školy, sokolovna, divadlo! Místo k chlubení, řekli bychom – a nejsme daleko od pravdy. Ta „zahrada divadla“ bývala městským výstavištěm, které v letech 1926 – 1927 nově upravil pro Výstavu severních Čech, představující průmyslové a umělecké úspěchy regionu, významný architekt Jiří Kroha. Mladá Boleslav je i jeho městem, stavěl tam s chutí a neobyčejnou invencí.
Je dofotografováno a já s ulehčením opouštím divadelní střechu. Má své kouzlo, zdobí ji všudypřítomné hravé secesní prvky, a dvě „trojčlenná“ sousoší sochaře Jana Štursy, stojící na pylonech efektního průčelí. Probuzení národa a Vítězství umění. Na divadelní budově, po které Mladá Boleslav s vynikajícími divadelními ochotníky dlouho toužila, je tato symbolika patřičná. Vítězstvím umění JE probuzení národa.
Odjíždím do Prahy, kde na mě čeká muž, který se před šestnácti lety rozhodl, že to krásné divadlo bude nepřehlédnutelné nejen z důvodů ryze architektonických…

První monolog ředitele Františka Skřípka
Myslím si, a ten názor nesdílím sám, že mladoboleslavské divadlo není jen krásné, ale že je ze všech divadel v naší republice to nejkrásnější. Na diváky, kteří do něj přijdou poprvé, působí obrovským dojmem, vyvolaným paradoxně jeho útulností. Zažil jsem milou scénu, kdy se pětiletý chlapeček, který vešel do hlediště, zastavil a řekl: „Maminko, musíme se zout,“ a taky s tím hned začal. Herce, kteří jsou zvyklí na menší jeviště, překvapí, že mají k divákům stejně blízko jako doma, ale přitom se mohou rozehrát na mnohem větší scéně – a naopak, naši hosté z Divadla na Vinohradech si pochvalují, že přes téměř stejně velké jeviště mají u nás mnohem lepší kontakt s diváky. Do šíře roztaženým hledištěm a vyklenutím stropu, které připomíná tvar mušle, se projektantům podařilo dosáhnout dokonalé akustiky. A právě ona dělá ten zázrak. Jeviště a hlediště s parametry klasických divadelních sálů tvoří prostor, jaký známe z komorních divadel. Při milostných scénách mohou herci na jevišti opravdu šeptat a rozumí jim i diváci na balkoně. Herci navíc tvrdí, že v tom prostoru létají múzy. Je to nejspíš pravda, vládne tam velmi pozitivní nálada. A vycítilo to i publikum. Místní lidé chodí do divadla rádi a nikoho z nich by ani nenapadlo přijít v džínsech a mikině. Chrám Thálie si postavili jejich předci, a i dnešní generace vnímají divadlo stejně.
Přiznám se, že to byla nakonec sama budova, která rozhodla o tom, že jsem se nechal svým kolegou Josefem Kettnerem, s nímž jsem sdílel po škole šatnu v Divadle Jiřího Wolkera, dnes Divadla v Dlouhé, přemluvit k tomu, abych se v roce 1994 přihlásil do výběrového řízení na ředitele. Byl jsem šéfem provozu Studia Y, a nic mi nechybělo – ale představa, že by nám Mladá Boleslav svěřila svůj klenot, kde bychom mohli naplnit své tisíckrát probírané divadelní sny, byla příliš lákavá. Důvěru radnice jsem dostal a tehdejší starosta dr. Herčík ukončil naše první setkání slovy: „Naši důvěru máte a slibuji vám, že podezíraví začneme být teprve ve chvíli, kdy opadne zájem diváků a začne ubývat abonentů.“ – „To jsou dobrá pravidla hry,“ odpověděl jsem, a s kolegou Josefem, novým uměleckým šéfem, jsme začali své sny konfrontovat s tvrdou realitou. Že se nám podaří za pár let zvýšit počet předplatitelských skupin ze sedmnácti na čtyřiadvacet a návštěvnost bude bez pěti procent stoprocentní, tomu bychom tehdy, stojíce před vchodem „prázdného“ divadla, nevěřili.
Ano, já opravdu zdědil prázdnou budovu. Měli jsme jen diváky a pět zaměstnanců. Divadlo bylo totiž od roku 1966 součástí Středočeského divadla Kladno – Mladá Boleslav a veškeré zázemí tohoto dvojdomí bylo na Kladně. Když se po osmadvaceti letech čas této umělé fúze naplnil, boleslavská radnice musela začít s divadlem od píky. Když se rozvádí manželství, dělí se majetek. A stará pravda říká, že o tom, co se dá tomu druhému, rozhoduje ten, kdo na něm „sedí“. Pravda se potvrdila hned v prvních dnech našeho divadelního dobrodružství. Náklaďáky nám z Kladna vozily nejrůznější haraburdí, po probírce skončila většina věcí na skládce.
Zároveň jsme začali budovat umělecký soubor a shánět odborné profese, inspicienty, garderobiérky, veškerý technický personál. Právě ten se ukázal být největším oříškem. Zachránil nás ale nápad obrátit se na boleslavské ochotníky. Ochotnické divadlo má v Boleslavi dlouhou tradici a my poprosili o pomoc členy souboru Kolár, váženého spolku, který byl od 60. let 19. století středobodem boleslavského divadelního dění. Co uměli, to nám moc pomohlo, co neznali, doučili se. Přihlásila se nám i maskérka a vlásenkářka paní Hrčková, které se kdysi po spojení divadel nechtělo dojíždět do Kladna, ale teď, když se začalo znovu rodit „její“ divadlo v Boleslavi, ráda se k němu vrátila a vychovala nám své nástupkyně.
21. června 1994 se začala zkoušet první hra, Zeyerův Radúz a Mahulena. Režíroval ji nadějný režisér Michal Dočekal, dnes šéf činohry Národního divadla. Premiéra byla 23. září. A první sezona končila velkým úspěchem. S inscenací Paní z moře, režírovanou Ivo Krobotem, jsme vyjeli jako jediní zástupci střední Evropy na světový ibsenovský festival do norského Osla.
Záměrně ještě nemluvím o hereckém souboru. Teď jen zmíním důležité herecké jméno Raoul Marian Kristian Schránil. Herec milovník, muž nebývalého šarmu, působil v Boleslavi v šedesátých letech a prohlašoval, že divadlo bez divadelního klubu nežije. A nezůstal jen u kritiky. Tenhle noblesní světák spolu s kolegy brigádnicky vystěhoval harampádí ze skladu pod jevištěm, a udělali z něj hereckou kavárnu s programem. Při velké rekonstrukci, po níž bylo divadlo otevřeno v roce 1985, pak byla kavárnička přeměněna na divadelní sálek s kukátkovým jevištěm. My jsme začali hrát jen na velké scéně, ale cítili jsme potřebu seznámit diváky i s jinými styly divadla. Je to ostatně cenná zkušenost i pro herce, když se setkávají s divákem jinak než jen přes rampu. A protože jsme měli v souboru mladé, nadějné kumštýře, kupříkladu Ondřeje Sokola, nyní uznávaného režiséra Činoherního klubu, rozhodli jsme se využít malou scénu jako alternativu ke scéně velké. Představení vznikala z iniciativy souboru, a záhy se ukázalo, že omezení, daná jednopohledovým prostorem i technickými možnostmi, lze překonat a že i naše malá scéna umí být variabilní a umožňuje arénový způsob inscenování. Udělali jsme anketu, co na to naši předplatitelé – a většina z nich řekla: „Klidně si tam hrajte, ale my si na ty rozvrzané židle do sklepa sednout nepůjdem!“ Ale jako vždy zabrala reklama typu „ten kdo viděl, řekne to dál“, a kupodivu to byla především arénová představení, která u diváků prorazila. Lidé si na nový zážitek z těchto „3D“ představení, při kterých se s herci ocitli tváří v tvář ve společném prostoru, rádi zvykli. Přesto byla malá scéna stále provizoriem. Když jsme všechna její minus spojili s jedním velkým problémem, kterým byla neexistence pořádné zkušebny, rozhodli jsme se vrátit do hry už jednou načatou debatu o nutné potřebě nové divadelní scény. Magistrát statutárního města Mladé Boleslavi nás podpořil, a když město získalo velkou dotaci z Evropské unie, její vybudování se stalo jedním z projektů, na něž se peníze smysluplně využijí. Se stavbou se začne na jaře 2011 a v listopadu pak odstartujeme novou éru divadla, které bude mít dvě perfektní scény. Věřím, že nás naši následovníci pochválí. Stejně jako my chválíme někdejší představitele města, jak báječně nám postavili skvost, ve kterém působíme!

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě....

Pavel Cmíral

XANTYPA 11/10 - výběr z článků

Vánoční dárky z Národního divadla

Vánoční dárky z Národního divadla

Letos už nemusíte hrát divadýlko u stromečku s nechtěnými dárky. Darujte každému jen to, co má rád – mladým alternativní divadlo, rodičům operu, manželce balet, přátelům činohru, dětem a vnoučatům víkendová odpolední představení.  

ABECEDA 11/10

ABECEDA 11/10

Dvacet osm písmen, dvacet osm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěr – jaká je vlastně zpovídaná osobnost – si totiž děláte sami.

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Listopad 2010
Slunce vstupuje do znamení Štíra 23. října ve 14.36 SELČ a setrvá v něm do 22. 11. 11.15 opět SEČ. Neptun je první polovinu měsíce stacionární a může způsobit mnoho zmatků a ideologických rozepří. V polovině listopadu ho vystřídá současné stacionarita Venuše a Jupitera, a to už je lepší konstelace pro nápravu věcí veřejných i soukromých. Zvýšené opatrnosti je třeba kolem 7. a dále 20. a 29. 11. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad:
 

Jak se žilo za socíku

Jak se žilo za socíku

Svaz českých fotografů (SČF) otevřel v rámci projektu Minulost a současnost SČF ve své galerii v pražském Karlíně výstavu s názvem JAK SE ŽILO ZA SOCÍKU.

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 11/10

Evžen Šimera, Zero gravity
Galerie Kressling, Bratislava

04. 10. 2010 – 30. 11. 2010
Malíř Evžen Šimera, který byl v minulosti rovněž mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého, představuje v bratislavské galerii svůj projekt obrazů vzniklých ve stavu beztíže. Své malby už v minulosti vytvářel bez zásahu štětce různými fyzikálními metodami na základě předem daného konceptu. Tak vznikaly stékané obrazy, kdy autor nechal po plátně téct barvu podle gravitace. To ho inspirovalo k realizaci obrazů v prostoru beztíže, kde se nedá pohyb barvy příliš ovlivnit. Výsledkem je série abstraktních maleb, na nichž je opět potlačen záměrný umělecký projev a jejichž původ divák bez návodu v podobě videa natáčení tvorby nepozná.

TIPY ROCK & POP 11/10

Eric Clapton: Clapton
Album s lakonickým názvem je sice první Erikova deska po víc než pěti letech, ale rozhodně to neznamená, že by ty roky Clapton prolenošil. Řekněme, že se tak trochu vracel do minulosti – to muži ve věku občas dělají. V roce 2007 dokončil velezajímavou knihu, rovněž s názvem Clapton – znamenité vzpomínky. Taky se účastnil nepříliš zdařilého opětného setkání slavných Cream (s Jackem Brucem a Gingerem Bakerem), začal znovu spolupracovat se Stevem Winwoodem, parťákem z Blind Faith a natočil album duetů s JJ Calem. Ačkoli – tak trochu vzpomínková je i tato deska, doklad toho, jak Clapton lpí na starých a ještě starších písních, které formovaly jeho hudební začátky. A není to jen blues či country, co na novém albu najdeme.

TIPY KNIHY 11/10

TIPY KNIHY 11/10

BYLY JSME TAM TAKY
V holešovickém Centru moderního umění DOX byla pokřtěna kniha Dagmar Šimkové BYLY JSME TAM TAKY. Jejím prvním kmotrem se stal spisovatel Jáchym Topol, jenž z ní přečetl úryvek, druhým básník Ivan Martin Jirous, který ji políbil. Kniha Dagmar Šimkové je jednou z nejsilnějších výpovědí o tom, co se v padesátých a šedesátých letech odehrávalo v československých komunistických věznicích. Ona sama v nich strávila čtrnáct let. Zemřela před patnácti lety v Austrálii.
 

TIPY KLASICKÁ HUDBA 11/10

Festival Janáček Brno 2010, 16. – 28. 11. 2010
Mezinárodní hudební festival JANÁČEK BRNO 2010 se otevírá podruhé. Letos je jeho tématem Janáček a expresionismus. In memoriam je věnován siru Charlesi Mackerrasovi.
Napěchovaný program klade přirozeně důraz na operu: VĚC MAKROPULOS v podání Helikon-Opera Moskva a v režii impresária souboru, dynamického Dmitry Bertmana – nabídne zajímavé srovnání s původním dramatem Čapkovým. Činohru VĚC MAKROPULOS s hudbou Vladimíra Franze uvede Klicperovo divadlo z Hradce Králové. Pražské Národní divadlo hostuje se skvěle expresivní KÁŤOU KABANOVOU v režii Roberta Wilsona, divadlo z Essenu přiveze operu LULU Albana Berga. Tento „krvák“ nevídáme často. Bergova hudba kreslí sytě psychologizující drama o magickém kouzlu ženy, o zvláštním rozkmitu morálky: Lulu klesne až k prostituci, kterou živí své nejbližší. Dva klienti jsou pro ni osudoví: jeden zabije jejího přítele a Jack Rozparovač Lulu i její lesbickou přítelkyni.

TIPY FILMY 11/10

HABERMANNŮV MLÝN
Česká republika, Německo, Rakousko – 2010
Režie: Juraj Herz
Spisovatel Josef Urban vydal v roce 2001 stejnojmennou knihu, v níž zpracoval skutečný případ z vesnice na severní Moravě, kdy byl těsně po válce brutálně zavražděn zámožný německý podnikatel. S předčasně zemřelým dokumentaristou Milanem Maryškou látku převedli do scénáře, za nějž získali 2. místo v Ceně Sazky. Jak už to tak v kinematografii bývá, realizace náročného koprodukčního projektu se posléze ujal německý scenárista a režisér Juraj Herz.

TIPY DIVADLO 11/10

TIPY DIVADLO 11/10

18. ROČNÍK MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU
DIVADLO
PLZEŇ 15. – 23. ZÁŘÍ 2010
JE V ČESKU PŘEFESTIVALOVÁNO?Mezinárodní přehlídka v intencích ročníků předcházejících: Z domova, až na nepřítomné výjimky (PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA brněnského Divadla U stolu, HAMLET ostravské Arény), to nejlepší, co se pozvat dá, ze zahraničí – jen na co jsou peníze. Takže účastníků čím dál méně, a v kvalitě mírně kolísavé.

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/10

XANTYPA Číslo 11/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne