Rudý říjen

Nečas a vláda volby prohráli. Komunisti i ČSSD na koni. Také Klaus se může usmívat

Máme za sebou krajské volby a první kolo senátních voleb. Výsledek děsivý: 23 let po revoluci slaví suverénně největší úspěch komunisti.

Velmi dobře si vedli socialisté. Pravice utrpěla brutální porážku. Petr Nečas ochabl až hrůza. Normální předseda ODS by to minutu po sečtení hlasů zabalil. On se však funkce drží zuby nehty.
Důvodů, proč byla pravice zbita, je víc. Mimo jiné zavilý útok Václava Klause na vládu, který volbám předcházel. Nějaká levicovost či pravicovost zřejmě přestává platit už i pro kdysi konzervativně-liberálního Klause. Co je pro něj dnes podstatné? Pro Klause je důležitý Klaus. Vláda prožívá zlé časy. Hlava státu blokuje Petru Nečasovi zákony. Do vlády a vládních stran se čím dál víc zakusuje policie. Necelé dva týdny před volbami si protikorupční detektivové přišli pro prvního náměstka ministra práce a sociálních věcí (MPSV) Vladimíra Šišku. Je podezřelý, že uplácel firmu OKsystem. Soud na něj uvalil vazbu. Krátce nato se poroučel ministr Jaromír Drábek, jeden z pilířů TOP 09. Podá demisi „za měsíc“, ne ihned. Topka asi ani nepočítá, že vláda vydrží déle. A čtyři dny před volbami policie zatkla pravou ruku expremiéra za ODS Mirka Topolánka, lobbistu Marka Dalíka. Pro podezření z podvodu při nákupu obrněnců Pandur.

„Komáři“ se přemnožili
Volby vyhráli komunisti. Nejsou první, dokonce je zřejmě nevolilo víc lidí než před čtyřmi roky. Ale zvítězili. Většinu mají ve dvou krajích, v devíti skončili druzí, ve dvou třetí. Druzí se umístili i v prvním kole voleb do Senátu. Obhajují jen jeden mandát, ale postoupilo jim dvanáct kandidátů! To se v horní komoře nikdy nestalo. Komunistům mladší generace přezdívá „komáři“; v tom případě zažíváme invazi komárů.
Dobře dopadla i ČSSD. Vyhrála v devíti krajích. V minulých krajských volbách jsme sice zažili „oranžové tsunami“, socialisté ovládli všech třináct krajů, ale letos měli mnohem těžší pozici. Uhájit vládnutí je totiž velmi těžké. Do druhého kola senátních voleb ČSSD postoupilo třiadvacet kandidátů, přičemž obhajuje jen pět křesel!
Nečasova ODS propadla na celé čáře. Vybouchla. Jenom v Plzeňském kraji modří velmi těsně vyhráli (budou však mít stejný počet mandátů jako ČSSD). Ale i zde voliči hlasovali proti vládě, proti premiérovi. Lídrem modré plzeňské kandidátky totiž byl exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, muž, kterého Nečas vyhodil z vlády, když začal příliš podporovat osamostatnění státních zástupců a vyčištění pražského vrchního státního zastupitelství. Pospíšil je vnímán jako opozice v ODS. To mu na Plzeňsku přineslo vítězství.
V Senátu ODS obhajovala třináct mandátů, ale postoupilo jí jen deset kandidátů. Navíc v Praze 8 komunista Jiří Dolejš porazil „ódeesačku“ Danielu Filipiovou. To je naprostý šok, v Praze věc nikdy nevídaná. Tím Nečasovo Waterloo nekončí. Ve volebním obvodu 26, Praha 2, dostal direkt přímo do obličeje. Do druhého kola tu jako první postupuje bývalý ředitel Státního fondu životního prostředí Libor Michálek. Ten se vzepřel pokusu fond vykrást a peníze přeposílat do modré pokladny. Připomeňme, že mu tehdejší ministr životního prostředí Pavel Drobil (nyní šéf volební kampaně ODS) nabízel místo svého náměstka, pokud zničí důkazy. Michálek to nepřijal, teď za to vyhrál první kolo. A postupuje s ním nikoli občanský, ale sociální demokrat…
Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěné Xantypě.....

Martin Fendrych autor je komentátor Týdne

XANTYPA 11/12 - výběr z článků

Primabalerina Sylvie Guillem

Primabalerina Sylvie Guillem

Netoužila jako mnoho jiných malých holčiček zatančit si v LOUSKÁČKOVI. Chtěla se stát sportovkyní. Říká o sobě, že je „garçon manqué“ – „polokluk“. Když se tedy objeví na setkání v Bělehradě, kde v Opeře Madlenianum zahajovala s Russelem Maliphantem letošní festival tance, nejsem příliš udiven, že má na sobě tepláky a sportovní boty a její pohyby připomínají místo éterické bytosti ze světa baletu výrostka z francouzských předměstí.

Herečka Petra Hřebíčková

Herečka Petra Hřebíčková

Křehký zjev štíhlé blondýnky sotva dává tušit ženu rozhodnou a energickou. Petra Hřebíčková po svém úspěchu, získání Ceny Thálie 2008 za roli Maryši, skončila svůj šestiletý vztah s milovanou scénou Městského divadla ve Zlíně a přešla do Prahy. To chtělo pěknou dávku odvahy.

Výročí Josip Plečnik

Výročí Josip Plečnik

Rok 2012 byl vyhlášen Rokem Jože Plečnika a Pavla Janáka. Připomínáme si 140 let od Plečnikova narození a 55 let od jeho úmrtí.

Lví bratři v Khwar

Lví bratři v Khwar

Slunce už zvolna, ale nezadržitelně končilo svou denní pouť napříč oblohou afrického nebe.

Na koho jsme nejvíc hrdí

Lidové noviny otiskly výsledky takového malého průzkumu na toto téma a vyšly jim tři osobnosti: Havel, Jágr, Gott, k nim se prý vzpíná naše hrdost. Pokud se týká kultury v anketě mezi studenty (převážně vysokoškolskými) bylo pořadí následující: Gott, Forman, Svěrák, Roden, Karel Čapek, Antonín Dvořák.

Co se děje… v New Yorku

Do New Yorku míří rozsáhlý archiv jednoho z nejpozoruhodnějších amerických architektů dvacátého století, Franka Loyda Wrighta.

Co se děje.... v Londýně

Kurátoři Royal Academy of Arts mají pověst enfant terrible svého povolání, často jdou zcela proti proudu výtvarného umění i jeho interpretace.

Co se děje… ve Vídni

Sisimanie U našich rakouských sousedů se bude koncem roku oslavovat. Stále oblíbená císařovna Sisi by letos na Štědrý den oslavila 175. narozeniny. A tak se roztáčí zejména ve Vídni opravdová Sisimanie.

Co se děje… na Slovensku

Čtrnáctý ročník Mezinárodního filmového festivalu Bratislava uvede ve dnech 9. – 15. listopadu nejlepší evropské snímky tohoto roku vytvořené začínajícími i renomovanými režiséry.

O čem se mluví… na Moravě

Kabaret Kafka bude mít v rámci festivalu malých činoher REDFEST premiéru v brněnské Redutě. Inscenace v režii Daniela Špinara zpracovává Kafkův nejslavnější dopis – DOPIS OTCI, v němž otevírá nejintimnější témata a pojmenovává svůj postoj k životu. Premiéra 2. 11.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/12

XANTYPA Číslo 11/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne