Co se děje… v Londýně...

Hned tři události z rozhraní října a listopadu naznačují, že letní olympijské hry v Londýně jsou zase už o měsíc blíž – až budete mít před sebou prosincové číslo Xantypy bude zbývat do zahájení nějakých 270 dní.

Za přísných bezpečnostních opatření v Královské mincovně v Llantrisantu v jižním Walesu začali razit 4700 medailí, o které se bude za devět měsíců v Londýně bojovat. Ražba začala s takovým předstihem krom jiného proto, že výroba každého jednotlivého kusu trvá celých deset hodin. Aby nabraly olympijský bronz, stříbro a zlato svůj tvar a lesk, projdou celkem patnáctkrát obřím lisem s devíti set tunovou hlavicí a po každém pátém úderu procházejí výhní o teplotě sedmi set padesáti stupňů. Vytvoří se tím dostatečně vláčný a jemný povrch, tak, aby razící hlavice vytvořila dokonalou kopii olympijského designu na všech kusech. Mimochodem, v Llantrisantu se tradičně razí britská vojenská vyznamenání a metály, s výjimkou toho nejcennějšího, Kříže královny Viktorie. K jeho výrobě se používá kov z bronzových dělostřeleckých kanónů, britské vojenské kořisti z Krymské války před více než 150 lety.
Tým britských sportovců, respektive jeho vedení, neponechává v přípravách na letní olympiádu nic náhodě a jeho členové dostali podrobné instrukce, čeho se mají vyvarovat při zveřejňování svých zpráv a komentářů na nejrůznějších sociálních sítích. Mezi britskými celebritami, včetně těch sportovních, je mimořádně oblíbený Twitter, na kterém zveřejňují své novinky a prohlášení. „Stačí jediná nepromyšlená řádka a naruší to rovnováhu v celém týmu,“ varuje olympioniky sir Clive Woodward, který dal dohromady seznam toho, čeho se před olympiádou na Internetu vyvarovat a co je naopak dovoleno. Woodward se těší v britských sportovních kruzích mimořádnému respektu – jako trenér dovedl anglickou ragbyovou reprezentaci před osmi lety k vítězství na světovém šampionátu.
Podobného triumfu se Britové ani Angličané od roku 2003 v kolektivním sportu nedočkali. Snad i proto dali pro olympiádu v Londýně poprvé v historii dohromady fotbalovou reprezentaci Velké Británie. Britská jedenáctka ještě nemá svého trenéra ani kapitána a už se objevily první spory o to, kdo za ní nebude hrát. Funkcionáři z Walesu se nechali slyšet, že takový krok může ohrozit nezávislost jejich fotbalového svazu v rámci UEFA a chtějí si pozvat velšské kandidáty na start v britském dresu na kobereček, aby jim to nejspíš rozmluvili. Skotové zatím zarytě mlčí. Nehovoří sice o bojkotu, ale vzhledem k chystanému referendu o samostatnosti Skotska a jeho nezávislosti na Spojeném království, bych se moc nedivil.
V plných přípravách na olympiádu je také tiskové centrum – na konec října pozvali organizátoři do Londýna několik stovek novinářů na celosvětový brífink. Stihl jsem z bohatého programu jen půlden, ale dal mi docela dobře nahlédnout, jaké starosti trápí kolegy novináře ze sportovních velmocí. A tak zatímco Američany zajímalo, zda se můžou během zahajovacího ceremoniálu, který se protáhne až přes půl noc, spolehnout na to, že bude někde něco k snědku, Australané měli starost, jaké budou vzhledem k časovému posunu otevírací hodiny v novinářském baru. Na rozdíl od jedné sportovně založené španělské kolegyně, která chtěla vědět, zda si bude moci v tiskovém centru zacvičit.
Když pak jeden z tiskových mluvčích oznamoval, že většina tiskových středisek při jednotlivých sportovištích bude pod otevřeným nebem, prokázal tradiční britský smysl pro humor. Utěšovali nás tím, že pro případ deště pro nás mají připraveny speciální pláštěnky. Před promoknutím mají chránit novinářské počítače i s klávesnicí a myší. Při pohledu na powerpointovou prezentaci téhle novinářské pomůcky jsem si bezděky vzpomněl na komické skeče Mistra Beana a čekal, kdy vstoupí na promítací plátno, aby nám předvedl, jak s kusem igelitu v londýnském lijáku naložit. Tentokrát jsem se nedočkal. Tak snad příště.

Ivan Kytka

XANTYPA 12/11 - výběr z článků

Na nejromantičtějším místě světa

Zamilovaná dvojice mladých lidí se prochází zasněně ve svitu zapadajícího slunce romantickými uličkami lemovanými starými barevnými domy. Mladík něžně hladí dívku po vlasech, v dáli šumí moře a oba se cítí nádherně. Jsou totiž na nejromantičtějším místě světa, v Cinque Terre.

Náš otec George Voskovec byl jedinečný

V pražském kině Lucerna měl premiéru dokumentární film MŮJ OTEC GEORGE VOSKOVEC o životě Jiřího Voskovce v Americe od roku 1950 až do jeho smrti v roce 1981. Při této příležitosti vznikl tento rozhovor s adoptivními dcerami Jiřího Voskovce Gigi a Vicki, které na premiéru přijely i se svými rodinami.

Cesta pan Broučka do roku 2011

Pan Brouček (ten, co ho vymyslel Svatopluk Čech), se nečekaně dne osmnáctého října ve čtrnáct hodin osmnáct minut letošního roku ocitl na kraji výpadovky z Prahy směr Brno. Kupodivu nepadl za hodinu k zemi přiotráven výfukovými plyny, zato mu vytanula řada otázek. Co to je za podivné krabice, které sviští podél něho?

Divadelní režisér Štěpán Pácl

Divadelní režisér Štěpán Pácl

Štěpána PÁCLA vídám často, ale poprvé jsem ho vzala opravdu na vědomí jako asistenta režie při inscenaci Havlova ODCHÁZENÍ v režii Davida Radoka. Dvakrát za sebou získal Cenu Alfréda Radoka jako Talent roku 2008 a 2010.

Výročí Freddie Merkury

Před 20 lety, 24. listopadu 1991, zemřel v Londýně zpěvák legendární skupiny Queen Freddie Mercury. Podlehl zápalu plic v důsledku oslabené imunity způsobené virem HIV. V hudební branži zůstává dodnes nejslavnější a pro vyznavače božích bičů asi i „nejsprávnější“ obětí AIDS. Nebyl jen slavný a bohatý. Byl gay a holdoval prostopášnému životu.

Ze světa

Koncem října byla Cristina Fernández de Kirchner triumfálně znovuzvolena argentinskou prezidentkou, hned v prvním kole poměrem takřka 54 procent hlasů. Původ jejího úspěchu může zaskočit obyvatele kontinentu, kde dnes určují tón mezinárodní banky a ratingové agentury. Cristina Kirchner a již před ní její muž Néstor – prezident v letech 2003 až 2007 – se pustili do něčeho, co nás v příštích dekádách možná rovněž čeká: postupná demontáž neoliberálního hospodářsko-sociálního modelu.

Nečasův valčík

Vždycky znovu jde o to, nakolik je společnost svobodná. Nakolik je země, v níž žijeme, zemí práva. O další věci jde až potom. Ke svobodné společnosti patří taky zásada, že dodržuje závazky. Na nevolebním kongresu ODS předseda „modrých“ Petr Nečas prosadil, že o případném přijetí eura u nás musí proběhnout referendum.

Co se děje…v Hollywoodu

Držitel Pulitzerovy ceny Paul Conrad vytvořil v roce 1991 sochu představující atomový hřib. Ta je trnem v oku mozkovému trustu RAND (je jedním z center, kde se řeší světová politika) v Santa Monice, protože je umístěna před jeho budovou. Možná i proto si úřednice na radnici povšimla, že se hřib naklání a doporučuje jeho likvidaci.

Co se děje… v New Yorku

Do více než pěti set newyorských galerií se lze ponořit, týdny jimi proplouvat a jen příležitostně se zorientovat vynořením na hladinu. Ačkoliv se i ta nejzapadlejší zákoutí města, která svými levnými prostory dosud přála umění, postupně proměňují na nové nablýskané a reklamními tabulemi nasvícené čtvrti, kde galerie nahrazují obchody a restaurace, ještě stále lze zajít do Gallery District, vzít si průvodce a jít od jedné výstavy k druhé. V Lesley Heller Workspace představil Tom Kotík díla, která stejně jako jeho život kombinují výtvarné umění s působením v rockové kapele.

Co se děje… v Berlíně...

Světoznámé berlínské Pergamonské muzeum se rozhodlo vystavit své skryté poklady a dopřát jejich obdivovatelům nevšední zážitek – prožít den v antickém městě. Ojedinělý projekt „Pergamon – panorama antické metropole“ je pro veřejnost přístupný až do konce září 2012.

Aktuálně - výběr z článků

Je libo porno, nebo raději obraz?

Je libo porno, nebo raději obraz?

Letošní vyhlášení výsledků soutěže Ceny kritiky pro mladé malíře do třiceti let proběhlo jako každý rok v únoru při zahájení výstavy sedmi finalistů.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 12/11

XANTYPA Číslo 12/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne