Zrozen pro lásku

Jean Marais

Romantický rytíř, krasavec a svůdce podmanivého vzhledu, jeden z nejatraktivnějších francouzských herců všech dob. Muž klasických rysů s orlím nosem a plavými zvlněnými vlasy se stal jedinečným představitelem romantických hrdinů v příbězích se šťastným koncem, jaké si doba žádala. Když roku 1998 zemřel, francouzský prezident Jacques Chirac prohlásil: „Mnoho Francouzů dnes ztratilo něco ze svých snů a svého mládí.“ Zdá se to neuvěřitelné, ale letos uběhne už sto let od chvíle, kdy se Jean Marais narodil.

Jean MaraisSvětlo světa spatřil 11. prosince 1913 ve francouzském městě Cherbourg. Jeho celé jméno znělo Jean Alfred Villain-Marais. Matka se na něj po porodu prý odmítla podívat. „Krátce před mým narozením zemřela moje malá sestra a matka si přála, aby další dítě byla holčička. No a protože já jsem byl kluk, velmi ji to zklamalo,“ vyznal se Jean Marais v době, kdy už byl hereckou hvězdou. „Později mě ale začala rozmazlovat a oblékat do ženských šatů.“ Dětství Jeana Maraisa bylo jistým způsobem zvláštní. Vyrůstal jen s matkou, která svým extravagantním chováním v malém klidném městečku často působila rozruch. Rodiče se rozešli, podle matky údajně kvůli jednomu pohlavku, který pětiletý Jean dostal od svého otce. Od té doby se s ním potkal až po mnoha letech, když otec umíral. „Hrál jsem v té době v jednom pařížském divadle a dozvěděl se, že je vážně nemocný. Měl rakovinu prostaty. Sedl jsem na vlak a šel ho navštívit. Tehdy ve svých pětačtyřiceti jsem ho uviděl poprvé. Řekl jsem mu: ‚Vůbec si nejsme podobní.‘ A on odvětil: ‚Ne, protože ty jsi zrozen pro lásku!‘“

Zabila jsem si syna
V letech 1914 až 1918 překonal Marais snad všechny nemoci, které může dítě dostat: černý kašel, zarděnky, spálu, zánět středního ucha, bronchitidu a navíc i španělskou chřipku. Říkalo se jí „španělská“, aby se nemuselo vyslovovat šokující slovo „mor“, které by určitě celou populaci vyděsilo. „Lékaři mě už odepsali: dali mi před ústa malé zrcátko, aby bylo vidět, jestli ještě dýchám. Moje matka se však dožadovala ještě nějaké injekce. ‚To by ho zabilo,‘ domlouval jí lékař. ‚Pokud má umřít,‘ řekla matka, ‚dám mu injekci klidně sama.‘ Vynutila si předpis, a dala mi injekci. Vzala na sebe veškerou odpovědnost. Horečka náhle klesla ze 41na 36 stupňů. ‚Zabila jsem ho,‘ vykřikla matka v slzách. ‚Ne, právě jste ho zachránila,‘ odpověděl lékař.“
Jean svou matku zbožňoval, ačkoli se jí nikdy nedalo věřit. Nepracovala, často vystupovala pod cizími jmény a za menší krádeže občas skončila i ve vězení. Kvůli svým „obchodům“ měla podivné známosti a celá rodina se musela mnohokrát stěhovat a skrývat před policií. Nakonec se usadili v Paříži. „Možná jsem měl i nepravého otce. Měl jsem několik nepravých strýců, nepravého kmotra, nepravé adresy a nepravá jména. Abych netrčel z rodiny, asi bych si měl také pořídit nepravého syna, abych se mohl stát nepravým otcem a dědečkem,“ vzpomínal na toto období později ve svých pamětech Marais. Netušil, že jeho slova se brzy naplní, když v roce 1963 adoptoval syna Sergeje Ayalyho.

Svádění profesora
Malý Jean celé dění kolem sebe vnímal spíše jako romantické dobrodružství. Vystřídal mnoho internátních škol a v každé získal mezi vrstevníky pověst drsňáka a výtržníka. Jednou se prý převlékl do ženských šatů a snažil se svést svého profesora. Ani v učení zvláště nevynikal, zato byl pěkný jako panenka, tělesně zdatný, vynikal ve sportu a zpěvu. Původně se chtěl vyučit fotografem a začal navštěvovat Laurentův ateliér v Paříži. Přitom ještě studoval výtvarně umění na konzervatoři. Jelikož se však nikdy nevzdal snu být hercem, začal roku 1936 navštěvovat herecké kursy Charlese Dullina v jeho divadle Atelier.

Robert Buček

XANTYPA 12/13 - výběr z článků

Česká premiéra Iva Bittová

Česká premiéra Iva Bittová

Houslistka a zpěvačka Iva Bittová momentálně žije a pracuje v USA. Domů teď zavítá s novým hudebním projektem EVIYAN, vytvořeným společně s americkými muzikanty kytaristou Gyanem Rileyem a klarinetistou Evanem Ziporynem. Tato trojice dnes patří mezi nejzvučnější jména newyorské hudební scény.

Léta s Fellinim

Léta s Fellinim

Juraj Jakubisko je k nezastavení. V pětasedmdesáti letech stojí na prahu velkého filmového projektu o osudu Slovanů. Dosud svého největšího. Napsal už scénář a nyní horečně připravuje natáčení; první klapku plánuje na jaro příštího roku. Jestliže Jakubiskův zatím poslední snímek BATHORY se před pěti lety zařadil k nejnákladnějším ve střední Evropě, nový velkofilm vykazuje rozpočet ještě dvaapůlkrát vyšší. Vedle Česka a Slovenska se o něj v koprodukci podělí další významní evropští partneři i USA.

Industriální stavby

Industriální stavby

Vznikly v době rakouské monarchie a prvních letech Československé republiky . Nádraží, textilky, sklárny, porcelánky, pivovary, mlýny, papírny... Kdysi svědčily o umu českých a německých rukou, dnes chátrají, desítky z nich již zmizely navždy, na místě, kde stály, vyrostly supermarkety s parkovišti a skladovací haly. K zamyšlení nad nenahraditelnou ztrátou kdysi krásných průmyslových staveb vybízí kniha O SMUTNÉ TOVÁRNĚ, která je určena dětem i jejich rodičům.

Newfoundland 2013

Newfoundland 2013

I pro nás Kanaďany je Newfoundland dost exotický. Je to jedna ze dvou ostrovních provincií. Ale snad nejzajímavějším na Newfoundlandu (který se oficiálně nazývá Newfoundland-Labrador) je fakt, že je tou poslední provincii, která se ke Kanadě připojila. Stalo se tak v roce 1949. Až do té doby byl britským dominiem.

Vzpomínka

Vzpomínka

Václava Havla a Loua Reeda pojilo letité přátelství. Newyorský hudebník a zakladatel legendární kapely The Velvet Underground navštívil Českou republiku několikrát.

Za Monetem do Giverny

Za Monetem do Giverny

Máte rádi obrazy Clauda Moneta? Plánujete cestu do Paříže? Pak by měla být samozřejmostí návštěva muzea d´Orsay, méně známého muzea Marmottan-Monet s téměř stovkou obrazů a nepochybně Orangerie s osmi rozměrnými plátny Monetových leknínů. V Paříži se malíř roku 1840 narodil, léta ve městě nad Seinou žil, ale do dějin impresionismu vešel především jeho pobyt v Giverny v letech 1883-1926. Tam také Monet stvořil další mimořádné dílo – slavnou květinovou a vodní zahradu s lekníny.

Historik, básník a spisovatel Petr Placák

Historik, básník a spisovatel Petr Placák

Se jménem Petra Placáka jsem se poprvé setkal v roce 1985, kdy v samizdatu vyšla jeho autobiografická novela MEDOREK. Později o jeho aktivitách, zadržení či zatčení přicházely informace z Hlasu Ameriky či Rádia Svobodná Evropa. Placák byl všude a u všeho a Státní bezpečnost z něj evidentně šílela. Běžné formy estébácké represe, od výhrůžek, šikanování po ztlučení, na něj nezabíraly. Byl jako pitbull, jenž – vybaven sníženým prahem vnímání bolesti – s chutí útočí na rozjetý tank. Placák komunistický režim vytrvale a leckdy i se vtipem štval. A především se choval statečně. Čtenářům, které rozhovor osloví, vřele doporučuji jeho knihu FÍZL, kde se dozvědí o Petru Placákovi daleko víc.

Vánoce

Vánoce

Všem, kdo se o Vánocích chtějí přijít podívat do pražských kostelů na jesličky, je určena brožurka, kterou již podruhé připravilo Arcibiskupství pražské. Obsahuje informace o třiceti betlémech, jejich historii i rozpis, kdy si je možné je prohlédnout. Brožurka bude od poloviny prosince k dispozici v kostelích, v Pražské informační službě a turistických informačních centrech. Stejně jako loni se děti mohou zapojit do sběratelské hry Sestav si svůj betlém. V každém z třiceti kostelů získají zdarma jednu figurku do betlému.

Aféra amerických odposlechů narušuje transatlantické vztahy

Bývalý pracovník amerických tajných služeb Edward Snowden, jenž ze svého úkrytu kdesi na území Ruska vypouští po kapkách informace o odposleších organizovaných Washingtonem, už leží v žaludku nejen vládě své vlasti. Zděšení či rozpaky vyvolává rovněž u zástupců řady evropských států. Národní bezpečnostní agentura (NSA), jejímž zaměstnancem Snowden byl, měla sledovat elektronické komunikace milionů Evropanů včetně předních politiků. Představitelé Francie, Německa i dalších zemí hlasitě protestují proti široce medializovaným odhalením, která zůstávají v rovině spekulací. Zapeklitá situace mezi blízkými přáteli…

Česko: Nejistá sezona

Volby jsme přežili. Dá se na ně hledět všelijak. Třeba jestli v nich uspěli ti „moji“. Nebo jestli házení papírků do uren projeli. Základní otázka však zní: Ohrožuje výsledek voleb naši svobodu? Ohrožuje moji svobodu? Z toho pohledu volby nedopadly nijak zle. Žádná strana nevyhrála s velkou převahou, nebude mít v rukou nezdravě velký díl moci. Nevyhrála ovšem ani levice, ani pravice. Vyhrálo něco jiného, těžko se to pojmenovává. Strany se budou vyčerpávat souboji mezi sebou a na to, aby nás omezovaly a dusily, jim nezbude síla. Vypadá to jako poněkud absurdní hledisko, ale ono tak absurdní není.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 12/13

XANTYPA Číslo 12/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne