CAMINO DE SANTIAGO

Život je cesta a cesta je život

Španělsky se cesta řekne el camino. Camino de Santiago, Svatojakubská cesta, je bezesporu tou nejznámější ve Španělsku. Vlastně je jednou z nejznámějších na světě. V roce 1987 byla vyhlášena evropskou kulturní cestou a v roce 1993 zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V dnešní době, kdy moderní poutní hnutí zažívá nebývalý rozmach, ji ročně absolvuje přes dvě stě tisíc lidí z celého světa, a počet poutníků nadále roste.

CAMINO DE SANTIAGO

Camino de Santiago je název sítě dvanácti historických poutních cest vedoucích k hrobu s ostatky sv. Jakuba v katedrále v Santiagu de Compostela, hlavním městě autonomní oblasti Galicie na severu Španělska. Kolik poutníků se vydalo za posledních více než tisíc let k hrobu tohoto mučedníka je nezjistitelné, avšak s jistotou víme, že první doloženou pouť vykonal v roce 951 francouzský biskup z Le Puy. Jak poutní hnutí začalo sílit, vzniklo dvanáct cest vedoucích z Francie, Itálie a Portugalska. Nejdříve na nich byly vztyčovány orientační kameny a kamenné kříže, hloubeny studánky a zřizovány kaple, kostely i kláštery, které poskytovaly poutníkům příbytky na cestě. Svatojakubská mušle hřebenatka, jinak také kulinářská delikatesa, se stala v průběhu staletí nedílným symbolem právě této cesty, a je jím dodnes.

Camino Francés
Vzhledem k historickému počtu poutníků přicházejících z Francie, stala se tou nejznámější z dvanácti tras právě severem Španělska vedoucí Francouzská cesta, Camino Francés. V dnešní době tuto trasu zpopularizoval také první autobiografický román Paula Coelha POUTNÍK – MÁGŮV DENÍK z roku 1987 anebo film THE WAY režiséra Emilia Esteveze z roku 2010. Camino Francés začíná na francouzské straně Pyrenejí, ve vstupní bráně do baskického městečka St. Jean Pied de Port, odkud pak vede přes hory na španělskou stranu do Roncesvalles v provincii Navarra. Celá pouť měří bezmála osm set kilometrů, které může poutník vykonat pěšky, na kole či na koni. Když projde Navarrou i s jejím hlavním městem Pamplonou, proslavenou běhy s býky i dílem Ernesta Hemingwaye, dostane se do oblasti La Rioja, s hlavním městem Logroněm, která proslavila Španělsko svým výborným vínem. Dále už ho pak čeká cesta kolébkou novověkého Španělska a spisovné španělštiny, rozlehlou autonomní oblastí Castilla y León. Z jejích devíti provincií uvidí poutník na cestě delší než čtyři sta kilometrů tři z nich – Burgos, Palencii a León. Kromě kulturněhistorických skvostů, jakými jsou města Burgos, León, Astorga či Ponferrada, je tato část cesty proslavena Mesetou. Tato rozlehlá, rovinatá a chudá oblast je skutečnou zkouškou vůle každého pocestného. Dlouhé hodiny na nohou s pálícím sluncem nad hlavou dávají každému dostatek času vést hovory sám se sebou, s myšlenkami nad smyslem vlastního života, nad vesmírem i Boží přítomností v našich životech.
Po absolvování této zkoušky a zdolání posledního horského pásma na cestě, vstoupí poutník (nedaleko vrcholu O’ Cebreiro) do poslední autonomní oblasti, Galicie, jejímž hlavním městem je cíl poutě – Santiago de Compostela. Po pravdě se říká, že ze všech oblastí na Svatojakubské cestě je Galicie tou nejtajuplnější. V žádné jiné části Španělska nezanechalo tolik zřetelných stop předkřesťanské myšlenkové bohatství a prastaré kultury. Na jejím území je stále vidět živá víra v magickou moc kamenů, dřeva a moře. A také čarodějnic. Neboli jak říkají místní: „Nevěřím na čarodějnice, ale vím, že existují.“ Najednou má poutník v nohou osm set kilometrů a stojí před katedrálou v Santiagu de Compostela. Někdo si nechá vystavit potvrzení o absolvování cesty a jeho putování zde končí. Ale mnoho jiných se vydává ještě na dalších devadesát kilometrů až na Cabo de Fisterra (španělsky Finisterre). Na výběžek pevniny – mys vyčnívající jako prst do Atlantiku, kde slunce zapadá do oceánu, a kde – jak lidé ve starověku věřili – končí svět.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Lukáš David

XANTYPA 12/14 - výběr z článků

Herečka Sophia Lorenová

Herečka Sophia Lorenová

Stala se první Italkou, která získala Oscara za hlavní roli v neanglicky mluveném snímku HORALKA. Jejími filmovými partnery byli Cary Grant, Marcello Mastroiani, Paul Neumann, Marlon Brando, Clark Gable, Richard Buton, Anthony Quinn, Peter Sellers, Jean-Paul Belmondo, Peter O’Toole nebo Gregory Peck. Jedna z nejlepších italských hereček, Sophia Lorenová, oslavila letos osmdesátiny.

Hudebník Ivan Kral

Hudebník Ivan Kral

Ivan Kral patří k nemnoha našim rockovým muzikantům, kteří se výrazně prosadili na mezinárodní scéně. Jeho autorská i interpretační spolupráce s Patti Smithovou nebo Iggy Popem se snad přetřásá v každém rozhovoru, který s ním u nás vyjde. Proto jsem se v tomto interview pokusil skladatele, multinstrumentalistu a zpěváka Ivana Krale představit i trochu jinak – především z jeho lidské stránky. Hudbě jsme se však tak úplně vyhnout nemohli, protože letos na podzim zavítal do své rodné země, nejen aby představil své nové album ALWAYS, které vydal po téměř desetileté pauze (jeho premiérová prezentace proběhla 19. září), ale aby zde odehrál i několik koncertů s doprovodnou skupinou Všichni svatí.

Alfréd Radok

Alfréd Radok

„V životě jsem nepotkal mnoho géniů. Jazyk dnes spíš formují obchodníci než poetové, takže slovo ‚génius‘ nadužíváním zdevalvovalo, ale podle mě byl Radok jedním z mála skutečných géniů, i když řada dokladů pro toto tvrzení je při prchavém charakteru divadelní práce nenávratně pryč. Radokovi dovolili udělat jen pár filmů, ale jeho DALEKÁ CESTA je jedním z dosud neobjevených klasických děl světové kinematografie.“

Dublin

Dublin

Datum 16. června jsem měla v kalendáři zaškrtnuté tlustou fixou dlouho dopředu, a tak když nastal předvečer tohoto významného dne, oslavujícího nejen tu „zvrácenou a obscénní“ knihu s šílenou pověstí, ale i jejího neméně kontroverzního tvůrce s cylindrem na hlavě Jamese Joyce a všechny podivné Joycemilce z celého světa, s rozechvěním jsem si sbalila objemné zavazadlo, tím těžší, čím více knižních svazků jsem přidávala. Na cestu do kreativního města literatury pod patronací UNESCO jsem byla připravena.

„Limonádník“ slaví padesátiny

„Limonádník“ slaví padesátiny

Tedy ten filmový. Jeho premiéra v říjnu 1964 v pražské Alfě se protáhla na deset týdnů, během nichž se promítal! Velice by se však mýlil každý, kdo by se celkem logicky domníval, že film, který je pasován i ve světě na klasika mezi parodiemi, byl okamžitě zahrnut chválou domácích kritiků. Chyba!

Ichtyolog Petr Spurný

Ichtyolog Petr Spurný

Ještě dnes cítím, jak mne studily rukávky domácí flanelové košile promočené až k lokům, když jsem se snažila hladit ve vaně kapra. Na Štědrý den jsem vždycky ráno předstírala, že ještě spím, abych se vyhnula přípravám na završení jeho rybího osudu. Jak šla léta, tatínek už pak kapříka nezabíjel. S krácením vlastního životního času ho opouštěla schopnost připravit o život jakéhokoli tvora.

S Michaelem Žantovským o jeho knize HAVEL

S Michaelem Žantovským o jeho knize HAVEL

„Havel byl jedním z nejdůležitějších intelektuálně-buřičských státníků své doby – nekonformní, odhodlaný žít v pravdě, zpytoval systém, spoluobčany i sám sebe. Není nikdo povolanější než Michael Žantovský, aby popsal, interpretoval a analyzoval tohoto morálního giganta. Žantovského biografie Havla je napsaná s obrovským pochopením, upřímností a láskou a poskytuje nám expertní rozbor nejen politiky, ale také Havlových her.“ Takto popisuje knihu Michaela Žantovského, nazvanou prostě HAVEL, slavná americká politička českého původu, Madeleine Albrightová.

Betlémy pražských kostelů 2014

Betlémy pražských kostelů 2014

Od 24. prosince po celé vánoční období jsou v mnoha kostelech vystavovány betlémy. V Praze budou letos rodinné procházky za jesličkami ještě zajímavější, protože Arcibiskupství pražské vydalo brožurku s historií jednotlivých betlémů, v níž se také dozvíte časy bohoslužeb.

Dvacet pět po: Intelektuálové všech kaváren, spojte se

Za pár dní oslavíme 25. výročí sametové revoluce. Oslavíme? Kolik lidí bude pád komunistického režimu opravdu slavit? Kolik lidí po čtvrtstoletí pocítí vděčnost za život ve svobodě? Protože nesporně platí, že dnešní stát je stále v maximální míře svobodný, to se nezměnilo. Komunistická minulost se vzdaluje, část lidí zapomíná, část je nespokojena s dneškem, část je moc mladá. To je normální.

Zavádění demokracie v Hongkongu je krajně nejistým podnikem

Ulice Hongkongu zaplavily v září desetitisíce demontrantů požadujících demokratické volby. Ač dle předchozích ujednání měl být od roku 2017 předseda vlády tohoto zvláštního administrativního celku Číny volen všeobecným lidovým hlasováním, v létě pekingská vláda rozhodla, že kandidovat v něm bude smět jen ten, koho předtím doporučí zvláštní výbor posuzující soulad uchazečových názorů s oficiální linií. Svérázné představy komunistické věrchušky o demokracii se příliš nezamlouvají hongkongským občanům.

Reportáže - výběr z článků

Rumunskými horskými silnicemi

Rumunskými horskými silnicemi

Bylo časné ráno. Snášeli jsme po schodech dolů do auta věci na náš měsíční šestitisícikilometrový okruh po Balkánu. Kristýna pak usedla za volant, já vedle ní a obtěžkáni očekáváními i předsudky o Rumunsku jsme vyrazili na D jedničku. Stále dostatečně brzo na to, abychom se stačili vyhnout zácpám, které tvoří její neodmyslitelný kolorit každý den.

Na koloběžce po světě

Na koloběžce po světě

Před rokem jsem si vzal batoh, koloběžku a s pár kamarády jsme se vydali za oceán. Naplánovali jsme trasu, která měla vést přes celou Střední Ameriku až do Jižní Ameriky a skončit v dalekém São Paulu. Cesta na koloběžkách trvala bezmála osm měsíců.

Dobrodružství poznání v keňské divočině

Dobrodružství poznání v keňské divočině

Při natáčení svého celovečerního debutu ARCHA SVĚTEL A STÍNŮ se mladí čeští dokumentaristé, režisér Jan Svatoš a kameramanka Romi Straková, vypravili do odlehlých oblastí Afriky. Zavítali také do nejslavnějšího filmového archivu na světě – do knihovny Kongresu ve Washingtonu. Film spojuje silný životní příběh manželů Martina a Osy Johnsonových s nadčasovými tématy, jež dodnes hýbou civilizovaným světem. Originální filmové svědectví bude mít premiéru na březnovém FEBIOFESTU.

Thajsko

Thajsko

Je 26. října 2017. Náměstí před Královským palácem Sanam Luang se pomalu probouzí z nočního spánku a s ním i davy lidí oděných do černého. Mnozí sem přišli již před několika dny z dalekého venkova, aby si zajistili místo a mohli při pohřebním obřadu doprovodit thajského krále Pchúmipchona Adundéta neboli Rámu IX. na jeho poslední cestě.

Zóna kontaktu

Zóna kontaktu

Prázdné silnice. Přízraky rozstřílených budov. Ulice a domy bez lidí. Hypnotizující opuštěnost. Bezčasí. Jakási neurčitá hrozba smrti na obzoru. Když v roce 1979 dotočil ruský režisér Andrej Tarkovskij svůj slavný film STALKER, jistě netušil, jak se jeho bezútěšné vizi filmové Zóny bude podobat „zamrzlá“ ukrajinská fronta na podzim roku 2017. Jak vypadá každodenní život v ochromení, které nevyřešený konflikt přinesl?

Pelikáni z Walvis Bay

Pelikáni z Walvis Bay

Tolikrát už jsem městečkem Walvis Bay v Namibii projel a zatím se v něm nikdy nezastavil. Maximálně tak na doplnění paliva nebo výměnu či opravu kola po defektech v náročném terénu soutěsky Soros. Dnes jsem si poprvé udělal přestávku. A jsem rád, protože tato změna byla skvělým zpestřením. Příště tu zůstanu déle, aspoň dvě noci.

Lo Manthang

Lo Manthang

Existuje vůbec někde na světě ono bájné a tajemstvími opředené údolí Šangri-la? Tahle otázka se znovu a znovu vynořuje, snad aby důkladně potrápila náruživé cestovatele, stejně jako neúnavné hledače dobrodružství.

Elim

Elim

Evropan míří na černý kontinent s představou všude přítomných slonů a za každým keřem ukrývajícím se lvem. Pak se dostane do oblasti, která spíše připomíná české louky, vinice, sady s jabloněmi a hrušněmi. Na chvíli zavřít oči a zapomenout na ten šílený let, řeknu si, že jsem někde u Mikulova a ne v Jižní Africe.

Mladé myanmarské maminky

Mladé myanmarské maminky

Osmnáctiletá Moo sedí na bambusové posteli v provizorní nemocnici v uprchlickém táboře v Thajsku a v náručí drží svou teprve pětidenní dcerku. Příliš nemluví, jen tiše, se sklopenou hlavou pozoruje svého novorozence. Možná přemýšlí o všech těch změnách, které se dějí, i o těch, které ji čekají.

Světla a stíny Kibery

Světla a stíny Kibery

Kibera v centru keňské Nairobi se pomalu probouzí k životu. Slunce už je na obloze pár hodin, ale tady vše začíná ožívat až kolem deváté. Za chvíli je všude rušno, otevírají se stovky místních krámků, každý nabízí své zboží či dovednosti. Tam šijí z barevných látek, jinde vaří ugali (typický pokrm z kukuřičné mouky, vody a soli), kadeřnice mají napilno, na úpravu vlasů si tu všichni potrpí, řemeslníci nabízejí své výrobky… Vše je prašné, špinavé a rychlé. Řidiči se vás snaží dostat do svých matatu, malých mikrobusů. V jazyce původních osídlenců znamená Kibera les nebo džungli. A slum svému pojmenování není nic dlužen. Je to obrovský pulsující organismus. Zvyknout si chce čas. Kontrast zdrcujících životních podmínek a milých lidí je velice silný.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 12/14

XANTYPA Číslo 12/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne