CAMINO DE SANTIAGO

Život je cesta a cesta je život

Španělsky se cesta řekne el camino. Camino de Santiago, Svatojakubská cesta, je bezesporu tou nejznámější ve Španělsku. Vlastně je jednou z nejznámějších na světě. V roce 1987 byla vyhlášena evropskou kulturní cestou a v roce 1993 zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V dnešní době, kdy moderní poutní hnutí zažívá nebývalý rozmach, ji ročně absolvuje přes dvě stě tisíc lidí z celého světa, a počet poutníků nadále roste.

CAMINO DE SANTIAGO

Camino de Santiago je název sítě dvanácti historických poutních cest vedoucích k hrobu s ostatky sv. Jakuba v katedrále v Santiagu de Compostela, hlavním městě autonomní oblasti Galicie na severu Španělska. Kolik poutníků se vydalo za posledních více než tisíc let k hrobu tohoto mučedníka je nezjistitelné, avšak s jistotou víme, že první doloženou pouť vykonal v roce 951 francouzský biskup z Le Puy. Jak poutní hnutí začalo sílit, vzniklo dvanáct cest vedoucích z Francie, Itálie a Portugalska. Nejdříve na nich byly vztyčovány orientační kameny a kamenné kříže, hloubeny studánky a zřizovány kaple, kostely i kláštery, které poskytovaly poutníkům příbytky na cestě. Svatojakubská mušle hřebenatka, jinak také kulinářská delikatesa, se stala v průběhu staletí nedílným symbolem právě této cesty, a je jím dodnes.

Camino Francés
Vzhledem k historickému počtu poutníků přicházejících z Francie, stala se tou nejznámější z dvanácti tras právě severem Španělska vedoucí Francouzská cesta, Camino Francés. V dnešní době tuto trasu zpopularizoval také první autobiografický román Paula Coelha POUTNÍK – MÁGŮV DENÍK z roku 1987 anebo film THE WAY režiséra Emilia Esteveze z roku 2010. Camino Francés začíná na francouzské straně Pyrenejí, ve vstupní bráně do baskického městečka St. Jean Pied de Port, odkud pak vede přes hory na španělskou stranu do Roncesvalles v provincii Navarra. Celá pouť měří bezmála osm set kilometrů, které může poutník vykonat pěšky, na kole či na koni. Když projde Navarrou i s jejím hlavním městem Pamplonou, proslavenou běhy s býky i dílem Ernesta Hemingwaye, dostane se do oblasti La Rioja, s hlavním městem Logroněm, která proslavila Španělsko svým výborným vínem. Dále už ho pak čeká cesta kolébkou novověkého Španělska a spisovné španělštiny, rozlehlou autonomní oblastí Castilla y León. Z jejích devíti provincií uvidí poutník na cestě delší než čtyři sta kilometrů tři z nich – Burgos, Palencii a León. Kromě kulturněhistorických skvostů, jakými jsou města Burgos, León, Astorga či Ponferrada, je tato část cesty proslavena Mesetou. Tato rozlehlá, rovinatá a chudá oblast je skutečnou zkouškou vůle každého pocestného. Dlouhé hodiny na nohou s pálícím sluncem nad hlavou dávají každému dostatek času vést hovory sám se sebou, s myšlenkami nad smyslem vlastního života, nad vesmírem i Boží přítomností v našich životech.
Po absolvování této zkoušky a zdolání posledního horského pásma na cestě, vstoupí poutník (nedaleko vrcholu O’ Cebreiro) do poslední autonomní oblasti, Galicie, jejímž hlavním městem je cíl poutě – Santiago de Compostela. Po pravdě se říká, že ze všech oblastí na Svatojakubské cestě je Galicie tou nejtajuplnější. V žádné jiné části Španělska nezanechalo tolik zřetelných stop předkřesťanské myšlenkové bohatství a prastaré kultury. Na jejím území je stále vidět živá víra v magickou moc kamenů, dřeva a moře. A také čarodějnic. Neboli jak říkají místní: „Nevěřím na čarodějnice, ale vím, že existují.“ Najednou má poutník v nohou osm set kilometrů a stojí před katedrálou v Santiagu de Compostela. Někdo si nechá vystavit potvrzení o absolvování cesty a jeho putování zde končí. Ale mnoho jiných se vydává ještě na dalších devadesát kilometrů až na Cabo de Fisterra (španělsky Finisterre). Na výběžek pevniny – mys vyčnívající jako prst do Atlantiku, kde slunce zapadá do oceánu, a kde – jak lidé ve starověku věřili – končí svět.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Lukáš David

XANTYPA 12/14 - výběr z článků

Herečka Sophia Lorenová

Herečka Sophia Lorenová

Stala se první Italkou, která získala Oscara za hlavní roli v neanglicky mluveném snímku HORALKA. Jejími filmovými partnery byli Cary Grant, Marcello Mastroiani, Paul Neumann, Marlon Brando, Clark Gable, Richard Buton, Anthony Quinn, Peter Sellers, Jean-Paul Belmondo, Peter O’Toole nebo Gregory Peck. Jedna z nejlepších italských hereček, Sophia Lorenová, oslavila letos osmdesátiny.

Hudebník Ivan Kral

Hudebník Ivan Kral

Ivan Kral patří k nemnoha našim rockovým muzikantům, kteří se výrazně prosadili na mezinárodní scéně. Jeho autorská i interpretační spolupráce s Patti Smithovou nebo Iggy Popem se snad přetřásá v každém rozhovoru, který s ním u nás vyjde. Proto jsem se v tomto interview pokusil skladatele, multinstrumentalistu a zpěváka Ivana Krale představit i trochu jinak – především z jeho lidské stránky. Hudbě jsme se však tak úplně vyhnout nemohli, protože letos na podzim zavítal do své rodné země, nejen aby představil své nové album ALWAYS, které vydal po téměř desetileté pauze (jeho premiérová prezentace proběhla 19. září), ale aby zde odehrál i několik koncertů s doprovodnou skupinou Všichni svatí.

Alfréd Radok

Alfréd Radok

„V životě jsem nepotkal mnoho géniů. Jazyk dnes spíš formují obchodníci než poetové, takže slovo ‚génius‘ nadužíváním zdevalvovalo, ale podle mě byl Radok jedním z mála skutečných géniů, i když řada dokladů pro toto tvrzení je při prchavém charakteru divadelní práce nenávratně pryč. Radokovi dovolili udělat jen pár filmů, ale jeho DALEKÁ CESTA je jedním z dosud neobjevených klasických děl světové kinematografie.“

Dublin

Dublin

Datum 16. června jsem měla v kalendáři zaškrtnuté tlustou fixou dlouho dopředu, a tak když nastal předvečer tohoto významného dne, oslavujícího nejen tu „zvrácenou a obscénní“ knihu s šílenou pověstí, ale i jejího neméně kontroverzního tvůrce s cylindrem na hlavě Jamese Joyce a všechny podivné Joycemilce z celého světa, s rozechvěním jsem si sbalila objemné zavazadlo, tím těžší, čím více knižních svazků jsem přidávala. Na cestu do kreativního města literatury pod patronací UNESCO jsem byla připravena.

„Limonádník“ slaví padesátiny

„Limonádník“ slaví padesátiny

Tedy ten filmový. Jeho premiéra v říjnu 1964 v pražské Alfě se protáhla na deset týdnů, během nichž se promítal! Velice by se však mýlil každý, kdo by se celkem logicky domníval, že film, který je pasován i ve světě na klasika mezi parodiemi, byl okamžitě zahrnut chválou domácích kritiků. Chyba!

Ichtyolog Petr Spurný

Ichtyolog Petr Spurný

Ještě dnes cítím, jak mne studily rukávky domácí flanelové košile promočené až k lokům, když jsem se snažila hladit ve vaně kapra. Na Štědrý den jsem vždycky ráno předstírala, že ještě spím, abych se vyhnula přípravám na završení jeho rybího osudu. Jak šla léta, tatínek už pak kapříka nezabíjel. S krácením vlastního životního času ho opouštěla schopnost připravit o život jakéhokoli tvora.

S Michaelem Žantovským o jeho knize HAVEL

S Michaelem Žantovským o jeho knize HAVEL

„Havel byl jedním z nejdůležitějších intelektuálně-buřičských státníků své doby – nekonformní, odhodlaný žít v pravdě, zpytoval systém, spoluobčany i sám sebe. Není nikdo povolanější než Michael Žantovský, aby popsal, interpretoval a analyzoval tohoto morálního giganta. Žantovského biografie Havla je napsaná s obrovským pochopením, upřímností a láskou a poskytuje nám expertní rozbor nejen politiky, ale také Havlových her.“ Takto popisuje knihu Michaela Žantovského, nazvanou prostě HAVEL, slavná americká politička českého původu, Madeleine Albrightová.

Betlémy pražských kostelů 2014

Betlémy pražských kostelů 2014

Od 24. prosince po celé vánoční období jsou v mnoha kostelech vystavovány betlémy. V Praze budou letos rodinné procházky za jesličkami ještě zajímavější, protože Arcibiskupství pražské vydalo brožurku s historií jednotlivých betlémů, v níž se také dozvíte časy bohoslužeb.

Dvacet pět po: Intelektuálové všech kaváren, spojte se

Za pár dní oslavíme 25. výročí sametové revoluce. Oslavíme? Kolik lidí bude pád komunistického režimu opravdu slavit? Kolik lidí po čtvrtstoletí pocítí vděčnost za život ve svobodě? Protože nesporně platí, že dnešní stát je stále v maximální míře svobodný, to se nezměnilo. Komunistická minulost se vzdaluje, část lidí zapomíná, část je nespokojena s dneškem, část je moc mladá. To je normální.

Zavádění demokracie v Hongkongu je krajně nejistým podnikem

Ulice Hongkongu zaplavily v září desetitisíce demontrantů požadujících demokratické volby. Ač dle předchozích ujednání měl být od roku 2017 předseda vlády tohoto zvláštního administrativního celku Číny volen všeobecným lidovým hlasováním, v létě pekingská vláda rozhodla, že kandidovat v něm bude smět jen ten, koho předtím doporučí zvláštní výbor posuzující soulad uchazečových názorů s oficiální linií. Svérázné představy komunistické věrchušky o demokracii se příliš nezamlouvají hongkongským občanům.

Reportáže - výběr z článků

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kumbhaméla je spojení dvou sanskrtských slov kumbha a méla, přičemž KUMBH znamená džbán a MÉLA setkání. Pochází z dávné legendy, podle které bojovali bohové s démony o pohár nesmrtelnosti a kapky nektaru ukáply na čtyři místa na zemi, kde se čtyřikrát za dvanáct let konají poutě střídavě ve čtyřech městech. Letos to bylo od 15. ledna do 4. března v Iláhábádu na soutoku řek Gangy a Jamuny a podle odhadů se setkání zúčastnilo neuvěřitelných 150 milionů lidí. Jen v nejvýznamnější den, 4. února, se zde v posvátné řece vykoupalo 10 milionů věřících.

Korfu

Korfu

Korfu (Kerkyra), snad nejznámější z Jónských ostrovů, je oblíbeným cílem Řeků z pevniny i zahraničních turistů. Cestovní ruch tu zažívá svůj vrchol samozřejmě v létě, ale návštěvnost výrazně stoupá i během Velikonoc.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Marche

Marche

Když se na vyspělém a bohatém italském severu zeptáte na Marche, většina Italů zakroutí hlavou s podezíravým dotazem, zda máte na mysli onen do sebe uzavřený kraj, který ještě neprocitl ze středověku. Předsudky a povyšování, pomyslíte si. Jenže lepší ochranu si tento malebný kout Itálie nemůže přát…

Karneval v Nice

Karneval v Nice

Pokud chcete zažít nefalšované karnevalové veselí s velkolepými alegorickými vozy, extravagantními kostýmy a krásnými, spoře oděnými tanečnicemi, nemusíte kvůli tomu až do Brazílie. Show velice podobnou té jihoamerické, včetně strhujících rytmů samby, si můžete vychutnat i ve francouzské Nice.

Život na hranici dvou světů

Život na hranici dvou světů

O vztahu mezi Jižní Koreou a severním sousedem KLDR se mluví stále častěji. Vojenský konflikt mezi oběma zeměmi sice dosud nebyl uzavřen, od roku 1953 trvá příměří, ale došlo k zásadnímu posunu v politickém vývoji a další změny se očekávají. Jak vypadá život v korejské demilitarizované zóně?

Mont-Saint-Michel

Mont-Saint-Michel

Očekávání jsou vždy poněkud zrádná, přesto je těžké se jim zcela vyhnout. Jinak tomu nebylo ani ve Francii, když jsme se s přítelkyní vypravili z Paříže do Normandie k Mont-Saint-Michel, třetí nejnavštěvovanější památce země hned po Eiffelovce a katedrále Notre Dame, kam každoročně zavítá téměř milion návštěvníků.

V obyčejnosti je krása

V obyčejnosti je krása

Když se řekne Izrael, mnozí si pod dojmem titulků v médiích představí konflikt, raketové nálety, sebevražedné útoky. To všechno se občas děje, ale ve skutečnosti je to jen velmi úzká výseč reality. Je-li nějaká země, která se umí dlouhodobě efektivně bránit a dokázala – do určité, možné míry – porazit zlo terorismu, pak je to právě Izrael. Statisticky vzato nemáte v Izraeli větší šanci přijít k úhoně než třeba při dovolené v Paříži nebo Londýně a určitě se tam budete cítit bezpečně.

Návrat vlků do Česka

Návrat vlků do Česka

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 12/14

XANTYPA Číslo 12/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne