Dublin

Pro citronové mýdlo s Leopoldem Bloomem

Datum 16. června jsem měla v kalendáři zaškrtnuté tlustou fixou dlouho dopředu, a tak když nastal předvečer tohoto významného dne, oslavujícího nejen tu „zvrácenou a obscénní“ knihu s šílenou pověstí, ale i jejího neméně kontroverzního tvůrce s cylindrem na hlavě Jamese Joyce a všechny podivné Joycemilce z celého světa, s rozechvěním jsem si sbalila objemné zavazadlo, tím těžší, čím více knižních svazků jsem přidávala. Na cestu do kreativního města literatury pod patronací UNESCO jsem byla připravena.

Dublin

Do Dublinu přijíždím s dobrou náladou a bolehlavem, přece jenom číst si čtyři hodiny bez přestání v šestisetstránkové knize, která se podle mnohých číst vůbec nedá a je jen dobrým lapačem prachu, je duševně vyčerpávající činnost. S poslední otočenou stránkou slavného ODYSSEA však svůj vnitřní klid nacházím, když mě zaplaví přesvědčení, že James Joyce prostě od první scény s mydlinami a břitvou na věži Martello až po závěrečné Mollyino vášnivé „ano“ věděl, jak si zajistit nesmrtelný obdiv mnohých a jak zároveň Dublinu napomoci k získání titulu město literatury v roce 2010. Určitě se teď někde nahoře usmívá a nevěří, že byly kdy jeho knihy kritikou zavrženy, označeny za úchylnou pornografii a na britských ostrovech i v Americe zakázány. A možná že se společně s J. B. Shawem, irským spolukrajanem, dnes chechtají tomu, jak Shaw kdysi zametl s Joycovou pařížskou nakladatelkou Sylvií Beachovou, když ho žádala o podporu prvního vydání ODYSSEA v Paříži v roce 1922. Slovy, že „Irové vychovávají své kočky tím, že jim máchají čumáky v jejich vlastní špíně“, popřál Joycovi hodně štěstí s jeho čtenáři, které vystavil hrůzyplnému obrázku jich samých. A Sylvii napsal, že je bláhová, když si myslí, že by Ir byl vůbec ochoten vyhodit sto padesát franků za knihu. Kdo by byl řekl, že třeba první český překlad ODYSSEA (L. Vymětal a J. Fastrová, 1930), vydaný nedlouho po německém a francouzském, se bude pod rukou prodávat za sedm set korun, což bylo tehdy opravdu hodně.
Dnes jsou Joycova experimentální díla jedním z nejdůležitějších pilířů moderní světové literatury a sám Joyce vedle Bona Voxe možná nejslavnějším irským rodákem, neoddělitelně srostlým právě s Dublinem. Nic nevadí, že přestože svému rodnému městu připsal ve svých knihách tu nejhlavnější roli, od roku 1904 žil kvůli svému nepřekonatelnému znechucení církví, společností a dobovou cenzurou v dobrovolném exilu v Evropě. Do Dublinu, který miloval i nenáviděl zároveň, se sice pokusil vrátit, když se zhlédl v profesi provozovatele biografu, leč štěstěna mu nepřála, a tak se vrátil až jako bronzová socha.
Miliony turistů dnes míří do města, Vikingy pojmenovaného Černá kaluž, nejenom za památkami a pintou černého piva, ale hodně z nich právě kvůli Dublinu samému, Dublinu literárnímu, v němž se dá navíc doslova nahmatat propojení starých irských tradic, popisovaných či představovaných mnohými irskými literáty, s multikulturním tepem moderního velkoměsta. Stačí se jen pořádně dívat na domovní plakety, vývěsní štíty barů a hospod nebo hledat mezi poklopy kanálů bronzové destičky, upozorňující na stopy slavné osoby či románové postavy, a rázem je člověk v dobré společnosti. Těžko se jí vyhnout, vždyť Irové se mohou pochlubit rovnou čtyřmi nositeli Nobelovy ceny za literaturu. Vedle prvního W. B. Yeatse ještě G. B. Shawem, Samuelem Beckettem a od roku 1995 i irským národním dramatikem Seamusem Heanym. Kdyby se Nobelova cena udělovala in memoriam, jistě by nositelů bylo pět nebo šest. Takový Oscar Wilde, který si nyní v Dublinu hoví v trochu necudné poloze rozvalený na kameni na Parnellově náměstí, by si ji jistě podle názoru mnohých také zasloužil.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Pavlína Kuderová

XANTYPA 12/14 - výběr z článků

Herečka Sophia Lorenová

Herečka Sophia Lorenová

Stala se první Italkou, která získala Oscara za hlavní roli v neanglicky mluveném snímku HORALKA. Jejími filmovými partnery byli Cary Grant, Marcello Mastroiani, Paul Neumann, Marlon Brando, Clark Gable, Richard Buton, Anthony Quinn, Peter Sellers, Jean-Paul Belmondo, Peter O’Toole nebo Gregory Peck. Jedna z nejlepších italských hereček, Sophia Lorenová, oslavila letos osmdesátiny.

Hudebník Ivan Kral

Hudebník Ivan Kral

Ivan Kral patří k nemnoha našim rockovým muzikantům, kteří se výrazně prosadili na mezinárodní scéně. Jeho autorská i interpretační spolupráce s Patti Smithovou nebo Iggy Popem se snad přetřásá v každém rozhovoru, který s ním u nás vyjde. Proto jsem se v tomto interview pokusil skladatele, multinstrumentalistu a zpěváka Ivana Krale představit i trochu jinak – především z jeho lidské stránky. Hudbě jsme se však tak úplně vyhnout nemohli, protože letos na podzim zavítal do své rodné země, nejen aby představil své nové album ALWAYS, které vydal po téměř desetileté pauze (jeho premiérová prezentace proběhla 19. září), ale aby zde odehrál i několik koncertů s doprovodnou skupinou Všichni svatí.

Alfréd Radok

Alfréd Radok

„V životě jsem nepotkal mnoho géniů. Jazyk dnes spíš formují obchodníci než poetové, takže slovo ‚génius‘ nadužíváním zdevalvovalo, ale podle mě byl Radok jedním z mála skutečných géniů, i když řada dokladů pro toto tvrzení je při prchavém charakteru divadelní práce nenávratně pryč. Radokovi dovolili udělat jen pár filmů, ale jeho DALEKÁ CESTA je jedním z dosud neobjevených klasických děl světové kinematografie.“

CAMINO DE SANTIAGO

CAMINO DE SANTIAGO

Španělsky se cesta řekne el camino. Camino de Santiago, Svatojakubská cesta, je bezesporu tou nejznámější ve Španělsku. Vlastně je jednou z nejznámějších na světě. V roce 1987 byla vyhlášena evropskou kulturní cestou a v roce 1993 zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V dnešní době, kdy moderní poutní hnutí zažívá nebývalý rozmach, ji ročně absolvuje přes dvě stě tisíc lidí z celého světa, a počet poutníků nadále roste.

„Limonádník“ slaví padesátiny

„Limonádník“ slaví padesátiny

Tedy ten filmový. Jeho premiéra v říjnu 1964 v pražské Alfě se protáhla na deset týdnů, během nichž se promítal! Velice by se však mýlil každý, kdo by se celkem logicky domníval, že film, který je pasován i ve světě na klasika mezi parodiemi, byl okamžitě zahrnut chválou domácích kritiků. Chyba!

Ichtyolog Petr Spurný

Ichtyolog Petr Spurný

Ještě dnes cítím, jak mne studily rukávky domácí flanelové košile promočené až k lokům, když jsem se snažila hladit ve vaně kapra. Na Štědrý den jsem vždycky ráno předstírala, že ještě spím, abych se vyhnula přípravám na završení jeho rybího osudu. Jak šla léta, tatínek už pak kapříka nezabíjel. S krácením vlastního životního času ho opouštěla schopnost připravit o život jakéhokoli tvora.

S Michaelem Žantovským o jeho knize HAVEL

S Michaelem Žantovským o jeho knize HAVEL

„Havel byl jedním z nejdůležitějších intelektuálně-buřičských státníků své doby – nekonformní, odhodlaný žít v pravdě, zpytoval systém, spoluobčany i sám sebe. Není nikdo povolanější než Michael Žantovský, aby popsal, interpretoval a analyzoval tohoto morálního giganta. Žantovského biografie Havla je napsaná s obrovským pochopením, upřímností a láskou a poskytuje nám expertní rozbor nejen politiky, ale také Havlových her.“ Takto popisuje knihu Michaela Žantovského, nazvanou prostě HAVEL, slavná americká politička českého původu, Madeleine Albrightová.

Betlémy pražských kostelů 2014

Betlémy pražských kostelů 2014

Od 24. prosince po celé vánoční období jsou v mnoha kostelech vystavovány betlémy. V Praze budou letos rodinné procházky za jesličkami ještě zajímavější, protože Arcibiskupství pražské vydalo brožurku s historií jednotlivých betlémů, v níž se také dozvíte časy bohoslužeb.

Dvacet pět po: Intelektuálové všech kaváren, spojte se

Za pár dní oslavíme 25. výročí sametové revoluce. Oslavíme? Kolik lidí bude pád komunistického režimu opravdu slavit? Kolik lidí po čtvrtstoletí pocítí vděčnost za život ve svobodě? Protože nesporně platí, že dnešní stát je stále v maximální míře svobodný, to se nezměnilo. Komunistická minulost se vzdaluje, část lidí zapomíná, část je nespokojena s dneškem, část je moc mladá. To je normální.

Zavádění demokracie v Hongkongu je krajně nejistým podnikem

Ulice Hongkongu zaplavily v září desetitisíce demontrantů požadujících demokratické volby. Ač dle předchozích ujednání měl být od roku 2017 předseda vlády tohoto zvláštního administrativního celku Číny volen všeobecným lidovým hlasováním, v létě pekingská vláda rozhodla, že kandidovat v něm bude smět jen ten, koho předtím doporučí zvláštní výbor posuzující soulad uchazečových názorů s oficiální linií. Svérázné představy komunistické věrchušky o demokracii se příliš nezamlouvají hongkongským občanům.

Architektura - výběr z článků

Příběhy paláců před Pražským hradem

Příběhy paláců před Pražským hradem

Monumentální stavební komplex Schwarzenberského paláce zaujímá v panoramatu Prahy výraznou polohu. Stavba, připomínající svým zjevem spíše venkovský zámek než městskou rezidenci, od Hradčanského náměstí oddělená zdmi a branami, vytváří spolu se sousedním Salmovským palácem urbanistický celek vynikající kvality, zároveň markantní dominantu příjezdové rampy k Hradu. Jeho renesanční architektura evokuje severoitalské reminiscence, zatímco strohost trojkřídlého Salmovského paláce připomíná architekturu Říma, Paříže či Vídně. Oba paláce reprezentují staletí českých a evropských dějin, jejímiž aktéry jsou i Lobkowiczové, Rožmberkové, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Salmové.

Trojský zámek

Trojský zámek

Přestože má většina Pražanů Troju spojenou především s tamní zoologickou zahradou, získala tato městská čtvrť svůj název podle dominantního zámku. Až do konce 17. století se totiž nevelká viniční a rybářská osada na pravém vltavském břehu nazývala Zadní Bubeneč nebo též Zadní Ovenec. Na počátku 17. století zde pro Albrechta z Valdštejna vznikl manýristický letohrádek se zahradou, jehož pozdější ruiny sečtělým pozorovatelům zřejmě připomínaly antickou Troju. Je však též možné, že toto nové pojmenování vzniklo až v souvislosti s okázalou zámeckou novostavbou hraběte Šternberka z let 1679–1703, náležící dnes k nejvýznamnějším českým barokním památkám.

Když Praha za noci zářila neonem…

Když Praha za noci zářila neonem…

Nakladatelství Paseka vydává již řadu let pozoruhodnou edici ZMIZELÁ PRAHA, v níž nás prostřednictvím historických fotografií a zasvěcených komentářů seznamuje s tím, jak vypadala Praha v minulosti, s tím, co nenávratně zmizelo. Svazky této záslužné edice jsou zaměřeny jednak na jednotlivé čtvrti, jednak také tematicky, například na továrny, sportoviště, letohrádky, výletní místa, nevěstince, nádraží, tramvajové tratě. Nejnovější díl je věnován pražským neonům a světelným reklamám.

Slavný hotel opět na výsluní

Slavný hotel opět na výsluní

Šlechta, státníci, umělci a další významní hosté se vydali roku 1893 do Tater, aby slavnostně otevřeli Hotel Lomnica, který se měl stát chloubou nově vzniklé osady Tatranská Lomnica. A skutečně tomu tak bylo, stavba navržená „dvorním architektem Tater“ Gedeonem Majunkem (1854–1921) si s příchodem nového investora vysloužila přízvisko První dáma Tater. Návštěvníci se z terasy kochali výhledem na majestátní Lomnický štít, hráli tenis, golf a v zimě sáňkovali. První dáma Tater přestála obě světové války, i když neunikla rabování, přežila i éru komunismu. Osudovou ránu jí zasadilo až období po revoluci. Stavba s výjimečnou atmosférou se proměnila na čtvrt století ve vybydlenou ruinu. Před časem ale povstala jako fénix z popela.

Neratov

Neratov

„V Neratově jsou hvězdy hodně blízko. Když je noční nebe jasné, zažívám pocit blízkosti nekonečna a všeho, čeho mohu být součástí, harmonie a krásy, všeho, co mě přesahuje. Pociťuji obrovskou vděčnost za to, že to mohu vidět a sdílet,“ říká Mons. JOSEF SUCHÁR (60), který s tímto místem spojil svůj život.

Velké Březno - letní sídlo Karla Chotka

Velké Březno - letní sídlo Karla Chotka

Na pravém břehu řeky Labe mezi Ústím nad Labem a Děčínem na vás zpoza kopců vykoukne obec Velké Březno. Místo plné spletitých silniček, nových i starých domů, slepých ulic, ale i paralelních cest. Kdo by řekl, že v téhle změti dopravních komunikací stojí hned dva zámky?

Lístek do Nového světa - výstava

Lístek do Nového světa - výstava

Schyluje se k druhé světové válce. Ne každý tomu, podobně jako v případě hrůzné první války, věří. Naši spojenci se domnívají, že oheň uhasili v Mnichově obětováním českého pohraničí. Přesto dochází 15. března 1939 k okupaci Československa a téhož dne přijíždí do porobené Prahy triumfující Adolf Hitler.

Pavlína Krásná a Pavel Hrubý

Pavlína Krásná a Pavel Hrubý

Je dubnové odpoledne roku 1978, tramvaj číslo 20 sjíždějící z Vinohrad na Václavské náměstí přibrzďuje v zatáčce u Národního muzea. V tu chvíli se napěchovanou dvacítkou rozezní pětiletý hlásek: „Maminko, to je ale velká továrna!“ A mladá matka odpoví se zřetelnou ironií: „Kdepak, Michálku, to je Federální shromáždění ČSSR.“ Ale chlapeček se nedá: „Ne, ne, je to velká továrna!“ Pasažéři se hlasitě smějí, budova není u veřejnosti oblíbená – pro svůj aktuální obsah normalizačních poslanců a také pro svůj vzhled. Všeobecně je tahle nástavba nad prvorepublikovou Peněžní burzou považována za příliš těžkou, temnou, brutální.

Zámek Děčín

Zámek Děčín

Tři sta let byl děčínský zámek spjat s rodem Thun-Hohenstein, jedním z nejvýznamnějších v habsburské monarchii. Thunové mu dali jeho současnou podobu. Za jejich držení sem přijížděla na návštěvu nejen aristokracie, ale také vědci a umělci, za všechny jmenujme jazykovědce Josefa Dobrovského, historika Františka Palackého nebo hudebního skladatele Fryderyka Chopina, který zde zkomponoval Děčínský valčík. Po sarajevském atentátu našly na děčínském zámku útočiště děti Františka Ferdinanda d’Este a Žofie Chotkové, nejstarší z nich, dcera Žofie, se zde dokonce vdávala. Thunové dbali na tradice, ale nebáli se modernizace. Podporovali stavbu sasko-české dráhy, železničního spojení mezi Prahou a Drážďany, používali inovativní metody v hospodářství a experimentovali – v zámeckých sklenících se pěstovaly stovky druhů orchidejí a kamélií, ananasy a jako na vůbec prvním místě v Čechách také banány.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 12/14

XANTYPA Číslo 12/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne