Dublin

Pro citronové mýdlo s Leopoldem Bloomem

Datum 16. června jsem měla v kalendáři zaškrtnuté tlustou fixou dlouho dopředu, a tak když nastal předvečer tohoto významného dne, oslavujícího nejen tu „zvrácenou a obscénní“ knihu s šílenou pověstí, ale i jejího neméně kontroverzního tvůrce s cylindrem na hlavě Jamese Joyce a všechny podivné Joycemilce z celého světa, s rozechvěním jsem si sbalila objemné zavazadlo, tím těžší, čím více knižních svazků jsem přidávala. Na cestu do kreativního města literatury pod patronací UNESCO jsem byla připravena.

Dublin

Do Dublinu přijíždím s dobrou náladou a bolehlavem, přece jenom číst si čtyři hodiny bez přestání v šestisetstránkové knize, která se podle mnohých číst vůbec nedá a je jen dobrým lapačem prachu, je duševně vyčerpávající činnost. S poslední otočenou stránkou slavného ODYSSEA však svůj vnitřní klid nacházím, když mě zaplaví přesvědčení, že James Joyce prostě od první scény s mydlinami a břitvou na věži Martello až po závěrečné Mollyino vášnivé „ano“ věděl, jak si zajistit nesmrtelný obdiv mnohých a jak zároveň Dublinu napomoci k získání titulu město literatury v roce 2010. Určitě se teď někde nahoře usmívá a nevěří, že byly kdy jeho knihy kritikou zavrženy, označeny za úchylnou pornografii a na britských ostrovech i v Americe zakázány. A možná že se společně s J. B. Shawem, irským spolukrajanem, dnes chechtají tomu, jak Shaw kdysi zametl s Joycovou pařížskou nakladatelkou Sylvií Beachovou, když ho žádala o podporu prvního vydání ODYSSEA v Paříži v roce 1922. Slovy, že „Irové vychovávají své kočky tím, že jim máchají čumáky v jejich vlastní špíně“, popřál Joycovi hodně štěstí s jeho čtenáři, které vystavil hrůzyplnému obrázku jich samých. A Sylvii napsal, že je bláhová, když si myslí, že by Ir byl vůbec ochoten vyhodit sto padesát franků za knihu. Kdo by byl řekl, že třeba první český překlad ODYSSEA (L. Vymětal a J. Fastrová, 1930), vydaný nedlouho po německém a francouzském, se bude pod rukou prodávat za sedm set korun, což bylo tehdy opravdu hodně.
Dnes jsou Joycova experimentální díla jedním z nejdůležitějších pilířů moderní světové literatury a sám Joyce vedle Bona Voxe možná nejslavnějším irským rodákem, neoddělitelně srostlým právě s Dublinem. Nic nevadí, že přestože svému rodnému městu připsal ve svých knihách tu nejhlavnější roli, od roku 1904 žil kvůli svému nepřekonatelnému znechucení církví, společností a dobovou cenzurou v dobrovolném exilu v Evropě. Do Dublinu, který miloval i nenáviděl zároveň, se sice pokusil vrátit, když se zhlédl v profesi provozovatele biografu, leč štěstěna mu nepřála, a tak se vrátil až jako bronzová socha.
Miliony turistů dnes míří do města, Vikingy pojmenovaného Černá kaluž, nejenom za památkami a pintou černého piva, ale hodně z nich právě kvůli Dublinu samému, Dublinu literárnímu, v němž se dá navíc doslova nahmatat propojení starých irských tradic, popisovaných či představovaných mnohými irskými literáty, s multikulturním tepem moderního velkoměsta. Stačí se jen pořádně dívat na domovní plakety, vývěsní štíty barů a hospod nebo hledat mezi poklopy kanálů bronzové destičky, upozorňující na stopy slavné osoby či románové postavy, a rázem je člověk v dobré společnosti. Těžko se jí vyhnout, vždyť Irové se mohou pochlubit rovnou čtyřmi nositeli Nobelovy ceny za literaturu. Vedle prvního W. B. Yeatse ještě G. B. Shawem, Samuelem Beckettem a od roku 1995 i irským národním dramatikem Seamusem Heanym. Kdyby se Nobelova cena udělovala in memoriam, jistě by nositelů bylo pět nebo šest. Takový Oscar Wilde, který si nyní v Dublinu hoví v trochu necudné poloze rozvalený na kameni na Parnellově náměstí, by si ji jistě podle názoru mnohých také zasloužil.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Pavlína Kuderová

XANTYPA 12/14 - výběr z článků

Herečka Sophia Lorenová

Herečka Sophia Lorenová

Stala se první Italkou, která získala Oscara za hlavní roli v neanglicky mluveném snímku HORALKA. Jejími filmovými partnery byli Cary Grant, Marcello Mastroiani, Paul Neumann, Marlon Brando, Clark Gable, Richard Buton, Anthony Quinn, Peter Sellers, Jean-Paul Belmondo, Peter O’Toole nebo Gregory Peck. Jedna z nejlepších italských hereček, Sophia Lorenová, oslavila letos osmdesátiny.

Hudebník Ivan Kral

Hudebník Ivan Kral

Ivan Kral patří k nemnoha našim rockovým muzikantům, kteří se výrazně prosadili na mezinárodní scéně. Jeho autorská i interpretační spolupráce s Patti Smithovou nebo Iggy Popem se snad přetřásá v každém rozhovoru, který s ním u nás vyjde. Proto jsem se v tomto interview pokusil skladatele, multinstrumentalistu a zpěváka Ivana Krale představit i trochu jinak – především z jeho lidské stránky. Hudbě jsme se však tak úplně vyhnout nemohli, protože letos na podzim zavítal do své rodné země, nejen aby představil své nové album ALWAYS, které vydal po téměř desetileté pauze (jeho premiérová prezentace proběhla 19. září), ale aby zde odehrál i několik koncertů s doprovodnou skupinou Všichni svatí.

Alfréd Radok

Alfréd Radok

„V životě jsem nepotkal mnoho géniů. Jazyk dnes spíš formují obchodníci než poetové, takže slovo ‚génius‘ nadužíváním zdevalvovalo, ale podle mě byl Radok jedním z mála skutečných géniů, i když řada dokladů pro toto tvrzení je při prchavém charakteru divadelní práce nenávratně pryč. Radokovi dovolili udělat jen pár filmů, ale jeho DALEKÁ CESTA je jedním z dosud neobjevených klasických děl světové kinematografie.“

CAMINO DE SANTIAGO

CAMINO DE SANTIAGO

Španělsky se cesta řekne el camino. Camino de Santiago, Svatojakubská cesta, je bezesporu tou nejznámější ve Španělsku. Vlastně je jednou z nejznámějších na světě. V roce 1987 byla vyhlášena evropskou kulturní cestou a v roce 1993 zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V dnešní době, kdy moderní poutní hnutí zažívá nebývalý rozmach, ji ročně absolvuje přes dvě stě tisíc lidí z celého světa, a počet poutníků nadále roste.

„Limonádník“ slaví padesátiny

„Limonádník“ slaví padesátiny

Tedy ten filmový. Jeho premiéra v říjnu 1964 v pražské Alfě se protáhla na deset týdnů, během nichž se promítal! Velice by se však mýlil každý, kdo by se celkem logicky domníval, že film, který je pasován i ve světě na klasika mezi parodiemi, byl okamžitě zahrnut chválou domácích kritiků. Chyba!

Ichtyolog Petr Spurný

Ichtyolog Petr Spurný

Ještě dnes cítím, jak mne studily rukávky domácí flanelové košile promočené až k lokům, když jsem se snažila hladit ve vaně kapra. Na Štědrý den jsem vždycky ráno předstírala, že ještě spím, abych se vyhnula přípravám na završení jeho rybího osudu. Jak šla léta, tatínek už pak kapříka nezabíjel. S krácením vlastního životního času ho opouštěla schopnost připravit o život jakéhokoli tvora.

S Michaelem Žantovským o jeho knize HAVEL

S Michaelem Žantovským o jeho knize HAVEL

„Havel byl jedním z nejdůležitějších intelektuálně-buřičských státníků své doby – nekonformní, odhodlaný žít v pravdě, zpytoval systém, spoluobčany i sám sebe. Není nikdo povolanější než Michael Žantovský, aby popsal, interpretoval a analyzoval tohoto morálního giganta. Žantovského biografie Havla je napsaná s obrovským pochopením, upřímností a láskou a poskytuje nám expertní rozbor nejen politiky, ale také Havlových her.“ Takto popisuje knihu Michaela Žantovského, nazvanou prostě HAVEL, slavná americká politička českého původu, Madeleine Albrightová.

Betlémy pražských kostelů 2014

Betlémy pražských kostelů 2014

Od 24. prosince po celé vánoční období jsou v mnoha kostelech vystavovány betlémy. V Praze budou letos rodinné procházky za jesličkami ještě zajímavější, protože Arcibiskupství pražské vydalo brožurku s historií jednotlivých betlémů, v níž se také dozvíte časy bohoslužeb.

Dvacet pět po: Intelektuálové všech kaváren, spojte se

Za pár dní oslavíme 25. výročí sametové revoluce. Oslavíme? Kolik lidí bude pád komunistického režimu opravdu slavit? Kolik lidí po čtvrtstoletí pocítí vděčnost za život ve svobodě? Protože nesporně platí, že dnešní stát je stále v maximální míře svobodný, to se nezměnilo. Komunistická minulost se vzdaluje, část lidí zapomíná, část je nespokojena s dneškem, část je moc mladá. To je normální.

Zavádění demokracie v Hongkongu je krajně nejistým podnikem

Ulice Hongkongu zaplavily v září desetitisíce demontrantů požadujících demokratické volby. Ač dle předchozích ujednání měl být od roku 2017 předseda vlády tohoto zvláštního administrativního celku Číny volen všeobecným lidovým hlasováním, v létě pekingská vláda rozhodla, že kandidovat v něm bude smět jen ten, koho předtím doporučí zvláštní výbor posuzující soulad uchazečových názorů s oficiální linií. Svérázné představy komunistické věrchušky o demokracii se příliš nezamlouvají hongkongským občanům.

Architektura - výběr z článků

Strž Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové

Strž Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové

Půvabné a tiché místo nedaleko Dobříše se stalo útočištěm Karla Čapka a jeho manželky, Olgy Scheinpflugové až na sklonku spisovatelova života. Ačkoliv zde strávili pouze tři společná léta, stopy jejich tehdejší přítomnosti tu můžeme vnímat dodnes. Nejen při procházce zahradou, ale i při prohlídce nové expozice Památníku Karla Čapka, který tu sídlí.

Zrcadla New Yorku

Zrcadla New Yorku

Když mi byly čtyři roky, přijeli do tehdejšího Československa Rusové na tancích. Pamatuju si jen to, že mi máma dávala přes hlavu mokrý hadr, jako ochranu před slzným plynem, a jak jsem na ulici omdlel po návštěvě nějaké lékařky, která mne zkoušela z toho, jak se jmenují sovětští kosmonauti… A pak, jak máma řvala večer na tátu a říkala něco o strachu a o kamarádce v New Yorku. Bydleli jsme v Praze ve Vodičkově ulici, v domě, kde míval cukrárnu pan Myšák. Asi tady se mi v hlavě zrodil ten newyorský sen.

Winternitzova vila

Winternitzova vila

Kolem toho domu na pražském Smíchově jsem chodila často a pokaždé mě upoutala jeho čistá linie. Nápis na zvonku i vlajka na stěžni před domem prozrazovaly, že tu sídlí jakási firma, což mně přišlo škoda. Představovala jsem si, jak asi dům vypadá zevnitř a jaký pohled do okolí mohou poskytovat jeho tři terasy. O posezení na zahradě pod košatou vrbou ani nemluvě. Až dva „stolpersteiny“, kameny zmizelých, které se na chodníku objevily na sklonku roku 2012, začaly postupně vydávat svědectví o tom, že tu kdysi žila rodina Winternitzových. A že majitel domu, JUDr. Josef Winternitz, byl spolu se svým šestnáctiletým synem Petrem zavražděn v roce 1944 ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Dramatický příběh vily se začal vyjasňovat.

V krajině lovců mamutů

V krajině lovců mamutů

Pálava – pahorky porostlé vinicemi, kamenné zříceniny na temenech kopců, útulné uličky s vinnými sklepy, a to vše pod sytě modrým nebem. Toskánsko severně od Alp. Místo, které nesporně má genia loci. Tento kout jižní Moravy se před třiceti tisíci lety stal domovem lovců mamutů. Archeologické nálezy z Dolních Věstonic a Pavlova z období gravettienu patří dnes mezi světové unikáty nevyčíslitelné kulturní hodnoty.

Nádraží Liège-Guillemins

Nádraží Liège-Guillemins

Ať si to uvědomujeme, či nikoli, architektura ovlivňuje naše životy. Jsou stavby, kolem nichž projdeme bez povšimnutí, jiné nás pro změnu mohou rozčílit. Naštěstí existují i taková architektonická díla, která nás osloví, něčím nezachytitelným přitáhnou naši pozornost a pak promluví naléhavým hlasem k našemu nitru. Takovou stavbou je bezesporu i vlakové nádraží v belgickém Liège (Lutychu), jejímž autorem je španělský architekt Santiago Calatrava.

High Line

High Line

Torzo nadzemní železnice se stalo přírodní oázou. Návštěvníci vystoupí nad rušné město do zeleného, ztišeného a uklidňujícího prostoru. Před nimi se rozevře panoráma Manhattanu lemované řekou Hudson. Newyorská čtvrť Chelsea je tu přítomna z ptačí perspektivy: průsečíky ulic, mozaika domů a ostrůvky skrytých zahrad.

Legendární newyorský hotel Chelsea

Legendární newyorský hotel Chelsea

Ačkoliv na vstupních dveřích hotelu je vylepen příkaz stavebního inspektora k dočasnému zastavení prací ve čtvrtém patře kvůli porušení bezpečnostních předpisů, přece jen dobrou zprávou zůstává, že legendární hotel Chelsea bude po změnách vlastníků a vleklých stavebních úpravách v letošním roce opět otevřen pro veřejnost.

Rogner Bad Blumau

Rogner Bad Blumau

Tančící okna, střechami prorůstající stromoví, fasády z pestrobarevných kachlí a zlatá báň jako vystřižená z ruského chrámu. To je zcela ojedinělý lázeňský komplex v Bad Blumau, kde geniální architekt Friedensreich Hundertwasser vytvořil svoje největší obyvatelné umělecké dílo.

Brutalismus: Bourat, nebo památkově chránit?

Brutalismus: Bourat, nebo památkově chránit?

Zatímco u mnohých staveb s bohatou historií nikdo nepochybuje o jejich zařazení mezi památkově chráněné objekty, u brutalistních staveb je tomu jinak. Měly by být svébytné stavby s výraznou autorskou stopou ztotožňovány s minulým režimem?

Dějiny ve vězení

Dějiny ve vězení

„Před pár lety jsem se při výuce rozohnil a expresivně studentům z okna gymnázia ukazoval tuto chátrající věznici, vzdálenou od naší školy pár desítek metrů. Na některé studenty to zapůsobilo natolik, že se po setmění k věznici vydali, přelezli bránu a šli ji prozkoumat. Skončilo to tak, že pro ně přijela zásahovka. Řekli mi to až na maturitním večírku. Rozumíte, ani tolik let po roce 1989 není možné jít se podívat na místo tak pohnutých dějin. Ještě kvůli tomu skončíte na policii a bojíte se to říct svému učiteli. A když pomineme jednorázové události, tak já dodnes nemohu na toto místo studenty přivést. Věznice s historií politických procesů padesátých let je stále zavřená. V takové společnosti žijeme.“

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 12/14

XANTYPA Číslo 12/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne