ZEMSKÝ HŘEBČINEC V PÍSKU

Mezi architektonické skvosty města Písku, byť ty mladší, patří bezesporu areál zemského hřebčince, který má od loňského roku status Národní kulturní památka České republiky. Písecký hřebčinec, Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem a Zemský hřebčinec v Tlumačově jsou poslední státní podniky specializující se na chov koní.
 

Hřrebčín

Zemský hřebčinec postavila v roce 1902 písecká firma Nekvasil. Jeho podklad je žulový, takže část kamene na stavbu dělníci lámali přímo na staveništi. Areál je vystavěn v pseudogotickém slohu, který je ještě více zdůrazněn zubatými štíty. Ty jsou obloženy keramickými zelenými taškami. Podle zápisů to byl už v době svého vzniku jeden z nejkrásnějších „koňských ústavů“ v celém Rakousku-Uhersku. Hlavní budova byla na tehdejší dobu velmi moderně vybavena, byl v ní dokonce rozvod teplé vody do jednotlivých bytů i do společných sociálních prostor na každém patře.
Do komplexu se vchází bočními branami nebo přímo přes hlavní administrativní budovu. Po stranách hlavní budovy jsou dva menší domky, které v počátcích sloužily jako bydlení pro ředitele hříbárny a hřebčince. V hlavní budově se stejně jako před sto lety nacházejí vedle kanceláří také byty zaměstnanců.
Uvnitř areálu najdeme čtyři prostorné a prosvětlené stáje a otevřenou i krytou jízdárnu o rozměrech 22 x 46 metrů, která dodnes slouží k přehlídkám a aukcím, ale i běžnému provozu. Jízdárna byla dostavěna o rok později než hlavní budova se stájemi. Je vhodná především pro výcvik mladých koní a měla sloužit hlavně teplokrevníkům, kterým by výcvik v otevřené krajině nevyhovoval. Stáje byly už tehdy postaveny tak dobře, že vyhovují i dnešním normám. V areálu nechybějí ani stáje karanténní a pro nemocné koně, ani banka spermatu hřebců. V jedné z provozních budov je kovárna.

Tradice založená rakousko-uherskou armádou
Písek býval posádkovým městem a přítomnost vojska si vyžadovala i součást domobraneckou, která byla umístěna právě v zemském hřebčinci v Písku. Už od roku 1811 stávalo „zemské stanoviště hřebců“ ve Švantlově dvoře u bývalého Měšťanského pivovaru. Jezdecké útvary armády však neustále zvyšovaly požadované množství koní jezdeckého typu, které jim dodával právě zemský hřebčinec.

Kdysi byl chov koní tak trochu chaotický. Teprve Marie Terezie vydala v roce 1763 patent, který do něho zaváděl systém, a její nástupce Josef II. vydal pravidla pro řízení takzvaných zemských připouštěcích stanic. Sem byly vybírání vhodní hřebci, kteří pak mohli být připouštěni. Tak vznikly zemské stanice hřebců, které byly zřizovány především u vojenských jezdeckých pluků. Protože byl tehdejší Prácheňský kraj jednou z nejlépe vedených chovatelských oblastí (bylo tu – vedle Chrudimska – evidováno nejvíce koní, čtrnáct až šestnáct tisíc), Písek se tak zařadil k dalším dvěma oblastem v jižních Čechách, které se chovu začaly intenzivněji věnovat. Než se ale chov koní dostal do rukou armády, zajišťovali ho starostové, pověření řízením chovu a obchodu s koňmi. Díky tomu, že se na Prachaticku a Budějovicku setkávají kupecké cesty, vybírali si k připouštění kobyl chovatelé i koně, kteří přijeli s formanskými vozy z daleka, líbili se jim a připadali jim pro zdejší kraj vhodní. Tak se vytvořila zvláštní krajová varianta koně tažného typu, který dostal tržní označení „netolický“, podle Netolic, kde bývaly velké koňské trhy.
Vojáci však postupem času potřebovali nejen koně tažné, ale pro hulánské a dragounské pluky také koně jezdecké . Ti se dováželi především z maďarských hřebčínů z Mezöhegyesu a Kisbéru. Stát měl však zájem chovat vlastní hřebce, proto se rozhodl zřídit hříbárnu; vznikla v roce 1878 v Novém Dvoře sousedícím s Pískem. Za dobu odchovu jí prošly desítky tisíc hřebců, kteří byli žádaní v Rakousku i v Bavorsku. Jak naši předkové zjistili, úspěch tkvěl především v kvalitě pastvin. Koně byli svalnatí, měli pevnou kostru a byli vždy v dobré kondici. Později se chov centralizoval do tří hřebčinců: Nemošic, Tlumačova a Písku.

Ardo se po sto letech vrátil
Na upraveném první nádvoří stojí socha koně Arda, který se narodil v severním Německu v roce 1897 a k nám byl přivezen k chovným účelům. Kůň stál modelem jednomu z nejvýznamnějších českých sochařů, Josefu Václavu Myslbekovi, při vytváření sochy svatého Václava. Podobnost s koněm, na němž kníže sedí (na dnešním Václavském náměstí v Praze), není tedy zdaleka náhodná. Právě jedna z Myslbekových studií, kterou vytvořil v roce 1907, je v Písku zcela právem obdivována všemi návštěvníky. Místu, kde dnes stojí socha Arda, však za socialismu vévodila nejprve socha dojičky s teletem, později jelena se psy. Po revoluci se tehdejšímu řediteli Pavlu Sedláčkovi podařilo získat ze zbraslavského zámku sochu Arda. Tečkou za příběhem sochy je historka z doby jejího vzniku. Říká se, že ošetřovatel Arda, který měl tehdy v Praze hřebce přivést ze stájí k Mistru Myslbekovi do ateliéru, nechtěl, aby se hřebec zablátil. Svázal mu tedy ocas do praktického uzlu. A protože ho pak zapomněl rozvázat, Myslbek vysochal Arda i se zavázaným ohonem. A přesně tak ho můžeme uvidět jak v Písku, tak v Praze.

 

JINDŘIŠKA JELÍNKOVÁ

XANTYPA 2/11 - výběr z článků

ABECEDA 2/11

ABECEDA 2/11

Dvacet sedm písmen, dvacet sedm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně zpovídaná osobnost – si totiž děláte sami.
 

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Únor 2011
Slunce vstupuje do znamení Vodnáře 20. ledna v 11.20 SEČ a setrvá v něm do 19. února 01.25 hod. Třeskuté dny nás čekají kolem 20. 1., kdy se lze nadít vyhrocených politických šarvátek a vyplavování tutlané špíny. Vyloučena není ani epidemie nějaké nové mutace chřipky. Zvýšené opatrnosti je třeba 2., 4., 10., 16. – 22. a 25. 2. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad, tentokrát speciálně pro odcházející lékaře:
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 2/11

Mutující médium – fotografie v českém umění 1990 – 2010
Galerie Rudolfinum, Praha
10. 2. – 1. 5. 2011
Výstava se snaží postihnout proměny fotografie po roce 1989 u nás. Od té doby se především diskutuje o dichotomii tzv. klasické umělecké fotografie a vizuálního umění používajícího média fotografie či konceptuální fotografie. Tuto problematiku podnítila výrazná změna technologií a dostupnost digitální fotografie a počítačového tisku. Kurátor Pavel Vančát se pokusil vybrat exponáty, které měly rozhodující vliv na vývoj reflexe fotografie u nás za posledních dvacet let. Nezabývá se žánry fotografie, ale možnostmi tohoto média v jeho nejširším pojetí. Stejně jako se ptáme, co je a co už není umění, řeší se mezi odborníky otázka, co už nepovažujeme za fotografii. Fotografická řeč se dnes zásadně liší od původní modernistické a přejímá metody sociologie, psychologie i masmédií. Tématem není dokonale nebo poeticky zobrazit zkušenost lidského oka, ale pomocí fotografického média vytvářet zcela různorodé výpovědi. Výstava představuje na sto padesát děl od pětadvaceti autorů.
Popisek: Lukáš Jasanský, Martin Polák, z cyklu ABSTRAKCE, 1995 – 96, černobílá fotografie 

TIPY ROCK & POP 2/11

Paul McCartney: Good Evening New York City
Živé album DOBRÝ VEČER, NEW YORKU! není doslovným koncertním záznamem (na rozdíl od předchozího „živáku“ BACK IN THE U.S. / BACK IN THE WORLD, 2002). Jde spíš o koncert k jedinečné události, tedy ke slavnostnímu otevření koncertního místa („open space“) přesně tam, kde kdysi stávalo proslulé Shea Stadium, kde si v roce 1965 Beatles definitivně podmanili Ameriku. Pravda, písně jsou až na výjimky (MRS. VANDERBILT, I’M DOWN) nepřekvapivé, což ale rozhodně neznamená, že jsou nudné: „Macca“ je zde ve vrcholové formě! 

TIPY KNIHY 2/11

KOKPIT
JERZY KOSINSKI
přeložila Ivana Jílovcová Fieldová
(Dokořán, Praha)
Kosinského americkou prvotinu NABARVENÉ PTÁČE, drastický osud šestiletého polského chlapce, který prožil v Polsku za války neuvěřitelné krutosti, nelze vymazat z paměti. KOKPIT je úplně jiná kniha, už žánrem: sice jinak rafinovaně provedený únik z totalitní země, a to do americké tajné služby, ale příběh zběhlého agenta tajné služby, který před ní musí unikat. Mění identitu, byty, místa, jako by tkvěl v deformaci násilím a zlem, jež zažilo ono nabarvené ptáče. Tarden chtěl absolutní svobodu, ale ocitl se v naprostém osamění. Styk s lidmi proměnil v sérii manipulací. Tardenova svoboda v sobě nese citovou vyprahlost, bezcitnost a otevírá v něm utajované vlastnosti. Tarden je navždy uhranut krutostí, sadismem a perverzí, a sám se jich dopouští. Využívá toho v manipulaci lidmi, podrobuje si je a určuje cesty jejich osudů. Zběhlý agent uniká tajné službě, ale neunikne sobě samému. Příběh nelidský, krutý, hrdina exemplář zla. Jenomže, je tomu opravdu tak? Není tu spíše zobrazena zkaženost světa? 

TIPY KLASICKÁ HUDBA 2/11

Ivo Kahánek
CD – Supraphon SU 4030-2 novinka
Mladý Ivo Kahánek má jasnou pozici na české hudební scéně. Od roku 2004, kdy suverénně vyhrál klavírní soutěž PRAŽSKÉHO JARA, přesvědčuje o své virtuozitě každým koncertem a každým CD. Nejnověji na nahrávce Supraphonu, která obsahuje Chopinovu SONÁTU Č. 3 H-MOLL OP. 58 a SCHERZA. Ivo Kahánek má pět pianistických „pé“: pohledný, pilný, precizní, poetický, přesvědčivý. Především má ale fantazii a suverenní hráčský um, piano mu zpívá. Jako rozený klavírista k Chopinovi přirozeně inklinuje a předává požitek z jeho geniálních děl: objevně, mladistvě a sugestivně; máte pocit, že jedině tak mají znít, že jedině takhle to Chopin myslel! Přinést do nepřeberného množství chopinovských nahrávek něco osobitého, to je pravý kumšt. Ivo Kahánek je mistr rovnováhy citu a rozumu: „Neustále stojím před problémem, aby hudba byla pořád spontánní, a zároveň abych vždy věděl, proč určitou část hrát právě takto.“
 

TIPY FILMY 2/11

TIPY FILMY 2/11

DĚCKA JSOU V POHODĚ
USA 2010
Režie: Lisa Cholodenko
Nic a Jules jsou navzdory mužským jménům lesbický manželský pár, vychovávající dvě své děti, osmnáctiletou Joni a patnáctiletého Lasera. Hlavou rodiny je energická, racionální a pracovně vytížená lékařka Nic. Jules, která právě rozjíždí nové podnikání jako zahradnice, zastupuje spíše citový, mateřský princip. Relativní poklid ve spořádané domácnosti se prudce změní, když se děcka seznámí se svým otcem ze spermobanky, pohodovým majitelem příjemné zahradní restaurace a pěstitelem vlastní zeleniny Paulem. A nic už není jako dřív… Komorní snímek se opírá o dobře napsaný a dobře realizovaný scénář a špičkové herecké výkony Annette Benningové (Nic), Julianne Mooreové (Jules), Marka Ruffala (Paul) a Mii Wasikowski (titulní představitelky z Burtonovy ALENKY V ŘÍŠI DIVŮ) v roli Joni. Dominuje mu ovšem specifická vřelost a soucítění. Některé scény sice vhánějí slzy do očí, ale na druhé straně sympatickému dílku, jež podle mne promluví i do výročních filmových klání, rozhodně neschází humor a nadhled.
 

TIPY DIVADLO 2/11

TIPY DIVADLO 2/11

DOBŘE ROZEHRANÁ PARTIE
STEFAN VÖGEL
REŽIE: STANISLAV SLOVÁK
MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO
Dva staří kumpáni se každý týden už sedmatřicet let scházejí nad šachovnicí pod mírně nadživotním válečným portrétem Winstona Churchilla. Anglický vdovec a jeho soupeř, Skot. A po několika zničených hospodyních – nová. Temperamentní Němka, kterou ti dva kdysi ve válce přece porazili. DOBŘE ROZEHRANÁ PARTIE Stefana Vögela. A na scéně Mošova výsostného divadelního teritoria tři legendy brněnského divadla: Jaroslav Dufek, Zdena Herfortová a Ladislav Lakomý. Po premiéře jim vestoje tleskali tentokrát i kritici. Z nevraživých situací vykouzlili ti tři odpuštění lidských slabostí motivovaných možná i společenskou nedoceněností. A zvrátili dějiny. Po rozvratu bojové morálky spojeneckých veteránů Freda Kowinského a Walta – nejenom při malých a velkých rošádách se dokonce podváděli – se vítěznou mocností přece jen nakonec stala třetí říše, zastoupená paní Rosalindou Hundsheimerovou, která si pány dokonale omotala kolem prstu. Sluší se podotknout, že to nevadí ani Winstonovi na zdi, ozbrojenému sovětským samopalem s talířovým zásobníkem. Dejž pánbů, aby ti tři nebyli pro jeviště spolu přemluveni naposledy. Sluší jim to náramně!

Gael Garcia Bernal

Gael Garcia Bernal

„Talent přežije a zůstává, zatímco krása se ztrácí.“ To jsou slova talentovaného mladého muže, kterého magazín Lidé Španělska zařadil mezi pětadvacet nejkrásnějších lidí světa.
 

Fotograf  Joe Klamar

Fotograf Joe Klamar

CZECH PRESS PHOTO je platforma pro nezávislé obrazové svědectví o životě. Soutěž, kterou hodnotí mezinárodní porota, i následné výstavy, mají fotografy v každodenním stereotypu práce motivovat k osobnímu přístupu, a tak stimulovat rozvoj fotožurnalismu. A veřejnosti umožňuje být očitým svědkem událostí a jevů uplynulého roku.
 

Historie domu - výběr z článků

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/11

XANTYPA Číslo 2/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne