Zborovský Žižka

Dne 29. srpna 1918 se stal velitelem Čs. armádního sboru v Rusku generálmajor Jan Syrový. Muž, který stál u zrodu tzv. České družiny v Kyjevě a jako její příslušník proslul hrdinstvím, rozvahou i chladnokrevností. Do výčtu jeho schopností k zastávání této významné funkce je však třeba zařadit i zdánlivý handicap, totiž skutečnost, že jeho tvář zdobila černá páska přes pravé oko, které ztratil v předvečer legendární bitvy u Zborova. To, že v těžkých dobách, kdy se rozhodovalo o bytí a nebytí armády, a později i celého národa (na podzim 1938), byl v čele muž poznamenaný stejně jako legendární vojevůdce Jan Žižka, v sobě neslo pro mnohé velkou symboliku. Přinášelo víru, že všechny strázně a nebezpečenství budou překonány a po období útrap se dostaví vítězství.

hmx

Jan Syrový se narodil 24. ledna 1888 v Třebíči. Po maturitě na průmyslové škole v Brně odjel na jaře 1908 do Ruska, kde pracoval jako stavební technik až do vypuknutí první světové války. Pak se v Kyjevě přihlásil do České družiny, s níž se rozhodl bojovat za samostatnost a svobodu českých zemí. Zúčastnil se mnoha úspěšných rozvědek a bojů, postupně byl vyznamenáván, povyšován a konec jeho vojenské kariéry nepřineslo ani zmíněné těžké zranění. Po vypuknutí konfliktu čs. legií s bolševiky se stal velitelem Severozápadní skupiny čs. vojsk a na konci srpna 1918 stanul v čele Čs. armádního sboru v Rusku, jenž v té době sváděl tvrdé boje na uralské i volžské frontě, o jejichž vítězné vyústění se výraznou měrou zasloužil. Od října 1918 dokonce po tři měsíce velel všem československým, polským, rumunským a srbským jednotkám v Rusku. Od 7. ledna 1919 byl velitelem Čs. vojska na Rusi (vzniklého z reorganizovaného armádního sboru) a po dlouhých deset měsíců řídil boje i strážní službu čs. legií na sibiřské magistrále a spoluorganizoval jejich evakuaci do vlasti. Sám opustil Vladivostok v dubnu 1920 a o dva měsíce později byl slavnostně přivítán v Praze. Zde se stal pražským zemským vojenským velitelem a tuto funkci vykonával nepřetržitě až do konce roku 1925. Následně se dnem 1. ledna 1926 stal jako vůbec první Čech náčelníkem Hlavního štábu čs. branné moci (do té doby jím byli francouzští důstojníci!). Prosazoval urychlenou reorganizaci a modernizaci armády a se střídavými úspěchy bojoval i proti krácení výdajů na obranu, které bylo i tehdy mezi politiky poměrně populární. V poslední den roku 1933 postoupil ještě o stupínek výše a byl ustanoven generálním inspektorem čs. branné moci. Pokud se tehdy vnitřně domníval, že již dosáhl vrcholu své kariéry, mýlil se. Stejně tak však nemohl tušit, jak krutý pád ho očekává.
V době zářijové krize byl Jan Syrový 22. září 1938 proti své vůli postaven do čela vlády, v níž mu bylo současně svěřeno i křeslo ministra národní obrany. Po abdikaci Edvarda Beneše navíc vykonával i úkoly spojené s funkcí prezidenta republiky, a to až do 30. listopadu 1938, kdy jím byl zvolen Emil Hácha. O den později předal s ulehčením premiérský post Rudolfu Beranovi, v jehož vládě zůstal ministrem národní obrany až do jara 1939.
Po okupaci republiky se stáhl do ústraní a žil pod dohledem gestapa. Přesto navázal kontakty s odbojem. Ve spolupráci s Ing. Aloisem Eliášem se mu podařilo převést finanční prostředky Podpůrného fondu čs. legionářů pro potřeby odboje a ze svých vlastních peněz podporoval rodiny perzekvovaných. V květnu 1945 se sice dal k dispozici povstaleckému velitelství Bartoš, přesto však byl již 14. května 1945 zatčen, skandalizován v médiích a za údajnou kolaboraci odsouzen k dvaceti letům odnětí svobody. Propuštěn byl teprve na amnestii v květnu 1960. Pracoval poté jako noční hlídač, a to až do svých šestasedmdesáti let, kdy odešel do starobního důchodu.
Zemřel v úplném zapomnění 17. října 1970 v Praze. V obřadní síni strašnického krematoria se s ním jménem žijících legionářů rozloučil generál Antonín Mikuláš Číla. Své vystoupení uzavřel následujícími slovy: „Bratře Jene, s Tebou uzavírá se válečná kniha našeho osvobození! Tvoje stránka jest v ní psána zlatým písmem lásky k vlasti, válečného bratrství, kázně a věrné služby národu a demokracii! Byl jsi stále s námi, ve slávě i utrpení, ve zbrani i krvi a ve vděčných vzpomínkách zůstaneš s námi do odchodu posledního z našich bratří! Klid a mír Tobě! Čest Tvé památce!“
 

Eduard Stehlík

XANTYPA 2/11 - výběr z článků

ABECEDA 2/11

ABECEDA 2/11

Dvacet sedm písmen, dvacet sedm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně zpovídaná osobnost – si totiž děláte sami.
 

HVĚZDY O NÁS

HVĚZDY O NÁS

Únor 2011
Slunce vstupuje do znamení Vodnáře 20. ledna v 11.20 SEČ a setrvá v něm do 19. února 01.25 hod. Třeskuté dny nás čekají kolem 20. 1., kdy se lze nadít vyhrocených politických šarvátek a vyplavování tutlané špíny. Vyloučena není ani epidemie nějaké nové mutace chřipky. Zvýšené opatrnosti je třeba 2., 4., 10., 16. – 22. a 25. 2. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad, tentokrát speciálně pro odcházející lékaře:
 

TIPY VÝTVARNÉ UMĚNÍ 2/11

Mutující médium – fotografie v českém umění 1990 – 2010
Galerie Rudolfinum, Praha
10. 2. – 1. 5. 2011
Výstava se snaží postihnout proměny fotografie po roce 1989 u nás. Od té doby se především diskutuje o dichotomii tzv. klasické umělecké fotografie a vizuálního umění používajícího média fotografie či konceptuální fotografie. Tuto problematiku podnítila výrazná změna technologií a dostupnost digitální fotografie a počítačového tisku. Kurátor Pavel Vančát se pokusil vybrat exponáty, které měly rozhodující vliv na vývoj reflexe fotografie u nás za posledních dvacet let. Nezabývá se žánry fotografie, ale možnostmi tohoto média v jeho nejširším pojetí. Stejně jako se ptáme, co je a co už není umění, řeší se mezi odborníky otázka, co už nepovažujeme za fotografii. Fotografická řeč se dnes zásadně liší od původní modernistické a přejímá metody sociologie, psychologie i masmédií. Tématem není dokonale nebo poeticky zobrazit zkušenost lidského oka, ale pomocí fotografického média vytvářet zcela různorodé výpovědi. Výstava představuje na sto padesát děl od pětadvaceti autorů.
Popisek: Lukáš Jasanský, Martin Polák, z cyklu ABSTRAKCE, 1995 – 96, černobílá fotografie 

TIPY ROCK & POP 2/11

Paul McCartney: Good Evening New York City
Živé album DOBRÝ VEČER, NEW YORKU! není doslovným koncertním záznamem (na rozdíl od předchozího „živáku“ BACK IN THE U.S. / BACK IN THE WORLD, 2002). Jde spíš o koncert k jedinečné události, tedy ke slavnostnímu otevření koncertního místa („open space“) přesně tam, kde kdysi stávalo proslulé Shea Stadium, kde si v roce 1965 Beatles definitivně podmanili Ameriku. Pravda, písně jsou až na výjimky (MRS. VANDERBILT, I’M DOWN) nepřekvapivé, což ale rozhodně neznamená, že jsou nudné: „Macca“ je zde ve vrcholové formě! 

TIPY KNIHY 2/11

KOKPIT
JERZY KOSINSKI
přeložila Ivana Jílovcová Fieldová
(Dokořán, Praha)
Kosinského americkou prvotinu NABARVENÉ PTÁČE, drastický osud šestiletého polského chlapce, který prožil v Polsku za války neuvěřitelné krutosti, nelze vymazat z paměti. KOKPIT je úplně jiná kniha, už žánrem: sice jinak rafinovaně provedený únik z totalitní země, a to do americké tajné služby, ale příběh zběhlého agenta tajné služby, který před ní musí unikat. Mění identitu, byty, místa, jako by tkvěl v deformaci násilím a zlem, jež zažilo ono nabarvené ptáče. Tarden chtěl absolutní svobodu, ale ocitl se v naprostém osamění. Styk s lidmi proměnil v sérii manipulací. Tardenova svoboda v sobě nese citovou vyprahlost, bezcitnost a otevírá v něm utajované vlastnosti. Tarden je navždy uhranut krutostí, sadismem a perverzí, a sám se jich dopouští. Využívá toho v manipulaci lidmi, podrobuje si je a určuje cesty jejich osudů. Zběhlý agent uniká tajné službě, ale neunikne sobě samému. Příběh nelidský, krutý, hrdina exemplář zla. Jenomže, je tomu opravdu tak? Není tu spíše zobrazena zkaženost světa? 

TIPY KLASICKÁ HUDBA 2/11

Ivo Kahánek
CD – Supraphon SU 4030-2 novinka
Mladý Ivo Kahánek má jasnou pozici na české hudební scéně. Od roku 2004, kdy suverénně vyhrál klavírní soutěž PRAŽSKÉHO JARA, přesvědčuje o své virtuozitě každým koncertem a každým CD. Nejnověji na nahrávce Supraphonu, která obsahuje Chopinovu SONÁTU Č. 3 H-MOLL OP. 58 a SCHERZA. Ivo Kahánek má pět pianistických „pé“: pohledný, pilný, precizní, poetický, přesvědčivý. Především má ale fantazii a suverenní hráčský um, piano mu zpívá. Jako rozený klavírista k Chopinovi přirozeně inklinuje a předává požitek z jeho geniálních děl: objevně, mladistvě a sugestivně; máte pocit, že jedině tak mají znít, že jedině takhle to Chopin myslel! Přinést do nepřeberného množství chopinovských nahrávek něco osobitého, to je pravý kumšt. Ivo Kahánek je mistr rovnováhy citu a rozumu: „Neustále stojím před problémem, aby hudba byla pořád spontánní, a zároveň abych vždy věděl, proč určitou část hrát právě takto.“
 

TIPY FILMY 2/11

TIPY FILMY 2/11

DĚCKA JSOU V POHODĚ
USA 2010
Režie: Lisa Cholodenko
Nic a Jules jsou navzdory mužským jménům lesbický manželský pár, vychovávající dvě své děti, osmnáctiletou Joni a patnáctiletého Lasera. Hlavou rodiny je energická, racionální a pracovně vytížená lékařka Nic. Jules, která právě rozjíždí nové podnikání jako zahradnice, zastupuje spíše citový, mateřský princip. Relativní poklid ve spořádané domácnosti se prudce změní, když se děcka seznámí se svým otcem ze spermobanky, pohodovým majitelem příjemné zahradní restaurace a pěstitelem vlastní zeleniny Paulem. A nic už není jako dřív… Komorní snímek se opírá o dobře napsaný a dobře realizovaný scénář a špičkové herecké výkony Annette Benningové (Nic), Julianne Mooreové (Jules), Marka Ruffala (Paul) a Mii Wasikowski (titulní představitelky z Burtonovy ALENKY V ŘÍŠI DIVŮ) v roli Joni. Dominuje mu ovšem specifická vřelost a soucítění. Některé scény sice vhánějí slzy do očí, ale na druhé straně sympatickému dílku, jež podle mne promluví i do výročních filmových klání, rozhodně neschází humor a nadhled.
 

TIPY DIVADLO 2/11

TIPY DIVADLO 2/11

DOBŘE ROZEHRANÁ PARTIE
STEFAN VÖGEL
REŽIE: STANISLAV SLOVÁK
MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO
Dva staří kumpáni se každý týden už sedmatřicet let scházejí nad šachovnicí pod mírně nadživotním válečným portrétem Winstona Churchilla. Anglický vdovec a jeho soupeř, Skot. A po několika zničených hospodyních – nová. Temperamentní Němka, kterou ti dva kdysi ve válce přece porazili. DOBŘE ROZEHRANÁ PARTIE Stefana Vögela. A na scéně Mošova výsostného divadelního teritoria tři legendy brněnského divadla: Jaroslav Dufek, Zdena Herfortová a Ladislav Lakomý. Po premiéře jim vestoje tleskali tentokrát i kritici. Z nevraživých situací vykouzlili ti tři odpuštění lidských slabostí motivovaných možná i společenskou nedoceněností. A zvrátili dějiny. Po rozvratu bojové morálky spojeneckých veteránů Freda Kowinského a Walta – nejenom při malých a velkých rošádách se dokonce podváděli – se vítěznou mocností přece jen nakonec stala třetí říše, zastoupená paní Rosalindou Hundsheimerovou, která si pány dokonale omotala kolem prstu. Sluší se podotknout, že to nevadí ani Winstonovi na zdi, ozbrojenému sovětským samopalem s talířovým zásobníkem. Dejž pánbů, aby ti tři nebyli pro jeviště spolu přemluveni naposledy. Sluší jim to náramně!

Gael Garcia Bernal

Gael Garcia Bernal

„Talent přežije a zůstává, zatímco krása se ztrácí.“ To jsou slova talentovaného mladého muže, kterého magazín Lidé Španělska zařadil mezi pětadvacet nejkrásnějších lidí světa.
 

Fotograf  Joe Klamar

Fotograf Joe Klamar

CZECH PRESS PHOTO je platforma pro nezávislé obrazové svědectví o životě. Soutěž, kterou hodnotí mezinárodní porota, i následné výstavy, mají fotografy v každodenním stereotypu práce motivovat k osobnímu přístupu, a tak stimulovat rozvoj fotožurnalismu. A veřejnosti umožňuje být očitým svědkem událostí a jevů uplynulého roku.
 

Historie - výběr z článků

BOEMIA

BOEMIA

V české historii se odehrála řada dramatických událostí, o kterých už ale dnes mnoho nevíme. Jednou z nich je i nucený pobyt tisíců italských rodin v různých částech Čech během první světové války. Je to příběh lidí, kteří si od nás odvezli české tradice, předali svou lásku k Čechám svým dětem a vnukům a češtinu nezapomněli do konce svého života, i když se mnozí z nich do Čech už nikdy nevrátili.

Spitfire, má láska

 Když se ptali generála Dwighta D. Eisenhowera, vrchního velitele expedičních sil v Evropě, čemu vděčí svobodný svět za vítězství ve druhé světové válce, odpověděl: „Strůjcem našeho úspěchu byly tři věci: pěšáci, jeepy a spitfiry.“ Poklona skvělé stíhačce, která pomohla spojencům v souboji s Göringovou Luftwaffe ovládnout nebe nad okupovanou Evropou, nebyla náhodná. Spitfiry se díky svým kvalitám staly legendou druhé světové války.

HISTORIČKA MÓDY  VALERIE STEELE

HISTORIČKA MÓDY VALERIE STEELE

Mezinárodně uznávaná znalkyně historie módy přijala pozvání české návrhářky Šárky Šiškové a přiletěla z New Yorku na její módní show až do Prahy. Absolventka prestižní americké univerzity Yale a dnes ředitelka newyorského muzea Fashion Institute of Technology (FIT), je v každém ohledu profesionál, který ve svém protějšku okamžitě vzbuzuje přirozený respekt. Právě proto vás překvapí, s jakou otevřeností a nadhledem tato dáma mluví o své profesi, ambicích i osobním životě.
 

RECYKLACE SEDMISETLETÉ TRADICE

RECYKLACE SEDMISETLETÉ TRADICE

MUZEUM Přemyslovec Václav II. byl prý nervově labilní, bál se bouřek a omdléval, když viděl kočku (tedy čtyřnohou, krásné dívky v něm naopak vzbuzovaly nebývalou činorodost!). Zároveň připomeňme, že byl také strůjcem ekonomického zázraku. Díky stříbrné rudě, pokladu, který se ukrýval v hlubinách země české, panovník disponoval vskutku královskými prostředky a budiž pochválen za to, že se poctivě snažil, aby ze stříbrných dolů plynul užitek jak dvoru, tak i bohatnoucím městům a prosperujícímu venkovu.

AMÉLIE PORTUGALSKÁ

Žena, která se provdala do země, v níž vládly silné protimonarchistické tendence a kde byla vražda krále považovaná za nejvyšší čest. Manželka a matka, která se dívala do hrobu všech svých blízkých, a současně poslední portugalská královna. Všechny tyto charakteristiky patří ženě, jejímž hlavním životním úkolem bylo trpět za činy druhých.

Hrdinové z poštovních známek

Toho hloučku chlapců jsem si všiml okamžitě. Seděli na lavičce u zastávky autobusu a hlasitě se dohadovali nad něčím, co jsem jako každý, kdo kdysi sbíral poštovní známky, neomylně identifikoval jako album. Album známek. Normálně bych pravděpodobně kolem nich prošel, ale pokračoval v chůzi, protože si jako místo svého rozhovoru vybrali právě autobusovou zastávku, dopadlo to jinak. V okamžiku, kdy jsem se zabral do „studia“ jízdního řádu, ke mně dolehla věta: „Ten v beranici je určitě nějakej Rus, tohle bude podle přilby jistě motocyklovej závodník a ten v tý tropický přilbě, to je určitě Emil Holub, ten cestovatel. Viděl jsem ho v televizi v takový tý reklamě na pivo z Afriky.“ Přestože jsem na známky, o kterých si chlapci vypravovali, neviděl, přesně jsem věděl, jaké „zoubkované poklady“ před nimi leží.

Italská královna Marie José

Májová královna. Označení pro ženu, která se stala na jediný měsíc svého života královnou italského národa. Královnou, která se svým příkladem snažila bojovat proti fašismu a na troskách zdiskreditovaného státu vybojovat jeho novou existenci.

ČESKÝ HOKEJ SLAVÍ

ČESKÝ HOKEJ SLAVÍ

K bujarým oslavám jsme měli vloni dva velké důvody: před deseti lety na zimních olympijských hrách v Naganu naše mužstvo vybojovalo zlaté medaile a 7. prosince 1908 se konala ustavující schůze Českého svazu hokejového; na ní první svazový předseda Emil Procházka slavnostně oznámil, že nová naše organizace byla okamžitě přijata za člena mezinárodní ligy pro lední hokej! Tak se dřív u nás činili sportovní diplomaté!

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/11

XANTYPA Číslo 2/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
1/2020

XANTYPA 1/2020

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne