Muzikant Miroslav Vitouš

„Svoboda není sranda,“ říká slavný český kontrabasista a veskrze pozoruhodný muž...

Nejvýraznějšího českého jazzového kontrabasistu, renomovanými hudebními časopisy mnohokrát jmenovaného nejlepším na světě, jsem potkala v jižním Thajsku. Na ostrově, ve francouzsko-thajské hospůdce. U stolu seděl sám. Někdo mi řekl, že mluví česky. Tak jsem se zeptala, jestli je to pravda.

Muzikant MIROSLAV vITOUŠ

„Ano, já mluvím česky, posaďte se na chvíli.“ Netušila jsem ani v nejmenším, kdo v těch kraťasech a žluté košilce s krátkými rukávy přede mnou sedí. Představil se jako Miroslav Vitouš, český muzikant, co v Čechách už léta nežije. To příjmení jsem znala, ale ve spojení s křestním jménem Alan. „Alan Vitouš je můj brácha,“ pravil, a já se začala ptát…
V šesti letech hrál na housle, v deseti na klavír, ve čtrnácti si poprvé sáhl na basu. Dodnes je hrdý na to, že základní hudební vzdělání získal na Pražské konzervatoři. Během studií hrál – kromě jiných angažmá – v Junior triu s bratrem Alanem a Janem Hammerem. V patnácti zvítězil v mezinárodní soutěži mladých talentů ve Vídni, přičemž první cena byla stipendium na bostonské Berklee College of Music. V devatenácti odešel do New Yorku, přestože výborně plaval a měl šanci dostat se do českého olympijského týmu. Psal se rok 1966, a jeho otec, též výtečný muzikant, se ho zeptal: Do kolika let můžeš plavat a do kolika let můžeš dělat hudbu? A bylo jasno na horách…
Měl kliku, v New Yorku byl hostem u Willise Conovera, jehož hlas jsme tehdy důvěrně znali z Rádia Svobodná Evropa. Představil ho nejlepším z nejlepších, s nimiž si taky hned zahrál. Jejich seznam začíná u jmen Bob Brookmeyer, Duke Ellington, Dizzy Gillespie, Chick Corea, Stanley Clark, Miles Davies, Art Farmer, Freddie Hubbard, Stan Getz, Charlie Mariano, Herbie Mann, John McLaughlin, Herbie Hancock… a bylo jich mnohem, mnohem víc.
V roce 1970 spoluzakládal s pianistou Joem Zawinulem a saxofonistou Waynem Shorterem vlivnou skupinu Weather Report, o tři roky později vytvořil vlastní skupinu s Johnem Surmanem, Kennym Kirklandem a Jonem Christensenem.
V roce 1979 se stal ředitelem Jazzového oddělení na New England Conservatory v Bostonu.
V roce 1982 absolvoval světové turné s Chickem Coreou a Royem Haynesem, natáčel alba… dělal toho strašně moc…
V roce 1988 praštil s kariérou pedagoga, nejen proto, že se názorově rozešel se stylem amerického školství. Začalo se mu chtít zpátky do Evropy. Chvíli žil v Německu, pak ve Švýcarsku.
Po změně politického režimu u nás se rozjel domů. S bratrem natočil dvě alba a vystupoval s Jaroslavem Duškem v představení VIZITA.
Odvedl též gigantickou práci na projektu knihovny zvuků pro hudební skladatele. Čtyři roky na ní pracoval, ku pomoci na svém projektu oslovil bývalé spolužáky z konzervatoře… natáčením a cizelováním natočeného materiálu zaměstnal na čas celou Českou filharmonii. Vytvořil profesionální, dokonalou výbavu pro komponisty. Byla to hodinářská práce, cítil, že ji musí udělat, a taky ji zdárně dokončil. Žít v Praze, ani jinde v Čechách už ale nechtěl. Necítil se tu svobodný. Zdálo se mu, že pořád musí někomu něco vysvětlovat, sebe obhajovat… nechápal, proč.
Německo i Švýcarsko už taky opustil. Posledních sedm let vyjíždí na své koncerty z italské vesničky, v níž se momentálně cítí dobře.
V seznamu letošních koncertů si jako závazné datum zaškrtl 18. únor. Místo konání Španělský sál, Pražský hrad. Bude tam hrát už potřetí. Mimochodem, je pravděpodobně jediným českým hudebníkem, který hrál pro prezidenta v Bílém domě i na Hradčanech. Českému publiku nabídne svou jedinečnou hudební komunikaci s vynikajícím norským saxofonistou Janem Garbarekem a neméně skvělým indickým perkusistou Trilokem Gurtou.
Před Vánocemi se MIROSLAV VITOUŠ náhle objevil v Praze. V zimníku a s šálou kolem krku vypadal úplně jinak než v thajské hospůdce. Na setkání s ním jsem přizvala svou věrnou kolegyni, šéfredaktorku Xantypy, Míšu Gübelovou. Přivedla s sebou fotografa Lukáše Davida. Debata byla velmi živá, otázky jsme pokládali všichni tři. Míša začala úplně odjinud…

Co ženy ve vašem životě? Žijete opravdu sám?
„Aha, to vás zajímá… byl jsem ženatej, to ano, ale se mnou je to hrozně komplikovaný. Já jsem hudebník, který to má nalajnováno z vesmíru. Narodil jsem se, abych dělal, co dělám. Rodinu jsem nikdy nemohl mít… rostl jsem tak moc, a tak rychle, že rodina a dvě děti by byl průšvih…ani z Ameriky do Evropy bych se zpátky nemohl vrátit. Bylo by to tolik bolestí ze všech stran, že bych nemohl udělat, co bych měl. Můj život, celej můj osud byl takovej, že jsem nepotkal nikoho… můj spirit mi nedovolil potkat někoho, s kým bych se svázal, i kdybych chtěl. Moje cesta vedla jinudy a jinam.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě.....

Magdalena Dietlová

XANTYPA 2/13 - výběr z článků

České egyptoložky

České egyptoložky

Česká egyptologie má vynikající renomé. Starý Egypt však nepoutá jen zájem vědců. Již stopadesát let přitahuje i širokou veřejnost. Do země na Nilu se už od druhé poloviny 19. století vydávají čeští cestovatelé, ať už jako členové skupinových výprav či takzvaně na vlastní pěst. Starý Egypt našel svůj odraz v českém výtvarném umění, architektuře, literatuře, módě, dokonce i v reklamě.

Bretaňský koncert

Bretaňský koncert

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Na obzoru se objevují první lodě. Zatímco se blíží k majáku, v dálce se vynořují další a další. Ty první už přistávají u betonového mola, kde na ně čekají muži s vozíky. A pak nastává hotový koncert. Rybáři z lodí vykládají přepravky s úlovky. Většinou jsou plné langustin, které připomínají malé humry nebo krevety s klepítky. V jiných jsou ryby. Zatímco muži s vozíky, většinou jde o bývalé rybáře, kteří už na práci na moři nestačí, mizí v blízké hale, lodě se odrážejí od mola, aby opodál zakotvily. Musejí, protože připlouvají další, a molo není příliš velké.

Architekt Adam Gebrian

Architekt Adam Gebrian

Za poslední čtyři roky napsal stovky článků o současné architektuře. Publikoval je nejprve na svém webu ag-ent.blogspot.cz, nyní v Lidových novinách, deníku Metro a časopisu Era21. Má pravidelný pořad BOURÁNÍ na veřejnoprávním Radiu Wave, jeho facebookový profil dnes sleduje k šesti tisícům lidí a každý týden se na internetovém portálu Stream.cz objevuje nový díl jeho pořadu GEBRIAN VERSUS.

Mladí kuřáci – staří ležáci

Četl jsem, že některé děti začínají kouřit (jistě ne pravidelně) už v době, kdy chodí do mateřské školky. (Zatím snad nikoli v době, kdy je rodiče vozí do jeslí, když pro nic jiného, tak proto, že by si samy nedokázaly zapálit.) Jistě, kouření v předškolním věku je spíše výjimečné. Ale ve věku o maličko pokročilejším?

Amnesty Klausonational

Ještě šílenější, než jsme čekali. Česká politika připomíná epileptika, který z ničeho nic padne na zem, má pěnu u úst a křeče. Rozdíl je v tom, že epilepsie se dnes dá léčit, kdežto česká politika léčení usilovně vzdoruje. Události jdou po sobě tak rychle, nečekaně a hekticky, že to, co se stalo před měsícem, jako by už ani neexistovalo.

Co se děje… v New Yorku

JAKO JABLEČNÝ KOLÁČ (AS APPLEPIE) se jmenuje výstava v muzeu současného amerického umění Whitney, která pomocí obrazů zprostředkovává vše, co evokuje Spojené státy. Ať už to je zmíněný koláč, nebo majestátný orel. Do dubna je zde k vidění projekt BLUES FOR SMOKE, který se prostřednictvím blues dívá na současné umění a zabývá se otázkou, jak nám blues může pomoci porozumět místům, performancím a indentitě v současném umění.

Co se děje… v Paříži

Výstava s názvem FASHIONING FASHION v muzeu Arts Décoratifs uvádí kolekci Martina Kamera a Wolfganga Rufa, známých sběratelů oblečení a doplňků. Sto šatů z let 1700 až 1915 umožňuje jedinečnou výpravou do historie módy a společenských konvencí. Šaty jsou prezentovány na figurínách – s nezbytnými doplňky a s důrazem na detail. Jedinečné kousky pocházejí z Francie, Anglie a Itálie. Výstava (trvající až do 14. dubna) do Paříže doputovala z Los Angeles, kde byla prezentovaná v County museum of art a následně zavítá do berlínského Deutsch historisches museum. Vstupné 9,50 eur.

Co se děje… ve Vídni

Prestižní vídeňská galerie Belveder nabízí během zimních měsíců v Dolním Belvederu a v přilehlé Orangerii výstavu NOC ZA SOUMRAKU mapující umění od romantismu přes symbolismus po moderní abstrakci.

Co se děje… na Slovensku

Slovenská národní galerie připravila pro své návštěvníky výstavu zaměřenou na zobrazování krve v umění v průběhu různých kulturních období. Umělecká díla prezentovaná na této výstavě pojmenované KREV pocházejí z 12. století i ze současnosti.

O čem se mluví… na Moravě

Martin Walser: SMRTIHLAV. Hru jednoho z nejuznávanějších a nejkontroverznějších německých autorů o tom, jak utajovaná temná minulost rodičů dopadne na hlavy jejich dětí, uvádí Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. V jedné z hlavních rolí Igor Orozovič. Dům umění města Brna – Galerie Jaroslava Krále zve na výstavu prací mladé autorky Terezy Velíkové, která studovala konceptuální a intermediální tvorbu na VŠUP v Praze. Využívá obraz, zvuk i objekty a akcentuje intenzitu a jasnost vyjádření. (6. 2. – 10. 3.)

Kultura - výběr z článků

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Kája Saudek

Kája Saudek

Česká filmová komedie z roku 1966 KDO CHCE ZABÍT JESSII scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka proslavila Karla neboli Káju Saudka (13. 5. 1935 – 25. 6. 2015), malíře a komiksového kreslíře, jelikož autoři slavného filmu použili jeho kreslené postavy komunikující pomocí bublin. Tak se Kája Saudek dostal do veřejného povědomí.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Andy Warhol

Andy Warhol

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/13

XANTYPA Číslo 2/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne