České egyptoložky

PO STOPÁCH ČESKÉ EGYPTOLOGIE

Česká egyptologie má vynikající renomé. Starý Egypt však nepoutá jen zájem vědců. Již stopadesát let přitahuje i širokou veřejnost. Do země na Nilu se už od druhé poloviny 19. století vydávají čeští cestovatelé, ať už jako členové skupinových výprav či takzvaně na vlastní pěst. Starý Egypt našel svůj odraz v českém výtvarném umění, architektuře, literatuře, módě, dokonce i v reklamě.

egyptoložky

Jeho historie i nové objevy na archeologických nalezištích zajímají stále. Naposledy jsme v listopadu doslova hltali informace o tom, že naši egyptologové našli v Abúsíru hrobku princezny Šeretnebtej. A Egypt je pro nás jedním z neoblíbenějších turistických cílů.

Na otázku, kde má tento velký a neutuchající zájem Čechů o Egypt počátek, a jak se vyvíjel, se snaží najít odpověď tři české egyptoložky: Hana Navrátilová, Renata Landgráfová a Adéla Jůnová Macková. Je jim lehce přes třicet, studovaly na univerzitách u nás i v cizině, ve větší či menší míře ovládají angličtinu, němčinu, francouzštinu, italštinu, staroegyptštinu, koptštinu, novoegypštinu a arabštinu. Spolupracují s renomovanými institucemi ve Vídni, Oxfordu, New Yorku… Jedna z nich je zároveň maminkou tří dětí. Před jejich pracovitostí, zápalem pro obor i schopností týmové práce musí člověk smeknout.

Co konkrétně vás přivedlo k zájmu o starý Egypt a k rozhodnutí jít studovat egyptologii?
Hana Navrátilová (HN): Staří Egypťané vydrželi jako civilizace tři tisíce let a to už člověka začne zajímat, jak taková společnost a kultura mohla udržet určitou kontinuitu.
Renata Landgráfová (RL): Já jsem se k egyptologii dostala skutečně náhodou. Ve čtyřech letech mě táta poslal na angličtinu a mě to strašně chytlo. Potom jsem se začala učit i další jazyky. Na gymnáziu mě ale bavila i řada dalších věcí, chtěla jsem být střídavě policistkou, veterinářkou a zvažovala jsem ještě několik dalších profesí. Tehdy jsem v rámci své fascinace jazyky zašla za svým profesorem filosofie a řekla mu, že bych chtěla umět i nějaký exotický jazyk. A on mi přinesl Gardinerovu staroegyptskou gramatiku, podle které se dodnes učí studenti na univerzitách. Shodou okolností mi v létě, které následovalo, operovali nohy, nemohla jsem se hýbat, byla jsem schopna přesunout se jen z chaty na zahrádku, kam mi maminka vynesla stoleček, čaj a gramatiku – a já jsem se jí za ty dva měsíce prázdnin naučila. Když jsem se po maturitě rozhodla jít studovat lingvistiku, přemýšlela jsem, jaký si k ní zvolit druhý obor. A řekla jsem si: „Egyptsky už umím, tak půjdu na egyptologii.“
Adéla Jůnová Macková (AJM): Já se k egyptologii dostala díky rozsáhlé knihovně mých rodičů. V ní jsem objevila knihu Vojtěcha Zamarovského JEJÍ VELIČENSTVA PYRAMIDY. Když malé dítě vidí staroegyptské památky, je jimi fascinováno, to mám nyní ozkoušeno i na svých dětech. Později jsem přečetla jedním dechem i ŽIVOT STARÝCH EGYPŤANŮ od Eugena Strouhala a byla jsem lapena.

Je těžké se na egyptologii dostat?
RL: Je to těžké. Když jsme se hlásily my, otevírala se jednou za sedm let, teď už je ten interval kratší. Přijímali osm uchazečů. Ale my s Hankou jsme šly na pražskou egyptologii oklikou, já nejprve studovala dějiny Blízkého východu a egyptologii rok ve Filadelfii, Hanka zase v Pise.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě......

Pavlína Kourová

XANTYPA 2/13 - výběr z článků

Bretaňský koncert

Bretaňský koncert

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Na obzoru se objevují první lodě. Zatímco se blíží k majáku, v dálce se vynořují další a další. Ty první už přistávají u betonového mola, kde na ně čekají muži s vozíky. A pak nastává hotový koncert. Rybáři z lodí vykládají přepravky s úlovky. Většinou jsou plné langustin, které připomínají malé humry nebo krevety s klepítky. V jiných jsou ryby. Zatímco muži s vozíky, většinou jde o bývalé rybáře, kteří už na práci na moři nestačí, mizí v blízké hale, lodě se odrážejí od mola, aby opodál zakotvily. Musejí, protože připlouvají další, a molo není příliš velké.

Architekt Adam Gebrian

Architekt Adam Gebrian

Za poslední čtyři roky napsal stovky článků o současné architektuře. Publikoval je nejprve na svém webu ag-ent.blogspot.cz, nyní v Lidových novinách, deníku Metro a časopisu Era21. Má pravidelný pořad BOURÁNÍ na veřejnoprávním Radiu Wave, jeho facebookový profil dnes sleduje k šesti tisícům lidí a každý týden se na internetovém portálu Stream.cz objevuje nový díl jeho pořadu GEBRIAN VERSUS.

Muzikant Miroslav Vitouš

Muzikant Miroslav Vitouš

Nejvýraznějšího českého jazzového kontrabasistu, renomovanými hudebními časopisy mnohokrát jmenovaného nejlepším na světě, jsem potkala v jižním Thajsku. Na ostrově, ve francouzsko-thajské hospůdce. U stolu seděl sám. Někdo mi řekl, že mluví česky. Tak jsem se zeptala, jestli je to pravda.

Mladí kuřáci – staří ležáci

Četl jsem, že některé děti začínají kouřit (jistě ne pravidelně) už v době, kdy chodí do mateřské školky. (Zatím snad nikoli v době, kdy je rodiče vozí do jeslí, když pro nic jiného, tak proto, že by si samy nedokázaly zapálit.) Jistě, kouření v předškolním věku je spíše výjimečné. Ale ve věku o maličko pokročilejším?

Amnesty Klausonational

Ještě šílenější, než jsme čekali. Česká politika připomíná epileptika, který z ničeho nic padne na zem, má pěnu u úst a křeče. Rozdíl je v tom, že epilepsie se dnes dá léčit, kdežto česká politika léčení usilovně vzdoruje. Události jdou po sobě tak rychle, nečekaně a hekticky, že to, co se stalo před měsícem, jako by už ani neexistovalo.

Co se děje… v New Yorku

JAKO JABLEČNÝ KOLÁČ (AS APPLEPIE) se jmenuje výstava v muzeu současného amerického umění Whitney, která pomocí obrazů zprostředkovává vše, co evokuje Spojené státy. Ať už to je zmíněný koláč, nebo majestátný orel. Do dubna je zde k vidění projekt BLUES FOR SMOKE, který se prostřednictvím blues dívá na současné umění a zabývá se otázkou, jak nám blues může pomoci porozumět místům, performancím a indentitě v současném umění.

Co se děje… v Paříži

Výstava s názvem FASHIONING FASHION v muzeu Arts Décoratifs uvádí kolekci Martina Kamera a Wolfganga Rufa, známých sběratelů oblečení a doplňků. Sto šatů z let 1700 až 1915 umožňuje jedinečnou výpravou do historie módy a společenských konvencí. Šaty jsou prezentovány na figurínách – s nezbytnými doplňky a s důrazem na detail. Jedinečné kousky pocházejí z Francie, Anglie a Itálie. Výstava (trvající až do 14. dubna) do Paříže doputovala z Los Angeles, kde byla prezentovaná v County museum of art a následně zavítá do berlínského Deutsch historisches museum. Vstupné 9,50 eur.

Co se děje… ve Vídni

Prestižní vídeňská galerie Belveder nabízí během zimních měsíců v Dolním Belvederu a v přilehlé Orangerii výstavu NOC ZA SOUMRAKU mapující umění od romantismu přes symbolismus po moderní abstrakci.

Co se děje… na Slovensku

Slovenská národní galerie připravila pro své návštěvníky výstavu zaměřenou na zobrazování krve v umění v průběhu různých kulturních období. Umělecká díla prezentovaná na této výstavě pojmenované KREV pocházejí z 12. století i ze současnosti.

O čem se mluví… na Moravě

Martin Walser: SMRTIHLAV. Hru jednoho z nejuznávanějších a nejkontroverznějších německých autorů o tom, jak utajovaná temná minulost rodičů dopadne na hlavy jejich dětí, uvádí Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě. V jedné z hlavních rolí Igor Orozovič. Dům umění města Brna – Galerie Jaroslava Krále zve na výstavu prací mladé autorky Terezy Velíkové, která studovala konceptuální a intermediální tvorbu na VŠUP v Praze. Využívá obraz, zvuk i objekty a akcentuje intenzitu a jasnost vyjádření. (6. 2. – 10. 3.)

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/13

XANTYPA Číslo 2/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
1/2020

XANTYPA 1/2020

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne