2014: Zeman kontra Sobotka, to bude pěkná divočina

Čeká nás vláda nového typu namixovaná z byznysmenů a klasických politiků

Hup a přistáli jsme v roce 2014. Tempo je závratné. Za dveřmi už přešlapuje nová vláda, předseda ČSSD Bohuslav Sobotka ji sestavil zhruba sedmdesát dní po předčasných volbách. Koalice sociálních demokratů, ANO a lidovců podepsala koaliční smlouvu. Prezident má vládu jmenovat do konce ledna. Co nás tedy čeká, vydáváme se do nového, lepšího světa? Mění se česká společnost? Vnímáme politiku jinak? Chceme něco jiného než po roce 1989? – Cítíme, že se věci posunuly. Ve velkém panuje rozčarování. Zároveň se nám daří lépe než před čtvrt stoletím. Stále dál však toužíme, aby stát nebyl rozkrádán, aby politici plnili sliby, nepodváděli nás. Možná bychom si přáli, abychom se o politiku nemuseli starat. Jenomže v tom je ta zakopaná doga: pokud veřejné osoby přestaneme hlídat, hned se nám vymknou z rukou.

Loňský rok patřil prezidentu Miloši Zemanovi, on byl jeho králem. K němu se upínala největší pozornost. Přitom neřídí vládu, není hlavní osobou, může změnit jen málo věcí. Kupříkladu může jmenovat premiéra, s čímž otálel. Sobotka už měl všechno hotovo, ale jmenování bylo dlouho odkládáno. Zeman by si byl přál nějakého svého premiéra. Jenomže jeho strana, zemanovci, prohrála volby, jeho puč v ČSSD zkrachoval a on nakonec zůstal sám se svými trucy. Třeba s tím, že odmítá jmenovat profesory. Rusnokova vláda dokonce navrhla zákonnou změnu, aby profesory jmenoval předseda Senátu. Směšné.
Který politik opanuje rok 2014? Bohuslav Sobotka, který bude 17. ledna jmenován předsedou vlády? Andrej Babiš? Nebo zůstane v centru zájmu Zeman?

Agent StB? No a co?
Vzniká zvláštní vláda. Pokud ji Zeman jmenuje – a jemu nic jiného nezbývá, není pánem nad ústavou – kabinet bude tvořen mixem lidí z politiky a byznysu. Tři klíčové postavy: premiér Sobotka, vicepremiér ANO Babiš a vicepremiér za lidovce Pavel Bělobrádek. Bývávalo zvykem, že vítězná strana obsadila ministerstvo financí. Tam se tvoří rozpočet, odtud proudí krev do státní správy. Máme v živé paměti, jak klíčovou roli měl v Nečasově vládě „topkař“ Miroslav Kalousek. Navíc pod finance spadá tajná služba – Finančně analytický útvar (FAÚ), jímž protékají informace prakticky o všech finančních operacích ve státě.
Sobotka a jeho strana se financí vzdali. Předseda ČSSD v tom kopíruje Petra Nečase (ODS), který finance pustil TOP 09. I v tom se česká politika změnila. Za Václava Klause coby premiéra bylo nemyslitelné, aby ODS nevedla resort financí. Za Sobotky ho povede Andrej Babiš. Muž, který nemá nárok na čisté lustrační osvědčení, neboť podle slovenských análů StB spolupracoval s touto zločineckou organizací. I v tom jsme jinde.
Ještě před deseti lety by se strany neodvážily delegovat na ministra muže, který byl veden jako agent StB. (Babiš agentství popírá a na Slovensku se soudí s Ústavem paměti národa, že donašečem nebyl.) Dnes je jiná doba – Babiš vede ANO, jeho hnutí, agent neagent, ve volbách uspělo. Minimálně voličům Babiše podezření, že práskal, nepřekáží. A tak se může stát, že pan Agrofert bude jednou z hlavních figur roku 2014. On je jiný, nesmírně lidový, jeho mluva mixuje „slovenčinu“ a češtinu, prošpikovává věty chybami a patvary. Lidem to nevadí. A Zeman od něj čeká, že předvede, jak stát šetří a jak se vybírají daně.

Zákon, aby byl Babiš ministrem
Prezident se ocitl v koutě. Nemá žádnou stranu jako spojence ve sněmovně. Nakloněna mu je jen menší část poslanců sociální demokracie. Platí několik axiomů: chce být tím, kdo vládne, rozhoduje. K tomu nutně potřebuje spojence. Při dnešní konstelaci, kdy jsou komunisté zase navíc, nejsou k vládnutí potřeba, mu zbývá jedině ČSSD nebo ANO. U sociálních demokratů má prezident blízko k hejtmanům. Michal Hašek ho sice zklamal, neodstavil Sobotku, ale zůstává poslancem a má vliv. ČSSD už ovšem ví, že Zeman je tu od toho, aby ji ničil. Šanci opanovat ji, uchopit, má jedině tehdy, pokud padne Sobotka a jeho suita (Lubomír Zaorálek, Jiří Dienstbier, Vladimír Špidla a další).
Proto Sobotkova vláda nebude mít od Zemana pokoj. Nemůže počítat s jeho podporou. U prezidenta zaujme podobné místo, jaké měla vláda Nečasova. Jmenuje ji se skřípěním zubů a pak začne úporná, nenávistná válka.
Zeman bude sledovat Andreje Babiše. Předseda ANO je totiž na naše poměry zcela výjimečný – má dost peněz, a ty mu dávají nezávislost. Na druhou stranu stvořil gigant jménem Agrofert a chce, aby jeho impérium pokračovalo, aby získávalo státní i jiné zakázky, aby prosperovalo. Je dost pravděpodobné, že proto Babiš do politiky šel. A proto kupříkladu chtěl a chce mít klíčový vliv na ministerstvu zemědělství.
Celý názor si přečtete v tištěné Xantypě....

Martin Fendrych

XANTYPA 2/14 - výběr z článků

Zpěvák Dan Bárta

Zpěvák Dan Bárta

Daniel Bárta je osobnost „incertae sedis“. Tuto poznámku připojují přírodovědci k druhům, o nichž nevědí, kam je zařadit. Svoji bezradnost přiznají, když stroze konstatují „nejasné systematické postavení“. Hudební publicisté v případě Daniela Bárty chvíli váhají, prohru nepřiznají a otevřou šuplík s názvem jazz. Tam se toho vejde… Dan Bárta je však obtížně zařaditelný originál. Na následujících stránkách ho můžete chvíli pozorovat.

Caroline Stoessingerová

Caroline Stoessingerová

 „Jsem židovka, ale mým opravdovým náboženstvím je hudba.“ Alice Herz-Sommerová (nar. 26. 11. 1903)

Anna Magnaniová

Anna Magnaniová

Na nedávném Osmém mezinárodním filmovém festivalu v Římě zaujala nejenom mne výstava věnovaná jedné z největších hereček 20. století, od jejíž smrti uplynulo v září 2013 čtyřicet let. Její tvář na zvětšených záběrech z italských, ale také amerických a francouzských filmů doprovázel citát, jímž sama Anna Magnaniová vystihla podstatu své bytosti: „Můžete mi vzít cokoliv, jenom mi neberte lásku.“ Paradoxem je, že se jí dostávalo všeho, co si jako ikona italské kinematografie mohla přát, jen na lásku byl její život chudý.

Historik Jiří Rak

Historik Jiří Rak

Každý knihkupec jistě potvrdí, že se knihy s historickou tematikou dobře prodávají, stejně tak historické filmy si většinou nemohou stěžovat na nezájem diváků. Minulost však ovlivňuje náš život mnohem hlouběji než jen jako prostředek zábavy. O tom a o dalších souvislostech jsme si povídali s mužem nad jiné zasvěceným, s historikem Jiřím Rakem.

Architekt  Frank Gehry oslaví pětaosmdesátiny

Architekt Frank Gehry oslaví pětaosmdesátiny

„Možná se to nezdá, ale do své práce vkládám mnoho energie a zabývám se každým detailem. Výsledek se sice může zdát nahodilý, ale vše je dobře promyšleno. A o to mi jde,“ říká o své práci velikán světové architektury a jeden z „otců“ pražského Tančícího domu Frank Gehry.

Jiří Šalamoun

Jiří Šalamoun

Když mluví o svém bobtailovi, který se stal předobrazem Maxipsa Fíka, je vidět, jak moc ho měl rád. S výtvarníkem Jiřím Šalamounem jsme si však povídali nejen o vzniku jeho nejslavnější postavičky, ale především o jeho dětství, kdy to vlastně všechno začalo. Tehdy vytvořil své první kreslené filmy.

Kapela  UMAKART

Kapela UMAKART

Nejdřív jsem měla představu, že tento rozhovor vznikne v živém prostoru s obrovskými výlohami, skrz které nafotíme tři kluky z Umakartu: Jaromíra Švejdíka, Jana P. Muchowa a Dušana Neuwertha. Když jsem takové místo objevila, jeho manažer mi sdělil, že expozici z výloh nelze odstranit. Nakonec jsem si s Umakartem povídala v pražském klubu Radost, ze kterého jsme pak na focení proběhli do hudební prodejny s menšími výlohami. Výsledek? Nad mé očekávání!

Kde domov můj? aneb Češi v Argentině

Kde domov můj? aneb Češi v Argentině

Česká přítomnost v Argentině má dlouhou tradici. První návštěvníci z českých zemí, což byli misionáři, zavítali do Jižní Ameriky již v 18. století.

Výstava  JAN PALACH 16. – 25. 1. 1969

Výstava JAN PALACH 16. – 25. 1. 1969

Motto:
Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí.
Jan Palach

Svatá Hora u Příbrami

Svatá Hora u Příbrami

Naše nejznámější mariánské poutní místo najdeme na kopci nad městem Příbram. Nejslavnější poutě se tu konaly v době barokní. Tehdy sem putovaly tisíce poutníků, kteří si k zázračné sošce Panny Marie Svatohorské přišli vyprosit zdraví a ochranu před hrůzami válek. Očitý svědek těchto poutí, Bohuslav Balbín, napsal: „Cesty tohoto kraje se netrhnou pro ustavičná procesí na Svatou Horu, celý kraj je doslova posvěcený zbožností.“

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/14

XANTYPA Číslo 2/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne