Anna Magnaniová

Velká herečka a nešťastná žena

Na nedávném Osmém mezinárodním filmovém festivalu v Římě zaujala nejenom mne výstava věnovaná jedné z největších hereček 20. století, od jejíž smrti uplynulo v září 2013 čtyřicet let. Její tvář na zvětšených záběrech z italských, ale také amerických a francouzských filmů doprovázel citát, jímž sama Anna Magnaniová vystihla podstatu své bytosti: „Můžete mi vzít cokoliv, jenom mi neberte lásku.“ Paradoxem je, že se jí dostávalo všeho, co si jako ikona italské kinematografie mohla přát, jen na lásku byl její život chudý.

ANNA MAGNANIOVÁNarodila se v roce 1908 jako nemanželská dcera švadleny Mariny Magnaniové; matka ji záhy ponechala v péči babičky, aby pro sebe hledala šťastnější život. Našla ho v Egyptě, kde se vdala a citové pouto s dcerou zcela přerušila. Babička se musela ohánět, aby uživila své další dcery, ale snažila se, aby vnučka vychodila střední školu a naučila se hrát na klavír. Před hudbou však dala dospívající Anna brzy přednost recitaci a začala navštěvovat kursy dramatického umění. Ve svých jednadvaceti je už členkou jedné z tehdy populárních divadelních společností a počátkem 30. let minulého století postupně přechází na v té době nesmírně oblíbenou revuální scénu, kde slaví úspěchy ve výstupech s jinými miláčky publika, mimo jiné po boku slavného komika Toto. Svým zjevem, mnohostranným talentem a temperamentem zaujme i filmaře a do začátku druhé světové války už má za sebou menší role ve filmech několika režisérů. Jedním z nich je Goffredo Alessandrini, za něhož se v roce 1935 provdá, ale manželství netrvá dlouho. Po vedlejších postavách pokojských či zpěvaček dostane v roce 1941 poprvé dramatickou roli ve filmu Vittoria De Siky TERESA VENERDI a začínající režisér Luchino Visconti ji chce obsadit do svého prvního filmu. Jenomže Anna je těhotná, a tak roli v POSEDLOSTI, pokládané za předzvěst legendárního italského neorealismu, převezme Clara Calamaiová. Otcem dítěte, které Anna čeká, je herec Massimo Serato, s nímž nějakou dobu žila, ale který Annu opustí dřív, než se jí v v říjnu 1942 narodí jediný syn. Historie se tedy opakuje, snad až na to, že Luca Magnani na rozdíl od své matky ví, kdo je jeho otcem.

Roberto Rossellini
Prvního triumfu se Anna Magnaniová dočkala v roce 1945 díky svému fenomenálnímu výkonu ve filmu Roberta Rosselliniho ŘÍM, OTEVŘENÉ MĚSTO. Úloha Piny není rozsahem velká, ale slavná scéna, kdy se zoufalým voláním „Francesco!“ běží mladá žena za nákladním autem, v němž nacisté odvážejí muže posbírané gestapem, a vzápětí klesá zasažena střelbou z kulometu, je ukázkou dramatického mistrovství herečky spoléhající na prostotu výrazových prostředků a schopnost vcítit se do úzkosti i odvahy milující ženy.
Při práci na filmu, jímž se otevírá epocha italského neorealismu, a který slaví obrovský úspěch v roce 1946 na festivalu v Cannes, se režisér a herečka sblížili a pro Annu nastává období intenzivního prožívání milostného vztahu. Roberto Rossellini byl ženatý, ale jeho poměr s umělkyní, obdivovanou a milovanou Římany, veřejnost neodsuzovala. Lidé s pochopením shovívavě sledovali vášnivé projevy lásky i pověstné hádky dvojice, výbuchy žárlivosti mezi osobnostmi, které si byly v lecčems podobné, ale také se v mnohém lišily. Rossellini byl mimořádně inteligentní umělec, ovšem ne stoprocentně spolehlivý, zatímco oddaná, spolehlivá a dobrosrdečná, ale výbušná Anna se často nesnažila potlačovat své majetnické pudy.
Natočili spolu další film LÁSKA, složený ze dvou povídek. V první z nich, nazvané podle předlohy básníka Jeana Cocteaua LIDSKÝ HLAS, osamělá žena mluví do telefonu s milencem, který ji hodlá opustit, zoufale ho zapřísahajíc svojí láskou. Ve druhé ztělesnila Anna vesnickou prosťačku, která považuje tuláka (hraje ho mladý Federico Fellini) za svatého Josefa a věří, že s ním zplodila Ježíše. Ztotožnění představitelky s hrdinkou LIDSKÉHO HLASU je tak sugestivní, že se nelze ubránit dojmu jistého prorockého tušení. V roce 1948 ale Anna ještě stále vkládala naděje do své životní lásky, tím spíše, že se rýsovala perspektiva dalšího společného filmu, který se měl odehrávat v divoké přírodě kolem sopky Stromboli na ostrůvku u sicilského pobřeží. Nečekaně ale zasáhl do režisérových plánů a osudu dvojice dopis, který Rossellini dostal od Ingrid Bergmanové. Úspěšná švédská herečka, z níž se stala velká hvězda Hollywoodu, mu psala, že viděla jeho filmy a obdivuje je, nabízejíc mu svou spolupráci. Polichocený režisér se s ní sešel v Los Angeles a shledal v ní dokonalou představitelku díla, jež nosil v hlavě. K dohodě došlo rychle, a poté, co krásná Skandinávka našla v Americe producenta, objevila se v Římě jako oficiální kandidátka na hlavní roli filmu STROMBOLI. Citově raněná a uražená Anna Magnaniová odmítla uznat předem porážku v souboji s novou múzou svého milence a odhodlala se k odvetě. Díky tomu, že k uražené straně patřil i Rosselliniho bratranec, který byl původním autorem námětu a předpokládaným producentem, se našlo řešení, a to i tentokrát v USA. Bleskově sehnané peníze na film VULKÁN, jehož režie byla svěřena osvědčenému profesionálovi Williamu Dieterlemu, umožnily štábu, aby se přesunul na ostrov ležící nedaleko toho, kde už začal natáčet Rossellini s Ingrid Bergmanovou. Mediálně ostře sledovaná práce na dvou konkurenčních filmech s podobným námětem, odehrávajících se v podobném prostředí, ale s rozdílnými představitelkami, vešla do dějin italské kinematografie jako „válka vulkánů“. Vtipně i s účastí o tom vypráví nedávno natočený stejnojmenný střihový film, který bude uveden i u nás.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě......

Eva Zaoralová

XANTYPA 2/14 - výběr z článků

Zpěvák Dan Bárta

Zpěvák Dan Bárta

Daniel Bárta je osobnost „incertae sedis“. Tuto poznámku připojují přírodovědci k druhům, o nichž nevědí, kam je zařadit. Svoji bezradnost přiznají, když stroze konstatují „nejasné systematické postavení“. Hudební publicisté v případě Daniela Bárty chvíli váhají, prohru nepřiznají a otevřou šuplík s názvem jazz. Tam se toho vejde… Dan Bárta je však obtížně zařaditelný originál. Na následujících stránkách ho můžete chvíli pozorovat.

Caroline Stoessingerová

Caroline Stoessingerová

 „Jsem židovka, ale mým opravdovým náboženstvím je hudba.“ Alice Herz-Sommerová (nar. 26. 11. 1903)

Historik Jiří Rak

Historik Jiří Rak

Každý knihkupec jistě potvrdí, že se knihy s historickou tematikou dobře prodávají, stejně tak historické filmy si většinou nemohou stěžovat na nezájem diváků. Minulost však ovlivňuje náš život mnohem hlouběji než jen jako prostředek zábavy. O tom a o dalších souvislostech jsme si povídali s mužem nad jiné zasvěceným, s historikem Jiřím Rakem.

Architekt  Frank Gehry oslaví pětaosmdesátiny

Architekt Frank Gehry oslaví pětaosmdesátiny

„Možná se to nezdá, ale do své práce vkládám mnoho energie a zabývám se každým detailem. Výsledek se sice může zdát nahodilý, ale vše je dobře promyšleno. A o to mi jde,“ říká o své práci velikán světové architektury a jeden z „otců“ pražského Tančícího domu Frank Gehry.

Jiří Šalamoun

Jiří Šalamoun

Když mluví o svém bobtailovi, který se stal předobrazem Maxipsa Fíka, je vidět, jak moc ho měl rád. S výtvarníkem Jiřím Šalamounem jsme si však povídali nejen o vzniku jeho nejslavnější postavičky, ale především o jeho dětství, kdy to vlastně všechno začalo. Tehdy vytvořil své první kreslené filmy.

Kapela  UMAKART

Kapela UMAKART

Nejdřív jsem měla představu, že tento rozhovor vznikne v živém prostoru s obrovskými výlohami, skrz které nafotíme tři kluky z Umakartu: Jaromíra Švejdíka, Jana P. Muchowa a Dušana Neuwertha. Když jsem takové místo objevila, jeho manažer mi sdělil, že expozici z výloh nelze odstranit. Nakonec jsem si s Umakartem povídala v pražském klubu Radost, ze kterého jsme pak na focení proběhli do hudební prodejny s menšími výlohami. Výsledek? Nad mé očekávání!

Kde domov můj? aneb Češi v Argentině

Kde domov můj? aneb Češi v Argentině

Česká přítomnost v Argentině má dlouhou tradici. První návštěvníci z českých zemí, což byli misionáři, zavítali do Jižní Ameriky již v 18. století.

Výstava  JAN PALACH 16. – 25. 1. 1969

Výstava JAN PALACH 16. – 25. 1. 1969

Motto:
Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí.
Jan Palach

Svatá Hora u Příbrami

Svatá Hora u Příbrami

Naše nejznámější mariánské poutní místo najdeme na kopci nad městem Příbram. Nejslavnější poutě se tu konaly v době barokní. Tehdy sem putovaly tisíce poutníků, kteří si k zázračné sošce Panny Marie Svatohorské přišli vyprosit zdraví a ochranu před hrůzami válek. Očitý svědek těchto poutí, Bohuslav Balbín, napsal: „Cesty tohoto kraje se netrhnou pro ustavičná procesí na Svatou Horu, celý kraj je doslova posvěcený zbožností.“

Pod tureckým premiérem Erdoganem se otřásá židle

Recep Tayyip Erdogan se za jedenáct let v čele turecké vlády určitě nikdy tolik nezapotil jako dnes. Korupční skandál, jenž vypukl 17. prosince, vedl k obvinění čtyřiadvaceti lidí z jeho nejbližšího okolí včetně synů dvou ministrů a šéfa státní banky Halkbank. K demisi byli donuceni tři významní členové vlády a v hledáčku vyšetřovatelů se ocitli i dva premiérovi synové. Erdogan na to zareagoval výměnou deseti členů svého kabinetu a propuštěním několika desítek policistů a prokurátorů, kteří se ohavně provinili tím, že jej o obviněních prominentů předem neinformovali…

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/14

XANTYPA Číslo 2/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne