2015: Žijeme v jiné zemi, ale i v jiné Evropě

Cestujeme v rychlovlaku nikam, za okny se míhají neuchopitelné děje, nerozumíme

Začal rok 2015. Všecko se děje rychle. Máte pocit, že jedete v šinkanzenu a nestačíte sledovat ty šmouhy za oknem. A to celé je klam, kafkovina, protože zároveň víte, že se u nás žádný skutečný pohyb nekoná, věci spíš stojí. Sice máte pocit pohybu, ale změna nenastává. Vnitřní ne, vnější ano. Tam, venku, kam my nejsme zvyklí a ochotní hledět, se to mění bez nás. Pokud se něco změnilo u nás, a ono se to za posledních pětadvacet let změnilo, jsou proměny nepostřehnutelné. Cítíme až jejich důsledky. Najednou si překvapeně všimneme: Proboha, my žijeme v jiné zemi!

Děje se toho moc. Nestačíte vstřebávat zprávy. V televizi to cítí a utíkají se k neměnným tématům, která nás vracejí do „starého světa“: ztracený pejsek, který diváka dojme k slzám, zatímco válkou rozbořené město v Sýrii s ním nehne, připadá mu podivně samozřejmé, normální. Ale jak už řečeno, Češi se celá léta uzavírají do sebe, „svět“ nejsou naladěni řešit, ba ani pozorovat. Přitom právě vnější svět nabývá větší a větší váhy, víc a víc se nás týká. Dávno nežijeme za zdí, ale před zdí.
Pozorovatel okolo sebe cítí zmatení. Lidé nacházejí naději v jednotlivcích místo v sobě. Loni a předloni to byl Andrej Babiš a Miloš Zeman. Velké české naděje. U Babiše zatím jeho voliči nevědí, není nahoře ještě dost dlouho. U Zemana už začíná být jasno. Bývalá slovenská premiérka a socioložka Iveta Radičová na začátku ledna v Praze řekla, že Česko, Slovensko a další evropské země čelí novému fenoménu – „oligarchické demokracii“. Na Slovensku je to Robert Fico, v Česku šéf hnutí ANO a majitel Agrofertu Andrej Babiš. „Zatímco ale Babiš ještě nese naději, u Fica už je vidět klesající tendence,“ řekla Radičová. (Jako u Zemana, dodejme my. Popularita mu klesla podle CVVM z 58 na 34 procent.)
A do toho pekelný atentát na satirický francouzský žurnál Charlie Hebdo v Paříži. Islámští teroristé tam 7. ledna vtrhli a postříleli dvanáct lidí. Peklo v Evropě.

Největší české zahraniční riziko? Zeman
Rok začal překotnou aktivitou prezidenta Miloše Zemana. Nějak nabil baterky a je opět velmi aktivní. První neděli v roce poskytl rozhovor soukromému rádiu Frekvence 1. Přešel sem z veřejnoprávního Radiožurnálu, kam už chodit nebude. Důvod? Při posledních HOVORECH Z LÁN mluvila hlava státu sprostě. To se Radiožurnálu nelíbilo. Na Frekvenci 1 má nyní svůj PREZIDENTSKÝ PRESSKLUB.
Mluvil o sjezdu sociální demokracie. V březnu tam bude zvoleno vedení. Předseda sociální demokracie Sobotka Zemana na sjezd nepozval. A prezident to komentoval: „Byl jsem připraven na sjezd sociální demokracie jet a rád bych tam přijel. Teď už bych tam ale nejel, i kdyby pan Sobotka názor změnil. Maminka mi vždycky říkala, abych se necpal, kam mě nezvou.“ Odtud vidíme: válka mezi Hradem a předsedou vlády nekončí. Neskončí do té doby, dokud bude Sobotka vládnout.

Celý názor Martina Fendrycha si můžete přečíst v tištěné Xantypě...

Martin Fendrych

XANTYPA 2/15 - výběr z článků

Rio v rytmu samby

Rio v rytmu samby

Pedro Álvares Cabral byl portugalský mořeplavec oblíbený dodnes hlavně mezi brazilskými školáky. Nejen proto, že právě jemu je připisováno objevení Brazílie, ale zvlášť kvůli vročení tohoto počinu. Hnán bouří přistál totiž v čele své flotily třinácti lodí u břehů jihoamerického kontinentu koncem dubna roku 1500. Slavnostní vylodění se všemi i církevními obřady pak uspořádal v pátek 1. května. A takovéhle datum se přece, milí žáci, skoro nedá zapomenout, že?

Designér a konstruktér Štefan Klein

Designér a konstruktér Štefan Klein

Spatříte-li na cestě mezi Bratislavou a Nitrou designovou automobilovou lahůdku takřka z příštího století, vězte, že to není všechno, čím vás překvapí. Vzápětí totiž roztáhne křídla a vzlétne vám nad hlavu. Designér a konstruktér v jedné osobě Štefan Klein dokázal to, o co mnozí usilovali mnoho let: vytvořil aeromobil!

Dokumentaristka Jana Ševčíková

Dokumentaristka Jana Ševčíková

Po léta patří do „kvarteta“ našich slavných dokumentaristek, tedy do tvůrčího společenství Olgy Sommerové, Heleny Třeštíkové a Drahomíry Vihanové. I ona je zcela svébytnou a vyhraněnou osobností. Na první pohled působí Jana Ševčíková dojmem bezstarostné a věčně usměvavé ženy, co má „život na háku“. Když si promítnete její autorské dokumenty, realizované ve vlastní produkci, kterým věnuje několik let života, a začnete si s ní povídat zjistíte, že osudy svých hrdinů má vepsané v duši. Jsou její radostí i bolestí.

Fotograf  Franco Carlisi zobrazuje dvacátou pátou hodinu

Fotograf Franco Carlisi zobrazuje dvacátou pátou hodinu

Listovat v knize Franca Carlisiho IL VALZER DI UN GIORNO (Valčík jednoho dne) je vskutku zážitek. Černobílé fotografie na vás dýchnou emocemi, které jsou ukryty pod povrchem ustáleného rituálu svatebních ceremoniálů v různých koutech Sicílie. Carlisi jako citlivý svědek zachycuje jedinečné momenty, které se odehrávají mimo psaný protokol, a vytváří tak originální výpověď o hrdosti, lásce, naději, smutku, melancholii i bolesti lidí, žijících na tomto svébytném ostrově.

Herec Igor Orozovič

Herec Igor Orozovič

Životem a divadlem zaujatý Igor Orozovič jde od role k roli. Mladý herec, výrazný, emotivní, někdy i cholerický, srší energií a dobrou náladou. Díky balkánským kořenům ovládá kromě češtiny i srbštinu a kromě obligátní angličtiny také francouzštinu. Tančí, píše písničky, hraje na klavír, maluje, a pobaveně, sebekriticky přiznává, že ze všeho nejraději by dělal jen jeden obor, ale zato pořádně. Je především herec, který zná své limity a jde za svým cílem.

Zuby po zuby vyzbrojená „raggies“

Zuby po zuby vyzbrojená „raggies“

Není žralok jako žralok. I ten hrůzostrašně vypadající může být mírný jako beránek.
Mezi takové patří žralok písečný (Carcharias taurus). Australané mu říkají grey nurse shark, pro Jihoafričany je tento neškodný lovec ragged-tooth shark, zkráceně raggie.

Lamrovi

Lamrovi

Kořeny klanu Lamrových sahají až k francouzským hugenotům. V tomto rodu se po generace předávala tradice kamnařů a keramiků, od šedesátých let 20. století se členové rodiny prosazují i v jiných odvětvích výtvarného umění. Aleš Lamr maloval fresky pro Václava Havla, jeho syn Hanuš vyrobil brož pro Madeleine Albrightovou, Blanka Lamrová (sestra Aleše Lamra) se v roce 1989 proslavila fotografiemi uprchlíků na zahradě velvyslanectví Německé spolkové republiky a ostatní členové rodiny se také věnují umění

O kolech, míči a pořádných chlapech

O kolech, míči a pořádných chlapech

Když mi kamarádka řekla, že o víkendu bude nedaleko od mého domova pískat zápasy ragby vozíčkářů, nezaváhal jsem ani na chvíli, vzal fotoaparát a vydal se na hřiště. Něco málo jsem o ragby věděl, ale až do této chvíle netušil , že je možné hrát ho i na vozíku. Skoro každý si někdy posteskne, jak má ten život těžký. Je to – jako ve všem – otázka úhlu pohledu. Přijde mi zvláštní a pozoruhodné, že ti, kteří by mohli na osud žehrat nejvíc, si stěžují nejméně. Bojují, snaží si život užívat a plačtivé stěžování přenechávají těm, kterým je pohodlně v roli nicnedělající oběti vlastního života.

Kim Čong-un svá filmová práva nedal Hollywoodu lacino

Není hraného filmu z posledních let, jemuž by se podařilo propojit fikci s realitou tak těsně jako americké komedii THE INTERVIEW. Informace o příběhu, v němž se dva popletení američtí redaktoři pokusí na podnět CIA zabít severokorejského diktátora Kim Čong-una, režim v Pchjongjangu vzrušila natolik, že se už od loňského léta všemožně snažil zabránit uvedení nového filmu do distribuce. Skoro se mu to podařilo, nakonec ale jediným konkrétním výsledkem kroků zapřisáhlých nepřátel trhu byla proměna filmu v obří kasovní trhák.

Co se děje… v New Yorku

Zimní New York, kde ulicemi profukují mrazivé proudy větrů, postupující od oceánu bez překážek po přímých městských trasách, které se ztrácejí na horizontu, pookřál zprávou o plyšovém tygru tříletého chlapce, který ho zapomněl v autobusu při ranní cestě. Za pomoci chytrého telefonu a aplikace pro newyorskou městskou dopravu se podařilo matce ratolesti lokalizovat vůz, předhonit jej metrem, počíhat si na příjezd autobusu v zastávce Times Square, nastoupit a nalézt opomenuté zvíře na zadním sedadle dopravního prostředku. Vše v utajení před chlapcem, který mezitím již pobýval ve školce.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 2/15

XANTYPA Číslo 2/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne