Hříšný tanec

Jaká je česká politika? Pravicová? Levicová? Houbovitá? Ne, je kauzovitá

edna kauza stíhá druhou. Co se stalo před měsícem, zůstává zapomenuto a jede se dál. Abonent médií přestává rozlišovat, celek mu splývá do univerzálního výroku: Všecko je to špína. – Skutečně? Jsou všichni politici nedůvěryhodní? (Otázku, jestli jsou JINÍ NEŽ MY, klást nebudu. Nejsou.) Máme tomu všemu věřit?
Skončila kauza Pavla Drobila a Státního fondu životního prostředí (skončila tak, že člověk, díky němuž zřejmě nebyly peníze ukradeny a poslány do modré pokladny, přišel o místo, kdežto muž, který nejspíš o všem věděl, exministr Drobil, se stal novým šéfideologem ODS). A šup, po Drobilovi následoval podivný výběr nové hlavy policie, pak recyklovaný případ ABL – sledování politiků ODS v Praze 11, a prásk, nový skandál, případ Vondra či případ firmy Promopro. Jak divoký tanec!

Kolegovražedný boj
Proč vyhřezává z politických střev tolik podezřelých případů? Vládní strany navenek tvoří jeden celek, uvnitř se však bijí. Proto se dovídáme o všech těch malérech. Média do jisté míry plní svoji roli. Pokud jsou dost ostražitá, pokud nespolknou hozenou návnadu a nestanou se nástrojem nějaké skupiny, třeba mstících se kmotrů. Ve vládě ODS tvrdě soupeří s TOP 09, jež by se ráda stala nejsilnější českou pravicovou stranou, touží vystřídat unavenou, vyžilou, sebepoškozující ODS, jejíž předseda je slabý jak čaj z kopřiv.
Věci veřejné jsou naježené proti „dinosaurům“ (Nečas, Kalousek), ale panují s nimi. Do toho ve vládě najdeme i osobní animozity. Po krku si jde Petr Nečas s Vítem Bártou a Radkem Johnem. ODS má strach z Bárty a jeho bývalé agentury ABL, jež sledovala modré politiky. Modří podezírají véčkaře, že spustili či dokonce řídili kauzu Drobil, že to byla jejich práce. (Mylně. ODS si ji odstartovala sama.) – V lásce se nemají Alexandr Vondra s Miroslavem Kalouskem, to nepřehlédne ani slepý a hluchý. Vondra je „ten silný“ v ODS, má na to, aby modré NĚKAM vedl. A Kalousek je ten, kdo vybudoval a skutečně manévruje TOP 09. Sledujeme nikoli bratrovražedný, ale kolegovražedný boj. Jde v něm o peníze, o moc a o budoucnost stran.

Šéf je Lessy
Typický příklad: bitka o nového policejního prezidenta (PP). Radkovi Johnovi se na konci roku 2010 podařilo zbavit Oldřicha Martinů, bývalé hlavy policie. ODS zuřila, Martinů považovala za „svého člověka“. Potvrdil to, když nemravně, neprofesionálně informoval premiéra o vývoji v kauze Pavla Drobila, v níž sám Nečas sehrál nepěknou roli. – John tuto „třetí kolonu ODS“ v policii odmítl trpět. V lednu začal vybírat novou hlavu policie. A zas to bylo rodeo, další kolo mocenské rvačky mezi VV a ODS. Zdálo se, že John (Vít Bárta) má předem vybráno, že vyhraje Viktor Čech, bývalý náměstek Martinů a nyní náměstek Johna, který ministrovi pomohl Oldřicha Martinů demontovat – ostře proti němu na konci minulého roku vystoupil, podrazil mu nohy.
Ministr vnitra má ze zákona právo jmenovat šéfa policie. Sestavil si na to komisi, podivnou směsku osob – policajty, psychology, delegáty partají: dva za ČSSD, jednoho za TOP 09, jednoho za ODS plus lidé od Johna (VV). Vypadalo to jasně: vyberou Viktora Čecha. Premiér komisi nazval kočkopsem. Jenže duo Bárta-John překvapilo: komise Čecha nevybrala; nedostal prý ani jeden hlas! Z vnitra zřejmě přišla instrukce: Změna – Čecha ne. Vybrán byl náměstek ředitele jihomoravské policie Petr Lessy.
Nečas se vztekal: i Lessy byl podle něj skrytý Johnův favorit, výběr je nezákonný a on vítěze neodsouhlasí. (Podle koaliční dohody totiž musí Nečas nového policejního prezidenta přijmout.) Jenže bez véček je Nečas je nahraný. Nakonec, po výkřicích o kočkopsech sklopil hlavu a oznámil, že a) s Lessym nesouhlasí, b) jeho jmenování nebude bránit. Nečas se ukázal jako neprozíravý, neskutečně slabý předseda vlády. Prohrál s Johnem. Prohrál o to víc, že Petr Lessy nevypadá jako silná persona, jež „zatočí s korupcí“. Prošel pořádkovou policií, nikoli kriminálkou a jeho vystoupení jsou žalostná: veřejnosti nesděluje nic, prý to vše musí říct nejdřív policii. Směšné. Trapné.

Čestné pionýrské a Čajíček Nečas
Po kauze Lessy se vrátila kauza ABL. O sledování politiků ODS v Praze 11 se psalo již loni v říjnu – případ otevřela MF Dnes. Detektivové ABL měli v roce 2007 šmírovat bývalou starostku Prahy 11 Martu Šorfovou i další lidi z radnice. Vypadlo to na objednávku jiné tamní ódeesácké party vedené Daliborem Mlejnským. (Ten to popírá.) Vít Bárta dal loni Petru Nečasovi čestné slovo, že ABL politiky ODS nesledovala. Opakoval, že materiály, které má MF Dnes v rukách, jsou zmanipulované podvrhy. Zároveň ABL zažalovala noviny o 35 milionů korun. (Zjevné zastrašování médií.)
Dvaadvacátého ledna, v sobotu dopoledne svolal Bárta tiskovku. Slíbil, že na ní řekne, jak to s ABL v roce 2007 bylo. A přítomní nestačili zírat. Bárta přiznal, že si jeho firma politiky prověřovala – prý aby mohla posoudit, jestli ji nepoškodí, když udělá obchod s radnicí Prahy 11! (Megaabsurdní představa: bezpečnostní agentura má šanci získat mnohamilionovou zakázku od radnice, ale váhá, jestli se neušpiní… Tuhle pohádku by nespolkl ani Brouk Pytlík.) Dále prý ABL prováděla na radnici Prahy 11 na objednávku testy integrity (provokace) – tedy to, co by John rád uzákonil, ale vyvolává to velký odpor. Pokud jde o Martu Šorfovou, její fotografování, nahrávání, kopírování zdravotní karty atd. Bárta nepotvrdil. Prý si ABL na nějaké práce najala detektiva Pavla Petrlíčka. Ten sice používal hlavičkový papír ABL a její mail, ale nebyl zaměstnancem a Bárta za něj neručí. Takže sorry, Nečasi, pokud někdo sledoval Šorfovou, my – ABL – ne. A už vůbec ne Bárta, který byl jako generální ředitel „o čtyři úrovně výš“.
Bylo to, jako kdybyste lepili rozbitý porcelánový hrnek žvýkačkou. Spolknout to nešlo. Bylo zřejmé, oč jde. ABL (Bárta) nejspíš moc dobře věděli, že sledování smrdí. A tak si na to radši někoho najali, ač ABL vlastní detektivní divizi! – Nejhorší bylo finále. Bárta se Nečasovi za své čestné slovo (před rokem 1989 se tomu říkalo čestné pionýrské) omluvil, aniž by ovšem přiznal osobní chybu nebo vinu. A Čajíček Nečas? Omluvu honem přijal. Prý kvůli reformám, aby je mohl udělat.

Kyblík hoven na hlavu
Bum a explodovala další kauza – Vondrova. Bývalý místopředseda vlády pro evropské záležitosti byl prý odpovědný za výběr firmy Promopro, která během českého předsednictví EU zajišťovala audiovizuální služby při různých summitech. Malér má tkvět v tom, že firma byla vybrána bez soutěže, původní odhad zakázky činil 85 milionů, ale ve finále suma narostla na 766 milionů. Takže to páchne na sto honů. Právo přineslo zprávu, že za výběr Promopra byl odpovědný sám Vondra. Celou věc prý odhalil Finančně analytický útvar (FAÚ) Kalouskova ministerstva, který přijímá hlášení o podezřelých finančních transakcích a ze své podstaty je apolitický, věcný.
Vondra svolal tiskovku a oznámil, že smlouvu nepodepsal a firmu nevybral. Odpovídá za ni podle něj tehdejší vedoucí úřadu vlády Jan Novák, který si vymínil podpisy všech smluv. Vondra hájil i zakázku samu: výběrové řízení prý nešlo udělat, protože nikdo nevěděl, kolik akcí během předsednického půlroku proběhne. Nešlo jen o setkání EU, ale třeba i o summit EU – Obama v Praze. Do věci se vložil Mirek Topolánek, tehdejší premiér: Vondra prý lže, za smlouvu nese odpovědnost on, Novák ji podškrábl jen „formálně“.
Kde je pravda? Když se podíváte na materiál úřadu vlády, který doprovázel smlouvu s Promopro (tzv. referátník), vidíte toto: smlouvu připravili lidé od Vondry. Po nich prošla schvalovacím řízením vedoucího úřadu vlády Nováka, jeho odborů, a on ji pak podepsal. Je tedy za ni plně odpovědný. Vondrův podpis na referátníku i pod smlouvou nenajdeme. Šla mimo něj. – Vondra čistí obranu. Vondra je ten silný v ODS. A taky se zřejmě hledá, jak mu uškodit, jak ho diskreditovat.
Kauza Promopro mu podle čerstvého průzkumu veřejného mínění uškodila – ulpěla na něm špína. „Vylili mi na hlavu kyblík hoven,“ řekl mi Vondra. Dvě třetiny dotázaných chtějí, aby rezignoval. Šikovná kampaň! – Přitom dosud není jasné, zda smlouva s Promopro byla nevýhodná. Jisté je, že na tak velkou zakázku mělo proběhnout výběrové řízení. A u nás není nemožné, že Promopro byla vybrána s nekalými úmysly.

Nevěřme hned všemu
Ne každému osočení je radno hned věřit. Kauzovitost české politiky je děsivá. Zakrývá její smysl. Pocit voličů, že všechno je špína, se dá výborně využít. Stačí na někoho ukázat a on je umazaný nadosmrti. Možná neprávem. Jisté je, že ve vládě se mezi sebou nemají rádi. A hledají, jak jeden druhému uškodit. Díky tomu ovšem leccos víme, na leccos se přijde. (Což neznamená, že by to policie vyšetřila.)

Autor je komentátor Týdne.Kolegovražedný boj
Proč vyhřezává z politických střev tolik podezřelých případů? Vládní strany navenek tvoří jeden celek, uvnitř se však bijí. Proto se dovídáme o všech těch malérech. Média do jisté míry plní svoji roli. Pokud jsou dost ostražitá, pokud nespolknou hozenou návnadu a nestanou se nástrojem nějaké skupiny, třeba mstících se kmotrů. Ve vládě ODS tvrdě soupeří s TOP 09, jež by se ráda stala nejsilnější českou pravicovou stranou, touží vystřídat unavenou, vyžilou, sebepoškozující ODS, jejíž předseda je slabý jak čaj z kopřiv.
Věci veřejné jsou naježené proti „dinosaurům“ (Nečas, Kalousek), ale panují s nimi. Do toho ve vládě najdeme i osobní animozity. Po krku si jde Petr Nečas s Vítem Bártou a Radkem Johnem. ODS má strach z Bárty a jeho bývalé agentury ABL, jež sledovala modré politiky. Modří podezírají véčkaře, že spustili či dokonce řídili kauzu Drobil, že to byla jejich práce. (Mylně. ODS si ji odstartovala sama.) – V lásce se nemají Alexandr Vondra s Miroslavem Kalouskem, to nepřehlédne ani slepý a hluchý. Vondra je „ten silný“ v ODS, má na to, aby modré NĚKAM vedl. A Kalousek je ten, kdo vybudoval a skutečně manévruje TOP 09. Sledujeme nikoli bratrovražedný, ale kolegovražedný boj. Jde v něm o peníze, o moc a o budoucnost stran.

Šéf je Lessy
Typický příklad: bitka o nového policejního prezidenta (PP). Radkovi Johnovi se na konci roku 2010 podařilo zbavit Oldřicha Martinů, bývalé hlavy policie. ODS zuřila, Martinů považovala za „svého člověka“. Potvrdil to, když nemravně, neprofesionálně informoval premiéra o vývoji v kauze Pavla Drobila, v níž sám Nečas sehrál nepěknou roli. – John tuto „třetí kolonu ODS“ v policii odmítl trpět. V lednu začal vybírat novou hlavu policie. A zas to bylo rodeo, další kolo mocenské rvačky mezi VV a ODS. Zdálo se, že John (Vít Bárta) má předem vybráno, že vyhraje Viktor Čech, bývalý náměstek Martinů a nyní náměstek Johna, který ministrovi pomohl Oldřicha Martinů demontovat – ostře proti němu na konci minulého roku vystoupil, podrazil mu nohy.
Ministr vnitra má ze zákona právo jmenovat šéfa policie. Sestavil si na to komisi, podivnou směsku osob – policajty, psychology, delegáty partají: dva za ČSSD, jednoho za TOP 09, jednoho za ODS plus lidé od Johna (VV). Vypadalo to jasně: vyberou Viktora Čecha. Premiér komisi nazval kočkopsem. Jenže duo Bárta-John překvapilo: komise Čecha nevybrala; nedostal prý ani jeden hlas! Z vnitra zřejmě přišla instrukce: Změna – Čecha ne. Vybrán byl náměstek ředitele jihomoravské policie Petr Lessy.
Nečas se vztekal: i Lessy byl podle něj skrytý Johnův favorit, výběr je nezákonný a on vítěze neodsouhlasí. (Podle koaliční dohody totiž musí Nečas nového policejního prezidenta přijmout.) Jenže bez véček je Nečas je nahraný. Nakonec, po výkřicích o kočkopsech sklopil hlavu a oznámil, že a) s Lessym nesouhlasí, b) jeho jmenování nebude bránit. Nečas se ukázal jako neprozíravý, neskutečně slabý předseda vlády. Prohrál s Johnem. Prohrál o to víc, že Petr Lessy nevypadá jako silná persona, jež „zatočí s korupcí“. Prošel pořádkovou policií, nikoli kriminálkou a jeho vystoupení jsou žalostná: veřejnosti nesděluje nic, prý to vše musí říct nejdřív policii. Směšné. Trapné.

Čestné pionýrské a Čajíček Nečas
Po kauze Lessy se vrátila kauza ABL. O sledování politiků ODS v Praze 11 se psalo již loni v říjnu – případ otevřela MF Dnes. Detektivové ABL měli v roce 2007 šmírovat bývalou starostku Prahy 11 Martu Šorfovou i další lidi z radnice. Vypadlo to na objednávku jiné tamní ódeesácké party vedené Daliborem Mlejnským. (Ten to popírá.) Vít Bárta dal loni Petru Nečasovi čestné slovo, že ABL politiky ODS nesledovala. Opakoval, že materiály, které má MF Dnes v rukách, jsou zmanipulované podvrhy. Zároveň ABL zažalovala noviny o 35 milionů korun. (Zjevné zastrašování médií.)
Dvaadvacátého ledna, v sobotu dopoledne svolal Bárta tiskovku. Slíbil, že na ní řekne, jak to s ABL v roce 2007 bylo. A přítomní nestačili zírat. Bárta přiznal, že si jeho firma politiky prověřovala – prý aby mohla posoudit, jestli ji nepoškodí, když udělá obchod s radnicí Prahy 11! (Megaabsurdní představa: bezpečnostní agentura má šanci získat mnohamilionovou zakázku od radnice, ale váhá, jestli se neušpiní… Tuhle pohádku by nespolkl ani Brouk Pytlík.) Dále prý ABL prováděla na radnici Prahy 11 na objednávku testy integrity (provokace) – tedy to, co by John rád uzákonil, ale vyvolává to velký odpor. Pokud jde o Martu Šorfovou, její fotografování, nahrávání, kopírování zdravotní karty atd. Bárta nepotvrdil. Prý si ABL na nějaké práce najala detektiva Pavla Petrlíčka. Ten sice používal hlavičkový papír ABL a její mail, ale nebyl zaměstnancem a Bárta za něj neručí. Takže sorry, Nečasi, pokud někdo sledoval Šorfovou, my – ABL – ne. A už vůbec ne Bárta, který byl jako generální ředitel „o čtyři úrovně výš“.
Bylo to, jako kdybyste lepili rozbitý porcelánový hrnek žvýkačkou. Spolknout to nešlo. Bylo zřejmé, oč jde. ABL (Bárta) nejspíš moc dobře věděli, že sledování smrdí. A tak si na to radši někoho najali, ač ABL vlastní detektivní divizi! – Nejhorší bylo finále. Bárta se Nečasovi za své čestné slovo (před rokem 1989 se tomu říkalo čestné pionýrské) omluvil, aniž by ovšem přiznal osobní chybu nebo vinu. A Čajíček Nečas? Omluvu honem přijal. Prý kvůli reformám, aby je mohl udělat.

Kyblík hoven na hlavu
Bum a explodovala další kauza – Vondrova. Bývalý místopředseda vlády pro evropské záležitosti byl prý odpovědný za výběr firmy Promopro, která během českého předsednictví EU zajišťovala audiovizuální služby při různých summitech. Malér má tkvět v tom, že firma byla vybrána bez soutěže, původní odhad zakázky činil 85 milionů, ale ve finále suma narostla na 766 milionů. Takže to páchne na sto honů. Právo přineslo zprávu, že za výběr Promopra byl odpovědný sám Vondra. Celou věc prý odhalil Finančně analytický útvar (FAÚ) Kalouskova ministerstva, který přijímá hlášení o podezřelých finančních transakcích a ze své podstaty je apolitický, věcný.
Vondra svolal tiskovku a oznámil, že smlouvu nepodepsal a firmu nevybral. Odpovídá za ni podle něj tehdejší vedoucí úřadu vlády Jan Novák, který si vymínil podpisy všech smluv. Vondra hájil i zakázku samu: výběrové řízení prý nešlo udělat, protože nikdo nevěděl, kolik akcí během předsednického půlroku proběhne. Nešlo jen o setkání EU, ale třeba i o summit EU – Obama v Praze. Do věci se vložil Mirek Topolánek, tehdejší premiér: Vondra prý lže, za smlouvu nese odpovědnost on, Novák ji podškrábl jen „formálně“.
Kde je pravda? Když se podíváte na materiál úřadu vlády, který doprovázel smlouvu s Promopro (tzv. referátník), vidíte toto: smlouvu připravili lidé od Vondry. Po nich prošla schvalovacím řízením vedoucího úřadu vlády Nováka, jeho odborů, a on ji pak podepsal. Je tedy za ni plně odpovědný. Vondrův podpis na referátníku i pod smlouvou nenajdeme. Šla mimo něj. – Vondra čistí obranu. Vondra je ten silný v ODS. A taky se zřejmě hledá, jak mu uškodit, jak ho diskreditovat.
Kauza Promopro mu podle čerstvého průzkumu veřejného mínění uškodila – ulpěla na něm špína. „Vylili mi na hlavu kyblík hoven,“ řekl mi Vondra. Dvě třetiny dotázaných chtějí, aby rezignoval. Šikovná kampaň! – Přitom dosud není jasné, zda smlouva s Promopro byla nevýhodná. Jisté je, že na tak velkou zakázku mělo proběhnout výběrové řízení. A u nás není nemožné, že Promopro byla vybrána s nekalými úmysly.

Nevěřme hned všemu
Ne každému osočení je radno hned věřit. Kauzovitost české politiky je děsivá. Zakrývá její smysl. Pocit voličů, že všechno je špína, se dá výborně využít. Stačí na někoho ukázat a on je umazaný nadosmrti. Možná neprávem. Jisté je, že ve vládě se mezi sebou nemají rádi. A hledají, jak jeden druhému uškodit. Díky tomu ovšem leccos víme, na leccos se přijde. (Což neznamená, že by to policie vyšetřila.)

 

Martin Fendrych Autor je komentátor Týdne.

XANTYPA 3/11 - výběr z článků

Abeceda 3/11

Dvacet osm písmen, dvacet osm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.
 

03. 11

Slunce vstupuje do znamení Ryb 19. února v 01.26 SEČ a setrvá v něm do 21. března 00.21 hod. Uran přechází do Berana a rozhodí geopolitickou rovnováhu. Na konci měsíce zapůsobí opozice Jupitera se Saturnem a bude mít na svědomí vyhrocené spory a překotné snahy něco zachraňovat. Politická scéna se tak může proměnit v rejdiště falešných mesiášů. Zvýšené opatrnosti je třeba 13., 21. a 26. – 30. 3. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad:
 

Tipy výtvarné umění 3/11

Milena Dopitová, Kde mám první konec?
Galerie města Blanska
26. 2. – 23. 3. 2011
Milena Dopitová se výrazně prosadila na české i zahraniční výtvarné scéně již v 90. letech. Její instalace, videa či fotografie se vztahují k nekončícímu konfliktu ducha a těla s akcentem na ženský pohled na svět. Její ženské sociální cítění se všemi emocemi slabšího pohlaví se objevuje ve všech jejích projektech. V tom nejnovějším nazvaném KDE MÁM PRVNÍ KONEC? se umělkyně zabývá nejrůznějšími každodenními náladami a pocity, pohrává si s metaforickými významy konců a začátků. Instalaci v Blansku tvoří například objekt VČEREJŠEK I ZÍTŘEK NA JEDNOM MÍSTĚ, video KOUZLEM TVÝM ZMĚNIT SE SMÍM a fotografický projekt DUŠE RŮŽE akcentující dojemnou prchavost chvíle. Součástí je rovněž objekt z plátna bez barvy a vůně, který má rozměr, tvar a možná i příběh. Výstava má především vyvolávat v divákovi dnes tak podceňované emoce.

TIPY ROCK & POP 3/11

Arcade Fire: The Suburbs
Třetí album montrealských rockových eklektiků se stalo událostí loňského roku. Chytrá a talentem posvěcená směs v žánrovém záběru ne nepodobná beatlesáckému Bílému dvojalbu či koncepčním deskám Kinks opravdu patří k tomu nejpodivuhodnějšímu v seznamu „nej-nej“ desek 2010. Régine Chassagne, Richard Parry, Tim Kingsbury a především bratři William a Win s příjmením Butler založili Arcade Fire už v roce 2003. Jejich znamenitý debut FUNERÁL nabídl velmi svérázný mix bossa-novy, punku, francouzského šansonu a chytlavých melodií (Arcade Fire byli tehdy pasováni na pokračovatele U2 či Davida Bowieho a Queen). Druhé album NEON BIBLE bylo mnohem rokovější a ve výsledku až příliš apokalyptické. Šestnáct písniček nového alba je jakýmsi prolnutím obou předchozích, navíc jsou sevřeny v příběh, jehož reálie pocházejí z předměstí texaského Houstonu. Lahůdka pro všecky hudební dobrodruhy.

Tipy knihy 3/11

TISÍC A JEDNA NOC
přeložil, poznámkami a vysvětlivkami opatřil Felix Tauer
(Euromedia Group, Praha)
Po Bibli snad nejčtenější kniha, jež vznikala od třetího století na dávných cestách z Indie přes Persii až po Egypt, kde jí v průběhu času, od 12. do 18. století anonymní literáti dali dnešní podobu. Stále znovu čtená a pořád jedinečná, myslím, že ani DEKAMERON oblibu tohoto pestrého sledu vyprávění nejrůznějších žánrů nepřekonal, protože zachycuje téměř nekonečné množství pověstí, legend, bajek, příběhů ze života, často frivolně lechtivých, a také vyprávěných bez pruderie. Král dvakrát podlehl ženské lsti: první byla manželčina nevěra, druhou byla inteligence, fantazie a invence vezírovy dcery Šahrazád, jež rafinovaně prodlužovaným vyprávěním zachránila život sobě a tisíci pannám, jež se měly stát každodenní obětí královy msty. Kompoziční mistrovství prosté – a geniální. V době, kdy stránky novin zaplňují ortodoxní islámští fundamentalisté a teroristé a Evropa s Amerikou jsou udržovány ve strachu před Araby, četba nadmíru potřebná, poutavá a veskrze lidská. Z Tauerova podrobného poznámkového aparátu si osvojíme téměř celý dějinný kontext, z něhož kniha, vlastně knihy vycházejí. Do konce roku máme mít v ruce poslední, osmý díl. Všechny skvostně vydané.

TIPY KLASICKÁ HUDBA 3/11

PARSIFAL
Praha, Národní divadlo, 19. 3. 2011 – premiéra
Operu Richarda Wagnera PARSIFAL nastudoval v Národním divadle dirigent John Fiore, který zde uvedl už celý PRSTEN NIBELUNGŮ. Režii má Jiří Heřman, jenž má pro mystické a symbolistní náměty porozumění, lze tedy čekat událost. V době Wagnerova života měla Praha agilní křídlo wagneriánů, dnes se s jeho dílem seznamujeme spíš vzácně. Parsifal, jinoch vyvolený, dokáže posvátným kopím zachránit očarovaného strážce svatého Grálu a stane se v říši Grálu králem. Parsifala zpívá Alfons Eberz (wagnerovský pěvec mnoha významných scén, včetně Bayreuthu), roli Kundry nastudovala Eva Urbanová.
 

Tipy film 3 /11

CIZINEC
USA 2010
Režie: Florian Henckel von Donnersmarck
Krásná Elise Wardová dobře ví, že má v patách policii, jmenovitě inspektora Achesona ze Scotland Yardu, který řídí velkou evropskou akci na polapení jejího zmizelého milence Alexe Pearce, hledaného kvůli loupeži peněz gangstera Shawa. Proto mladá žena odjede z Paříže do Benátek, přičemž se ve vlaku se seznámí s americkým středoškolským profesorem matematiky Frankem Tupelem, aby pronásledovatele zmátla.

TIPY DIVADLO 3/11

RODINNÁ SLAVNOST
THOMAS VINTERBERG, MOGENS RUKOV
REŽIE: MARTIN FRANTIŠÁK
DIVADLO PETRA BEZRUČE OSTRAVA
Do roku 2011 ostravská divadla skočila doslova po hlavě. Už v polovině ledna uvedlo Divadlo loutek Andersenovo OŠKLIVÉ KAČÁTKO.

Jak jsme připravovali premiéru filmu NICKYHO RODINA

Před třemi lety natáčel můj syn Matěj s tehdy „jen“ osmadevadesátiletým Nickym Wintonem závěrečné scény k filmu NICKYHO RODINA. Natáčení probíhalo v přeplněném sále Kongresového centra a atmosféra byla nabitá emocemi. Malí žáci a studenti vyprávěli Nickymu, jak je jeho příběh inspiroval k tomu, aby nebyli lhostejní a zkusili pomáhat. Nicky je typický Angličan, který málokdy projeví svoje city, ale tehdy se rozplakal a spontánně řekl: „Nikdy jsem si nemyslel, že to, co jsem udělal před sedmdesáti lety, bude mít tak velký vliv, jaký to zjevně má. A když je z toho dneska příběh, který pomáhá lidem žít a tvořit budoucnost, pak je to pro mne velkou odměnou.“ Právě těmito slovy Maťův nový film končí.
 

SPISOVATELKA Ann Radcliffová

Ženský hlas v literatuře je věru mladinký. Zní totiž teprve nějakých tři sta let. Sboru, který dnes nabyl síly mohutného chorálu, předcházely ojedinělé hlásky, hlásící se mezi armádami vzdělaných mužů nesměle o pozornost. Ann Radcliffová byla jedním z nich.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 3/11

XANTYPA Číslo 3/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne