Arabští diktátoři si balí fidlátka

Vlna lidových povstání proti diktátorům arabského světa, jejímž epicentrem se loni v prosinci stalo Tunisko, bývá přirovnávána k pádu železné opony v Evropě. Na rozdíl od zemí střední a východní Evropy před rokem 1989 ovšem dotčené režimy nemají žádného Velkého bratra, zahraniční centrálu, kde by za ně přijímali všechna klíčová rozhodnutí… pokud bychom za takovou centrálu nepovažovali Washington.
 

Zmíněná paralela západních komentátorů v některých ohledech vcelku sedí: podobnosti mezi děním v arabském světě na počátku roku 2011 a střední Evropě v roce 1989 skutečně existují. Tou hlavní je fakt, že přes brutální útlak opozice ztratili náhle lidé strach, vyšli masově do ulic a – občas s nasazením životů – hlasitě vyzvali místní vládce k odchodu na smetiště dějin.

Na počátku revoluce bylo zabavení váhy
Prvním diktátorem, jehož vlna smetla, byl tuniský prezident Zín Abidín bin Alí. Zpočátku se protesty pokoušel zlomit tvrdou represí, jíž padlo za oběť několik stovek demonstrantů. Když to nezabralo a manifestace dále sílily, slíbil reformy i to, že se v příštích prezidentských volbách vzdá kandidatury. Jenže už bylo pozdě. 14. ledna, necelý měsíc po vypuknutí protestního hnutí praskly diktátorovi nervy, sbalil si svých pět švestek (nebo spíše šest – spekulovalo se o tuně zlata), nasedl do letadla a uprchl do Saúdské Arábie.
Úspěšný tuniský vzor dodal sebevědomí Egypťanům, kteří nato zaplavili ulice Káhiry, Alexandrie a dalších měst s požadavky zlepšení sociálních podmínek, jež rychle přerostly ve volání po odchodu prezidenta Husního Mubaraka. Nepokoje vypukly i v Alžírsku, Jemenu, Jordánsku, Kataru a odezvy téhle vlny dolehly až do největší a nejmocnější světové diktatury, komunistické Číny.
Rozbuškou tuniské revoluce se stal palachovský čin šestadvacetiletého pojízdného prodavače zeleniny Mohameda Buazizího, jemuž úřady ve městě Sidi Buzid pod záminkou, že nemá povolení k prodeji, zabavily trakař a váhu. Mladík poté obešel nejrůznější úřady se žádostí o vydání svých pracovních nástrojů, nikde však neuspěl. Když mu jeden z oslovených úředníků vynadal, vlepil facku, a ještě naplival do tváře, mladík se na ulici před sídlem okresního úřadu polil benzinem a zapálil. Na následky popálenin o necelé tři týdny později zemřel. Z města Sidi Buzid se lidová protestní shromáždění mezitím rozšířila do celé země.
Prvotní příčiny protestů byly sociální: ve většině arabských zemí převažuje chudoba a vysoká nezaměstnanost, postihující nejvíce mladou generaci. Naproti tomu tamní mocenské struktury jsou od nejnižších příček až po ty nejvyšší prolezlé korupcí. S těmi, kdo se s nimi odváží nesouhlasit, tyto režimy nejednají v rukavičkách. Od požadavků sociálního rázu tak tuniští i egyptští demonstranti plynule přešli k volání po svobodě a demokracii.

Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet
Srovnáme-li profily obou dotčených diktátorů, zjistíme, že jsou si Bin Alí a Husní Mubarak v lecčems podobní. Oba svým zemím vládli dlouho: bin Alí třiadvacet let, Mubarak třicet. Oba se nechávali opakovaně potvrdit ve funkci prostřednictvím voleb, jež byly demokratické jen podle jména. Oba dva v čele svých zemí vystřídali charismatičtější prezidenty, k jejichž následnictví se přichomýtli jakoby nedopatřením. Bin Alí byl z pozice šéfa resortu vnitra jmenován v roce 1987 premiérem, načež nechal stárnoucího prezidenta Habíba Burgibu prohlásit senilním a sám se vyšvihl do jeho křesla. Mubarak byl egyptským viceprezidentem v roce 1981, kdy tamní prezident Anvar Sadat podlehl atentátu. Krátce po své prezidentské inauguraci nechal pro jistotu viceprezidentskou funkci zrušit… a znovu ji zřídil až koncem letošního ledna, pod tlakem ulice.
Západní svět většinu současných arabských vládců považuje za své spojence v boji proti islámskému extremismu. Coby velevýznamného strategického partnera v oblasti si Spojené státy vydržovaly egyptský režim prostřednictvím masivních finančních injekcí, z nichž se většina rozpouštěla v kapsách diktátora a jeho mocenského klanu. Existence opozičního Muslimského bratrstva, jež tvrdě potlačoval, Mubarak obratně využíval k ospravedlňování svého autoritářského způsobu vládnutí.
Podporou prozápadních arabských vůdců pomáhá Západ konzervovat tamní diktátorské režimy. Status quo však – jak se ukazuje –nevyhovuje tamnímu obyvatelstvu. Demonstrující Tunisané a Egypťané vyjadřovali podobnou žízeň po svobodě jako davy, které před lety zaplavovaly ulice Prahy či Kyjeva, a jejich chování v ničem nenasvědčovalo hypotéze, že by prahli po zavedení islámského práva šaríja.

MARTIN DANEŠ

XANTYPA 3/11 - výběr z článků

Abeceda 3/11

Dvacet osm písmen, dvacet osm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.
 

03. 11

Slunce vstupuje do znamení Ryb 19. února v 01.26 SEČ a setrvá v něm do 21. března 00.21 hod. Uran přechází do Berana a rozhodí geopolitickou rovnováhu. Na konci měsíce zapůsobí opozice Jupitera se Saturnem a bude mít na svědomí vyhrocené spory a překotné snahy něco zachraňovat. Politická scéna se tak může proměnit v rejdiště falešných mesiášů. Zvýšené opatrnosti je třeba 13., 21. a 26. – 30. 3. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad:
 

Tipy výtvarné umění 3/11

Milena Dopitová, Kde mám první konec?
Galerie města Blanska
26. 2. – 23. 3. 2011
Milena Dopitová se výrazně prosadila na české i zahraniční výtvarné scéně již v 90. letech. Její instalace, videa či fotografie se vztahují k nekončícímu konfliktu ducha a těla s akcentem na ženský pohled na svět. Její ženské sociální cítění se všemi emocemi slabšího pohlaví se objevuje ve všech jejích projektech. V tom nejnovějším nazvaném KDE MÁM PRVNÍ KONEC? se umělkyně zabývá nejrůznějšími každodenními náladami a pocity, pohrává si s metaforickými významy konců a začátků. Instalaci v Blansku tvoří například objekt VČEREJŠEK I ZÍTŘEK NA JEDNOM MÍSTĚ, video KOUZLEM TVÝM ZMĚNIT SE SMÍM a fotografický projekt DUŠE RŮŽE akcentující dojemnou prchavost chvíle. Součástí je rovněž objekt z plátna bez barvy a vůně, který má rozměr, tvar a možná i příběh. Výstava má především vyvolávat v divákovi dnes tak podceňované emoce.

TIPY ROCK & POP 3/11

Arcade Fire: The Suburbs
Třetí album montrealských rockových eklektiků se stalo událostí loňského roku. Chytrá a talentem posvěcená směs v žánrovém záběru ne nepodobná beatlesáckému Bílému dvojalbu či koncepčním deskám Kinks opravdu patří k tomu nejpodivuhodnějšímu v seznamu „nej-nej“ desek 2010. Régine Chassagne, Richard Parry, Tim Kingsbury a především bratři William a Win s příjmením Butler založili Arcade Fire už v roce 2003. Jejich znamenitý debut FUNERÁL nabídl velmi svérázný mix bossa-novy, punku, francouzského šansonu a chytlavých melodií (Arcade Fire byli tehdy pasováni na pokračovatele U2 či Davida Bowieho a Queen). Druhé album NEON BIBLE bylo mnohem rokovější a ve výsledku až příliš apokalyptické. Šestnáct písniček nového alba je jakýmsi prolnutím obou předchozích, navíc jsou sevřeny v příběh, jehož reálie pocházejí z předměstí texaského Houstonu. Lahůdka pro všecky hudební dobrodruhy.

Tipy knihy 3/11

TISÍC A JEDNA NOC
přeložil, poznámkami a vysvětlivkami opatřil Felix Tauer
(Euromedia Group, Praha)
Po Bibli snad nejčtenější kniha, jež vznikala od třetího století na dávných cestách z Indie přes Persii až po Egypt, kde jí v průběhu času, od 12. do 18. století anonymní literáti dali dnešní podobu. Stále znovu čtená a pořád jedinečná, myslím, že ani DEKAMERON oblibu tohoto pestrého sledu vyprávění nejrůznějších žánrů nepřekonal, protože zachycuje téměř nekonečné množství pověstí, legend, bajek, příběhů ze života, často frivolně lechtivých, a také vyprávěných bez pruderie. Král dvakrát podlehl ženské lsti: první byla manželčina nevěra, druhou byla inteligence, fantazie a invence vezírovy dcery Šahrazád, jež rafinovaně prodlužovaným vyprávěním zachránila život sobě a tisíci pannám, jež se měly stát každodenní obětí královy msty. Kompoziční mistrovství prosté – a geniální. V době, kdy stránky novin zaplňují ortodoxní islámští fundamentalisté a teroristé a Evropa s Amerikou jsou udržovány ve strachu před Araby, četba nadmíru potřebná, poutavá a veskrze lidská. Z Tauerova podrobného poznámkového aparátu si osvojíme téměř celý dějinný kontext, z něhož kniha, vlastně knihy vycházejí. Do konce roku máme mít v ruce poslední, osmý díl. Všechny skvostně vydané.

TIPY KLASICKÁ HUDBA 3/11

PARSIFAL
Praha, Národní divadlo, 19. 3. 2011 – premiéra
Operu Richarda Wagnera PARSIFAL nastudoval v Národním divadle dirigent John Fiore, který zde uvedl už celý PRSTEN NIBELUNGŮ. Režii má Jiří Heřman, jenž má pro mystické a symbolistní náměty porozumění, lze tedy čekat událost. V době Wagnerova života měla Praha agilní křídlo wagneriánů, dnes se s jeho dílem seznamujeme spíš vzácně. Parsifal, jinoch vyvolený, dokáže posvátným kopím zachránit očarovaného strážce svatého Grálu a stane se v říši Grálu králem. Parsifala zpívá Alfons Eberz (wagnerovský pěvec mnoha významných scén, včetně Bayreuthu), roli Kundry nastudovala Eva Urbanová.
 

Tipy film 3 /11

CIZINEC
USA 2010
Režie: Florian Henckel von Donnersmarck
Krásná Elise Wardová dobře ví, že má v patách policii, jmenovitě inspektora Achesona ze Scotland Yardu, který řídí velkou evropskou akci na polapení jejího zmizelého milence Alexe Pearce, hledaného kvůli loupeži peněz gangstera Shawa. Proto mladá žena odjede z Paříže do Benátek, přičemž se ve vlaku se seznámí s americkým středoškolským profesorem matematiky Frankem Tupelem, aby pronásledovatele zmátla.

TIPY DIVADLO 3/11

RODINNÁ SLAVNOST
THOMAS VINTERBERG, MOGENS RUKOV
REŽIE: MARTIN FRANTIŠÁK
DIVADLO PETRA BEZRUČE OSTRAVA
Do roku 2011 ostravská divadla skočila doslova po hlavě. Už v polovině ledna uvedlo Divadlo loutek Andersenovo OŠKLIVÉ KAČÁTKO.

Jak jsme připravovali premiéru filmu NICKYHO RODINA

Před třemi lety natáčel můj syn Matěj s tehdy „jen“ osmadevadesátiletým Nickym Wintonem závěrečné scény k filmu NICKYHO RODINA. Natáčení probíhalo v přeplněném sále Kongresového centra a atmosféra byla nabitá emocemi. Malí žáci a studenti vyprávěli Nickymu, jak je jeho příběh inspiroval k tomu, aby nebyli lhostejní a zkusili pomáhat. Nicky je typický Angličan, který málokdy projeví svoje city, ale tehdy se rozplakal a spontánně řekl: „Nikdy jsem si nemyslel, že to, co jsem udělal před sedmdesáti lety, bude mít tak velký vliv, jaký to zjevně má. A když je z toho dneska příběh, který pomáhá lidem žít a tvořit budoucnost, pak je to pro mne velkou odměnou.“ Právě těmito slovy Maťův nový film končí.
 

SPISOVATELKA Ann Radcliffová

Ženský hlas v literatuře je věru mladinký. Zní totiž teprve nějakých tři sta let. Sboru, který dnes nabyl síly mohutného chorálu, předcházely ojedinělé hlásky, hlásící se mezi armádami vzdělaných mužů nesměle o pozornost. Ann Radcliffová byla jedním z nich.

Ze světa - výběr z článků

Pobřeží slonoviny má dva prezidenty

Jak se stalo, že má Pobřeží slonoviny dva prezidenty? Problém vznikl při vyhlašování výsledků druhého kola prezidentských voleb z listopadu 2010, kdy si oba účastníci – odstupující prezident Laurent Gbagbo i jeho rival Alassane Ouattara – přisoudili vítězství.
 

Nobelova cena čínskému disidentovi rozlítila Peking

Když na počátku října udělili norští akademici Nobelovu cenu míru čínskému disidentovi, spisovateli Liou Siao-po, utrpěl pekingský komunistický režim šok. Přes ohlášenou nominaci se cítil dostatečně silný v kramflecích a do poslední chvíle se domníval, že cenu nakonec dostane někdo jiný.
 

SARRAZIN VS. SARACÉNI

Lidé po ekonomické krizi nemají bankéře příliš v lásce. Jeden se ale přízni veřejnosti těší. Nebo spíše těšil, protože Thilo Sarrazin už bankéřem není. Musel odejít. I tak se totiž v Německu pyká za to, když řeknete pravdu o zpackané integraci přistěhovalců. 

Sirleaf a Tailor – dvě tváře africké politiky

Sirleaf a Tailor – dvě tváře africké politiky

Dvě světové celebrity, jež se v srpnu ocitly na lavici svědků v procesu s liberijským exprezidentem Charlesem Taylorem probíhajícím v nizozemském Haagu, se – k potěšení žurnalistů – nemohly dohodnout na tom, co se stalo před třinácti lety při společné večeři s Nelsonem Mandelou: vrazil kdosi na chodbě supermodelce Naomi Campbell do ruky sáček s malými, špinavými kamínky, o nichž pořádně nevěděla, od koho jsou, jak tvrdí ona, anebo tam modelka flirtovala s tehdejším liberijským vládcem Taylorem a pak od něho dostala jeden obrovský diamant, jak tvrdí americká herečka Mia Farrow?
 

V katalánských arénách už býčí krev nepoteče

V katalánských arénách už býčí krev nepoteče

Papá Hemingway se musí v hrobě obracet. Spisovateli, který zbožňoval španělské býčí zápasy coby ztělesnění mužné síly, by se jistě nelíbil zákaz koridy, k němuž na základě předchozí lidové iniciativy a koordinovaného odporu starostů koncem července přikročil katalánský parlament. Zákaz, jenž na území jednoho z ekonomicky nejvýznamnějších španělských autonomních regionů nabude právní účinnosti v lednu 2012, vyvolal vzrušenou debatu po celém Španělsku i ve dvou sousedních zemích, kde je korida provozována.
 

„Žlutí“ s „rudými“ se perou o moc v Thajsku

„Žlutí“ s „rudými“ se perou o moc v Thajsku

Thajsko bylo donedávna jednou z nejoblíbenějších turistických destinací v Asii. Vedle moře, příjemného klimatu a solidní infrastruktury sem návštěvníky lákala i pověst země coby ostrůvku relativní stability v regionu zmítaném nesčetnými konflikty. Tohle renomé je dnes minulostí. Letos na jaře se hlavní město Bangkok na dva měsíce proměnilo v bitevní pole.

Belgie se rozpada. Už 180. rok

Belgie se rozpada. Už 180. rok

V posledních týdnech píše mezinárodní tisk o hrozícím rozpadu Belgie. Dle žurnalistů se rozpadá zhruba každé dva roky, a kdyby měly jejich předpovědi dojít rychlého naplnění, nezbyl by tak z malého státu dávno už ani trávník před bruselským královským palácem. Na druhou stranu není v Evropě země rozklíženější mezi dva národy; ve srovnání s ní bylo Československo vzorem bratrské lásky mezi Čechy a Slováky.

EUROOBČANÉ, CHYSTEJTE ŠRAJTOFLE

EUROOBČANÉ, CHYSTEJTE ŠRAJTOFLE

Přichází daň z uhlíkuO změně klimatu se dosud jen globálně diskutovalo. Teď se ale změní klima i v našich peněženkách. Oteplovači nám šrajtofle pěkně zahřejí, až nám z toho zmrzne úsměv.

Islanďané nesměle klepou na dveře Bruselu

Islanďané nesměle klepou na dveře Bruselu

V posledních patnácti letech usilovaly o členství v Evropské unii převážně chudší země evropského východu či Středomoří, nikoli ty bohaté západoevropské. Loni v létě se situace změnila a jedna taková si žádost o vstup podala: Island. Proč? Především proto, že tahle malá ostrovní republika, situovaná v severním Atlantiku, donedávna bohatá byla, a už není

Popravčí národů v rouchu bankovního úředníka

Popravčí národů v rouchu bankovního úředníka

Britský poslanec Evropského parlamentu Nigel Farage si pustil pusu na špacír. Jako jeden z mála nahlas řekl, co si o novém evropském prezidentovi Hermanu Van Rompuyovi myslí. A byl to trochu drahý špás – v přepočtu ho vyjde na 80 tisíc korun. 

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 3/11

XANTYPA Číslo 3/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne