TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 25

Nauka o smíchu se jmenuje gelotologie (gelos je řecky smích). Pojmenoval ji tak někdy v 80. letech minulého století, už jako vědu (do té doby to byla jen zábava), německý psycholog a psychoterapeut Michael Titze. Nápad a základní poznatky dostal od rakouského psychologa Viktora Frankla, který díky humoru a udržování smyslu života přežil nacistický koncentrák.
Když Titze začal experimentovat s humorovou terapií, zjistil, že mnozí pacienti a klienti nemají rádi, když se jim někdo směje.

Přesně řečeno to nemá rada většina lidí, i těch braných jako normální. Ti to však vesměs dokážou nějak civilizovaně zpracovat, či jak se psychologicky říká, integrovat. Určité procento těchto lidí ale trpí nadměrnou vztahovačností a berou téměř jakýkoli smích či vtip za urážku osobní či skupinovou. Někdy na sebe paranoidně vztahují i smích, který zaslechnou odněkud zdaleka, a rozhlížejí se, kdo že si to z nich utahuje. Jakmile někde někdy od někoho zažili, co pokládali za výsměch, dlouho si to pamatují a neodpouštějí – a buď se jim vyhýbají nebo se znepřátelí. Ze strachu, že se jim bude někdo smát, se snaží být nenápadní, a když už se nápadnosti nevyhnou, dávají varovné signály, že s nimi nebude žádná sranda, nebo srandě druhých předejdou nacvičenou srandou svojí, které pak ale chraňpánbůh aby si někdo dovolil se nezasmát.
Na těch si doktor Titze založil vědeckou kariéru a tuto nově objevenou psychologickou chorobu nazval gelotofobie. Zjistil při tom, že gelotofobie může být nebezpečná, či přesněji řečeno nebezpeční mohou být gelotofobové. U mnohých totiž smích či vtip vzbuzuje pocit uraženosti, agresivity a potřeby vtipálky a smíšky trestat, v krajních případech zabíjet.
Pro tyto pacienty vymyslel smíchovou terapii, která spočívá v tom, že se jich skupina sejde v nějaké „smíchovně“, nejlépe v taneční zkušebně se zrcadly, a dají se do řehotu, který se stupňuje, jak se jeden na druhého a každý na sebe v zrcadle dívá. Tato terapie v Německu tak zpopulárněla, že na ni lidé chodí v takových houfech jako na jógu nebo fitness.
Ta početně menší skupina gelotofilů, kteří naopak vášnivě milují, když se jim smějeme nebo si z nich utahujeme, je rovněž psychicky vyšinutá, ale není nebezpečná, protože málokdo nás bude chtít zabít za to, že se mu odmítneme smát. Z této kategorie se rekrutují komici, kteří, když se jim nesmějeme, mívají naopak sklony k depresím a sebevraždě. Mnozí z nich však mívají deprese pořád, takže jejich pravou příčinu psycholog nedokáže identifikovat.
Ze staré Vídně plné psychiatrů, psychologů a psychoanalytiků se traduje tato anekdota:
Do ordinace k jednomu z nich přijde hrozně deprimovaný pán a rozvypráví se mu o svých depresích, fobiích a sebevražedných sklonech.
„To je opravdu vážné,“ pokyvuje doktor hlavou, „na to ani já nic nevymyslím. Ale poradím vám. V tomhletom divadle teď vystupuje hrozně srandovní klaun, jmenuje se Grock. Ten vás z toho určitě vytáhne.“
„Ale pane doktore,“ rozpláče se pán, „já jsem Grock.“
Ale vraťme se k těm mnohem početnějším gelotofobům. Už několik let je vážně studuje dánský psycholog Nicolai Sennels, který díky tomu nalezl psychologické vysvětlení poprasku kolem karikatur Mohameda, totiž jak vznikl a proč zrovna v Dánsku. Dánové podle něho mají nejnižší stupeň gelotofobie na světě, trpí jí jen 1,67 procent. S tímto nízkým stupněm gelotofobie, automaticky předpokládaným i u jiných (a se zcela nevinně mohamedofilním úmyslem), uspořádali mezi kreslíři soutěž, jak dánským dětem prezentovat islám trochu zábavněji než dosavadní nudné příručky. Netušili, že narazí na gelotofobii muslimskou, kterou na základě studia dánských muslimských pacientů Dr. Sennels určil na 33 procent, čili dvacetkrát silnější. A byli nechápavě vyděšeni, jak se může někdo brát tak vážně. Holt, jak říkával ajatolláh Chomejní, islám není žádná sranda.
I dal se doktor do studia koránu, v němž pro muslimskou gelotofobii nalezl historický a náboženský původ. A to v súře 21, v níž si sousedé z Mohameda hned na začátku jeho prorocké dráhy utahují, když jim vypráví, jak si s ním povídá archanděl Džibríl. Mohamed se naštve, dopustí se na nich násilí a postěžuje si Džibrílovi. Ten mu od Alláha vzkáže, aby zapsal, že vysmívat se Mohamedovi a jeho učení je trestný čin hrdelního stupně.
Když už to měření gelotofobie Sennels rozjel, dal se jen tak ze zvědavosti do měření u jiných národů. Nejlíp z ostatních dopadli Norové s 2,97 procenty a poměrně slušně ještě Izraelci s 5,91 procenty. Překvapivě slabě na tom jsou Britové, kteří dosáhli 13 procent, přesně stejně jako Němci. Stejně překvapivě, ovšem lépe dopadají Španělé s 11,65 procenty.
Češi v Sennelsově studii zastoupeni nejsou. Jak se to tak pokouším odhadnout, občas vzpomínám, jak nás čerstvé české emigranty rmoutilo a hořčilo, když si Angličané utahovali z té naší „slovanské duše“. Když si k tomu spočítám, kolik už se do mě, poangličtěného renegáta, navezlo uražených Čechů, hádal bych to někde okolo 20 procent. Ale aby mně za to někdo nenafackoval, přenechám to raději Cyrilu Höschelovi.

Benjamin Kuras

XANTYPA 3/11 - výběr z článků

Abeceda 3/11

Dvacet osm písmen, dvacet osm slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.
 

03. 11

Slunce vstupuje do znamení Ryb 19. února v 01.26 SEČ a setrvá v něm do 21. března 00.21 hod. Uran přechází do Berana a rozhodí geopolitickou rovnováhu. Na konci měsíce zapůsobí opozice Jupitera se Saturnem a bude mít na svědomí vyhrocené spory a překotné snahy něco zachraňovat. Politická scéna se tak může proměnit v rejdiště falešných mesiášů. Zvýšené opatrnosti je třeba 13., 21. a 26. – 30. 3. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad:
 

Tipy výtvarné umění 3/11

Milena Dopitová, Kde mám první konec?
Galerie města Blanska
26. 2. – 23. 3. 2011
Milena Dopitová se výrazně prosadila na české i zahraniční výtvarné scéně již v 90. letech. Její instalace, videa či fotografie se vztahují k nekončícímu konfliktu ducha a těla s akcentem na ženský pohled na svět. Její ženské sociální cítění se všemi emocemi slabšího pohlaví se objevuje ve všech jejích projektech. V tom nejnovějším nazvaném KDE MÁM PRVNÍ KONEC? se umělkyně zabývá nejrůznějšími každodenními náladami a pocity, pohrává si s metaforickými významy konců a začátků. Instalaci v Blansku tvoří například objekt VČEREJŠEK I ZÍTŘEK NA JEDNOM MÍSTĚ, video KOUZLEM TVÝM ZMĚNIT SE SMÍM a fotografický projekt DUŠE RŮŽE akcentující dojemnou prchavost chvíle. Součástí je rovněž objekt z plátna bez barvy a vůně, který má rozměr, tvar a možná i příběh. Výstava má především vyvolávat v divákovi dnes tak podceňované emoce.

TIPY ROCK & POP 3/11

Arcade Fire: The Suburbs
Třetí album montrealských rockových eklektiků se stalo událostí loňského roku. Chytrá a talentem posvěcená směs v žánrovém záběru ne nepodobná beatlesáckému Bílému dvojalbu či koncepčním deskám Kinks opravdu patří k tomu nejpodivuhodnějšímu v seznamu „nej-nej“ desek 2010. Régine Chassagne, Richard Parry, Tim Kingsbury a především bratři William a Win s příjmením Butler založili Arcade Fire už v roce 2003. Jejich znamenitý debut FUNERÁL nabídl velmi svérázný mix bossa-novy, punku, francouzského šansonu a chytlavých melodií (Arcade Fire byli tehdy pasováni na pokračovatele U2 či Davida Bowieho a Queen). Druhé album NEON BIBLE bylo mnohem rokovější a ve výsledku až příliš apokalyptické. Šestnáct písniček nového alba je jakýmsi prolnutím obou předchozích, navíc jsou sevřeny v příběh, jehož reálie pocházejí z předměstí texaského Houstonu. Lahůdka pro všecky hudební dobrodruhy.

Tipy knihy 3/11

TISÍC A JEDNA NOC
přeložil, poznámkami a vysvětlivkami opatřil Felix Tauer
(Euromedia Group, Praha)
Po Bibli snad nejčtenější kniha, jež vznikala od třetího století na dávných cestách z Indie přes Persii až po Egypt, kde jí v průběhu času, od 12. do 18. století anonymní literáti dali dnešní podobu. Stále znovu čtená a pořád jedinečná, myslím, že ani DEKAMERON oblibu tohoto pestrého sledu vyprávění nejrůznějších žánrů nepřekonal, protože zachycuje téměř nekonečné množství pověstí, legend, bajek, příběhů ze života, často frivolně lechtivých, a také vyprávěných bez pruderie. Král dvakrát podlehl ženské lsti: první byla manželčina nevěra, druhou byla inteligence, fantazie a invence vezírovy dcery Šahrazád, jež rafinovaně prodlužovaným vyprávěním zachránila život sobě a tisíci pannám, jež se měly stát každodenní obětí královy msty. Kompoziční mistrovství prosté – a geniální. V době, kdy stránky novin zaplňují ortodoxní islámští fundamentalisté a teroristé a Evropa s Amerikou jsou udržovány ve strachu před Araby, četba nadmíru potřebná, poutavá a veskrze lidská. Z Tauerova podrobného poznámkového aparátu si osvojíme téměř celý dějinný kontext, z něhož kniha, vlastně knihy vycházejí. Do konce roku máme mít v ruce poslední, osmý díl. Všechny skvostně vydané.

TIPY KLASICKÁ HUDBA 3/11

PARSIFAL
Praha, Národní divadlo, 19. 3. 2011 – premiéra
Operu Richarda Wagnera PARSIFAL nastudoval v Národním divadle dirigent John Fiore, který zde uvedl už celý PRSTEN NIBELUNGŮ. Režii má Jiří Heřman, jenž má pro mystické a symbolistní náměty porozumění, lze tedy čekat událost. V době Wagnerova života měla Praha agilní křídlo wagneriánů, dnes se s jeho dílem seznamujeme spíš vzácně. Parsifal, jinoch vyvolený, dokáže posvátným kopím zachránit očarovaného strážce svatého Grálu a stane se v říši Grálu králem. Parsifala zpívá Alfons Eberz (wagnerovský pěvec mnoha významných scén, včetně Bayreuthu), roli Kundry nastudovala Eva Urbanová.
 

Tipy film 3 /11

CIZINEC
USA 2010
Režie: Florian Henckel von Donnersmarck
Krásná Elise Wardová dobře ví, že má v patách policii, jmenovitě inspektora Achesona ze Scotland Yardu, který řídí velkou evropskou akci na polapení jejího zmizelého milence Alexe Pearce, hledaného kvůli loupeži peněz gangstera Shawa. Proto mladá žena odjede z Paříže do Benátek, přičemž se ve vlaku se seznámí s americkým středoškolským profesorem matematiky Frankem Tupelem, aby pronásledovatele zmátla.

TIPY DIVADLO 3/11

RODINNÁ SLAVNOST
THOMAS VINTERBERG, MOGENS RUKOV
REŽIE: MARTIN FRANTIŠÁK
DIVADLO PETRA BEZRUČE OSTRAVA
Do roku 2011 ostravská divadla skočila doslova po hlavě. Už v polovině ledna uvedlo Divadlo loutek Andersenovo OŠKLIVÉ KAČÁTKO.

Jak jsme připravovali premiéru filmu NICKYHO RODINA

Před třemi lety natáčel můj syn Matěj s tehdy „jen“ osmadevadesátiletým Nickym Wintonem závěrečné scény k filmu NICKYHO RODINA. Natáčení probíhalo v přeplněném sále Kongresového centra a atmosféra byla nabitá emocemi. Malí žáci a studenti vyprávěli Nickymu, jak je jeho příběh inspiroval k tomu, aby nebyli lhostejní a zkusili pomáhat. Nicky je typický Angličan, který málokdy projeví svoje city, ale tehdy se rozplakal a spontánně řekl: „Nikdy jsem si nemyslel, že to, co jsem udělal před sedmdesáti lety, bude mít tak velký vliv, jaký to zjevně má. A když je z toho dneska příběh, který pomáhá lidem žít a tvořit budoucnost, pak je to pro mne velkou odměnou.“ Právě těmito slovy Maťův nový film končí.
 

SPISOVATELKA Ann Radcliffová

Ženský hlas v literatuře je věru mladinký. Zní totiž teprve nějakých tři sta let. Sboru, který dnes nabyl síly mohutného chorálu, předcházely ojedinělé hlásky, hlásící se mezi armádami vzdělaných mužů nesměle o pozornost. Ann Radcliffová byla jedním z nich.

FEJETON Benjamina Kurase - výběr z článků

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 30

Koncentráčnického veterána Simona Wiesenthala zná kdekdo jako neúnavného lovce nacistických zločinců. Málokdo však o něm ví, že byl taky náruživým sběratelem komunistických vtipů. Tedy vtipů z komunistických zemí. Čili vtipů antikomunistických. Sbíral je od svých spolupracovníků za železnou oponou, nejspíš z vděku za Boží vnuknutí usadit se po válce v Rakousku místo rodného Polska nebo adoptivního Československa, kde před válkou vystudoval na pražské technice a proslul u spolužáků jako znamenitý vtipálek a vypravěč v několika jazycích.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 29

„Goldberg se tak chechtal svému vlastnímu vtipu, že z toho umřel. Byl to asi jediný člověk, který umřel smíchem v Osvětimi.“
Těmito dvěma nezapomenutelnými větami začíná román, jehož titul jsem zapomněl, od francouzského autora, na jehož jméno si nemohu vzpomenout, který jsem četl před nějakými pětatřiceti roky

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 28

V anglickém etnickém humoru si vysloužili čestné místo Maďaři. Bylo to částečně díky laskavému humoru George Mikese, jehož útlé knížečky na téma „jak být cizincem“ jim přirostly k srdci a zdomácněl jim tak, že si ho vyslovovali „majks“ a povýšili ho na klasika anglické literatury, dodnes v Penguinu v paperbacku dotiskovaného.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 27

Etnické vtipy česko-slovenské se svého času hodně podobaly anglo-irským. Jely podle stejné šablony: Angličan a Čech byli chytráci, Ir a Slovák blbci. Rozpuštěním společného státu naštěstí vymizely, ony totiž většinou nebyly moc humorné.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 26

p { margin-bottom: 0.21cm; } Dánové, jak jsme si řekli minule, jsou (alespoň podle jednoho dánského psychologa) největší gelotofilové, čili mají ze všech národů největší radost (nebo nejmenší vztek), když si z nich někdo dělá srandu. Dokazují to už třeba tím, jak mluví.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 24

Definovat humor se pokoušela spousta mudrců. Prvním, o němž víme, byl Aristoteles, jehož spis o humoru a komedii – druhý díl POETIKY – se nám bohužel nedochoval. Jeden její rukopis určitě shořel v požáru obrovské alexandrijské knihovny, která od založení v roce 300 př. n. l. nashromáždila 700 tisíc rukopisů z Evropy, Asie a Afriky, obsahujících všechnu do té doby známou moudrost světa. Požár se udál někdy v 7. století po invazi Arabů za kalifa Omara. Podle legendy dal knihovnu spálit generál Amr, s humornými slovy: „Buď ty všechny knížky odporují koránu a pak jsou kacířské, nebo s koránem souhlasí a pak jsou zbytečné.“

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 23

„Reframing“ čili přerámcování, čili promítnutí dané situace do jiného kontextu (na jiné pozadí, na jiné „plátno“, do jiného „rámce“), je jednou z hlavních technik psychoterapeutické metody NLP (neuro-lingvistické programace). Kontext je v ní stejně důležitý jako faktické události. Táž událost, vnímaná v různých kontextech, může nabýt odlišných smyslů, významů, výsledků nebo směrů. S tím uměl vždycky dobře pracovat taoismus, který se snaží vyhýbat zarámování situací do jednoho jediného kontextu a nechává jejich interpretaci otevřenou neustále proudícímu životu a proměnlivému průběhu událostí.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 22

Mezi psychoanalytiky a psychoterapeuty se vypráví tento vtip: „Jaký je rozdíl mezi Freudem a Jungem? Freud byl přesvědčen, že vtip je vážná věc, a Jung se domníval, že humor je mýtus.“

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 21

Jak se tedy může humoru naučit člověk, který smysl pro humor stoprocentně nemá? Že nemůže? Může. Takto: Jestliže z nedostatku humoru nedokáže s humorem brát nic, nezbývá mu než začít s humorem brát to, že nedokáže nic brát s humorem. Chce-li člověk odněkud začít, musí holt odněkud začít. A tam, kde právě jsme, je k tomu místo nejen nejlepší, nýbrž jediné.

TAO SMÍCHU aneb HUMOR NENÍ SRANDA – 20

Jedním z nejúspěšnějších „humorových“ instruktorů či koučů je bývalý právník Malcolm Kushner. Píše pro listy Time, Wall Street Journal a New York Times, vyučuje humor v rozhlase a televizi, pravidelně rozhání nudu v amerických korporacích, např. IBM a Lockheed, a ve federálním daňovém úřadě IRS. Že si zrovna berňák vyžádal výuku humoru je samo o sobě dobrý fór. Asi tak dobrý, jako když mě si jednou na lekci humoru objednalo jako součást svých vánočních oslav české ministerstvo vnitra, jen pro sekční šéfy. Byla jich asi třicítka a já jsem se musel přiznat, že jsem netušil, kolik těch sekcí ministerstvo má a na co. Pokusil jsem se je rozesmát tímto uvítáním: „Nesmírně mě těší, že ministerstvo vnitra chce svoje šéfy naučit humoru, protože já si ještě pamatuji dobu, kdy se humor v přítomnosti pracovníka tohoto ministerstva trestal vězením.“

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 3/11

XANTYPA Číslo 3/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne