Režisér Bohdan Sláma

Čtyři slunce a mrazivé Sundance

Od DIVOKÝCH VČEL všichni vědí, kdo je Bohdan Sláma. Ten film nenechal nikoho na pochybách, že autorem je talentovaný režisér. Následovalo ŠTĚSTÍ a VENKOVSKÝ UČITEL, filmy oceněné ve světě, i mnoha Českými lvy.

kzlhcul

Nyní přichází k českému divákovi zatím jeho poslední film ČTYŘI SLUNCE. Za sebou má už světovou i evropskou premiéru. Autorské filmy Bohdana Slámy se vyznačují silnými příběhy, hloubkou osobního prožitku a poctivostí. Mezi filmaři se jeho dílo s typickými rysy stalo již natolik známým, že občas můžete zaslechnout, že některý z mladších režisérů natočil „slámovský“ film. Bohdan Sláma své poslední dva příběhy zasadil do jihočeského venkova, do kraje v létě nesmírně romantického a v zimě drsného, kde se svou početnou rodinou už deset let žije v malé vesničce.

A tam jsme ho navštívili, abychom si s ním popovídali o jeho čerstvých zážitcích z amerického festivalu Sundance, kam ho jako vůbec prvního českého režiséra v historii pozval Robert Redford.

Na festivalu nezávislých filmů v Sundance, který založil Robert Redford, historicky poprvé soutěžil český snímek. Programová rada vybrala z devíti tisíc přihlášených filmů necelých dvě stě. A mezi nimi vaše ČTYŘI SLUNCE. Jak se to tak přihodí?
V tom má prsty karlovarský festival. Tam se v roce 2005 Robert Redford seznámil s Václavem Havlem a byl tím setkáním potěšen. A od té doby vysílal do Varů svoje spolupracovníky, a díky tomu není česká kinematografie v Sundance neznámá. Byl jsem na festivalu poprvé před třemi lety. Tehdy mě pozval časopis Variety mezi takzvané 10 Directors to Watch (Deset režisérů, které stojí za to sledovat). Bylo mi tehdy líto, že na festivalu nepromítají žádný můj film. Atmosféra se mi tam tenkrát ohromně líbila, protože je neformální a velmi přátelská. Když jsme pak s producentem Pavlem Strnadem uvažovali, na který festival zkusíme přihlásit ČTYŘI SLUNCE, stál jsem o to, abychom se pokusili právě tam, s čímž Pavel souhlasil. Byli jsme šťastní, že to vyšlo.

A jak to pak v Sundance probíhalo?
Pavel Strnad je velkorysý producent. Pozval také Aničku Geislerovou, Járu Plesla a Jirku Mádla, kteří ve filmu hrají. Pavel s Aničkou do Sundance přiletěli před námi, z festivalu v Palm Springs, takže už byli hezky americky rozpálení. A už se jim taky stýskalo, takže když jsme dorazili, měli pro nás připravenou skvostnou večeři a na stole víno. Všichni jsme bydleli společně v Park City, což je městečko, které nejvíc ze všeho připomíná Špindlerův Mlýn. Vytvořili jsme sourodou, ale s okolím poněkud nekompatibilní partičku, vlastně rodinu – Mádlík byl dítě, Anička máma, Jára táta, já děda a Pavel kmotr. Přehrávali jsme si scénky na téma mezigenerační komunikace, byla velká sranda a nám bylo spolu tak dobře, že jsme, pokud to nebylo nutné, skoro nevylezli z bytu. Protože mám rád ohníčky, topil jsem v krbu, ten ale pořád kouřil a neustále spínal požární hlásič, až se Pavel Strnad vyšplhal ke stropu a vymontoval ho. Všichni jsme pak smrděli kouřem, takže když jsme přišli na nějakou recepci, budili jsme pozornost, protože jsme byli vyuzení, rozesmátí a zabraní do interního drsného humoru. Jsem za ten spoluprožitý čas moc rád, protože když točíme, je všechno v napětí, ale tady jsme byli jako na škole v přírodě. Anička vařila, uklízela, starala se, byla jak Sněhurka s trpaslíky. Pak vběhla do svého pokojíčku a za chvíli vyšla dáma v kožichu, která odkráčela na jednání s agentem. Po návratu zase skočila do tepláků… Bylo to nádherné zakončení práce na ČTYŘECH SLUNCÍCH.

Setkali jste se také s Robertem Redfordem?
Ve svém sídle v Sundance vysoko v horách pořádal brunch. Z české výpravy jsem pozvánku dostal jenom já. Petr Fišer z České televize se svým kameramanem se tam chtěli dostat, a tak se vypravili k Robertu Redfordovi se mnou. Zrovna začala sněhová vánice, autům podkluzovala kola a chvílemi nebylo jasné, jestli tam vůbec máme šanci ve zdraví dojet. Když jsme konečně dorazili na místo, kameramanovi se podařilo natočit jen zaskočenou ochranku. Dál se nedostali. V Redfordově domě bylo asi dvě stě lidí, nikoho z pozvaných jsem neznal. Snědli jsme výborné steaky – a pán domu stále nikde. Přišel asi po hodině. Nádherně mluvil o tom, jak to tu kdysi asi za pět set dolarů koupil, jak už nechtěl žít v Los Angeles ani v New Yorku, jak hledal divočinu a našel tohle místo. Pokračoval, jak jako režisér začínal s nezávislými filmy, vyprávěl o své lásce k tomuto druhu kinematografie, kterou se snaží svým festivalem podpořit. Sundance před osmadvaceti lety založil jako uzavřenou komunitní záležitost. A teď je trochu nešťastný, jak mu festival nabobtnal. Byl dojemný. Narodil se ve stejném roce jako Václav Havel nebo můj táta, ale má naprosto mladistvé pohyby. Prostě je to nádhernej chlap.

Jaká byla premiéra ČTYŘ SLUNCÍ?
Konala se v hlavním festivalovém kině Egyptian večer, ve stejný den, kdy byla ta prudká vánice, takže bylo všechno krásně zasněžené a vločky stále poletovaly. Úžasná atmosféra. Zároveň ale nastala opravdová dopravní kalamita, cesty do města byly kvůli počasí neprůjezdné. Báli jsme se, jestli vůbec někdo může v téhle slotě do kina dorazit, ale sál byl plný. Nikdy jsem nechodil na svoje filmy do kina, vidím pak všechno, co jsem měl udělat líp a jinak a v podstatě trpím, i když se publikum dobře baví. Tam jsem ale nechtěl zůstat trčet někde ve vánici, a tak jsem do sálu šel. A bylo to fakt strašné. Ale říkal jsem si: způsobil sis to sám, tak to vydrž. Pokukoval jsem po lidech kolem a trochu se uklidnil. Když jsem viděl, že publikum s filmem dejchá a jeho pozornost se šponuje, ulevilo se mi. Ovace ve stoje sice neproběhly, ale to jsem ani neočekával. Ten film má na konci takové ztišení. A ty po něm máš mít besedu s diváky. Jenže oni jdou za chvíli na další film nebo spěchají na schůzku. I když to všechno víš, jdeš vyklepaný na pódium, a protože ti lidé odcházejí, nepůsobí to na tebe dobře. A tak se stalo, že jsem měl na pódium pozvat Aničku Geislerovou a vypadlo mi její jméno, jen jsem opakoval, že to je ta úžasná herečka, jejíž jméno jsem zapomněl. Lidé se smáli, mysleli si, že to byl připravený vtip, ale já to v tu chvíli opravdu nevěděl, jak jsem byl nervózní. Anička mi pak říkala, že se jí na pódiu tak třásla kolena trémou, jako ještě nikdy v životě. Na všechny otázky jsem chtěl odpovídat krátkým, úsečným, pokud možno vtipným zabručením, ale tak docela se mi to nepodařilo. Pak jsem odešel do zázemí, seděl jsem tam a říkal si, že takhle trapně jsem se už dlouho necítil a že ten film je asi fakt blbej. Potom za mnou ale přišli herci a producent a vyprávěli mi, že za nimi chodili lidé a říkali, jak moc je film oslovil. Pak jsem se konečně uklidnil.

Krátce na to jste letěl na festival do Rotterdamu. Právě díky tomuto festivalu jste se poprvé dostal do mezinárodního povědomí. Přesně před deseti lety vám tam udělili cenu Tiger award za film DIVOKÉ VČELY. Jak vás na festivalu přijali letos?
Film se promítal v krásném kině pro dvanáct set lidí. Při uvádění jsem řekl, že film je dostatečně jednoduchý, aby odpověděl na všechny otázky sám, a že konečný pocit bych nechtěl rušit nějakou besedou na závěr, jak bývá obvykle na festivalech zvykem. Diváci to ocenili. Místo plánované besedy za mnou pak chodili a měli moc krásné a dojemné reakce, bylo to fajn.

ČTYŘI SLUNCE se točily převážně v Miroticích u Písku, ve vesnici, kde Ivan Passer natočil v roce 1965 slavné INTIMNÍ OSVĚTLENÍ. Máte ten film rád?
Ten film miluju, je skvělý. My jsme točili asi sto metrů od domu, kde bydlel jeho hlavní hrdina Bambas. Líbila se mi tam už dlouho jedna zelená bytovka. Už když jsem psal scénář, říkal jsem si, že by ta rodina mohla bydlet zrovna tady. Pomáhá mi, když si při psaní představuji konkrétní místa.

Píšete i pro konkrétní herce?
Věděl jsem, že postavu matky bude hrát Anička. Ale koho obsadím do role jejího muže Fogiho, kterého hraje Jára Plesl, jsem dopředu nevěděl. Stejně tak jsem neměl jasno o postavě šamana Karla, kterou skvěle zahrál Karel Roden.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě.......

Michaela Gübelová a Pavlína Kourová

XANTYPA 3/12 - výběr z článků

Výročí  Nataša Gollová

Výročí Nataša Gollová

 Nechce se věřit, že 27. února letošního roku už uplynulo sto let od narození herečky, jejíž filmy, hlavně komedie, patří stále mezi nejoblíbenější. Když jí přál ještě k dožitým pětasedmdesátinám Miroslav Horníček, napsal: „Můj milý bože – to je let! Čím jste nám byla? Obrazem mládí – ať už jste tropila hlouposti či podědila hotel.“

Malířka a nakladatelka Klára Trnková

Malířka a nakladatelka Klára Trnková

Dcera Jiřího Trnky, akademická malířka Klára Trnková, jde v tatínkových stopách. Maluje obrazy a před pěti založila nakladatelství, v němž chce postupně vydat všechny knížky, které ilustroval.

Jiří Trnka

Jiří Trnka

BROUČCI, PÉRÁK A SS, ŠPALÍČEK, BAJAJA, STARÉ POVĚSTI ČESKÉ, POHÁDKA O KVĚTUŠCE A JEJÍ ZAHRÁDCE, DVA MRAZÍCI, OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA, ZAHRADA – to jsou jen některé z mnoha knížek a loutkových a animovaných filmů, které ilustroval a vytvořil Jiří Trnka. Narodil se před sto lety, 24. února 1912.

Tetování

Tetování

Jedná se o fenomén, který prostupuje všemi kontinenty. Tetování se vyskytuje v mnoha kulturách a má širokou škálu významů. Pokrývá části kůže nebo celé tělo. Jeho počátek můžeme najít už před pěti tisíci lety u pravěkého člověka Ötziho.

Herec Juraj Kukura

Herec Juraj Kukura

„Jsem jediný žijící herec, o kterém byla napsána hra“, říká Juraj Kukura a má pravdu. V jedné z událostí divadelní sezony na vás z jeviště Činoherního klubu v Praze chrlí strhující lamentace? svého pozoruhodného života a letitých zkušeností z divadla. Hercovy osobní prožitky inspirovaly Matěje Čičváka k napsání hry KUKURA, kterou v jiném obsazení a režii inscenují také v bratislavském divadle Aréna, jemuž herec deset let řediteluje. A za svého pražského KUKURU se také právem dostal mezi tři činoherce nominované na Cenu Thálie.

Oštěpařka  Barbora Špotáková

Oštěpařka Barbora Špotáková

Barbora Špotáková se na olympiádu těší, protože se před diváky vybičuje k mnohem delším hodům než na tréninku. Trémou netrpí, říká: „Když něco děláte dennodenně, tak to umíte a není důvod k obavám. Konečně můžu světu ukázat, co jsem se naučila. To je nádherný okamžik, ne chvíle stresu.“ V životě je podle ní nejtěžší najít ideální disciplínu, která vyhovuje vaší povaze, což platí nejen pro sportovce.

Herec Dustin Hoffman

V legendární převlekové veselohře TOOTSIE se nezaměstnaný herec Michael Dorsey uchází o práci a přitom se tvrdohlavě hádá s lidmi, kteří o ní rozhodují. DUSTIN HOFFMAN promítl do této slavné role ponižující zážitky z dob vlastních začátků. Svou postavu zároveň vykreslil jako notorického potížistu, který puntičkářsky diskutuje o každém detailu.

Berlín

Berlín

 Berlin – Hauptbahnhof. Herzlich willkommen! Takové přivítání vás čeká, vypravíte-li se vlakem do Berlína. Pětihodinová cesta z větší části Česko-saským Švýcarskem a Polabím má své kouzlo. Jejím završením je příjezd na ohromující hlavní nádraží, které bylo zprovozněno v roce 2006.

Mecenáš Waldes a jeho vršovické poklady

Mecenáš Waldes a jeho vršovické poklady

Největší secesní dům vršovického Čechova náměstí č. p. 262 na nároží ulic Slovinská a Moskevská není sice obzvláště starý, ale doklady o tom, kdo ho dal postavit, někam nenávratně zmizely. Archivy zmiňují firmu stavitele Čápa, která činžovní dům postavila podle návrhu architekta Pštrose v letech 1911 až 1913. Částečně zdokumentovaná historie budovy začíná rokem 1916, kdy se Jindřich Waldes, zakladatel sousední slavné továrny na výrobu galanterního zboží, rozhodl pronajmout přízemí a upravit ho na dnes již neexistující Muzeum šatních spínadel.

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 3/12

XANTYPA Číslo 3/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne