Ředitel David Ondráčka

Korupce v hledáčku Transparency International

Když se rozhodnete s někým udělat rozhovor, bývá nejtěžší dotyčného sehnat, domluvit si termín a hodinu. S Davidem Ondráčkou, ředitelem české pobočky Transparency International (TIC), všechny tyto provozní složitosti odpadly. V pondělí jsem zaslal e-mail na jeho oficiální adresu a ve středu jsem už seděl proti němu. To neotálení a rychlost mi byly předem sympatické – naznačují otevřenost. A když jsem TIC našel v druhém patře nevábného domu libeňské pošty mezi hernami a zastavárnami, a rozhlédl se po ryze účelově zařízených kancelářích, bylo mi jasné, že tady se za zbytečnosti neutrácí.

mmbvú§KAE
David Ondráčka vyrůstal se starším bratrem v severomoravském regionu v Havířově v rodině učitele a vrchní zdravotní sestry. Sametová revoluce jej zastihla v sedmé třídě, kdy jeho hlavním zájmem byla košíková. Pád komunismu se v rodině projevil tím, že otec, nestraník, se mohl stát ředitelem.
Z Havířova po maturitě zamířil na vysokou školu do Olomouce. Divoká devadesátá léta prožil jako student.

Proč jste si vybral zrovna politologii?
Nemůžu říci, že bych měl od začátku nějaký vyhraněný směr. Tíhnul jsem k sociálním vědám a zdálo se mi, že nejzajímavější věci se odehrávají mezi jednotlivými obory. Samotné právo, ekonomie jsou pro mě nudné, ale sociologie práva, politická ekonomie, politická filosofie a mezinárodní vztahy se mi zdály nejpřitažlivější.
Z Olomouce jsem po bakalářských zkouškách odešel studovat do Prahy a měl jsem štěstí: dostal jsem se na jeden semestr do New Yorku na N.Y. University a pak jsem dodělával magisterské studium na Středoevropské univerzitě v Budapešti.

Pro většinu lidí bývají zkušenosti ze zahraničí často rozhodující…
Pro mne taky. Už jen fakt, že žijete v cizině, přináší spoustu obohacení; a taky se mi otevřel mezinárodní vědecký a akademický svět. Nechci generalizovat, ale zahraniční školy jsou nepoměrně kvalitnější než naše, dnes už bych na české vysoké škole studovat nechtěl. V Maďarsku jsem zažil studium na plný úvazek, což tady studenti neznají. U nás mají při studiu spoustu času, pracují, baví se, na konci semestru se „nadrtí“ a udělají zloušku. V zahraničí se musí studovat permanentně, z přednášky na přednášku psát eseje, nastudovat stovky stran do druhého dne. Člověk se tak naučí nějaké postupy, naučí se pracovat pod tlakem, analyzovat text, psát stanoviska. A to je u studia sociálních oborů to nejdůležitější – kriticky myslet, rychle reagovat, hledat informace, chápat text a kontext a zároveň něco psát. Protože ostatní fakta stejně zapomenete.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě......

Jan Soukup

XANTYPA 3/12 - výběr z článků

Výročí  Nataša Gollová

Výročí Nataša Gollová

 Nechce se věřit, že 27. února letošního roku už uplynulo sto let od narození herečky, jejíž filmy, hlavně komedie, patří stále mezi nejoblíbenější. Když jí přál ještě k dožitým pětasedmdesátinám Miroslav Horníček, napsal: „Můj milý bože – to je let! Čím jste nám byla? Obrazem mládí – ať už jste tropila hlouposti či podědila hotel.“

Malířka a nakladatelka Klára Trnková

Malířka a nakladatelka Klára Trnková

Dcera Jiřího Trnky, akademická malířka Klára Trnková, jde v tatínkových stopách. Maluje obrazy a před pěti založila nakladatelství, v němž chce postupně vydat všechny knížky, které ilustroval.

Jiří Trnka

Jiří Trnka

BROUČCI, PÉRÁK A SS, ŠPALÍČEK, BAJAJA, STARÉ POVĚSTI ČESKÉ, POHÁDKA O KVĚTUŠCE A JEJÍ ZAHRÁDCE, DVA MRAZÍCI, OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA, ZAHRADA – to jsou jen některé z mnoha knížek a loutkových a animovaných filmů, které ilustroval a vytvořil Jiří Trnka. Narodil se před sto lety, 24. února 1912.

Tetování

Tetování

Jedná se o fenomén, který prostupuje všemi kontinenty. Tetování se vyskytuje v mnoha kulturách a má širokou škálu významů. Pokrývá části kůže nebo celé tělo. Jeho počátek můžeme najít už před pěti tisíci lety u pravěkého člověka Ötziho.

Herec Juraj Kukura

Herec Juraj Kukura

„Jsem jediný žijící herec, o kterém byla napsána hra“, říká Juraj Kukura a má pravdu. V jedné z událostí divadelní sezony na vás z jeviště Činoherního klubu v Praze chrlí strhující lamentace? svého pozoruhodného života a letitých zkušeností z divadla. Hercovy osobní prožitky inspirovaly Matěje Čičváka k napsání hry KUKURA, kterou v jiném obsazení a režii inscenují také v bratislavském divadle Aréna, jemuž herec deset let řediteluje. A za svého pražského KUKURU se také právem dostal mezi tři činoherce nominované na Cenu Thálie.

Oštěpařka  Barbora Špotáková

Oštěpařka Barbora Špotáková

Barbora Špotáková se na olympiádu těší, protože se před diváky vybičuje k mnohem delším hodům než na tréninku. Trémou netrpí, říká: „Když něco děláte dennodenně, tak to umíte a není důvod k obavám. Konečně můžu světu ukázat, co jsem se naučila. To je nádherný okamžik, ne chvíle stresu.“ V životě je podle ní nejtěžší najít ideální disciplínu, která vyhovuje vaší povaze, což platí nejen pro sportovce.

Herec Dustin Hoffman

V legendární převlekové veselohře TOOTSIE se nezaměstnaný herec Michael Dorsey uchází o práci a přitom se tvrdohlavě hádá s lidmi, kteří o ní rozhodují. DUSTIN HOFFMAN promítl do této slavné role ponižující zážitky z dob vlastních začátků. Svou postavu zároveň vykreslil jako notorického potížistu, který puntičkářsky diskutuje o každém detailu.

Berlín

Berlín

 Berlin – Hauptbahnhof. Herzlich willkommen! Takové přivítání vás čeká, vypravíte-li se vlakem do Berlína. Pětihodinová cesta z větší části Česko-saským Švýcarskem a Polabím má své kouzlo. Jejím završením je příjezd na ohromující hlavní nádraží, které bylo zprovozněno v roce 2006.

Mecenáš Waldes a jeho vršovické poklady

Mecenáš Waldes a jeho vršovické poklady

Největší secesní dům vršovického Čechova náměstí č. p. 262 na nároží ulic Slovinská a Moskevská není sice obzvláště starý, ale doklady o tom, kdo ho dal postavit, někam nenávratně zmizely. Archivy zmiňují firmu stavitele Čápa, která činžovní dům postavila podle návrhu architekta Pštrose v letech 1911 až 1913. Částečně zdokumentovaná historie budovy začíná rokem 1916, kdy se Jindřich Waldes, zakladatel sousední slavné továrny na výrobu galanterního zboží, rozhodl pronajmout přízemí a upravit ho na dnes již neexistující Muzeum šatních spínadel.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 3/12

XANTYPA Číslo 3/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne