Spisovatelka Charlotte Roganová

Nikdy není pozdě začínat

Píše se rok 1914. Přepychový parník Císařovna Alexandra opouští Londýn. Na jeho palubě cestují zámožní Američané narychlo prchající z válkou zachvácené Evropy. Katastrofa na moři je ovšem vrhá do nemilosrdného boje o přežití. Je zřejmé, že záchranný člun nepojme všechny ztroskotance. Příběh zachráněných a jejich zápas o život během téměř třítýdenní plavby se rozkrývá při posuzování vražd některých cestujících.

mxtul

Úspěšný román ZÁCHRANNÝ ČLUN Charlotty Roganové, debutující před šedesátkou, spatřil světlo světa po pětadvaceti letech autorčina psaní do šuplíku. Vášeň pro psaní téhle absolventky odboru architektury a stavebního inženýrství princetonské univerzity se projevila v roce 1987 po rychlokursu tvůrčího psaní. Jak říká: „Přišla jsem na to, že stačí psát a týden co týden mít někoho, kdo vám řekne, že je to špatné. Naučí vás to nebát se hodit věci na papír.“ Psala, když byl její manžel v práci a trojčata ve škole. Psaní se jí stalo tajným zvykem, který nesdílela ani s přáteli. Naopak, pozvání na návštěvy odmítala, aby volný čas využila tvořivě. „Prahla jsem po těch hodinách pozdního rána a brzkého odpoledne, kdy byl dům tichý a měla jsem čas jen pro sebe.“ Puntičkářsky „vyšila“ tři romány, jež postupně zavrhla jako nezajímavé a pramálo zaměřené na děj. To jí pomohlo napsat čtvrté dílo, z něhož se vyklubal ZÁCHRANNÝ ČLUN. Další příběh SECURITY (Bezpečí) o skupince lidí, kteří se snaží chránit za zdmi ohrazené společnosti, napsala za Bushova prezidentství.
Podnět pro ZÁCHRANNÝ ČLUN přišel v roce 1999, kdy se náhodně probírala manželovou příruční knihovnou a našla záznam slavného soudního procesu z 19. století. Dva vyhladovělí trosečníci Dudley a Stephens se po týdnech v záchranném člunu rozhodli zabít a sníst dalšího spolucestujícího. O čtyři dny později byli zachráněni a poté odsouzeni na smrt; soud vycházel ze zásady, že zabití druhého člověka proto, abychom si zachránili vlastní život, není opodstatněná obhajoba.

Charlotte Roganová před více než dvěma lety svůj zaprášený rukopis vytáhla ze zásuvky a v chvilkovém rozmaru zaslala agentovi. A tak se stalo, že pár měsíců po jejích sedmapadesátých narozeninách podepsala svou první spisovatelskou smlouvu.

Na vaší internetové stránce je obrázek lodě Císařovna Alexandra, seznam přeživších cestujících a náčrty záchranných člunů. O námořní katastrofě, již jste popsala ve své knížce, jsem se pokoušel dovědět více, ale nenašel jsem o ní žádné informace…
Můj manžel je právníkem. Před mnoha lety jsem v jeho dokumentech objevila záznamy o dvou soudních procesech z let 1840 a 1844, kdy na lavici obžalovaných zasedly osoby zachráněné při námořních katastrofách. V obou případech šli do vězení za to, co udělali na moři, když chtěli přežít. Překvapivě byli postaveni před soud nikoliv proto, že přiměli k sebevraždě pár jiných ztroskotanců, ale proto, že o tom, kdo to bude, rozhodli svévolně. Podle nepsaného námořního práva měli totiž losovat. Z morálního hlediska byly poměry na záchranných člunech velmi zajímavé. Ti, co přebírali velení, vyvíjeli na slabší, kteří byli na člunu nejméně potřební, nátlak, aby ve jménu dobra ostatních skočili přes palubu.
Zaujal mě způsob, jakým právní systém interpretoval jejich jednání. Proč uplatňoval normy civilizovaného světa na situaci, která nastala za extrémních podmínek? Začala jsem zvažovat, zda je soudní budova dobrým místem k hodnocení lidí, kteří konali mimo ni. Zda vmýšlet se do rozpoložení lidí, kteří museli bojovat o život, není přehmatem. Ale tím má inspirace skutečností končila. „Císařovna Alexandra“ plula výlučně v mé obrazotvornosti. Vše je vymyšleno tak, abych poskytla iluzi hodnověrnosti. Pravdivé je pouze dilema ztroskotanců bojujících o přežití.

V čem dilema spočívalo?
V materiálech, které jsem našla u svého muže, se obhájci odvolávali na takzvanou desku řeckého filosofa Karneada z Kyrény. Jde o velmi pozoruhodnou etickou otázku, již často využívá současné právo. V jeho úvahách máme dva trosečníky a jednu proudem unášenou desku, která udrží zátěž jedné osoby. Aby jeden ze ztroskotanců přežil, musí odstrčit druhého a odsoudit jej k jisté smrti. Lze snad zachráněného v takovém případě soudit za vraždu?

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě.........

Miro Procházka

XANTYPA 3/13 - výběr z článků

Herec Tomáš Holý

Herec Tomáš Holý

Loni na Štědrý večer to bylo přesně pětatřicet let, co diváci na televizních obrazovkách poprvé zhlédli film Marie Poledňákové JAK VYTRHNOUT VELRYBĚ STOLIČKU. Příběh malého Vaška, který hledá mamince ženicha a sobě tatínka, je pobavil i dojal. Stal se milovaným filmem, stejně jako jeho pokračování JAK DOSTAT TATÍNKA DO POLEPŠOVNY, které televize uvedla přesně rok poté. Je to k nevíře, ale Tomáš Holý, který Vaška tak nezapomenutelně zahrál, by 17. března, nebýt tragické dopravní nehody, oslavil už pětačtyřicáté narozeniny.

Mathilda Nostitzová

Mathilda Nostitzová

Jméno hraběnky Mathildy Nostitzové jsem poprvé zaznamenal v dokumentu Víta Olmera LIDÉ S ERBEM (2001), v němž se režisér pokusil zachytit příběhy několika potomků české šlechty a ukázat, jak žijí dnes. Mathilda Nostitzová odešla z Československa po únoru 1948, do své rodné země se mohla vrátit až po pádu komunistického režimu. Jejím hlavním posláním se stala pomoc slabozrakým a nevidomým lidem. Založila Nadační fond Mathilda, který podporuje projekty přispívající ke zlepšení kvality života zrakově postižených.

Záhadný král Tutanchamon

Záhadný král Tutanchamon

Faraon Tutanchamon vládl ve starověkém Egyptě asi v rozmezí let 1333–1323 př. n. l. Jeho existenci provází řada nejasností: není jisté, kdo byli jeho rodiče, záhadou je i mladíkova náhlá smrt, na portrétech se více podobá ženě než muži… Tutanchamonovu hrobku objevil v egyptském Údolí králů archeolog a egyptolog Howard Carter, a to 3270 let po králově pohřbu.

Filipíny

Filipíny

Hned na úvod je třeba říci, že návštěva Filipín znamená z mnoha důvodů skvělou volbu. Nemačkají se tu davy exotiky lačných turistů a až na některé jasně vymezené lokality je v zemi bezpečno. Místní lidé jsou vesměs přívětiví, ceny zhruba na úrovni Thajska. A pokud vám vyhovuje aktivní dovolená, najdete právě tady, i díky skvělým příležitostem ke šnorchlování, případně ke zdolávání sopečných kopců, svou vysněnou krajinu.

Zemanozem

Zvolili jsme si prezidenta. Sami. Politici nám „dovolili“, ne-li podstrčili, přímou volbu a my jsme si vybrali. Přesně řečeno většina z volících si vybrala Miloše Zemana, čestného předsedu zemanovců. Je to prezident se silným mandátem – získal zhruba 55 procent účastníků volby. Přesně 2 717 405 mužů a žen. Druhý Karel Schwarzenberg, předseda TOP 09, dostal zhruba 45 procent hlasů, o 476 234 méně než vítěz.

Co se děje… v New Yorku

 Metropolitní muzeum o rozloze 190 tisíc metrů čtverečních je obklopeno klidem Centrálního parku. Jeho hlavní schodiště směřuje na Pátou avenue, která se jen o pár bloků dál mění v nákupní třídu s obchody těch nejznámějších značek. Své brány otevřelo muzeum před 140 lety, 20. února 1872, jen pár ulic od své současné adresy. Vedle sbírek čítajících dva miliony děl, které si prohlédne každý rok přes šest milionů návštěvníků, lze vidět pozoruhodné výstavy zahrnující výpůjčky ze soukromých sbírek.

Na co se vzpomíná… ve Švédsku

 Švédsko nezasáhla žádná ze světových válek. Má však svého Spravedlivého mezi národy, Raoula Wallenberga, diplomata, který v Maďarsku zachránil tisíce Židů, sám byl však odvlečen do Sovětského svazu a zavražděn. Snad i proto si Švédové připomínají Den památky obětí holocaustu (27. 1.) se silným zaujetím a opravdovou úctou. A ukazují, že i v temném severském lednu se lidská srdce dokážou rozehřát. Dvojnásob potěší, že letos vydatně pomohla i zdravá česká touha přispět svým podílem.

Co se děje… v Londýně

 Když přijeli zakladatelé elektronického popu, němečtí Kraftwerk, koncem sedmdesátých let poprvé na turné do Velké Británie, přivítali je ostrovní kritici zdrcujícími recenzemi. Týdeník New Musical Express psal pod titulkem PŘESNĚ PŘED TÍM SE VÁS VAŠI OTCOVÉ SNAŽILI ZACHRÁNIT o hudebních „splaškách plavících se po Rýnu“. Když se o pětatřicet let později zabydlel původně düsseldorfský kvartet v obří vstupní hale galerie Tate Modern, vyprodal bez problémů osm koncertů po sobě. A kritici se zalykali chválou. „O kvalitě hudby není pochyb a jejich vystoupení jsou opravdu velkolepou podívanou.

Co se děje… ve Vídni

 Když Karel Čapek použil ve své hře R.U.R. v roce 1920 slovo robot, ještě netušil, že se tehdejší fikce stane v budoucnu součástí každodenního života. Naši rakouští sousedé zaměřili na fascinující vztah mezi člověkem a strojem svou pozornost. Technické muzeum ve Vídni nabízí interaktivní výstavu nazvanou ROBOTI ANEB STROJ A ČLOVĚK?

Co se děje… na Slovensku

 Špičkový balet v podání sólistů předních světových divadel uvidí návštěvníci Slovenského národního divadla 2. března během představení OPEN BALET GALA. V jeho rámci vystoupí v sálu opery a baletu nové budovy SND baletní hvězdy z Petrohradu, Moskvy, Paříže, Berlína a Mnichova, které předvedou program složený z fragmentů neznámějších představení klasického baletu i současné světové choreografie. Součástí programu bude například Pas de deux z baletu TALISMAN v podání Jekatěriny Osmolkiny a Maxima Zjuzina, Adagio ze SPARTAKA se Sabinou Japparovou a Maratem Shemiunovem nebo fragment z ROMEA A JULIE či Pas de deux z LABUTÍHO JEZERA, které předvedou Anna Tsyganková a Jozef Varga.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 3/13

XANTYPA Číslo 3/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne