Lovci žiraf

Jihoafrická republika, soukromý park Balule. Včera jsme měli velké štěstí. Každý, kdo fotografuje divoká zvířata, ví, že jakmile se po týdenním trápení v rozhrkaném džípu naskytne příležitost, jako nám včera, a neuchopí ji pevně za pačesy, má jít raději fotit mravence. Ti neutečou a jsou všudypřítomní.

Lovci žiraf

Po šesté hodině jsme potkali dvě lvice povalující se ve žluté podzimní trávě. Přecpané, mající plná břicha. Přežraný lev je snad nejlínější tvor na planetě. Už jsme chtěli lvice opustit, ale najednou se dvacet metrů za polehávajícími kočkami mihl ocas. Třetí byla ukryta v houští, a kdyby se neprozradila máchnutím ohonu – možná ji zrovna obtěžovala dotěrná moucha – neobjevili bychom ji. Náš rančer Brit, průvodce, řidič a zároveň majitel lodžie, kde jsme trávili několik nocí, byl však i přes pokročilý věk muž činu. Zařadil jedničku a druhou řadicí páku zatlačil dopředu. Landrover se začal pomalu sunout přes hlubokou roklinu a několik stromů ke třetí lvici. Hlasité praskání větví pod koly auta by ji mělo zahnat na sto honů od nás, ale po malé chvíli jsme zjistili, proč zůstala na místě. Ještě pár metrů a dostali jsme se do skvělého pozorovacího úhlu. Zjevila se nám mohutná tlama lvice s tupými nažloutlými zuby, napínající silnou kůži zabitého zvířete. Lvice požírala skolenou žirafu.

Lví hostina
Krk nebohého zvířete ležel podél těla predátora. Podle stehenní kýty s drobnými hnědými flíčky jsme dokázali odhadnout stáří úlovku. Lvice ulovily sotva roční žirafí mládě. Soustředili jsme se na zvuk. Kromě občasného zavrzání našeho džípu, hvízdání podvečerních ptáků, kteří se odvážili rušit samici při hodování, a monotónního vrzání zubů klouzajících po silných bílých kostech, bylo absolutní ticho. Mohlo by se zdát, že lev, jakožto nejsilnější lovec afrického kontinentu, nemá díky mohutným zubům potíž s trháním masa, ale už jsem mnohokrát pozoroval, jak lvi svými obroušenými tupými zuby bojují s tvrdou kůží zvířete. Mnohdy si pomůžou ostrými drápy, jimiž kůži naruší, ale většinou využívají síly čelisti a pohybu celé hlavy. Zatnutou šíjí napínají kůži kořisti, dokud nepovolí a nepraskne.
Samice vzala do tlamy obnaženou chrupavku a kolenní kloub žirafího stehna. Po chvilce hlasitého drcení a lámání se lvici podařilo odtrhnout chrupavčitou dobrotu. Hlasitě přežvykovala, dokud celý kus najednou nespolkla. Asi si utrhla příliš velké sousto, protože na chvíli přestala žvýkat a začala rychle vzdychat a prohýbat krk, aby vyvolala dávení. Chrupavka, kterou polkla, se asi vzpříčila v hrtanu a až po chvíli se posunula níž do cílové stanice naplněné žaludečními šťávami.

Kde jsou lvi?
O čtyřiadvacet hodin později, zabaleni v teplých dekách a nepromokavých pončech, jsme se vydali za novým dobrodružstvím. „Brite,“ přerušil jsem kvílení motoru džípu, který se šplhal do kopce, „jak to, že jsme včera viděli jen lvice? Žijí samy? Kde mají lvy?“ zahrnul jsem starého rančera otázkami. Ostrým africkým sluncem svraštělá kůže majitele části soukromého parku dokazovala, že tento muž je denně se svými zvířaty, v přírodě, kterou má tak rád. Myslel jsem, že je tomu prošedivělému švihákovi v khaki šortkách něco přes šedesát let, a pak jsem se dozvěděl, že je mu sedmdesát šest. To bych nikdy neodhadl.
„Měli jsme tu čtyři bratry,“ vysvětluje, aniž by na chvíli přestal rentgenovat okolí svým vytrénovaným zrakem. „Už jsme je ale dlouho neviděli. Víme, že tři z nich prorazili plot do Krugerova národního parku…,“ mávne Brit rukou směrem k východním kopečkům. Soukromé parky, které sousedí s Krugerem, jsou obehnány mohutnými, nákladnými vnějšími ploty. Většina zvířat je na svém území spokojena, ale věčně putující sloni si z masivního plotu hlavu příliš nedělají. Jednoduše jím projdou. Menší antilopy, prasata bradavičnatá či opice jej překonávají denně, skulinu si najdou i levharti a lvi. Tak jako trojice lvů, která do parku zamířila před pár týdny. Naštěstí do relativního bezpečí divoké a drsné přírody.
„Čtvrtý ze lvů ale prošel bariéru směrem do otevřeného území,“ označuje Brit místo, kde končí „příroda“ a začíná civilizace. Farmy, pole, domy, cesty. „Buď ho někdo zastřelil, ale s největší pravděpodobností jej srazilo auto!“ Všichni si vybavíme frekventovanou dálnici vedoucí k Dračím horám, lemující plot soukromého parku.

elou reportáž si přčtete v tištěné Xantypě.....

Richard Jaroněk

XANTYPA 3/14 - výběr z článků

Herec Roman Zach

Herec Roman Zach

Do rozhovoru se mu moc nechtělo. Roman Zach novináře „nemusí“ a sebe i rodinu drží stranou „společenských akcí“, ze kterých žije bulvár. Xantypa od něj dostala výjimku. A tak když skončila projekce nového českého filmu FAIR PLAY, v němž hraje, mohla jsem se ptát. Chvíli trvalo, než jiskřička důvěry – tak důležité pro zajímavý dialog – přeskočila. Ale pak bylo čemu naslouchat i čemu se zasmát. Má zdravý odstup od toho, čím a v čem žije, ale i nepřehlédnutelný smysl pro humor, což je vzácná kvalita u muže, který má oprávněný důvod podlehnout pocitu vlastní jedinečnosti.

Miloš Forman – 82

Miloš Forman – 82

Kdysi dávno (v květnu tomu bude 50 let) jsem se díky jedné povídce potkal s Ivanem Passerem. A Ivan mě seznámil s Milošem Formanem. Ten tehdy bydlel kousek od řeky v Náplavní ulici, a když jsme přišli, zrovna vařil snad tři kila hovězího a trochu jsme dostali. S křenem. Postupně jsem se seznámil se všemi z oné nové filmařské vlny, díky Ivanu Passerovi vlastně vznikla povídková kniha Štěstí, kterou – jak si Ivan myslel – by bývali chtěli natočit po Perličkách.

Spisovatel Dan Brown, peklo a bohyně

Spisovatel Dan Brown, peklo a bohyně

Dan Brown se podle časopisu Time stal roku 2003 jedním z nejvlivnějších lidí na světě, protože v knize ŠIFRA MISTRA LEONARDA předložil čtenářům otázky, týkající se základních křesťanských dogmat, čímž vyvolal velkou odezvu. Nakladatelství Argo vydalo v roce 2013 další Brownovu knihu: INFERNO. Ani zde autora neopustila záliba v kladení provokativních otázek. Když Dan Brown přijel v lednu 2014 do Prahy, aby osobně podpořil prodej románu, naskytla se možnost vstoupit do jiskrné diskuse. Odpovědi osvěží zamyšlení nad fenoménem bohyní v Brownově tvorbě a nad jeho vztahem k nim.

Marie Nováková – dívka ze stokoruny

Marie Nováková – dívka ze stokoruny

První stokorunová státovka Československé republiky byla vydána 14. ledna 1920 podle zákona ze dne 10. dubna 1919. Slavné panorama Hradčan s Karlovým mostem je na ní ohraničeno dvěma oválnými obrazy dívek v národních krojích.

Rok Karla Kryla

Rok Karla Kryla

Písničkář, jehož songy měly sílu „pohnout dějinami“. Symbol protestu proti okupaci v srpnu 1968, posrpnového exilu i vzdoru. Malý hloubavý muž s křehkou neklidnou duší pod zdánlivě tvrdou skořápkou věčného rebela. Básník s kytarou. Karel Kryl.

Herečka Juliette Binoche padesátiletá

Herečka Juliette Binoche padesátiletá

Jednou z nejoblíbenějších a nejuznávanějších francouzských hereček v posledních dvou desetiletích je Juliette Binoche, laureátka nejprestižnějších cen – amerického Oscara, evropského Félixe, francouzského Césara, berlínského Stříbrného medvěda a britské ceny BAFTA. Letos 9. března oslaví 50. narozeniny.

Tančící dům žije!

Tančící dům žije!

V Tančícím domě byla otevřena nová Pop Up Gallery. „Mým dlouhodobým cílem je podporovat mladé české umělce. Bylo proto samozřejmým krokem, že část prostoru v Tančícím domě poskytneme právě jim. Přál bych si, aby se Tančící dům stal v budoucnosti místem, kam bude veřejnost chodit obdivovat progresivní české umění a nové trendy v oblasti designu,“ vysvětluje Václav Skala, nový majitel Tančícího domu, a vrací se tak k původní myšlence kulturního domu, kterou koncipoval architekt Vlado Milunič v souznění s Václavem Havlem. Jenže tato představa hned vzala za své, neboť investor v nové reprezentativní budově zřídil kanceláře. Nyní konečně Tančící dům ožil a kromě nádherných pohledů na Prahu si návštěvníci mohou prohlédnout i prostory veřejnosti dosud nepřístupné a v nich umělecká díla Galerie Art salonu S.

Ukrajina rozpolcená mezi Východem a Západem

Když loni 21. listopadu ukrajinský prezident Viktor Janukovyč vyhlásil, že nepodepíše asociační dohodu s Evropskou unií a místo toho přijme nabídku výhodného úvěru z Ruska, vypukly v hlavním městě Kyjevě masové protesty. Navzdory předpokladům, že s nadcházejícími mrazy ustanou, nabíraly protivládní demonstrace na síle a z kyjevského náměstí Nezávislosti (ukrajinsky Majdan Nězaléžnosti) se postupně rozšířily do dalších částí země, zejména na proevropský západ. Takzvaný Euromajdan dnes představuje nejrozsáhlejší protivládní mobilizaci od vzniku nezávislé Ukrajiny v roce 1991.

Politikem proti své vůli (Andrej Babiš)

Než jsme se po volbách dočkali nové vlády vzešlé z voleb, uběhly tři měsíce. Celkem 204 dny zemi spravoval Zemanův nelegitimní kabinet vedený premiérem Jiřím Rusnokem, který neměl důvěru sněmovny. Tuhle ošklivou epizodku máme za sebou. A co na nás číhá, co máme před sebou? Jaká v Česku panuje atmosféra? Co můžeme od nového kabinetu čekat?

Co se děje… v New Yorku

Na molech číslo 92 a 94 se první březnový týden koná největší výtvarná přehlídka New Yorku, která prostřednictvím dvou set vystavujících umělců představí to nejvýznamnější z posledního roku. Jedním z letošních témat je současné umění Číny. A několik malých newyorských veletrhů umění, na nichž lze vidět dosud nespatřené mladé umění, které se díky nim dostává k hladovým newyorským očím těsně po jeho dozrání.

Reportáže - výběr z článků

Korfu

Korfu

Korfu (Kerkyra), snad nejznámější z Jónských ostrovů, je oblíbeným cílem Řeků z pevniny i zahraničních turistů. Cestovní ruch tu zažívá svůj vrchol samozřejmě v létě, ale návštěvnost výrazně stoupá i během Velikonoc.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Marche

Marche

Když se na vyspělém a bohatém italském severu zeptáte na Marche, většina Italů zakroutí hlavou s podezíravým dotazem, zda máte na mysli onen do sebe uzavřený kraj, který ještě neprocitl ze středověku. Předsudky a povyšování, pomyslíte si. Jenže lepší ochranu si tento malebný kout Itálie nemůže přát…

Karneval v Nice

Karneval v Nice

Pokud chcete zažít nefalšované karnevalové veselí s velkolepými alegorickými vozy, extravagantními kostýmy a krásnými, spoře oděnými tanečnicemi, nemusíte kvůli tomu až do Brazílie. Show velice podobnou té jihoamerické, včetně strhujících rytmů samby, si můžete vychutnat i ve francouzské Nice.

Život na hranici dvou světů

Život na hranici dvou světů

O vztahu mezi Jižní Koreou a severním sousedem KLDR se mluví stále častěji. Vojenský konflikt mezi oběma zeměmi sice dosud nebyl uzavřen, od roku 1953 trvá příměří, ale došlo k zásadnímu posunu v politickém vývoji a další změny se očekávají. Jak vypadá život v korejské demilitarizované zóně?

Mont-Saint-Michel

Mont-Saint-Michel

Očekávání jsou vždy poněkud zrádná, přesto je těžké se jim zcela vyhnout. Jinak tomu nebylo ani ve Francii, když jsme se s přítelkyní vypravili z Paříže do Normandie k Mont-Saint-Michel, třetí nejnavštěvovanější památce země hned po Eiffelovce a katedrále Notre Dame, kam každoročně zavítá téměř milion návštěvníků.

V obyčejnosti je krása

V obyčejnosti je krása

Když se řekne Izrael, mnozí si pod dojmem titulků v médiích představí konflikt, raketové nálety, sebevražedné útoky. To všechno se občas děje, ale ve skutečnosti je to jen velmi úzká výseč reality. Je-li nějaká země, která se umí dlouhodobě efektivně bránit a dokázala – do určité, možné míry – porazit zlo terorismu, pak je to právě Izrael. Statisticky vzato nemáte v Izraeli větší šanci přijít k úhoně než třeba při dovolené v Paříži nebo Londýně a určitě se tam budete cítit bezpečně.

Návrat vlků do Česka

Návrat vlků do Česka

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 3/14

XANTYPA Číslo 3/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne