Co se děje ... v Londýně

O sportovních lékařích se člověk dozvídá ze zpráv obvykle jen tehdy, když referují o zdravotním stavu, zranění či rekonvalescenci svých svěřenců. Lékař britských olympioniků Ian McCurdie je v tomto ohledu výjimkou.

bdtgjnycgjn

Na tiskové konferenci totiž poradil členům britské výpravy, aby v rámci své osobní hygieny nezdravili soupeře přátelským potřesením rukou. A ještě dodal, že jako potenciální ohnisko infekce bude olympijská vesnička „pěkně nepřátelským“ prostředím. Podle McCurdieho stačí lehká zdravotní indispozice a jasný favorit skončí v londýnském finále v propadlišti.
Vedení britského olympijského výboru si nad jeho prohlášením stihlo rychle „umýt ruce“; jeho mluvčí Darryl Siebel uvedl, že zahraniční sportovce čeká v Londýně bezpochyby „vřelé přivítání“ (k němuž ovšem podle běžné britské etikety potřesení rukou striktně nepatří). S ujištěním, že na stisku rukou při pozdravu není vůbec nic špatného či ze zdravotního hlediska riskantního, přispěchalo také britské ministerstvo zdravotnictví, navíc někteří sportovci označili lékařovo varování rovnou za „neslušné“ či „bezdůvodné“.
Jak se ovšem zdá, některé výpravy berou zdravotní rizika spojená s pobytem v olympijské vesničce pro 8000 sportovců vážně. Reportér listu Daily Telegraph Harry Wallop před pár týdny pobavil čtenáře své olympijské rubriky informací, že mu „tým slovenských vrhačů kladivem“ nabízí 11 000 liber týdně (asi 330 000 Kč) za pronájem jeho londýnského domu. K olympijským sportovištím ve Stratfordu je to prý od něj městskou dopravou pouhých dvacet minut.
Zatímco novinář nabídku teprve zvažuje, jistý Scott Wadlow, bankéř z londýnské City, má prý už podepsanou smlouvu na pronájem svého pětipokojového bytu v londýnské čtvrti Islington za 4000 liber týdně, údajně s výpravou českých vzpěračů. „Olympiáda mě moc nezajímá a tohle je dobrý způsob, jak si vydělat na letní dovolenou. Strávíme s rodinou dva týdny ve Středomoří,“ nechal se slyšet v novinách.
Do londýnské olympiády zbývají ještě zhruba čtyři měsíce, ale novináři z londýnských Timesů už rozdali zlaté, stříbrné a bronzové medaile. A libují si, že to pro domácí sportovce dopadlo celkem dobře: získali celkem 56 medailí (o devět více než před čtyřmi lety v Pekingu) a v tabulce skončili na pátém místě za Německem.
Řeč je pochopitelně o úspěchu virtuálním, medaile rozděloval a tabulku sestavil počítač na základě dat o současné výkonnosti britských olympioniků a jejich největších soupeřů. Mimochodem vcelku úspěšně si v ní vedl i český olympijský tým – podle počítačového programu by měl domů přivézt osm medailí, z toho čtyři zlaté. V tabulce mu má patřit 26. místo, o „dvě stříbrné“ před sousedním Slovenskem. Pro zajímavost: kdyby se virtuální úspěch obou zemí spojil, skončila by neexistující československá federace na pěkném jedenáctém místě, mezi Itálií a Francií…
Jeden rekord překonali londýnští organizátoři ještě dříve, než olympiáda začala. Nechali totiž nahrát státní hymny všech 205 členských zemích Mezinárodního olympijského výboru. Přestože 140 z nich olympijské zlato nikdy nezískalo.
Když dostal před pár měsíci „dvorní skladatel“ londýnské olympiády Phil Shepard nabídku, aby státní hymny nastudoval a nahrál v provedení pro violoncello, měl za to, že to bude takříkajíc „brnkačka“. Třeba i proto, že je profesorem Královské hudební akademie, navíc s letitou olympijskou zkušeností. Složil už hudbu k ceremoniálu, při kterém přebíral Londýn olympijskou štafetu od Pekingu, a jeho kompozice zazní při zahájení i ukončení her v Londýně.
„Doufal jsem, že dostanu od organizačního výboru notové osnovy a půjdu rovnou do nahrávacího studia,“ řekl v rozhovoru pro BBC. „Ale ke spoustě státních hymen partitury v Londýně nikde nebyly,“ posteskl si a dodal, že vůbec nejtěžší bylo sehnat hymnu Bhútánského království. Pomocnou ruku mu nakonec poskytla Britská národní knihovna, která měla královský notový záznam ve svém archivu.
Pro úplnost dodejme, že do Londýna se v létě chystá výprava bhútánských lukostřelců. Londýnští pořadatelé neponechávají evidentně nic náhodě.

Ivan Kytka

XANTYPA 4/12 - výběr z článků

Herečka  Meryl Streep

Herečka Meryl Streep

 Image jedné z nejstabilnějších ikon stříbrného plátna vyjadřuje její portrét od Annie Leibovitz. Tvář Meryl Streep je na něm překrytá bílou šminkou. A herečka si špičky prstů popotahuje kůži na obličeji, jako by si chtěla sundat pomyslnou masku… Slavná fotka vyšla na obálce časopisu Rolling Stone v době premiéry filmu FRANCOUZOVA MILENKA (1981). Streep v něm hrála viktoriánskou „femme fatale“ s pověstí zavrženíhodné coury. V současné rovině vyprávění (pro adaptaci románu Johna Fowlese ji vymyslel scenárista Harold Pinter) ztělesnila elegantní herečku, která má pletky s protagonistou onoho dobového příběhu…

Malíř a sochař Fernando Botero

Malíř a sochař Fernando Botero

O jeho díla válčí největší muzea. Ateliéry a domy má rozesety po celém světě. New York jej přitahuje energií, Paříž uměleckými podněty, Mexiko coby zapadákov. V létě tvoří sochy v toskánském městečku Pietrasanta, kde v šestnáctém století bydlel Michelangelo. Jako každý Latinoameričan je velmi rodinně založený. Jeho tamní dům je otevřen dětem z předchozích manželství a příbuzným, což bývá hojně využíváno. Devatenáctého dubna se Fernando Botero dožívá 80 let.

Žraločí šílenství

Žraločí šílenství

Skočím do vody, rozhlédnu se okolo sebe a v mžiku následuje děsivé zjištění. Nic nevidím! Neoslepl jsem a maska je čistá… Přes žraloky ale není vidět voda!

Výlety Václava Žmolíka

Výlety Václava Žmolíka

„Ten chlumecký zámek je za lesem,“ zpívá se v jedné lidové písničce. A když jedete do Chlumce nad Cidlinou směrem od dálnice D11 anebo od Poděbrad, skutečně se před vámi zjeví – do slova a do písmene, jen co projedete lesem. Sedí tu na kopci nad městem jako skutečná koruna krajiny široko daleko kolem. Karlova Koruna.

Ivan Jáchim

Ivan Jáchim

Plzeňský festival Finále je naší největší bilanční přehlídkou českých filmů. Hrané snímky i dokumenty hodnotí mezinárodní poroty a vítězným dílům udělují Zlaté ledňáčky. Ředitelem přehlídky je Ivan Jáchim (1963). Tento vyčouhlý a mlčenlivý kliďas připomíná korektního úředníka, kterého jen tak něco nerozhází. Návštěvníci Finále ho znají i jako příjemného kumpána se zvláštním smyslem pro humor.

Bártoland

Je to tu divoké. Vede se válka o spravedlnost: má u nás právo platit pro všechny stejně? Tedy i pro politiky, kmotry a lidi s nimi spojené? Střet se nyní odehrává v Praze na Vrchním státním zastupitelství a Městském státním zastupitelství. Nový nejvyšší žalobce se snaží zbavit profesionálních „zametačů“.

Co se děje… v New Yorku

Co se děje… v New Yorku

 I v New Yorku, stejně jako jiných městech, přichází s jarem a oteplením chuť vyzout si boty při procházce po rozlehlých travnatých plochách mnoha zdejších parků a bos se rozběhnout mezi lidmi, odpočívajícími na dece, házejícími míčem nebo vychutnávajícími obsahy piknikových košů. Korunním klenotem mezi zdejšími městskými parky je ten s pořadovým číslem jedna, který byl prvním veřejným městským parkem v celých Spojených státech – Central Park aneb Centrální park. Téměř divoká, ale člověkem vyprojektovaná příroda dnes stojí uprostřed mrakodrapů na ploše čtyři sta dvaceti fotbalových hřišť. Park, který vznikl před sto padesáti lety se objevil ve stovkách filmů a každý rok do něj zavítá přes dvacet pět milionů návštěvníků.

Co se děje… ve Vídni

Co se děje… ve Vídni

Rakouská metropole má od jara další kulturní magnet, i když jen pro německy mluvící publikum. Slavné vídeňské divadlo Burgtheater nabízí nové nastudování světoznámé hry TRAMVAJ DO STANICE TOUHA.

Co se děje… na Slovensku

Co se děje… na Slovensku

Slovenské národní muzeum připravilo výstavu věnovanou českému chemikovi Ottovi Wichterlemu (1913 – 1998), vynálezci silonu a měkkých kontaktních čoček. Chce na ní návštěvníkům přiblížit nejen objevy tohoto významného vědce, ale i jeho všestrannou osobnost. Výstava, uspořádaná v sídelní budově Národního muzea na Vajanského nábřeží, potrvá od 15. března do 29. dubna.

O čem se mluví… na Moravě

O čem se mluví… na Moravě

Po dvouleté rekonstrukci se znovu pro návštěvníky otevřela slavná brněnská Vila Tugendhat, která je ojedinělým dílem architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Ten ji navrhl v roce 1928 na žádost manželů Grete a Fritze Tugendhatových, od roku 2001 je stavba na seznamu UNESCO.

Aktuálně - výběr z článků

Je libo porno, nebo raději obraz?

Je libo porno, nebo raději obraz?

Letošní vyhlášení výsledků soutěže Ceny kritiky pro mladé malíře do třiceti let proběhlo jako každý rok v únoru při zahájení výstavy sedmi finalistů.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 4/12

XANTYPA Číslo 4/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne