Co se děje… v New Yorku

 I v New Yorku, stejně jako jiných městech, přichází s jarem a oteplením chuť vyzout si boty při procházce po rozlehlých travnatých plochách mnoha zdejších parků a bos se rozběhnout mezi lidmi, odpočívajícími na dece, házejícími míčem nebo vychutnávajícími obsahy piknikových košů. Korunním klenotem mezi zdejšími městskými parky je ten s pořadovým číslem jedna, který byl prvním veřejným městským parkem v celých Spojených státech – Central Park aneb Centrální park. Téměř divoká, ale člověkem vyprojektovaná příroda dnes stojí uprostřed mrakodrapů na ploše čtyři sta dvaceti fotbalových hřišť. Park, který vznikl před sto padesáti lety se objevil ve stovkách filmů a každý rok do něj zavítá přes dvacet pět milionů návštěvníků.

rfbab

Město s osmi miliony obyvatel má stále zaplněné ulice lidmi, rázujícími po betonových chodnících, křižovatky plné nedočkavých aut a spěchajících vozů s kvílející sirénou. Ale mimo zorný úhel je ještě další svět nezvaných a neodcházejících hostů, kteří se na místních obyvatelích a jejich zvycích přiživují. O newyorských krysách toho každý slyšel hodně. Dokonce tolik, že je všemu těžké uvěřit. Jisté je, že zdejší klima, zvyk neustále něco konzumovat a zbavovat se odpadků tak, že je dáte v pytli na ulici – to vše je pro krysy ideální. Jejich počet se odhaduje na něco mezi osmi až dvaatřiceti miliony.
Vedle velkých krys jsou pak malé šedé myšky téměř zanedbatelné, ale koho by napadlo, že mu budou běhat po bytě i ve čtrnáctém patře výškové budovy? Tedy vlastně ve třináctém, protože smolné číslo se při označování pater vynechává, a z toho je pak čtrnácté. (Ovšem pokud si sousedka pod vámi stěžuje na hluk, nelze bohužel číselného zmatku využít k argumentaci, že hluk nemůže jít od vás, protože ona bydlí ve dvanáctém a vy ve čtrnáctém patře.)
V našem případě to byly velmi zvláštní myši. Vlastně nic neohryzávaly, neničily. Objevily se kolem jedenácté večer a vypadalo to, že jediné, co chtějí, je být chvíli na návštěvě a pozorovat nás. Jednou se naše oči setkaly, když malá myška běžela k růžové gumičce do vlasů, zapomenuté na zemi, a stěží uvěřitelným pohybem si ji na sebe navlékla. Když se postavila, viděli jsme myš v růžové sukýnce. Stála, koukala na nás, pak se zase vysvlékla a běžela pryč…

O pozornost médií připravily před pár lety tradiční hlodavce navrátivší se štěnice. Malí noční brouci, živící se lidskou krví, zaplavily i ty nejluxusnější byty a jejich stoupající výskyt se běžně označuje jako epidemie. Parazité, schovávající se v matracích, prasklinách ve zdi a podlaze, si vynutili uzavření několika poboček věhlasných obchodních řetězců na Manhattanu; objevili se v budově OSN, veřejných knihovnách, koncertních sálech, ale i v kancelářích nadace Billa Clintona v Harlemu. Přes čtyřicet tisíc lidí, kteří se každý rok obracejí na specializovanou telefonní linku zřízenou městem, většinou končí u nově vznikajících odborných firem, které vetřelce vymýtí za sumy mezi dvaceti až sto tisíci korun, podle rozsahu zamoření.

Štěnice byly také impulsem ke vzniku výtvarně-osvětového projektu Huntera Fineho, který před newyorské domy, v nichž se paraziti vyskytli, umísťuje maketu domečku s nápisem „hotel pro štěnice“. I když se ji majitelé nemovitostí snaží co nejrychleji odstranit, zprávy o „postižených objektech“ se šíří prostřednictvím sociálních sítí.
K tomu aspoň dvě fotky domečků vybrat na: http://bedbughotels.tumblr.com/

Martin Bauersfeld

XANTYPA 4/12 - výběr z článků

Herečka  Meryl Streep

Herečka Meryl Streep

 Image jedné z nejstabilnějších ikon stříbrného plátna vyjadřuje její portrét od Annie Leibovitz. Tvář Meryl Streep je na něm překrytá bílou šminkou. A herečka si špičky prstů popotahuje kůži na obličeji, jako by si chtěla sundat pomyslnou masku… Slavná fotka vyšla na obálce časopisu Rolling Stone v době premiéry filmu FRANCOUZOVA MILENKA (1981). Streep v něm hrála viktoriánskou „femme fatale“ s pověstí zavrženíhodné coury. V současné rovině vyprávění (pro adaptaci románu Johna Fowlese ji vymyslel scenárista Harold Pinter) ztělesnila elegantní herečku, která má pletky s protagonistou onoho dobového příběhu…

Malíř a sochař Fernando Botero

Malíř a sochař Fernando Botero

O jeho díla válčí největší muzea. Ateliéry a domy má rozesety po celém světě. New York jej přitahuje energií, Paříž uměleckými podněty, Mexiko coby zapadákov. V létě tvoří sochy v toskánském městečku Pietrasanta, kde v šestnáctém století bydlel Michelangelo. Jako každý Latinoameričan je velmi rodinně založený. Jeho tamní dům je otevřen dětem z předchozích manželství a příbuzným, což bývá hojně využíváno. Devatenáctého dubna se Fernando Botero dožívá 80 let.

Žraločí šílenství

Žraločí šílenství

Skočím do vody, rozhlédnu se okolo sebe a v mžiku následuje děsivé zjištění. Nic nevidím! Neoslepl jsem a maska je čistá… Přes žraloky ale není vidět voda!

Výlety Václava Žmolíka

Výlety Václava Žmolíka

„Ten chlumecký zámek je za lesem,“ zpívá se v jedné lidové písničce. A když jedete do Chlumce nad Cidlinou směrem od dálnice D11 anebo od Poděbrad, skutečně se před vámi zjeví – do slova a do písmene, jen co projedete lesem. Sedí tu na kopci nad městem jako skutečná koruna krajiny široko daleko kolem. Karlova Koruna.

Ivan Jáchim

Ivan Jáchim

Plzeňský festival Finále je naší největší bilanční přehlídkou českých filmů. Hrané snímky i dokumenty hodnotí mezinárodní poroty a vítězným dílům udělují Zlaté ledňáčky. Ředitelem přehlídky je Ivan Jáchim (1963). Tento vyčouhlý a mlčenlivý kliďas připomíná korektního úředníka, kterého jen tak něco nerozhází. Návštěvníci Finále ho znají i jako příjemného kumpána se zvláštním smyslem pro humor.

Bártoland

Je to tu divoké. Vede se válka o spravedlnost: má u nás právo platit pro všechny stejně? Tedy i pro politiky, kmotry a lidi s nimi spojené? Střet se nyní odehrává v Praze na Vrchním státním zastupitelství a Městském státním zastupitelství. Nový nejvyšší žalobce se snaží zbavit profesionálních „zametačů“.

Co se děje ... v Londýně

Co se děje ... v Londýně

O sportovních lékařích se člověk dozvídá ze zpráv obvykle jen tehdy, když referují o zdravotním stavu, zranění či rekonvalescenci svých svěřenců. Lékař britských olympioniků Ian McCurdie je v tomto ohledu výjimkou.

Co se děje… ve Vídni

Co se děje… ve Vídni

Rakouská metropole má od jara další kulturní magnet, i když jen pro německy mluvící publikum. Slavné vídeňské divadlo Burgtheater nabízí nové nastudování světoznámé hry TRAMVAJ DO STANICE TOUHA.

Co se děje… na Slovensku

Co se děje… na Slovensku

Slovenské národní muzeum připravilo výstavu věnovanou českému chemikovi Ottovi Wichterlemu (1913 – 1998), vynálezci silonu a měkkých kontaktních čoček. Chce na ní návštěvníkům přiblížit nejen objevy tohoto významného vědce, ale i jeho všestrannou osobnost. Výstava, uspořádaná v sídelní budově Národního muzea na Vajanského nábřeží, potrvá od 15. března do 29. dubna.

O čem se mluví… na Moravě

O čem se mluví… na Moravě

Po dvouleté rekonstrukci se znovu pro návštěvníky otevřela slavná brněnská Vila Tugendhat, která je ojedinělým dílem architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Ten ji navrhl v roce 1928 na žádost manželů Grete a Fritze Tugendhatových, od roku 2001 je stavba na seznamu UNESCO.

Aktuálně - výběr z článků

Je libo porno, nebo raději obraz?

Je libo porno, nebo raději obraz?

Letošní vyhlášení výsledků soutěže Ceny kritiky pro mladé malíře do třiceti let proběhlo jako každý rok v únoru při zahájení výstavy sedmi finalistů.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 4/12

XANTYPA Číslo 4/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne