Herečka Meryl Streep

Ikona se záhadným úsměvem

 Image jedné z nejstabilnějších ikon stříbrného plátna vyjadřuje její portrét od Annie Leibovitz. Tvář Meryl Streep je na něm překrytá bílou šminkou. A herečka si špičky prstů popotahuje kůži na obličeji, jako by si chtěla sundat pomyslnou masku… Slavná fotka vyšla na obálce časopisu Rolling Stone v době premiéry filmu FRANCOUZOVA MILENKA (1981). Streep v něm hrála viktoriánskou „femme fatale“ s pověstí zavrženíhodné coury. V současné rovině vyprávění (pro adaptaci románu Johna Fowlese ji vymyslel scenárista Harold Pinter) ztělesnila elegantní herečku, která má pletky s protagonistou onoho dobového příběhu…

{cj{j<

 Letos koncem února získala svého třetího Oscara za film ŽELEZNÁ LADY (2011). Zosobnila v něm bývalou britskou premiérku Margaret Thatcher, proslulou svou konzervativní neústupností. Streep je znamenitá ve ztvárnění obou podob legendární političky, jež tento oslavný životopis nabízí. Ukazuje ji jako nahrbenou, mentálně uvadající starou dámu, jež bloudí ve vzpomínkách, stále si však uchovává zbytky přirozené inteligence a názorové pevnosti – třeba ve scéně, kdy svému lékaři rázně vysvětlí rozdíl mezi vratkostí pocitů a silou myšlenek. Streep však „železnou lady“ portrétuje také v rozkvětu její kariéry – jako kurážnou a hrdě napřímenou vůdkyni, která razantně rekonstruuje rozvrácenou ekonomiku a vyhraje válku o Falklandy.
„Ze spolku feministek by ji asi vypískali, ale ve skutečnosti byla feministka, ať chtěla nebo ne. Otevřela ženám dveře, protože už fakt, že se v tom pánském klubu dostala až na vrchol, znamenal strašně moc,“ zauvažovala herečka o významu své hrdinky na letošním Berlinale, kde byla oceněna čestným Zlatým medvědem.

Lekce od Miroslava Ondříčka
Mary Louise alias Meryl Streep pochází z městečka Summit v New Jersey (narodila se 22. června 1949) z rodiny úředníka farmaceutické firmy a reklamní výtvarnice. „Rodiče mě i oba bratry podporovali ve všem, co jsme si usmysleli. Jeden bratr tancoval, druhý měl rockovou kapelu, já hrála divadlo. Po vysoké jsem se vypravila do Evropy, jen tak s báglem. Bylo mi jednadvacet a poprvé v životě jsem opustila hranice New Jersey. Bylo to trochu větší dobrodružství, než jsem si původně představovala. Chvílemi to byl docela horor,“ zavzpomínala v rozhovoru s Darinou Křivánkovou z léta 2008.
„V Londýně jsem v jedné hospodě myla nádobí, ale stačilo to tak na jídlo, hotel jsem si nemohla dovolit. Spala jsem v Green Parku pod stromem, kde jsem měla úžasný výhled na hotel Ritz. Tehdy jsem si umínila, že jednou budu tak slavná, abych v něm mohla nocovat, kdy budu chtít,“ dodala letos v Berlíně.
„V Evropě jsem po té dobrodružné zkušenosti nezůstala. Vrátila jsem se do Ameriky a přidala se k malé herecké společnosti ve Vermontu. Kočovali jsme s takovou malou dodávkou, užívali jsme si, pořád byla legrace, bylo to fajn. Ale já si říkala, že tohle mi přece nestačí. Celé to byla jenom hra na divadlo, a já ho chtěla dělat doopravdy a se vším všudy. Tehdy jsem si uvědomila, co opravdu chci, a přihlásila jsem se do divadelní školy v Yale,“ objasnila své motivace.
Po studiích na prestižní univerzitě rozvíjela svůj talent na newyorských divadelních scénách. Před filmovou kamerou se poprvé objevila v drobné roli Zinnemannova biografického retra JULIE (1977). „Měla jsem na sobě červenobílou večerní róbu, ale ta nedokázala zamaskovat pot, který se mi řinul snad ze všech pórů,“ prozradila o prvním natáčecím dnu. „Neměla jsem nejmenší ponětí, jak si počínat před kamerou. Na starost si mě vzala Jane Fonda a poodhalila mi filmovou abecedu,“ upřesnila hvězda, k jejímž zásadním povahovým rysům patří zdrženlivost a sebekritičnost.
Jinou užitečnou zkušenost získala od kameramana Miroslava Ondříčka, jenž snímal Nicholsovo drama SILKWOODOVÁ (1983). Vyprávělo o zanedbání bezpečnosti a zlověstných intrikách v oklahomské továrně na plutonium. Streep v něm hrála přímočarou dělnici, která trestuhodné nepořádky odhalí, pak ale za podivných okolností zemře… „Mirek mě naučil, že nemusím pořád dávat pozor na to, kde je kamera, a otáčet se k ní obličejem. Říkal, že někdy je dobré otočit se ke kameře zády. Protože to, co je skryté, často může odhalit víc, než to viditelné,“ přiznala uznávaná herečka, jejíž kariéru zdobí řada pozoruhodných filmů i rekordní počet oscarových nominací.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě.......

Jan Foll

XANTYPA 4/12 - výběr z článků

Malíř a sochař Fernando Botero

Malíř a sochař Fernando Botero

O jeho díla válčí největší muzea. Ateliéry a domy má rozesety po celém světě. New York jej přitahuje energií, Paříž uměleckými podněty, Mexiko coby zapadákov. V létě tvoří sochy v toskánském městečku Pietrasanta, kde v šestnáctém století bydlel Michelangelo. Jako každý Latinoameričan je velmi rodinně založený. Jeho tamní dům je otevřen dětem z předchozích manželství a příbuzným, což bývá hojně využíváno. Devatenáctého dubna se Fernando Botero dožívá 80 let.

Žraločí šílenství

Žraločí šílenství

Skočím do vody, rozhlédnu se okolo sebe a v mžiku následuje děsivé zjištění. Nic nevidím! Neoslepl jsem a maska je čistá… Přes žraloky ale není vidět voda!

Výlety Václava Žmolíka

Výlety Václava Žmolíka

„Ten chlumecký zámek je za lesem,“ zpívá se v jedné lidové písničce. A když jedete do Chlumce nad Cidlinou směrem od dálnice D11 anebo od Poděbrad, skutečně se před vámi zjeví – do slova a do písmene, jen co projedete lesem. Sedí tu na kopci nad městem jako skutečná koruna krajiny široko daleko kolem. Karlova Koruna.

Ivan Jáchim

Ivan Jáchim

Plzeňský festival Finále je naší největší bilanční přehlídkou českých filmů. Hrané snímky i dokumenty hodnotí mezinárodní poroty a vítězným dílům udělují Zlaté ledňáčky. Ředitelem přehlídky je Ivan Jáchim (1963). Tento vyčouhlý a mlčenlivý kliďas připomíná korektního úředníka, kterého jen tak něco nerozhází. Návštěvníci Finále ho znají i jako příjemného kumpána se zvláštním smyslem pro humor.

Bártoland

Je to tu divoké. Vede se válka o spravedlnost: má u nás právo platit pro všechny stejně? Tedy i pro politiky, kmotry a lidi s nimi spojené? Střet se nyní odehrává v Praze na Vrchním státním zastupitelství a Městském státním zastupitelství. Nový nejvyšší žalobce se snaží zbavit profesionálních „zametačů“.

Co se děje… v New Yorku

Co se děje… v New Yorku

 I v New Yorku, stejně jako jiných městech, přichází s jarem a oteplením chuť vyzout si boty při procházce po rozlehlých travnatých plochách mnoha zdejších parků a bos se rozběhnout mezi lidmi, odpočívajícími na dece, házejícími míčem nebo vychutnávajícími obsahy piknikových košů. Korunním klenotem mezi zdejšími městskými parky je ten s pořadovým číslem jedna, který byl prvním veřejným městským parkem v celých Spojených státech – Central Park aneb Centrální park. Téměř divoká, ale člověkem vyprojektovaná příroda dnes stojí uprostřed mrakodrapů na ploše čtyři sta dvaceti fotbalových hřišť. Park, který vznikl před sto padesáti lety se objevil ve stovkách filmů a každý rok do něj zavítá přes dvacet pět milionů návštěvníků.

Co se děje ... v Londýně

Co se děje ... v Londýně

O sportovních lékařích se člověk dozvídá ze zpráv obvykle jen tehdy, když referují o zdravotním stavu, zranění či rekonvalescenci svých svěřenců. Lékař britských olympioniků Ian McCurdie je v tomto ohledu výjimkou.

Co se děje… ve Vídni

Co se děje… ve Vídni

Rakouská metropole má od jara další kulturní magnet, i když jen pro německy mluvící publikum. Slavné vídeňské divadlo Burgtheater nabízí nové nastudování světoznámé hry TRAMVAJ DO STANICE TOUHA.

Co se děje… na Slovensku

Co se děje… na Slovensku

Slovenské národní muzeum připravilo výstavu věnovanou českému chemikovi Ottovi Wichterlemu (1913 – 1998), vynálezci silonu a měkkých kontaktních čoček. Chce na ní návštěvníkům přiblížit nejen objevy tohoto významného vědce, ale i jeho všestrannou osobnost. Výstava, uspořádaná v sídelní budově Národního muzea na Vajanského nábřeží, potrvá od 15. března do 29. dubna.

O čem se mluví… na Moravě

O čem se mluví… na Moravě

Po dvouleté rekonstrukci se znovu pro návštěvníky otevřela slavná brněnská Vila Tugendhat, která je ojedinělým dílem architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Ten ji navrhl v roce 1928 na žádost manželů Grete a Fritze Tugendhatových, od roku 2001 je stavba na seznamu UNESCO.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 4/12

XANTYPA Číslo 4/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
1/2020

XANTYPA 1/2020

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne